Národní přírodní rezervace Čertoryje
Základní údaje: Národní přírodní rezervace Čertoryje představuje rozsáhlý komplex druhově bohatých bělokarpatských květnatých luk v mozaice s mokřady a svahovými prameništi, rozptýlenou zelení se solitérně rostoucími duby a lemovými společenstvy kolem potoků v jihozápadní části Bílých Karpat. Rozkládá se v ploché vrchovině (podcelek Žalostinská vrchovina, okrsek Radějovská vrchovina) na zaobleném hřbetu orientace severozápad-jihovýchod, s nevýrazným vrcholem (kóta Čertoryje, 442,6 m n. m.) mezi široce rozevřenými údolími potoků Járkovce a Radějovky. Centrální část Čertoryje zaujímá jihozápadně exponované svahy, část zvaná Osypné tvoří severně až severovýchodně exponovaný svah, území za potokem Járkovcem zaujímají severovýchodně exponované svahy v trati Zadní Koňovské. Rezervace se nachází v nadmořské výšce od 310 do 442,6 m n. m. (v ochranném pásmu až do 584 m n. m., kóta Kobyla), asi 2,6 km jižně od obce Kněždub, mezi rekreační oblastí Lučina, obcí Malá Vrbka a státní hranicí se Slovenskem. Katastrální území Hrubá Vrbka, Kněždub, Tvarožná Lhota, okres Hodonín, CHKO Bílé Karpaty. Zřízeno Výnosem ministerstva kultury ČSR ze dne 17. 6. 1987. Evidenční kód ÚSOP: 1031. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 333,6635 ha, rozloha vyhlášeného ochranného pásma 371,5365 ha. Mapy.cz.
Předmět ochrany: Nejrozsáhlejší komplex typických květnatých bělokarpatských luk s výskytem četných chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Jedno z nejcennějších území v CHKO Bílé Karpaty s vysokou krajinářskou hodnotou, které nemá obdobu v celé střední Evropě. Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří sedimenty nivnického souvrství dílčí bělokarpatské jednotky magurského flyše. Převažují vápnité jílovce (svrchní paleocén) a pestré rudohnědé a zelenošedé jílovců (spodní eocén-cenoman). Horniny jsou překryty kvartérními uloženinami, které zde tvoří písčito-hlinitá eluvia a svahová deluvia. Na těchto uloženinách vznikly převážně černozemě černicové těžší zrnitosti, ve vyšších polohách kambizemě typické, místy kambizemě pseudoglejové. Reliéf chráněného území je erozně-denudační, v údolních dnech akumulační a vykazuje malé výškové rozdíly se slabou detailní členitostí, pouze západní svahy hřbetu jsou příkřejší a členitější, s četnými sesuvy půdy. Důležitým faktorem ve vývoji sesuvů mohlo být zahlubování potoka Járkovce a jeho boční eroze. Právě sesuvy se odrážejí i v původu místního názvu území „čert to ryje“, kterým si lidé vysvětlovali vznik tohoto geologického jevu.
Flóra a vegetace: Národní přírodní rezervace Čertoryje se nachází na hranici dvou fytogeografických oblastí – termofytika (fytochorion Bílé Karpaty stepní) a mezofytika (fytochorion Bílé Karpaty lesní). Patří k nejznámějším a nejhodnotnějším botanickým lokalitám nejen jihozápadní části Bílých Karpat, ale celé České republiky. Místní květena je druhově velice bohatá, celkem zde bylo zaznamenáno přes 600 druhů cévnatých rostlin. Na bělokarpatských květnatých loukách převažují teplomilné travino-bylinné porosty asociace Brachypodio–Molinietum s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum), které přecházejí na vlhčích místech v bezkolencové louky s dominantním bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea). V ochranném pásmu se na bývalém poli v katastrálním území Tvarožná Lhota vyvinula společenstva mezofilních luk svazu Arrhenatherion, podobný porost se vyskytuje i na jedné louce v katastru obce Hrubá Vrbka.
Potenciální přirozenou vegetací většiny území jsou lesní společenstva karpatských ostřicových dubohabřin asociace Carici pilosae-Carpinetum. Zaujímají ostrůvky, hájky a pásy lesa roztroušené mezi lučními porosty v mozaice s tisíci solitérních stromů a keřů, především dubem letním (Quercus robur), lípou malolistou (Tilia cordata) a jeřábem břekem (Sorbus torminalis). Objevují se zde i teplomilné dřeviny jako dřín jarní (Cornus mas) a velmi vzácně dub šípák (Quercus pubescens). Na jihozápadním svahu nad údolím Járkovce se na několika místech nacházejí teplomilné doubravy asociace Potentillo albae-Quercetum s mochnou bílou (Potentilla alba), strdivkou zbarvenou (Melica picta) a medovníkem velkokvětým (Melittis melissophyllum). Po celém území se vyskytují společenstva křovin svazu Berberidion s celou řadou přechodových typů. V nivách obou potoků, Járkovce i Radějovky, se vyvíjí vegetace lužních lesů asociace Carici remotae-Fraxinetum (jasanové olšiny), v bylinném patře rostou např. oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), prvosenka vyšší (Primula elatior), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a jarmanka větší (Astrantia major).
Na zdejších květnatých loukách se vyskytuje řada vzácných, chráněných a ohrožených rostlin, bohaté zastoupení mají především vstavačovité (Orchidaceae), z nichž zde roste více než dvacet druhů. Rezervace je nejbohatší lokalitou rudohlávku jehlancovitého (Anacamptis pyramidalis) v České republice, k hojným druhům orchidejí dále patří pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač bledý (Orchis pallens), bradáček vejčitý (Listera ovata), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a hlavinka horská (Traunsteinera globosa). Významné, avšak početně malé populace představují tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holosericea subsp. holubyana), tořič včelonosný (Ophrys apifera), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), vstavač kukačka (Orchis morio), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), vemeníček zelený (Coeloglossum viride) a vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha). Na mokřadech rostou prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris) a pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora), v lesních porostech se přidávají okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) a hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis). Z dalších významných druhů zde roste rozrazil latnatý širolistý (Pseudolysimachion spurium subsp. foliosum), trojzubec lesostepní (Danthonia alpina), submediteránní druh trávy, který se v ČR vyskytuje již jen na příhodných místech lesostepního charakteru v okolí Kněždubu, Radějova a Velké nad Veličkou. Bohaté populace, zejména v ochranném pásmu, vytváří srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia), ponticko-panonský druh, který lze v ČR nalézt kromě jihozápadní části Bílých Karpat pouze na několika dalších jihomoravských lokalitách.
Mezi chráněné, ohrožené a méně běžné druhy náleží i desítky dalších rostlin, jako jsou lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), snědek jehlancovitý (Ornithogalum brevistylum), tři druhy kosatců zastoupené kosatcem různobarvým (Iris variegata), kosatcem trávovitým (Iris graminea) a kosatcem sibiřským (Iris sibirica), dále mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), hořec křížatý (Gentiana cruciata) a hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), chrpa chlumní (Centaurea triumfetti), hvězdnice chlumní (Aster amellus), oman mečolistý (Inula ensifolia), oman srstnatý (Inula hirta), pcháč panonský (Cirsium pannonicum), zvonek klubkatý (Campanula glomerata), vzácný zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria), len žlutý (Linum flavum), rozrazil vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum), trýzel vonný (Erysimum odoratum), čilimník zelenavý (Chamaecytisus virescens), kozinec dánský (Astragalus danicus), šanta lesostepní (Nepeta nuda), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), sasanka lesní (Anemone sylvestris), plamének přímý (Clematis recta), záraza bílá šalvějová (Orobanche alba subsp. major), záraza žlutá (Orobanche lutea), jetel alpský (Trifolium alpestre), jetel červenavý (Trifolium rubens), bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum), bílojetel německý (Dorycnium germanicum), růže galská (Rosa gallica), černýš hřebenitý (Melampyrum cristatum), kakost krvavý (Geranium sanguineum), plicník úzkolistý (Pulmonaria angustifolia), plicník měkký (Pulmonaria mollis), drobná kapradina vratička měsíční (Botrychium lunaria) a další.
Pouze maloplošně, především na jihozápadním a severovýchodním svahu nad potokem Járkovcem, se na loukách nacházejí prameniště a sezónně prosychající mokřady, místy s mělkou vrstvou slatiny, s vegetací svazu Caricion davallianae. Z charakteristických druhů zde rostou např. ostřice oddálená (Carex distans), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a vzácný mech krondlovka netíkovitá (Fissidens adianthoides). Vlhká místa vyhledává také drobná kapradina hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), pryšec kosmatý (Euphorbia villosa), starček stinný (Senecio umbrosus), ostřice latnatá (Carex paniculata) a bahenní pampelišky (Taraxacum sect. Palustria).
Floristicky velmi významné je také ochranné pásmo rezervace, především Vojšické louky s bohatými populacemi srpice karbincolisté (Serratula lycopifolia) a rozrazilu latnatého širolistého (Pseudolysimachion spurium subsp. foliosum). Na jediném místě v Bílých Karpatech roste na lesní louce poblíž ochranného pásma také vzácný mečík bahenní (Gladiolus palustris), který býval v minulosti na území rezervace hojným druhem. Mykologie: NPR Čertoryje představuje také bohatou mykologickou lokalitu, na níž bylo dosud zjištěno více než 260 taxonů makroskopických hub, kromě druhů běžných se vyskytují i druhy teplomilné a poměrně vzácné. V případě vřeckovýtrusné houby dřevnatky Xylaria oxyacanthae se pravděpodobně jedná o první publikovaný nález v České republice, další vřeckovýtrusná houba Daleomyces phillipsii byla dosud nalezena na třech lokalitách na Moravě a pórnovitka Hyphodontia pilaecystidiata, vzácná nelupenatá houba, je v České republice známá zatím jen z pěti lokalit. Z dalších vzácných nelupenatých hub zde byly zaznamenány např. pórnatka purpurová (Ceriporia purpurea), vatička Bresadolova (Tomentellopsis bresadolana) a bělochoroš lužní (Oligoporus subcaesius). Vzácnější lupenaté houby představují např. pečárka Bresadolova (Agaricus bresadolanus), muchomůrka drsná (Amanita aspera), hřib skvrnitý (Hemileccinum depilatum) a hřib Quéletův (Boletus queletii), hřib mokřadní (Xerocomellus ripariellus), bedla orosená (Chamaemyces fracidus), mechovka Hobsonova (Clitopilus hobsonii), liškovec spáleništní (Faerberia carbonaria), pestře zbarvená voskovka papouščí (Hygrocybe psittacina), třepenitka drobná (Hypholoma subviride), vláknice jurská (Inocybe adaequata), ryzec světlý (Lactarius azonites), ryzec křídlatovýtrusý (Lactarius pterosporus), holubinka lepkavá (Russula viscida), límcovka bílá (Stropharia albonitens) a čirůvka růžovolupenná (Tricholoma orirubens). Fauna: Květnaté louky s rozptýlenou zelení, mokřady, potoky, lesíky a jejich lemy představují významné biotopy pro rozmanité druhy živočichů, především bezobratlých. Vedle společenstev teplomilných stepních a lesostepních druhů se tak můžeme na území rezervace setkat i s druhy lesními a mokřadními. Z faunistického hlediska je významný výskyt dvou druhů teplomilných sekáčů (Opiliones), rezervace je jedinou známou lokalitou sekáče vyklenutého (Egaenus convexus) v České republice, také sekáč hřebenový (Zacheus crista) byl u nás nalezen jen na několika místech. Z pavouků zde žije vzácný sklípkánek černý (Atypus piceus), k běžným druhům patří kudlanka nábožná (Mantis religiosa).
