Přírodní památka Bahulské jamy

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Základní údaje: Přírodní památka Bahulské jamy představuje květnaté bělokarpatské louky v členitém terénu rozsáhlého lučního komplexu Lesné v jz. části Bílých Karpat. Nachází se v Javořinské hornatině, okrsku Suchovská vrchovina, na východním úbočí kóty Lesná, (696 m n. m.), v nadmořské výšce 625 až 685 m n. m. Leží asi 4,1 km jihovýchodně od obce Horní Němčí a 3,8 km západně od obce Strání. Přírodní památka je rozdělena místní asfaltovou komunikací na větší západní a menší východní část. Katastrální území Horní Němčí, CHKO Bílé Karpaty. Zřízeno vyhláškou Okresního národního výboru v Uherském Hradišti ze dne 22. 7. 1982. Evidenční kód ÚSOP: 784. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha: 14,1926 ha (podle aktuálního plánu péče). Mapy.cz.

Předmět ochrany: Uchování krajinářsky hodnotného území především ochrana významných rostlinných a živočišných společenstev, jejichž zachování je nezbytným předpokladem pro vytvoření kostry ekologické stability krajiny.

Geologie, půdní poměry: Z hlediska geologického členění spadá území do bělokarpatské jednotky magurské skupiny příkrovů flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. Geologický podklad přírodní památky je tvořen svodnickým souvrstvím hluckého vývoje (paleocén–maastricht). V drobně až středně rytmickém flyši převládají šedé vápnité jílovce nad vápnitými drobovými pískovci. Území se vyznačuje mírně členitým mikroreliéfem s úpady, sesuvy a slabými vrstevnými prameny, několik sesuvů je aktivních. Členitost terénu se odráží také v pojmenování tohoto místa jako Bahulské jamy. Na svahových suťových sedimentech se vyvinuly kambizemě oglejená, luvická oglejená a modální, zrnitostně středně těžké.

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Flóra a vegetace: Původně druhově bohaté bělokarpatské louky svazu Bromion erecti s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) byly vlivem necitlivého hospodaření a nadměrného hnojení v minulosti silně ochuzeny, podobně jako okolní luční porosty rozsáhlého komplexu Lesné. Součástí chráněného území jsou také hájky s vegetací karpatských dubohabřin asociace Carici pilosae-Carpinetum betuli, solitérně rostoucí dřeviny, především dub zimní (Quercus petraea), menší remízky a skupiny křovin s vegetací svazu Berberidion vulgaris a vegetací mezofilních bylinných lemů svazu Trifolion medii. Ze vzácnějších druhů rostlin se zde vyskytuje pouze několik jedinců vstavačovitých, jako jsou pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. speciosa), poněkud hojnější je pouze hlavinka horská (Traunsteinera globosa). V minulosti uváděné druhy prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina) a vstavač vojenský (Orchis militaris) nebyly již delší dobu nalezeny.

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Dále zde roste např. bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), hrachor širolistý (Lathyrus latifolius), chrpa úzkoperá (Centaurea stenolepis), jetel červenavý (Trifolium rubens), kakost krvavý (Geranium sanguineum), kosatec trávovitý (Iris graminea), kozinec dánský (Astragalus danicus), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), mochna bílá (Potentilla alba), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), plamének přímý (Clematis recta), plicník měkký (Pulmonaria mollis), škarda ukousnutá (Crepis praemorsa), vratička měsíční (Botrychium lunaria) a záraza žlutá (Orobanche lutea), v remízech a lesních lemech např. čistec alpský (Stachys alpina) a medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). Druhově bohaté společenstvo epifytických lišejníků rostoucích na solitérních dubech reprezentují vousatec hnědavý (Bryoria fuscescens), terčovka Parmelia acetabulum, rožďovky (Ramalina sp. div.), terčovník mnohoplodý (Xanthoria polycarpa) a kališenka Calicium salicinum.

Plicník měkký (Pulmonaria mollis), PP Bahulské jamy (9. 5. 2003)

Plicník měkký (Pulmonaria mollis), PP Bahulské jamy (9. 5. 2003)

Fauna: Květnaté louky v pestré mozaice s rozptýlenými solitérními stromy, křovinami, remízky a hájky představují významné útočiště pro vzácné a ohrožené druhy bezobratlých, především hmyzu. Z motýlů zde byl zastižen např. bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) a perleťovec kopřivový (Brenthis ino), píďalky černokřídlec smuteční (Odezia atrata) a píďalka malebná (Coenocalpe lapidata), přástevník angreštový (Rhyparia purpurata), přástevník užankový (Hyphoraia aulica) a pabourovec pampeliškový (Lemonia taraxaci). Vyskytoval se zde také šedokřídlec jižní (Schistostege decussata), v minulosti hojný druh píďalky lučních porostů jižní části Bílých Karpat. V současnosti již tento kriticky ohrožený druh v Bílých Karpatech nežije. Stejný osud stihl také nápadného denního motýla žluťáska barvoměnného (Colias myrmidone), dříve hojného a široce rozšířeného druhu bělokarpatských luk, od roku 2010 je již uváděn jako vymřelý v celé ČR.

 Významnými druhy brouků jsou střevlíkovití, jako např. střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri), střevlík Ulrichův (Carabus ulrichii) a svižník polní (Cicindela campestris), na okraji lesa byl nalezen karpatský druh střevlíka Carabus obsoletus. Dále zde žije např. majka svraštělá (Meloe rugosus) a zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta). Zajímavostí je výskyt několika vzácných druhů fytofágních brouků, z nichž zde byl nalezen kriticky ohrožený krytohlav Cryptocephalus gridellii, nosatci Graptus weberi a Donus intermedius, krytonosci Mogulones pallidicornis a Mogulones diecki, lalokonosec Otiorhynchus equestris a dřepčík Longitarsus brunneus. Z rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) zde žije např. kriticky ohrožená kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda). Během entomologických průzkumů byly mimo jiné zaznamenány 4 druhy mravenců a 11 druhů čmeláků.  

Perleťovec kopřivový (Brenthis ino)

Perleťovec kopřivový (Brenthis ino)

Z obojživelníků byl potvrzen pouze ojedinělý výskyt kuňky žlutobřiché (Bombina variegata). Plazi jsou zastoupeni ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) a slepýšem křehkým (Anguis fragilis). Útočiště a vhodné hnízdní podmínky zde nachází řada druhů ptáků jako např. bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), budníček menší (Phylloscopus collybita), budníček větší (Phylloscopus trochilus), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), chřástal polní (Crex crex), kukačka obecná (Cuculus canorus), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnice pokřovní (Sylvia curruca), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), skřivan polní (Alauda arvensis), strnad luční (Miliaria calandra), ťuhýk obecný (Lanius collurio) a ťuhýk šedý (Lanius excubitor). Z drobných savců zde žije např. bělozubka šedá (Crocidura suaveolens).

Lesnictví: V přírodní památce nejsou evidovány žádné lesní pozemky. Louky se solitérními stromy, převážně duby, jsou protkány křovinatými hrázemi, jsou zde také remízky a hájky, které vznikly většinou přirozenou sukcesí. Na leteckém snímku z 50. let 20. stol. je patrný souvislejší lesní porot pouze v severozápadní části, kde se dnes nachází hájek svou druhovou skladbou blízký karpatským dubohabřinám. Území leží na okraji rozsáhlého lesního komplexu Velké Javořiny, ve východní části bezprostředně navazuje na lesní porost karpatské ostřicové bučiny asociace Carici pilosae-Fagetum sylvaticae.

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Management, ohrožení: Území přírodní památky je významné pro svou vysokou krajinářskou hodnotu. V minulosti bylo využíváno jako jednosečná louka, která byla občas přepásaná. Po převodu drobné držby na kolektivní hospodaření byla pastva zintenzivněna a louky byly občas pohnojeny s důsledky následného výrazného ústupu zvláště chráněných druhů. V současnosti je lokalita pravidelně jednou ročně kosena pomocí lehké a těžké zemědělské techniky. U druhově bohatých porostů je doporučeno mozaikovité kosení prováděné minimálně ve dvou termínech s měsíčním odstupem. Místa se třtinou křovištní je třeba kosit dvakrát ročně. Je také možné přepásat otavy hovězím dobytkem s frekvencí jednou za 2 až 3 roky, případně přepásat každoročně pouze vybranou část území. Doporučeno je prosvětlení stromových hrází a hájků, je také třeba udržovat a obnovovat solitérní stromy.

Rekreační využití: Podél východní hranice chráněného území a jeho částí prochází místní asfaltová komunikace, vjezd motorových vozidel je povolen až na parkoviště u Kamenné boudy. Před rušivými vlivy je území chráněno hrázemi dřevin po obou stranách komunikace. Prochází tudy frekventovaná červeně značená turistická trasa a cyklostezka směřující na Velkou Javořinu. Vlastní vrchol Lesné, ležící již mimo chráněné území (100 m od západní hranice), láká turisty jako místo dalekého kruhového výhledu, přestože k němu nevede žádná značená stezka.

Natura 2000: Přírodní památka Bahulské jamy se nachází na území CHKO Bílé Karpaty, jehož část o celkové rozloze 20 043,3080 ha byla vyhlášena jako Evropsky významná lokalita Bílé Karpaty (CZ0724090).

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)


Literatura:

Antonín, V., Deckerová, H. et Jongepier, J. W. (2010): Red-listed macromycetes collected in the Bílé Karpaty (White Carpathian Mts.) Protected Landscape Area (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 95(1): 163–200. ISSN 1211-8788.

Dvořáková, J., Ložek, V., Horsák, M. et Pechanec, V. (2011): Atlas rozšíření suchozemských plžů v CHKO Bílé Karpaty. – Acta Carpathica Occidentalis, Supplementum 1, 124 s. ISBN 978-80-87614-00-6.

