EVL Skalky

Foto © Zdeněk Podešva

EVL Skalky u Hulína (1. 6. 2005)

Základní údaje: Evropsky významná lokalita Skalky představuje mokřadní biotopy v opuštěné pískovně s ukázkovým příkladem sukcese a výskytem chráněných a ohrožených druhů živočichů, především obojživelníků a vážek. Nachází v Hornomoravském úvalu v nivě říčky Rusavy mezi Pláňavským rybníkem a silnicí spojující obce Hulín a Záhlinice (po pravé straně silnice z Hulína do Záhnilic) v nadmořské výšce 192 až 195 m. Kód lokality: CZ0723423. Celková rozloha: 11,1350 ha. Mapa.

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad tvoří písky až písčité štěrky svrchní akumulace hlavní terasy Holešovské plošiny, která je tvořena neogenními a kvartérními sedimenty a sklání se k JJZ. Půdním typem je převážně kambizem arenická.

Květena: Po ukončení těžební činnosti začala na obnažených plochách nastupovat synantropní bylinná společenstva charakteristická vysokým poddílem nitrofilních druhů, archeofytů a neofytů, především nitrofilní společenstva na kypřených půdách třídy Chenopodietea, vegetace dvouletých a vytrvalých bylin na suchých stanovištích třídy Artemisietea vulgaris a nitrofilní společenstva třídy Galio-Urticetea. V místech bez rušivých zásahů začala část těchto společenstev přecházet v sukcesně vyšší stadia křovinných a dřevinných formací s vrbou (Salix spp.). 
Analogický proces probíhal i v litorálu vzniklých vodních ploch, kde se díky přísunu alochtonního materiálu do vodního prostředí vytvořily příhodné podmínky pro nástup submerzní a emerzní vegetace třídy Lemnetea a Potametea, např. s okřehekem trojbrázdým (Lemna trisulca), rdestem (Potamogeton spp.), lakušníkem (Batrachium spp.) aj. Později zde začaly vznikat porosty rákosin řádu Phragmitetalia, které jsou charakteristické vysokou vnitřní i vnější stabilitou při nízké druhové diverzitě. Dominantně je zde zastoupen především rákos obecný (Phragmites australis) s dalšími vtroušeným druhy, jako jsou např. orobinec širokolistý (Typha latifolia), žabník kopinatý (Alisma lanceolatum), kosatec žlutý (Iris pseudacorus) a šmel okoličnatý (Butomus umbellatus). Mělké tůně zarůstají mechem srpatkou zahnutou (Drepanocladus aduncus). Z chráněných druhů zde roste několik jedinců silně ohroženého starčku poříčního (Senecio sarracenicus), který se sem rozšířil z nedaleké lokality na Zahlinických loukách.

Foto © Zdeněk Podešva

EVL Skalky (1. 9. 2009)

Fauna: Na lokalitě bylo dosud zjištěno 42 zvláště chráněných druhů živočichů ve smyslu §48 zákona č.114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Na rostlinná společenstva, stejně tak jako na vodní prostředí, jsou troficky či topicky vázány četné druhy bezobratlých a obratlovců, které svou aktivitou zpětně ovlivňují druhovou pestrost těchto společenstev a vytváří tak provázaný systém. Druhová diverzita jednotlivých zoocenóz bezobratlých, především pleustonních, bentonních a pelagiálních společenstev, např. chrostíků (Limnephilus spp.) a měkkýšů (Mollusca) zastoupených zde terčovníkem vroubeným (Planorbis planorbis), okružákem ploským (Planorbarius corneus), plovatkou bahenní (Lymnaea stagnalis) a hrachovkami (Pisidium spp.) ukazuje na jejich celkovou vyváženost a vytváří tak příhodné podmínky pro existenci sekundárních a terciálních predátorů vyšších řádů potravní pyramidy. U vážek (Odonata) je třeba upozornit na 32 většinou odchycených a dokladovaných druhů ze 71 druhů zaznamenaných v celé České republice! Z pavouků zde byl pozorován také teplomilný křižák pruhovaný (Argiope bruennichi).