Početnou čeleď střevlíkovitých brouků (Carabidae) reprezentují např. krajník hnědý (Calosoma inquisitor), střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri), střevlík Ulrichův (Carabus ulrichii), střevlíček Pterostichus incommodus, prskavec větší (Brachinus crepitans), prskavec menší (Brachinus explodens), svižník polní (Cicindela campestris) a vzácně i svižník německý (Cylindera germanica). Na staré solitérní duby jsou vázány xylofágní druhy brouků, např. roháč obecný (Lucanus cervus), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) a tesařík Schafferův (Akimerus schaefferi). V silnějších usychajících větvích prodělává svůj vývoj vzácný krasec uherský (Anthaxia hungarica), v trouchu dutin zlatohlávek skvostný (Protaetia speciosissima). Mezi běžné druhy patří zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), vzácný je naopak zlatohlávek Protaetia affinis, jehož larvy se vyvíjejí obvykle v mraveništích, a skrytě žijící chrobák ozbrojený (Odonteus armiger). Z majek (Meloidae) byly zaznamenány např. majka obecná (Meloe proscarabaeus), naše nejmenší majka Meloe rugosus a zajímavý majkovitý brouk Hycleus tenerus. Z čeledi mandelinkovitých (Chrysomelidae) zde byla nalezena mimo jiné velmi vzácná mandelinka – bázlivec Galeruca dahlii. Nápadnou skupinu denních motýlů reprezentují silné populace perleťovce dvouřadého (Brenthis hecate) a perleťovce kopřivového (Brenthis ino), naopak dříve velmi hojný žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone) se již v rezervaci nevyskytuje (poslední pozorováni je z roku 2010). Otakárkovití (Papilionidae) jsou zastoupeni všemi našimi druhy, kromě otakárka fenyklového (Papilio machaon) a ovocného (Iphiclides podalirius) i jasoněm dymnivkovým (Parnassius mnemosyne) a pestrokřídlcem podražcovým (Zerynthia polyxena). Dále zde žijí např. modrásek černoskvrnný (Phengaris arion), modrásek hořcový Rebelův (Phengaris alcon f. rebeli), ohniváček černočárný (Lycaena dispar), vřetenuška smldníková (Zygaena cynarae), nesytka žlutobřichá (Synanthedon flaviventris) a na parazitický ochmet vázána vzácná nesytka ochmetová (Synanthedon loranthi). Druhy lesních lemů představují batolec červený (Apatura ilia), batolec duhový (Apatura iris), bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla) a bělopásek topolový (Limenitis populi). Druhově daleko bohatší skupinou jsou motýli s noční letovou aktivitou, celkově bylo v rezervaci zaznamenáno přes tisíc druhů motýlů.
Bohatou složku zdejší fauny představují dvoukřídlí (Diptera), dosud zde byla studována zejména čeleď bahnomilkovitých. V rezervaci a nejbližším okolí bylo nalezeno přes 90 druhů, mezi nejvýznamnější patří bahnomilka Ellipteroides adrastea, která byla popsána v roce 1984 na základě zdejších nálezů (typová lokalita, dalším místem výskytu v ČR je nedaleká PR Machová). K významným druhům bahnomilek dále patří např. Idiocera pulchripennis, Idiocera punctata, Erioptera longicauda a Erioconopa diuturna. Velmi pestrá je také fauna mravenců, čmeláků, vosiček, včel a dalších blanokřídlých, k vzácným druhům patří např. mravenec loupeživý (Formica sanguinea), čmelák klamavý (Bombus confusus) a čmelák zahradní (Bombus hortorum). Z rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) zde žije např. saranče drobná (Stenobothrus crassipes), vzácná saranče vrzavá (Psophus stridulus) a kriticky ohrožená kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda).
Plazi jsou zastoupeni užovkou hladkou (Coronella austriaca), ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) a slepýšem křehkým (Anguis fragilis), na vlhčích místech užovku obojkovou (Natrix natrix), obojživelníci kuňkou žlutobřichou (Bombina variegata), ropuchou obecnou (Bufo bufo), rosničkou zelenou (Hyla arborea), skokanem hnědým (Rana temporaria) a skokanem štíhlým (Rana dalmatina). V mokřadech se ojediněle vyskytuje i čolek obecný (Triturus vulgaris), v potoku Járkovci se pravidelně rozmnožuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Rezervace je hnízdištěm celé řady druhů ptáků vázaných na luční biotopy, lesní lemy, křoviny a prosvětlené listnaté porosty. Žije zde např. chřástal polní (Crex crex), křepelka polní (Coturnix coturnix), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), lejsek šedý (Muscicapa striata), ťuhýk obecný (Lanius collurio), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), krutihlav obecný (Jynx torquilla), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), žluva hajní (Oriolus oriolus), strnad luční (Miliaria calandra), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a ostříž lesní (Falco subbuteo). Ze savců se vzácně vyskytuje plch velký (Glis glis) a veverka obecná (Sciurus vulgaris).
Lesnictví: Na ploše rezervace se vyskytují tisíce roztroušených stromů a keřů, především solitérních dubů letních (Quercus robur), které dodávají území jedinečný krajinný ráz charakteru anglického parku. Souvislejší lesní společenstva zaujímají asi 14 % z celkové rozlohy, tvoří je převážně ostrůvky dubových porostů stáří asi 90 let, v údolích potoků Járkovce i Radějovky se břehové porosty místy rozšiřují v potoční luhy. V dubových porostech je prováděna probírka k jejich prosvětlení a následnému přirozenému zmlazení. Většina solitérních dospělých dubů na loukách však trpí souborem houbových onemocnění označovaných jako tracheomykóza a navíc jsou silně napadeny poloparazitickým ochmetem evropským (Loranthus europaeus). Příčinou vzniku jejich onemocnění je pravděpodobně nedostatek vodních srážek koncem 80. let a počátkem 90. let dvacátého století a následné oslabení stromů. Duby proto nyní hromadně usychají (přibližně 15 %), z odumírajících stromů se odlamují korunové větve a uschlé stromy jsou vyvraceny větrem, čímž dochází k záběru luční plochy.
Protože jsou hlavním předmětem ochrany v NPR Čertoryje právě luční porosty, bylo jako opatření přijato postupné odstraňování vybraných odumřelých stromů (každoročně max. 60 ks) včetně padlé dřevní hmoty. Tyto práce zde započaly již v roce 1996 a provádějí se pouze v zimních měsících. Stromy určené k odstranění jsou předem odborně posouzeny, aby nedocházelo k likvidaci populací chráněných a ohrožených živočichů, především xylofágních druhů hmyzu (např. tesaříka obrovského). V případě zjištění jejich přítomnosti jsou kmeny a silnější větve ponechány na místě až do úplného rozpadu. Podle stávajícího plánu péče je doporučeno ponechat v rezervaci nejméně 5 % odumřelých stromů. Současně je po celém území, včetně ochranného pásma, zajišťována obnova nové generace solitérních dubů a dalších vybraných druhů dřevin aby nedošlo k výrazné změně charakteru lokality, mikroklima a krajinného rázu. K obnově jsou využívány semenáče stromů z přirozeného zmlazení, které jsou označeny kůly a chráněny oplocením proti poškození okusem zvěře a při kosení, případně se provádí také výsadba mladých stromků.
