Přírodní památka VčelínZákladní údaje: Přírodní památka Včelín představuje fragment původních ovocných sadů, pastvin a lesostepi se vzácnými společenstvy teplomilných druhů rostlin. Nachází se na sz. okraji Chřibů (podcelek Halenkovická vrchovina, okrsek Kostelanská vrchovina) na výslunné stráni s převážně jv. expozicí v nadmořské výšce 235 až 295 m n. m. Území je situováno na pravém údolním svahu Cvrčovického potoka, na východním okraji od obce Cvrčovice, po levé straně silnice do Milovic. Stráň je místy rozryta zasutými drobnými lomy, část je porostlá borovým lesíkem, skupinami keřů a ovocnými stromy. Katastrální území Cvrčovice u Zdounek. Vyhlášeno Výnosem ministerstva kultury ČSR ze dne 3. 9. 1953. Evidenční kód ÚSOP: 489. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 2,7331 ha (podle aktuálního plánu péče). Mapy.cz. Předmět ochrany: Výslunná stráň s výskytem teplomilné květeny.
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří paleogenní sedimenty svrchního oddílu zdounecké jednotky (svrchní eocén) vnější skupiny příkrovů flyšového pásma Západních Karpat. Ve středně rytmickém flyši se střídají šedé až šedomodré vápnité pískovce, jílovce a podřadné slepence. Půdním typem je hnědozem modální, v nivě Cvrčovického potoka fluvizem glejová. Flóra a vegetace: Přírodní památka Včelín zahrnovala dva rozdílné biotopy, jednak travnatou stráň částečně porostlou keři, jednotlivými ovocnými stromy a dalšími dřevinami, lemovanou ze všech stran vzrostlou zelení (západní část území), a v minulosti také sekundární smíšený les částečně náletového původu (východní část), který zaujímal přibližně polovinu celkové rozlohy. Tyto lesní porosty byly z větší části vykáceny, dnes se zde nachází rozlehlá mýtina, na níž probíhá sukcese. Brzy zjara rozkvétá na výslunné stráni v počtu několika jedinců dřín jarní (Cornus mas), který byl v přírodní památce zřejmě v minulosti vysázený. Z dalších keřů zde rostou hlohy (Crataegus spp.), ptačí zob obecný ( Ligustrum vulgare) a svída krvavá (Cornus sanguinea), vysázen byl také dřišťál obecný (Berberis vulgaris), štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) a žanovec měchýřník (Colutea arborescens), dožívají zde ovocné stromy, převážně třešně. Nelesní vegetaci výslunné stráně tvoří širokolisté suché trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnatis dominantní válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum) a s řadou vzácných, méně běžných a teplomilných druhů rostlin. Ve spodní části svahu přecházejí tato společenstva v mezofilní ovsíkové a kostřavové louky svazu Arrhenatherion elatioris, v nivě Cvrčovického potoka ve vlhké pcháčové louky svazu Calthion palustris. Z orchidejí je významný především výskyt vstavače nachového (Orchis purpurea), větší část populace se nachází ve východní, v minulosti zalesněné části chráněného území. Další druhy orchidejí zde představují kruštík širolistý (Epipactis latifolia), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha).
Dále zde roste např. černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), černohlávek dřípený (Prunella laciniata), černýš rolní (Melampyrum arvense), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides), hvězdice chlumní (Aster amellus), chrastavec rolní (Knautia arvensis), jarmanka větší (Astrantia major), jehlice trnitá (Ononis spinosa), jestřábník Bauhinův (Hieracium bauhini), jetel červenavý (Trifolium rubens), kozí brada východní (Tragopogon orientalis), len žlutý (Linum flavum), máchelka srstnatá (Leontodon hispidus), modřenec chocholatý (Muscari comosum), mochna sedmilistá (Potentilla heptaphylla), mochna stříbrná (Potentilla argentea), oman britský (Inula britannica), oman hnidák (Inula conyza), oman vrbolistý (Inula salicina), ostřice Micheliova (Carex michelii), pcháč panonský (Cirsium pannonicum), pipla osmahlá (Nonea pulla), prvosenka jarní (Primula veris), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium), růže galská (Rosa gallica), smldník jelení (Peucedanum cervaria), trojštět žlutavý (Trisetum flavescens), vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia), záraza vyšší (Orobanche elatior) a také několik vysazených a zplaněných druhů, jako např. hlavatka obrovská (Cephalaria gigantea), mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) a mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengi). V lesní části přírodní památky je zastoupena borovice lesní (Pinus sylvestris), borovice černá (Pinus nigra) a vtroušené listnáče, např. dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a líska obecná (Corylus avellana). Část lesního porostu pod el. vedením vysokého napětí byla vykácena, v bylinném podrostu se nacházela bohatá populace vstavače nachového (Orchis purpurea) čítající několik desítek exemplářů, dále např. árón východní (Arum cylindraceum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), barvínek menší (Vinca minor), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) a vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia). Vstavač nachový prosperuje i na nově vniklé mýtině, protože nemá tak vyhraněné ekologické nároky jako ostatní lesní druhy, které jsou na ústupu a nahrazují je druhy ruderální. V nivě potoka roste olše lepkavá (Alnus glutinosa), bez černý (Sambucus nigra) a několik druhů vrb (Salix spp.). Na vlhčích humózních půdách se vyskytuje bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), devětsil lékařský (Petasites hybridus), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer), ocún jesenní (Colchicum autumnale), orsej jarní (Ficaria verna), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), prvosenka vyšší (Primula elatior), sasanka