Vážka červená (Crocothemis erythraea), EVL Skalky (25. 8, 2002)

Vážka červená (Crocothemis erythraea)EVL Skalky (25. 8, 2002)

Z nejvzácnějších druhů obojživelníků se zde vyskytuje především stabilní populace čolka obecného (Triturus vulgaris) i čolka velkého (Triturus cristatus), dále blatnice skvrnité (Pelobates fusca) a populace dalších zvláště chráněných druhů, jako např. ropuchy obecné (Bufo bufo), ropuchy zelené (Bufo viridis), skokana štíhlého (Rana dalmatina), skokana ostronosého (Rana arvalis) a kuňky obecné (Bombina bombina). Z plazů zde žije užovka obojková (Natrix natrix), ještěrka obecná (Lacerta agilis) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Z ryb je nejvýznamnější nález piskoře pruhovaného (Misgurnus fosilis).

Čolek velký (Triturus cristatus), EVL Skalky u Hulína (27. 5. 2004)

Čolek velký (Triturus cristatus), EVL Skalky u Hulína (27. 5. 2004)

Jako hnízdní refugium pravidelně využívají tuto lokalitu některé zvláště chráněné druhy ptactva, jako např. silně ohrožený pisík obecný (Actitis hypoleucos) a ledňáček říční (Alcedo atthis). Z ohrožených druhů lze uvést např. bramborníčka černohlavého (Saxicola torquata), ťuhýka obecného (Lanius collurio), moudivláčka lužního (Remiz pendulinus) a potápku malou (Tachybaptus ruficollis). K nejcennějším ptačím zástupcům patří bezesporu vodouš rudonohý (Tringa totanus), který zde vyhnízdil ve dvou párech v roce 1992 a hnízdící bukáček malý (Ixobrychus minutus). V době jarních a podzimních migrací se zde koncetruje množství dalších druhů ptactva, především z řádu bahňáků (Charadriiformes).

Historie území: V místním názvu Skalky se odráží vznik poměrně vertikálně členitého území vznikého při povrchové těžbě písků a štěrkopísků v této lokalitě. Při těžbě písků se na původně zemědělských pozemcích v trati zvané Padělky vytvořily umělé deprese různého plošného rozsahu a hloubky. Ty byly díky vysoké hladině spodní vody a založení rybniční soustavy Záhlinických rybníků v jejich těsné blízkosti postupně zavodněny prolínáním podzemní vody. Později zde docházelo také k terénním úpravám, kdy byla část vytěžených ploch zavážena zeminou. Vznikaly zde také černé skládky, které byly z větší části odstraněny. Přesto dosud v některých tůňkách zůstávají např. staré pneumatiky, stavební odpad a také produkty, které sem v minulosti unikly z blízké obalovny živičných směsí (např. asfalt).

Management, ohrožení: Území je v současnoti nadměrně zarostlé náletovými dřevinami a bude potřebné jejich prořezání a případně obnovení mělkých tůní. Část vodních ploch je hospodářky využívána k chovu ryb a divokých kachen. Velkým problémem je chování některých současných vlastníků na části pozemků, kde jsou prováděny nepovolené úpravy terénu za použití těžké techniky.

Natura 2000: Navrhovaná přírodní památka Skalky byla schválena jeko Evropsky významná lokalita Skalky (kód CZ0723423) v kontinentální biogeografické oblasti. Předmětem ochrany je stála populace kuňky obecné ( Bombina bombina) v oblasti střední Moravy. 

Foto © Zdeněk Podešva

EVL Skalky (1. 9. 2009)


Bibliografie:

Moštěk, J. (1993): Obojživelníci okresu Kroměříž. Ms., dep. in KÚ Zlín, ČSOP Via Hulín.

Šálek, P. (2000): Základní zoologický průzkum a posudek na biologickou a ekologickou lokalitu „Skalky” v k. ú. Hulín, ZO ČSOP Via Hulín.

Šálek, P. (2002): Inventarizace jednotlivých druhů vážek na mokřadních lokalitách v okrese Kroměříž v roce 2002. Ms, 29 str., ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín.

Šálek, P. (2002): Mapování hnízdního výskytu ledňáčka říčního v okrese Kroměříž. Ms, ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín.

Šálek, P. (2002): Mapování výskytu obojživelníků na vybraných lokalitách v okrese Kroměříž. Ms, ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín.

Šálek, P. (2002): Padělky u Hulína - odontologicky zajímavá lokalita Kroměřížska. In: VÁŽKY 2002. Sborník referátů V. celostátního semináře odonatologů v Labských pískovcích a Českém Švýcarsku, ZO ČSOP Vlašim, 2002.

Tetera, P. (2002): Návrh naučné stezky v přírodním parku Záhlinické rybníky. Diplomová práce, Katedra biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty, Ostravská univerzita, Ostrava, 128 s.


Aktualizováno 7. 3. 2015   Úvodní stránka Zpět
Nahoru