Management, ohrožení: Současný krajinný ráz území spolu s vysokou druhovou biodiverzitou je výsledkem dlouhodobého působení člověka, které zde ve větší míře započalo až s valašskou kolonizací v pozdním středověku. Odlesněné plochy byly obhospodařovány převážně jako jednosečné louky, které byly koseny postupně, obvykle až počátkem léta, na podzim byly místy přepásány. Ponechané solitérní stromy sloužily k ohraničení parcel, jako ochrana proti sesuvům i jako zdroj dřeva, steliva a stínu pro chovaná zvířata. S nástupem socialistického zemědělství bylo postupně upuštěno od těchto tradičních způsobů obhospodařování, část lučních porostů v dnešním ochranném pásmu byla rozorána a mnohé plochy byly až do roku 1987 intenzivně hnojeny. Koseny byly pouze strojně snadno dostupné části luk, prudší svahy a plochy se sesuvy byly opuštěny a začaly zarůstat náletovými dřevinami, především hlohem. Na úkor luk se rozšiřovaly také sousedící lesní porosty, začaly zarůstat proluky mezi solitérními duby a vznikaly menší či větší hájky, zanikly také původní nivní louky v údolích potoků Járkovce a Radějovky. Většina významných druhů přežila do vyhlášení chráněného území na místech pro techniku těžko dostupných a tedy nehnojených, především na prudších svazích a kolem skupin stromů. Zničeny hnojením a následně rozorány byly také unikátní kavylové stepi s dominantním kavylem tenkolistým (Stipa tirsa), které v minulosti navazovaly na plochu dnešní rezervace.
Ochranářský management zde započal těsně před vyhlášením rezervace koncem osmdesátých let 20. století. Od roku 1986 se začaly brigádnicky čistit neudržované plochy zarostlé náletem dřevin a bylo obnoveno jejich každoroční kosení. Nehnojené a kosením pravidelně udržované luční porosty v následujících letech regenerovaly a opět se do nich začaly šířit významné druhy rostlin. Na jedné z uvolněných ploch ve střední části rezervace jsou dodnes sledovány sukcesní změny a vliv managementu. V letech 1999 až 2003 se podařilo v minulosti rozorané louky na ploše téměř 100 ha znovu zatravnit regionální semennou směsí.
V druhé polovině 90. let byl zvolen nevhodný management lučních porostů, které byly během krátkého období jednorázově pokoseny na celé ploše rezervace i jejího ochranného pásma. Docházelo tím k výraznému oslabení až ohrožení existence populací významných druhů živočichů, zejména bezobratlých, vlivem nedostatku potravních zdrojů, likvidací dospělých jedinců a především jejich vývojových stádií. V plánu péče na období 2000 až 2004 došlo ke změně managementu. Neprovádí se již celoplošné kosení území NPR a jejího ochranného pásma, ale každoročně je ponechána 1/10 výměry jako nepokosené linie ve formě 4-5 m širokých tzv. živných pásů, navzájem od sebe vzdálených asi 50 metrů. Tyto pásy slouží jako potravní zdroje a úkryt pro hmyz a také k vysemenění bylin, dokoseny jsou částečně na podzim, zbytky až v následujícím roce. Bylo také stanoveno, že tyto pásy nesmí být ve dvou po sobě jdoucích letech na stejném místě. První seč probíhá od poloviny června do konce srpna, druhá během září. Většina ploch je kosena traktorově, pouze prudší svahy a plochy v minulosti vyčištěné od náletů jsou koseny ručně lištovými sekačkami a křovinořezy, stejně tak i obkosení solitérních dubů. Biomasa vzniklá při údržbě je z pozemků odklízena. V ochranném pásmu je možné provádět na určených plochách extenzivní pastvu ovcí nebo skotu, vždy až po první seči v pozdně letním a na podzim a pouze za příznivých klimatických podmínek. Ohrožení území spočívá v současné době také ve zvýšené návštěvnosti. Veřejnosti je sice přístupné pouze po turisticky značené cestě, která vede od rekreačního střediska Lučina přes centrální část rezervace do Hrubé Vrbky, v ochranném pásmu s odbočkou na Kobylu, toto ale není dodržováno. Dochází zde rovněž k průjezdům motorových vozidel po polních cestách, přejezdům lučních porostů motocyklisty, devastaci cest těžkou technikou a k nepovolenému budování mysliveckých zařízení.
V roce 1997 převzala veškerá uživatelská práva na celou výměru NPR, včetně ochranného pásma, základní organizace ČSOP Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou. V rámci činnosti založeného Pozemkového spolku Čertoryje se zavázala garantovat komplexní péči o toto území, kterou prováděla také ve spolupráci se soukromými zemědělci. V roce 2004 byla z ekonomických důvodů nucena odstoupit od nájmu části parcel v ochranném pásmu, nadále však pokračuje v uzavírání pronájmů s vlastníky pozemků a v součinnosti se Správou CHKO Bílé Karpaty provádí výkup pozemků v NPR do Fondu chráněných území. Součástí projektu Pozemkového spolku Čertoryje je spolupráce při botanickém monitoringu, zoologickém průzkumu a propagace rezervace formou exkurzí a přednášek.
Výhledově se připravuje přehlášení chráněného území. Celé ochranné pásmo v katastru obce Hrubá Vrbka bude přičleněno ke stávající NPR a jako ochranné pásmo budou vyhlášeny zatravněné svahy nad Radějovkou a pás široký 50 m po zbývajícím obvodu rezervace. Natura 2000: Národní přírodní rezervace Čertoryje je v překryvu se stejnojmennou evropsky významnou lokalitou (kód CZ0624072) o celkové rozloze 4 855,0568 ha představující rozsáhlý komplex luk a lesů jihozápadní části Bílých Karpat. Předmětem ochrany jsou smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy, panonské dubohabřiny, eurosibiřské stepní doubravy, petrifikující prameny s tvorbou pěnovců včetně lokalit chráněných druhů živočichů a rostlin. Území se dále nachází v I. zóně CHKO Bílé Karpaty a jádrové zóně biosférické rezervace UNESCO, je také součástí nadregionálního biocentra ÚSES Čertoryje o výměře 1 690 ha, zařazeného do evropské sítě EECONET.
Fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
|
Literatura: Adamec, V. (2012): Biologie poloparazitického druhu Melampyrum nemorosum. – Ms. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: RNDr. Jakub Těšitel, Ph.D. AOPK ČR (2012): Rozbory Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty k 31. 12. 2010. Přílohy. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Správa Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, Luhačovice. AOPK ČR (2014): Plán péče o Národní přírodní rezervaci Čertoryje na období 2014–2024. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou. Ambrozek, L. (2016): 20 let biosférické rezervace Bílé Karpaty. – Ochrana přírody 6/2016. Antonín, V. (2005): Daleomyces phillipsii (Ascomycota, Pezizaceae), new Moravian finds and its distribution in the Czech Republic. – Czech Mycol. 57(3–4): 249–256. Antonín, V., Deckerová, H., Jongepier, J. W. et Vágner, A. (2004): Makromycety NPR Čertoryje. – Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Antonín, V., Deckerová, H. et Jongepier, J. W. (2010): Red-listed macromycetes collected in the Bílé Karpaty (White Carpathian Mts.) Protected Landscape Area (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 95(1): 163–200. ISSN 1211-8788. Bartošová, R. (2017): Variabilita a mezidruhová hybridizace mezi druhy Elymus repens a E. hispidus. – Diplomová práce, Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta. Školitel: Mgr. Tomáš Urfus, Ph.D. Beneš, J. et al. (2018): Monitoring evropsky významného druhu bourovce trnkového (Eriogaster catax) v České republice v roce 2018. – Závěrečná zpráva pro AOPK ČR. ENTÚ BC AV ČR, České Budějovice. Depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno. Beran, L. et Horsák, M. (2002): Vodní měkkýši Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty (Česká republika) [Aquatic molluscs of the Bílé Karpaty Protected Landcape Area]. – Sborník přírodovědného klubu v Uh. Hradišti 7: 63-76. Bezděčka, P. (2000): Příspěvek k rozšíření sekáče Zachaeus crista (Brullé, 1832) v Bílých a Bielých Karpatech. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti 5: 223–227. Bezděčka, P. (2000): Schránky měkkýšů jako příležitostné úkryty mravenců. – Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště 5: 115–119. Bezděčka, P. (2001): Příspěvek k rozšíření sekáče Egaenus convexus v Bílých a Bielych Karpatech. – Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště 6: 78–81. Bezděčka, P., Jongepier, J. a kol. (2001): Chráněná území okresu Hodonín. – Okresní úřad Hodonín, referát životního prostředí, Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty o. p. s. Blažek, P., Lepš, J., Fajmon, K. et Těšitel, J. (2016): Response of two hemiparasitic Orobanchaceae species to mowing dates: implications for grassland conservation and restoration practice. – Plant Ecology and Evolution, DOI: 10.5091/plecevo.2016.1114. Bojková, J., Chvojka, P. & Kozmák, P. (2012): Stoneflies (Plecoptera) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 96(2) 2011: 37–70. Bravencová, L. (2003): Vegetace NPR Čertoryje. – Ms. Dipl. Pr.; depon. in: Knih. Kat. Syst. Bot. Přírod. Fak. Masaryk. Univ. Brno. Bravencová, L., Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (2004): Botanický inventarizační průzkum NPR Čertoryje. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Buček, A., Lacina, J. & Laštůvka, Z. [eds] (2006): Panonské stepní trávníky na Moravě. – Veronica XX., 17. zvláštní vydání, 60 s. ISSN 1213-0699. Černý, M. (1999): Inventarizační průzkum vrtalek (Diptera) vybraných lokalit CHKO Bílé Karpaty. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Čtrnáctý, J. (2009): Čertoryje: Návštěvnost a příroda. – Bílé - Biele Karpaty 2/2009. Doležal, J., Mazůrek, P. et Klimešová, J. (2010): Oak decline in southern Moravia: the association between climate change and early and late wood formation in oaks. – Preslia 82: 289–306. Dolný, A. (2014): Inventarizační průzkum NPR Čertoryje z oboru zoologie – vážky. – Ms. Závěrečná zpráva; depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Dřevojan, P. et Fajmon, K. (2014): Hořec křížatý (Gentiana cruciata) – rozšíření a management v Bílých Karpatech. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Dřevojan, P., Blahut, P., Homolová, Z., Hradílek, Z., Hrivnák, R., Kučera, J., Mikulášková, E., Palice, Z., Peterka, T., Plaček, J., Slezák, M., Štechová, T. et Vicherová, E. (2022): Zajímavé bryofloristické nálezy XXXVII. – Bryonora 69: 46–53. Dvořák, L. et Bezděčka, P. (2012): Současné poznatky o rozšíření srpice rezavé (Panorpa cognata Rambur, 1842) v České republice. – Západočeské entomologické listy 3: 44–48. Dvořáková, J. (2009): Společenstva rostlin a plžů lučních stanovišť: analýza vzájemných vztahů a vlivu vybraných faktorů prostředí. – Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí diplomové práce: RNDr. Michal Horsák, Ph.D. Brno, 2009, 77 s. plus přílohy. Dvořáková, J., Ložek, V., Horsák, M. et Pechanec, V. (2011): Atlas rozšíření suchozemských plžů v CHKO Bílé Karpaty. – Acta Carpathica Occidentalis, suppl. 1: 1–124. Ebermannová, P. (2011): Kolonizace zatravněných luk cílovými druhy ve vztahu k jejich výskytu v okolí. – Ms. Bakalářská práce, depon. in: Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice. Elsnerová M., Holub J., Jatiová M. et Tlusták M. [eds.] (1984): Sborník materiálů z floristického kursu ČSBS. – Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Brno. Fajmon, K., Devánová, K. et Jongepierová, I. (2009): Vliv jednoročního nepokosení na luční vegetaci – jeden rok po nekosení. – In: Veselý P. et Skládanka J. [eds]: Management travních porostů krasových oblastí, Sborník mezinárodní konference, Chata Macocha 16.–18. 9. 