Fajmon, K. et Jongepierová, I. (2014): Inventarizační průzkum z oboru botanika. Přírodní památka Bahulské jamy. – Ms. Depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, pracoviště Veselí nad Moravou.

Fajmonová, Z., Fajmon, K. et Jongepierová, I. (2018): Inventarizační průzkum PP Bahulské jamy – flora. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178.

Grüll, F. (1987): Inventarizační průzkum vegetačního krytu CHPV Bahulské jamy. – Ms., depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612.

Horal, D., Jagoš, B., Resl, K., Uřičář, J., Jongepier, J. W. et Pechanec, V. (2006): Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO Bílé Karpaty. – Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou.

Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. – 3. upravené a rozšířené vydání. ZO ČSOP 57/10, 61/13 a 63/12, 68 s. ISBN 78-59617-15-4.

Hrabec, J. et al. (2017): Zvláště chráněná území přírody Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Krajský úřad Zlínského kraje, 265 pp. ISBN 978-80-87833-26-1.

Chytrý, M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 528 s.

Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s.

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3.

Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2.

Jatiová, M. et Šmiták, J. (1996): Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. – Třebíč: Arca JiMfa, 539 s. ISBN 80-85766-35-3.

Jongepierová, I. (2005): Plán péče o PP Bahulské jamy na období 2005–2014. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (2004): Botanický inventarizační průzkum nelesních chráněných území v CHKO Bílé Karpaty. Část 2. Okolí Horního Němčí. – Příroda, Praha, 21: 15–37.

Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bílých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains. – ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Jongepierová, I., Fajmon, K. et Žmolík, M (2014): Plán péče o přírodní památku Bahulské jamy na období 2015–2024. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé karpaty, Luhačovice.

Konvička, M., Beneš, J. et Čížek, L. (2005): Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. – Sagittaria, Olomouc, 127 s. ISBN 80–239–6590–5.

Konvička, M., Beneš, J., Čížek, O., Kopeček, F., Konvička, O. et Víťaz, Ľ. (2008): How too much care kills species: Grassland reserves, agrienvironmental schemes and extinction of Colias myrmidone (Lepidoptera: Pieridae) from its former stronghold. – Journal of Insect Conservation 12: 519–525.

Konvička, O., David Hauck, D., Trnka, F., Sekerka, L., Vávra, J., Straka, M. et Čížek, L. (2017): Metodika zajištění ochrany a lokalit výskytu vybraných druhů brouků. Projekt TB020MZP048 „Revize recentního rozšíření a stavu nezvěstných druhů červeného seznamu - Coleoptera (brouci) z programu Beta Technologické agentury České republiky." – Biologické centrum AV ČR, v. v. i., 61 pp.

Králíček, M. et Jongepier, J. W. (2015): Tajemství přírody. Proč vymírají? – Bílé - Biele Karpaty 1/2015, 20: 20–21.

Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F. et Jongepierová, I. [eds.] (1992): Chránená krajinná oblasť Biele Bílé Karpaty. – Vydavateľstvo Ekológia, Bratislava, 380 pp.

Laštůvka, Z. et Liška, J. (2011): Komentovaný seznam motýlů České republiky. Annotated checklist of moths and butterflies of the Czech Republic (Insecta: Lepidoptera). – Biocont Laboratory, Brno, 148 pp.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Malenovský, I., Kment, P. et Konvička, O. [eds.] (2012): Species inventories of selected insect groups in the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae, Special issue 96(2): 1–933.

Přidal, A. (1999): Včely (Insecta: Hymenoptera: Apoidea) v rezervacích Bílých Karpat - závěrečná zpráva 1999. – Ms. Depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty.

Staněk, S., Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (1996): Historická květena Bílých Karpat. – Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště, suppl. 1: 1–198.

Stanovský, J. (2008): Přírodní památka Bahulské jamy, inventarizační průzkum entomologický. Brouci – Coleoptera. – Ms., depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Šimečková, H. (2012): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území CHKO Bílé Karpaty. – Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, vedoucí práce Ing. Daniel Volařík.

Šnajdara, P. (1996): Management MZCHÚ Bílé Karpaty 1994–1996. – Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. 

Tlusták, V. (1972): Xerothermní travinná společenstva lesostepního obvodu Bílých Karpat. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce J. Vicherek.

Tlusták, V. (1975): Syntaxonomický přehled travinných společenstev Bílých Karpat. Syntaxonomische Übersicht der Rasengesellschaften des Gebirges Bílé Karpaty (Weisse Karpaten). – Preslia 47: 129–144.

Tlusták, V. et Jongepierová, I. (1990): Orchideje Bílých Karpat. – Krajské vlastivědné muzeum Olomouc, 127 pp.


Aktualizace 22. 3. 2024 CHKO Bílé Karpaty Úvodní stránka Nahoru Zpět