hajní (Anemone nemorosa), vrbina penízková (Lysimachia nummularia), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) a parazitující podbílek šupinatý (Lathraea squamaria). Fauna: Na výslunných stráních a lesostepních biotopech se dá předpokládat bohatší fauna bezobratlých, především hmyzu. Z brouků byl nalezen mimo jiné např. střevlík Ulrichův (Carabus ulrichii), krasec polník habrový (Agrilus olivicolor), tesaříci Grammoptera variegata a Molorchus umbellatarum, kozlíček lískový (Oberea linearis) a kozlíček mrkvový (Phytoecia icterica). Z motýlů byl pozorován otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), okáč voňavkový (Brintesia circe), okáč strdivkový (Coenonympha arcania), perleťovec nejmenší (Boloria dia), soumračník černohnědý (Heteropterus morpheus) a několik druhů modrásků. Z blanokřídlých byla zaznamenána drvodělka fialová (Xylocopa violacea) a více druhů čmeláků, z dalších zajímavých skupin hmyzu např. cikáda chlumní (Cicadetta montana). Z plazů žije na lokalitě ještěrka obecná (Lacerta agilis), z obojživelníků rosnička zelená (Hyla arborea) a ropucha obecná (Bufo bufo). Území je útočištěm četných druhů ptactva, hnízdí zde konopka obecná (Carduelis cannabina), ťuhýk obecný (Lanius collurio) a brhlík lesní (Sitta europaea), v okolí byl pozorován také čáp černý (Ciconia nigra). Management, ohrožení: Území přírodní památky je zbytkem ovocných sadů a lesostepi, v minulosti byla využívána také jako pastvina pro ovce. Její východní část byla asi před 80 lety (vztaženo k roku 2020) přeměněna na lesní porosty s borovicí černou, borovicí lesní, modřínem, smrkem, akátem, habrem, dubem, břízou, lípou a lískou. Větší část těchto porostů byla na přelomu let 2010 a 2011 vykácena, protože se nacházela pod elektrickým vedením vysokého napětí. Je otázkou, jakým směrem bude na tomto stanovišti probíhat sukcese, což bude záležet na zvoleném způsobu managementu. V západní části chráněného území stojí velký, dříve spolkový včelín, podle kterého byla přírodní památka pojmenována. Nad včelínem se nachází ještě jedna drobná nevyužívaná stavba, která je skrytá v křovinách. Kvůli chovu včel zde byly vysázeny nejen ovocné stromy, ale také akáty, různé keře a zřejmě i nektarodárná hlavatka obrovská. Vlastní včelín nebyl delší dobu využíván, teprve v roce 2012 zde obnovilo činnost včelařství z Bučovic. Chráněné území je ohroženo zarůstáním nepůvodními druhy dřevin hlavně zmíněným akátem a nežádoucí sukcesí bezu černého v části rezervace sousedící s potokem. Šířící se dřeviny je proto nutné pravidelně odstraňovat. Kvalita a pestrost bylinného porostu po ukončení pastvy je udržována pravidelným každoročním kosením a také redukcí náletových dřevin. Do budoucna by bylo vhodné alespoň částečně obnovit extenzivní pastvu ovcí. Navržena je postupná redukce nepůvodních jehličnanů a jejich náhrada dřevinami přirozené druhové skladby. Fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
Literatura: Batoušek, P. (2008): Inventarizační průzkum rostlin PP Včelín. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Bělín, V. (2004): Inventarizační průzkum motýlů (Lepidoptera) v PP Včelín. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Grulich, V. [ed.] (2003): Výsledky floristického kursu České botanické společnosti v Kroměříži (10.–16. července 2000). – Zpr. Čes. Bot. Společ., suppl. 2003/2: 175–224. Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178. Háková, A., Klaudiusová, A. et Sádlo, J. (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000, Planeta XII, 8/2004. – Ministerstvo životního prostředí, Praha. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Hrabec, J. et al. (2017): Zvláště chráněná území přírody Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Krajský úřad Zlínského kraje, 265 pp. ISBN 978-80-87833-26-1. Hrouzek, M. (2021): Inventarizační průzkum denních motýlů v PP Včelín a PP Přehon v roce 2021. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Chytrý, M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 528 s. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3. Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2. Jatiová, M., Šmiták, J. (1996): Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, středisko Brno. Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. Pavelčík, P. a kol. (2010): Rekonstrukce druhově bohatých lučních společenstev ve Zlínském kraji. – Krajský úřad Zlínského kraje ve spolupráci s EEA Grants a Norway Grants. Podešva, Z. (2009): Cephalaria gigantea (Ledeb.)
Bobrov – hlavatka obrovská / hlavinka obrovská. – Botany.cz [online].
2009-04-07 [cit. 2020-01-10]. Sedláček, P. (2007): Současný stav ochrany přírody a krajiny v Chřibském bioregionu. – Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav aplikované a krajinné ekologie. Vedoucí práce RNDr. P. Trnka, CSc. Sedláček, V. (2014): Plán péče o přírodní památku Včelín na období 2016–2025. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Slavík, P. (2004): Plán péče o přírodní památku Včelín na období 2005–2014. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Šušlíková, K. (2005): Ekologicko-faunistická charakteristika arachnofauny chráněných území přírodní památky Drážov a přírodní památky Včelín (okres Kroměříž). – Diplomová práce, Ostravská univerzita, Přírodovědná fakulta, Katedra biologie a ekologie. Vedoucí práce: Majkus, Z. Zavřel, H. (1958): SPR na okrese kroměřížském. – Věstník muzea v Kroměříži. 1958, 1: 7–11. Zavřel, H. (1965): Přírodní rezervace Včelín u Cvrčovic na Kroměřížsku. – Zpr. Oblast. Muz. Jihových. Moravy, Gottwaldov 1965: 98–104. |
• Aktualizace 19. 2. 2024 | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |