Přírodní památka Horky

Kvetoucí hlaváčky jarní v přírodní památce Horky (8. 4. 2007)

Kvetoucí hlaváčky jarní v přírodní památce Horky (8. 4. 2007)

Základní údaje: Přírodní památka Horky představuje unikátní stepní společenstva se vzácnými druhy rostlin a živočichů v jinak intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině. Nachází se v Ratíškovické pahorkatině (na rozhraní Dolnomoravského úvalu a Kyjovské pahorkatiny) na severním úbočí vrchu Náklo (265 m n. m.), v členitém terénu na hřbítcích a svazích různého sklonu i orientace v rozpětí nadmořských výšek 190 až 260 m n. m., asi 1 km jihozápadně od středu obce Milotice (kostel). Katastrální území Milotice u Kyjova, okres Hodonín. Přírodní památka Horky byla vyhlášena nařízením Krajského úřadu Jihomoravského kraje č. 8/2016 ze dne 25. 8. 2016. Evidenční kód ÚSOP: 1489. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 18,2384 ha, rozloha vyhlášeného ochranného pásma 0,7831 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Komplex suché varianty širokolistých trávníků bělokarpatského typu se zastoupením úzkolistých suchých trávníků včetně nejpočetnější populace hadince nachového (Echium russicum) v České republice a porosty nízkých xerofilních křovin.

Hadinec červený (Echium maculatum), PP Horky (30. 5. 2004)   Hadinec červený (Echium maculatum), PP Horky (20. 5. 2006)

Hadinec červený (Echium maculatum)
PP Horky (30. 5. 2004)

 

Hadinec červený (Echium maculatum)
PP Horky (20. 5. 2006)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území je tvořen neogenními mořskými a jezerními sedimenty dubňanského souvrství moravské části vídeňské pánve (svrchní miocén). Nezpevněné vápnité jíly a písky s polohami štěrků místy překrývají spraše. V odkryvu neogenních sedimentů byl nalezen mlž Congeria subglobosa, který je charakteristický pro zónu E panonu. V členitém terénu se svažitými hřbety převažují svahy se severovýchodní a jihozápadní orientací. Půdním typem jsou černozemě arenické a regozemě.

Hadinec červený (Echium maculatum v přírodní památce Horky (30. 5. 2004)

Hadinec červený (Echium maculatum) v přírodní památce Horky (30. 5. 2004)

Flóra a vegetace: Přírodní památka Horky je významnou botanickou lokalitou subpanonské stepní vegetace na jižní Moravě. Na travnatých stráních převažuje xerotermní vegetace širokolistých suchých trávníků svazu Bromion erecti se sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus), válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum), kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) a ostřicí horskou (Carex montana). Na exponovaných polohách se vyvinula vegetace úzkolistých suchých trávníků svazu Festucion valesiacae, konkrétně subpanonských mezofilních stepí asociace Stipetum tirsae s dominujícím kavylem tenkolistým (Stipa tirsa), který doprovází kavyl Ivanův (Stipa pennata) a kavyl vláskovitý (Stipa capillata). Oba výše uvedené typy vegetace zde tvoří četné přechodné formy a mozaiky.  

Významný je především výskyt kriticky ohroženého hadince červeného (Echium maculatum), který zde představuje nejbohatší populaci druhu v České republice. Hadinec červený je krátce vytrvalá bylina, velikost jeho populace se tak v jednotlivých letech liší, většinou se pohybuje v nižších stovkách jedinců. Záhy zjara rozkvétá na Horkách hlaváček jarní (Adonis vernalis), který tady vytváří nejpočetnější populaci na Hodonínsku, zvláště hojný je na jihozápadním svahu centrálního hřbítku.

Hadinec červený (Echium maculatum) v přírodní památce Horky (20. 5. 2006)

Hadinec červený (Echium maculatum) v přírodní památce Horky (20. 5. 2006)

V druhově bohatých společenstvech se vyskytují další vzácné a ohrožené druhy rostlin, jako např. bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), černohlávek dřípený (Prunella laciniata), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), česnek žlutý (Allium flavum), čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), hrachor širolistý (Lathyrus latifolius), kozinec dánský (Astragalus danicus), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis), křivatec rolní (Gagea villosa), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon), mochna bílá (Potentilla alba), oman mečolistý (Inula ensifolia), ostřice nízká (Carex humilis), pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), růže galská (Rosa gallica), řepovník vytrvalý (Rapistrum perenne), sápa hlíznatá (Phlomoides tuberosa), starček celolistý (Tephroseris integrifolia), violka obojetná (Viola ambigua), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), záraza vyšší (Orobanche elatior), záraza zardělá (Orobanche kochii), záraza žlutá (Orobanche lutea), zvonek moravský (Campanula moravica) a zvonek sibiřský (Campanula sibirica). Z běžnějších druhů zde rostou např. prvosenka jarní (Primula veris), svízel syřišťový (Galium verum), řimbaba chocholičnatá (Tanacetum corymbosum) a tužebník obecný (Filipendula vulgaris).

Na suchých narušovaných místech s nízkou a neuzavřenou vegetací roste divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), osívka jarní (Erophila verna), pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum), smil písečný (Helichrysum arenarium) a šater latnatý (Gypsophila paniculata). Stepní porosty doplňuje rozptýlená zeleň s ovocnými dřevinami (meruňky, třešně, jabloně, ořešáky), keři hlohů (Crataegus spp.) a růží šípkovou (Rosa canina). Travnaté svahy jsou na západním a jihovýchodním okraji lemovány křovinami, v nichž místy převažuje líska obecná (Corylus avellana).

Kvetoucí hlaváčky jarní v přírodní památce Horky (8. 4. 2007)

Kvetoucí hlaváčky jarní v přírodní památce Horky (8. 4. 2007)

Fauna: Lokalita je také významným refugiem teplomilných druhů bezobratlých, především hmyzu. Z motýlů se zde vyskytuje např. otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), žluťásek jižní (Colias hyale), perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia), okáč bojínkový (Melanargia galathea), okáč zední (Lasiommata megera) a modrásek jetelový (Lysandra bellargus). Teplomilné druhy blanokřídlých (Hymenoptera) reprezentuje osm druhů čmeláků, pačmelák cizopasný (Bombus rupestris) a pačmelák letní (Bombus vestalis), vosík francouzský (Polistes gallicus), nápadná drvodělka fialová (Xylocopa violacea) a několik stepních druhů mravenců. Z plazů zde žije ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Kromě běžných druhů ptáků vázaných na otevřenou zemědělskou krajinu bylo zaznamenáno i několik významnějších druhů jako bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), ťuhýk obecný (Lanius collurio), strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), žluva hajní (Oriolus oriolus), kukačka obecná (Cuculus canorus), koroptev polní (Perdix perdix) a křepelka polní (Coturnix coturnix). Součástí chráněného území je i zemník při severovýchodním okraji s hnízdními koloniemi vlhy pestré (Merops apiaster) a břehule říční (Riparia riparia).

Lesnictví: Pouze vyhlášené ochranné pásmo při východním okraji je evidováno jako lesní pozemek. V minulosti zde byl vysazen akát, který postupně expanduje do vlastního chráněného území.

Historie ochrany: Původně zde bylo chráněné území zřízeno vyhláškou Okresního národního výboru v Hodoníně ze dne 29. 6. 1989 jako chráněný přírodní výtvor Horky o celkové rozloze 15,4890 ha. Předmětem ochrany byla nejlépe zachovaná ukázka nejsušší varianty bělokarpatských stepí, ve vlastních Bílých Karpatech dnes již neexistujících, s výskytem celé řady vzácných, ohrožených a chráněných druhů rostlin. V roce 1992 bylo chráněné území převedeno do kategorie přírodní rezervace. V roce 2016 bylo nově vyhlášeno jako přírodní památka Horky nařízením Krajského úřadu Jihomoravského kraje č. 8/2016 ze dne 25. 8. 2016. Došlo přitom k úpravě průběhu hranice tak, aby odpovídala skutečné situaci v terénu, celková rozloha se navýšila o 2,75 ha na 18,2384 ha.

Přírodní památka Horky (8. 4. 2008)

Přírodní památka Horky (8. 4. 2008)

Management, ohrožení: Území přírodní památky Horky je prakticky ze všech stran ohraničeno zemědělsky využívanými pozemky. V minulosti bylo využíváno jako pastvina, část lučních porostů byla kosena, na výslunných svazích byly vysázeny ovocné dřeviny, především meruňky a třešně, které dnes již dožívají. Území je ohrožováno hlavně šířením akátu a ostatních náletových dřevin na některých hůře přístupných a nekosených plochách. Závažným problémem je především zarůstání dřevinami v jihozápadní části lokality, zejména v prostoru hřbítku nad západním okrajem. V současnosti se zde nacházejí zapojené porosty vzrostlých stromů a křovin s břízou bělokorou, jilmem habrolistým, lískami, višněmi, růžemi a hlohy. Ze starých leteckých snímků je patrné, že ještě na začátku 50. let 20 stol. se zde nenacházely prakticky žádné křoviny ani vzrostlé dřeviny vyjma několika ovocných stromů.

V současné době je lokalita pravidelně kosena, od roku 2001 byla obnovena pastva ovcí a koz. Podle potřeby jsou odstraňovány náletové dřeviny, především akát a hloh. V roce 2016 bylo vykáceno několik vzrostlých bříz na centrálním hřbítku nad nejcennější částí chráněného území. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat místům s výskytem hadince červeného. Ideální je pravidelné kosení jednou ročně, a to až po dozrání a vysemenění rostlin (tj. od druhé poloviny července). Kosení je vhodné doplnit narušováním vegetačního krytu, na vybraných místech vytvořit plošky s obnaženou půdou a zajistit tak lepší podmínky pro klíčení a vývoj semenáčků hadince.

Poblíž přírodní památky prochází zeleně značená turistická stezka z Milotic přes vinné sklepy Šidleny do Dubňan a žlutá stezka přes vrch Náklo do Vacenovic. Lokalita je především v době kvetení hlaváčků hojně navštěvována.

Přírodní památka Horky (20. 5. 2006)

Přírodní památka Horky (20. 5. 2006)

Natura 2000: Chráněné území je v překryvu s evropsky významnou lokalitou Horky u Milotic (CZ0622007) o celkové rozloze 18,8863 ha, zařazené do panonské biogeografické oblasti. Předmětem ochrany je bohatá populace hadince červeného (Echium maculatum).

Zajímavosti v okolí: Na vrcholu Náklo, v těsné blízkosti přírodní památky, stojí turistický přístřešek (altánek se zvonicí) a dřevěný liliový kříž postavený v roce 2004. V následujících letech zde přibyla pískovcová socha franckého kupce Sáma (2007), sochy svatých Cyrila a Metoděje (2013), knížete Rastislava (2014), Svatopluka (2017) a sv. Orosie – Dobroslavy (2022). Asi 1 km západním směrem se nacházejí vyhlášené vinné sklepy Šidleny. Nedaleko Milotic se rozkládá také přírodní rezervace Písečný rybník s pozoruhodným společenstvem vodních rostlin a mokřadními slatinnými loukami. Až do 60. let 20. stol. se mezi Miloticemi a Dubňany těžil lignit. Místa bývalých dolů jsou v terénu vyznačena informačními tabulemi, v bezprostřední blízkosti PP Horky se nacházely doly Františka de Paula a Žofie. Architektonickou a historickou chloubou Milotic je především barokní zámek nazývaný „Perla jihovýchodní Moravy“ s rozsáhlým zámeckým parkem, který je zajímavý i po dendrologické stránce.

Barokní zámek Milotice (20. 5. 2006)

Barokní zámek Milotice (20. 5. 2006)


Literatura:

Ambrozek, L. (1989): Vybrané komplexy xerotermní vegetace na jižní Moravě. – Diplomová práce, 142 s., depon. in: PřF UK, Praha.

Ambrozek, L. et Jongepier, J. W. (1990): Inventarizační průzkum botanický PR Horky. – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno. 

Bezděčka, P., Jongepier, J. W. a kol. (2001): Chráněná území okresu Hodonín. – Okresní úřad Hodonín, referát životního prostředí, Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty o. p. s.

Buček, A., Lacina, J. et Laštůvka, Z. [eds.] (2006): Panonské stepní trávníky na Moravě. – Veronica, časopis pro ochranu přírody a krajiny, XX. ročník 2006, 17. zvláštní vydání, Regionální sdružení ČSOP Brno.

Danihelka, J. et Grulich, V. [eds.] (1996): Výsledky floristického kursu v Břeclavi (1995). – Zpr. Čes. Bot. Společ. 31, suppl. 1996/1: 1–86.

Grulich, V. (1989): Výsledky floristického kurzu ČSBS v Uherském Hradišti 1987. – Odbor kultury ONV v Uherském Hradišti, Uherské Hradiště, 124 pp.

Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178.

Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612.

Hejduk, S. et al. (2015): Sečení. Standard péče o přírodu a krajinu SPPK D02 004. – AOPK ČR, Praha.

Chytrý, M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 528 s.

Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s.

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3.

Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2.

Kohoutová, I. (2001): Ochrana geologických lokalit na okresech Hodonín a Uherské Hradiště. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2000, s. 109–114, Brno.

Losík, J. et Dostalík, S. (2016): Plán péče o Přírodní památku Horky na období 2016–2025. – Depon. in: AOPK ČR, Brno.

Lustyk, P. (1998): Inventarizační průzkum botanický PR Horky. – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno.

Lustyk, P. et Doležal, J. [eds.] (2020): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. XVIII. – Zprávy Čes. Bot. Společ. 55: 126.

Luža, O. (1986): Částečný inventarizační seznam hmyzu PR Horky. – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno.

Mackovčin, P., Jatiová, M., Demek, J., Slavík, P. a kol. (2007): Brněnsko. In: Mackovčin, P. [ed.]: Chráněná území ČR, svazek IX., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Marhoul, P. et Turoňová, D. [eds.] (20007): Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000. – Agentura ochrany přírody a krajiny Praha.

Matuška, P. (2011): Plán péče o Přírodní rezervaci Horky na období 2011–2015. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Brno.

Podešva, Z. (2008): Dolnomoravský úval, Horky – přírodní rezervace. – Botany.cz [online]. 2008-03-05 [cit. 2024-01-01]. Dostupné z https://botany.cz/cs/horky/.

Rybka, V. (2005): Metodika monitoringu evropsky významného druhu hadinec červený (Echium maculatum). VaV/610/4/01 Monitoring zvláště chráněných druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť významných z hlediska legislativy ES. – AOPK ČR, Praha.

Rybka, V., Rybková, R. et Pohlová, R. (2004): Rostliny ve svitu evropských hvězd. – Sagittaria,  Sdružení pro ochranu přírody střední Moravy s finanční podporou Ministerstva životního prostředí, kraje Vysočina, Olomouckého kraje a Nadace Veronica, Olomouc, Praha 2004.

Selucká, N. (2022): Přírodní poměry a květena území jižně Kyjova. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: Mgr. Olga Rotreklová, Ph.D.

Skácelová, I. (2001): Ekobiologie hadince červeného (Echium russicum) a jeho rozšíření v ČR. – Ms., Bakalářská práce; depon. in: Knih. Kat. ekol. Přírod. Fak. UP, Olomouc.

Skácelová, I. (2003): Hadinec červený Echium maculatum v České republice – populační a ekobiologická studie. – Ms., Diplomová práce; depon. in: Knih. Kat. ekol. Přírod. Fak. UP, Olomouc.

Slavík, P. (2001): Plán péče pro přírodní rezervaci Horky na období 2001–2010. – AOPK ČR Brno.

Šlancarová, J. (2011): Vliv heterogenity krajiny na složení lokálních společenstev: Motýli ve stepních rezervacích jižní Moravy. – Magisterská diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta & Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Entomologický ústav. Vedoucí práce: doc. Mgr. Martin Konvička, Ph.D.


Aktualizace 4. 2. 2024 Úvodní stránka Nahoru Zpět