2009, p. 9. – Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno. Fajmon, K. et Jongepierová, I. (2016): Danthonia alpina Vest, p. 85–89. – Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 51: 29–170. Fajmon, K., Jagoš, B., Ovesný, K., Staš, R., Vondřejc, T. et Žmolík, M. (2023): Plán péče o národní přírodní rezervaci Čertoryje na období 2024–2033. – Ms., depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Futák, P. (2002): Historický vývoj osídlení v oblasti NPR Čertoryje do konce 17. století. – Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou. Gottwald, A. (2000): Lepidoptera Národní přírodní rezervace Čertoryje. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Grulich, V. [ed.] (1989): Výsledky floristického kursu ČSBS v Uherském Hradišti 1987. – Okresní národní výbor Uherské Hradiště. Grulich, V. et Jongepierová, I. (1989): Chráněné a ohrožené druhy Bílých Karpat – Rozrazily z rodu Pseudolysimachion. – Zpravodaj CHKO Bílé Karpaty 7: 16–20. Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178. Habartová, Z. (2015): Průzkum řasových společenstev na mokřadní lokalitě Vojšické louky. – Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc. Hájek, M. (1997): Zajímavé nálezy cévnatých rostlin v Bílých Karpatech. – Sborn. Přír. Kl. Uh. Hradiště 2: 17-30. Hájek, M. (1998): Mokřadní vegetace Bílých Karpat. – Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště 3, suppl. 4: 1-158. Háková, A. [ed.], Sádlo, J., Klaudisová, A., Fišer, B., Pokorný, J., Hofhanzl, A. et Zdražil, V. (2003): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Hemza, M. (2013): Inventarizace ochmetu evropského na území Bílých Karpat. – Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí práce: Ing. Zuzana Špinlerová, PhD. Hédl, R., Szabó, P., Riedl, V. et Kopecký, M. (2011): Tradiční lesní hospodaření ve střední Evropě II. Lesy jako ekosystém. – Živa 59, 3/2011: 108–110. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Hettenbergerová, E. (2006): Vliv kontaktních fytocenóz na druhové složení prameništních slatinišť. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: Mgr. Michal Hájek, Ph.D. Hettenbergerová, E. et Fajmon, K. (2014): Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) – rozšíření a management v Bílých Karpatech. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Holec, J. et Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1–282. Holuša, O. (2000): Předběžná zpráva inventarizačního entomologického průzkumu pisivek (Psocoptera) NPR Čertoryje (k.ú. Kněždub, Tvarožná Lhota). – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Holuša, J., Kočárek, P. & Marhoul, P. (2007): Výskyt kobylky Polysarcus denticauda (Orthoptera: Tettigoniidae) v České republice. – Práce a Stud. Muz. Beskyd (Přír. Vědy), 19: 254–255, ISBN 978-80-86166-23-0. Holuša, J., Kočárek, P. et Konvička, O. (2012): Grasshoppers and crickets (Orthoptera), earwigs (Dermaptera), cockroaches (Blattaria), and mantises (Mantodea) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 96(2) 2011: 71–104. Horal, D. (1999): Zoologický inventarizační průzkum ptáků (Aves) národní přírodní rezervace Čertoryje. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Horal, D., Řepka, R. – Jagoš, B. (1997): Mečík bahenní (Gladiolus palustris L.) znovu v Bílých Karpatech. [Gladiolus palustris L. in the Bílé Karpaty Mts. again]. – Sborn. Přír. Klubu Uherské Hradiště 2: 43–45. Horal, D., Jagoš, B., Resl, K., Uřičář, J., Jongepier, J. W. et Pechanec, V. (2006): Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO Bílé Karpaty. – Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou. Horsák, M. (2000): Inventarizační malakozoologický průzkum NPR Čertoryje, Jazevčí a Zahrady pod Hájem. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Horsák, M. (2001): Měkkýši (Mollusca) NPR Čertoryje, Jazevčí a Zahrady pod Hájem v CHKO Bílé Karpaty (Česká republika). – Sborník přírodovědného klubu v Uh. Hradišti 6: 15–26. Horsák, M., Kment, P., Malenovský, I. (2001): Zajímavé nálezy brouků (Coleoptera) v Bílých Karpatech a jiných oblastech Moravy. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti 6/2001: 206–210. Hoskovec, L. (2007): Bílé Karpaty, Čertoryje – národní přírodní rezervace. – Botany.cz [online]. 2007-09-20 [cit. 2008-01-27]. Dostupné z <https://botany.cz/cs/certoryje/>. Hradílek, Z. (2012): Inventarizační průzkum NPR Čertoryje z oboru bryologie (mechorosty). – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé Karpaty, pracoviště Veselí nad Moravou. Chládek, J. 2002: Příspěvek k poznání rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera s. l.) NPR Čertoryje v Bílých Karpatech. – Tetrix 1(8): 45–48 (in Czech, German abstr.). Chládek, F. (2002): Příspěvek k poznání rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera s. l.) NPR Čertoryje v Bílých Karpatech. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Chvojka, P., Ježek, J. et Macek, J. (2006): Závěrečná zpráva o výsledcích inventarizačního průzkumu vybraných skupin hmyzu (Trichoptera, Diptera: Psychodidae, Hymenoptera: Tenthredinoidea). – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Chytrý, M. [ed.] (2010): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. – 2. vyd., upr. Academia, Praha, 528 s. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3. Chytrý, M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky. Vol. 3. Vodní a mokřadní vegetace. – Academia, Praha, 828 s. Chytrý, M., Härtel, H. et Šumberová, K. (2012): Rodinné stříbro české vegetace: máme u nás něco, co jinde nemají? – Živa 60: 175–180. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Chytrý, M., Danihelka, J. et Michalcová, D. [eds.] (2015): Botanical Excursions in Moravia. Field Guide for the 58th IAVS Symposium. – Masaryk University, Brno. Chytrý M. et al. (2015): The most species-rich plant communities in the Czech Republic and Slovakia (with new world records). – Preslia 87: 217–278. Jagoš, B. (2015): Lesy v CHKO Bílé Karpaty. – Ochrana přírody 6/2015. Jatiová, M., Šmiták, J. (1996): Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, středisko Brno. Jeniš, I. (1999): Brouci (Coleoptera) Národní přírodní rezervace Čertoryje, seznam druhů zjištěných během průzkumů v letech 1997–1999. – Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Ježek, J. (2006): Dvoukřídlí - Diptera: Psychodidae. – In: Anonymus [ed.], Entomologický průzkum v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, Závěrečná zpráva o výsledcích inventarizačního průzkumu vybraných skupin hmyzu (Trichoptera, Diptera: Psychodidae, Hymenoptera: Tenthredinoidea), pp. 29–63. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: Národní muzeum, entomologické oddělení, Praha. Ježek, J. et Omelková, M. (2012): Moth flies (Diptera: Psychodidae) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae Biologicae 96 (2): 763–802. Johanedisová, E. (2013): Spontánní kolonizace obnovených bělokarpatských luk rostlinnými druhy z okolí. – Ms. [Dipl. pr., depon. in: Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Johanidesová, E., Fajmon, K., Jongepierová, I. et Prach, K. (2015): Spontaneous colonization of restored dry grasslands by target species: restoration proceeds beyond sowing regional seed mixtures. – Grass and Forage Science 70: 631–638. Jongepier, J. W. et Jongepierová, I. (1990): Inventarizační průzkum SPR Čertoryje. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, pracoviště Veselí nad Moravou. Jongepier J. W. et Jongepierová I. (1995): The orchid flora of the White Carpathians. – Eurorchis 7: 73–89. Jongepier, J. W. (1997): Nové lokality vzácných rostlin v Bílých Karpatech. – Sborn. Přír. Klubu Uherské Hradiště 2: 5–16. Jongepierová, I. [ed.] (2008): Louky Bilých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains. – ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4. Jongepierová, I. [ed.] (2009): Vliv oborního chovu spárkaté zvěře na PR Kútky. Sborník referátů z konference konané 30. září 2008 v Radějově. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha, 135 pp. Jongepierová, I. (2014): Jak se měly rekultivovat Čertoryje. – Bílé – Biele Karpaty 2/2014: 18. Jongepierová, I. (2017): Třicet let výzkumu v NPR Čertoryje. – Ochrana přírody 2/2017: 28-31. Jongepierová, I., Bezděčka, P. et Jagoš, B. (2004): Plán péče o NPR Čertoryje na období 2005–2014. – Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou. Jongepierová, I., Jongepier, J. W. et Klimeš L. (1994): [Restoration of species-rich meadows in the Bílé Karpaty Mountains]. – Příroda, Praha, 1: 185–189. Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (2009): Návrhy chráněných území Stanislava Staňka. II. Vyhlášené lokality, zachovalé lokality nebo zaniklé lokality se zachovaným okolím. – Příroda 28: 203–224. Jongepierová, I., Pešout, P. et Prach, K. [eds.] (2018): Ekologická obnova v České republice II. – 1. vydání. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha, 204 p. ISBN 978-80-88076-83-4. Jongepierová, I., Prach, K., Fajmon, K., Malaníková, E., Malenovský, I. et Spitzer, L. (2019): Restoration of species-rich grasslands in the White Carpathian Mts. In: Jongepierová, I., Pešout, P. et Prach, K. [eds.] (2019): Ecological restoration in the Czech Republic II. – First edition. Nature Conservation Agency of the Czech Republic, Prague, p. 76–80. ISBN 978-80-7620-040-1. Jongepierová, I., Prach, K. et Řehounková, K. (2012): Recreation of species rich grasslands in the Bílé Karpaty Mountains. In: Jongepierová, I., Pešout, P., Jongepier, J.W. et Prach, K. [eds.] (2012): Ecological restoration in the Czech Republic. – Nature Conservation Agency of the Czech Republic, Prague, p. 45–46. ISBN 978-80-87457-31-3. Kaplan, Z. et al. (2017): Distribution of Thalictrum simplex subsp. galioides in the Czech Republic. – Preslia 89: 333–439. Klimeš, L. (1997): Druhové bohatství luk v Bílých Karpatech. – Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště 2: 31–42. Klimeš, L., Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (2000): The effect of mowing on a previously abandoned meadow: a ten-year experiment. [Vliv obnovení pravidelného kosení na louky v Bílých Karpatech]. – Příroda, Praha, 17: 7–24. Klimeš, L., Hájek, M., Mudrák, O., Dančák, M., Preislerová, Z., Hájková, P., Jongepierová, I. et Klimešová, J. (2013): Effects of changes in management on resistance and resilience in three grassland communities. – Applied Vegetation Science 16: 640–649. Klinkovská, K. (2022): Vysokobylinná vegetace jihomoravské lesostepi. – Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: Mgr. Jan Roleček, Ph.D. Kment, P. (2000): Závěrečná zpráva o provedeném inventarizačním průzkumu fauny ploštic (Insecta: Heteroptera) v NPR Čertoryje, NPR Jazevčí a NPR Zahrady pod Hájem v CHKO Bílé Karpaty. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Kment, P. et Baňař, P. (2012): True bugs (Hemiptera: Heteroptera) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae Biologicae 96 (2) 2011: 323–628. Kment, P. (2001): Ploštice (Heteroptera) národní přírodní rezervace Čertoryje (CHKO Bílé Karpaty, Česká republika). – Sborník Přírodovědného Klubu v Uh. Hradišti, 6: 104–117. Kolková, K. (2017) Koevoluce rostlin a jejich opylovačů mutualismu vždy a všude, nebo pestrá škála strategií, kde je povoleno téměř vše – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Monika Mazalová, Ph.D. Komzák, P. et Chvojka, P. (2012): Caddis flies (Trichoptera) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae Biologicae 96 (2): 697–761. Konvička, M. et Fric, Z. (2001): Hmyz starých stromů. – Živa 2/2001: 79–82. Konvička, M., Beneš, J. et Čížek, L. (2005): Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. – Sagittaria, Olomouc, 127 s. ISBN 80–239–6590–5. Konvička, M., Beneš, J., Čížek, O., Kopeček, F., Konvička, O. et Víťaz, Ľ. (2008): How too much care kills species: Grassland reserves, agrienvironmental schemes and extinction of Colias myrmidone (Lepidoptera: Pieridae) from its former stronghold. – Journal of Insect Conservation 12: 519–525. Konvička, M., Beneš, J., Spitzer, L., Bartoňová, A. et Zapletal, M. (2016): Management stanovišť ohrožených druhů denních a nočních motýlů v České republice. – Entomologický ústav BC AV ČR & Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Konvička, O. (2013): Inventarizační průzkum Národní přírodní rezervace Čertoryje z oboru saproxyličtí brouci. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Konvička, O. (2013): Inventarizační průzkum Národní přírodní rezervace Čertoryje z oboru vodní brouci. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Konvička, O. (2014): Inventarizační průzkum Národní přírodní rezervace Čertoryje z oboru fytofágní brouci. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Kout, J. et Zíbarová, L. (2016): Dřevomor Hypoxylon perforatum v České republice. – Acta musei richnoviensis, sect. natur., 23(1–2): 39–43. Králíček, M. et Jongepier, J. W. (2015): Tajemství přírody. Proč vymírají? – Bílé - Biele Karpaty 1/2015, 20: 20–21. Kreutz, C. A. J., Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (1995): Ophrys holubyana Andrasovszky in de Witte Karpaten in Tsjechië. – Eurorchis 7: 67–72. Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F. et Jongepierová, I. [eds] (1992): Chránená krajinná oblasť Biele/Bílé Karpaty. – Ekológia, Bratislava. Kuneš, P. et Roleček, J. (2015): Projekt GAČR P504/12/0649 (2012–2015). Rekonstrukce vegetace na základě pylových dat – testování modelu a jeho význam pro studium holocénních změn prostředí. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha. Liška, J. et Palice, Z. (2010): Červený seznam lišejníků České republiky (verze 1.1). – Příroda, Praha, 29: 3–66. Ložek, V. (2002): Chráněná území ve světle své krajinné historie. Bílé Karpaty – kraj květnatých luk, bučin a vápenitých pramenišť [Protected Areas in the Light of their Landscape History. White Carpathians – Area of Flowery Meadows, Beech Woodlands and Calcareous Seepages]. – Ochrana přírody 57 (10): 306–312. Lustyk, P. et Doležal, J. [eds.] (2020): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. XVIII. – Zprávy Čes. Bot. Společ. 55: 118. Macek, J. (2006): Blanokřídlí - Hymenoptera: Symphyta. – In: Anonymus [ed.], Entomologický průzkum v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, Závěrečná zpráva o výsledcích inventarizačního průzkumu vybraných skupin hmyzu (Trichoptera, Diptera: Psychodidae, Hymenoptera: Tenthredinoidea), pp. 11–28. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: Národní muzeum, entomologické oddělení, Praha. Macek, J. (2009): Výsledky srovnávacího faunistického průzkumu širopasých (Hymenoptera, Symphyta) v přírodních rezervacích Čertoryje, Machová a Kútky. Pp. 19–38. In: Jongepierová, I. (ed.): Vliv oborního chovu spárkaté zvěře na PR Kútky. Sborník referátů z konference konané 30. září 2008 v Radějově. – Agentura ochrany přírody a krajiny České Republiky, Praha, 136 pp. Macek, J. (2012): Sawflies (Hymenoptera: Symphyta) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 96(2): 819–896. Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. Malaníková, E. (2013): Společenstva křísů (Hemiptera: Auchenorrhyncha) na plochách zatravněných regionální druhově bohatou směsí v jihozápadní části CHKO Bílé Karpaty. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.. Malenovský, I. (2000): Křísi a mery (Insecta: Hemiptera: Auchenorrhyncha, Psylloidea) NPR Čertoryje v CHKO Bílé Karpaty. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Malenovský, I. (2000): Výsledky inventarizačních průzkumů MZCHÚ v CHKO Bílé Karpaty v roce 2000 (Insecta: Hemiptera: Fulgoromorpha, Cicadomorpha a Sternorrhyncha-Psylloidea, Strepsiptera pars.) NPR Čertoryje, Jazevčí a Zahrady pod Hájem. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Malenovský, I. (2001): Křísi (Hemiptera, Auchenorrhyncha) a mery (Hemiptera, Psylloidea) NPR Čertoryje v CHKO Bílé Karpaty. – Sb. Přír. klubu v Uherském Hradišti 6: 118–133. Malenovský, I. et Lauterer, P. (2012): Jumping plant-lice (Hemiptera: Psylloidea) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae Biologicae 96 (2): 105–154. Malenovský, I. et Lauterer, P. (2012): Leafhoppers and planthoppers (Hemiptera: Auchenorrhyncha) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae Biologicae 96 (2) 2011: 155–322. Malenovský, I. (2013): New records of Auchenorrhyncha (Hemiptera) for the Czech Republic. – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 98(2): 235–263. Malíček, J. et Vondrák, J. (2012): Lišejníky NPR Čertoryje v Bílých Karpatech [Lichens of the Čertoryje National Nature Reserve in the White Carpathians Mts]. – Bryonora 50: 8–13. Maňák, R. (2014): Inventarizační průzkum NPR Čertoryje z oboru mykologie. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé Karpaty, pracoviště Veselí nad Moravou. Martinovský, J. (2000): Inventarizační entomologický průzkum dvoukřídlého hmyzu čeledí Tipulidae, Mycetophilidae a Scatopsidae (Diptera) v NPR Čertoryje. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Mazůrek, P. (2008): Dřeviny v kosené louce: analýza morfologie, stáří, růstu a přežívání náletových dřevin na druhově bohatých loukách v Bílých Karpatech. – Ms. Bakalářská práce. Depon. in: Přírod. fak. Jihočes. univ., České Budějovice. Mertlik, J. (2008): Druhy rodu Limonius Eschscholtz, 1829 České a Slovenské republiky (Coleoptera: Elateridae). – Elateridarium 2: 156–171. ISSN 1802–4858. Mertlík, J. (2016): Druhy podrodu Orthathous Reitter (Coleoptera, Elateridae, Dendrometrini, Athous) České republiky a Slovenska. – Elateridarium 10: 94–132. Merunková, K., Preislerová, Z. et Chytrý, M. (2012): White Carpathian grasslands: can local ecological factors explain their extraordinary species richness? – Preslia 84: 311–325. Mitáček, T. (1991): Hodnocení agroekologických a výnosotvorných faktorů travních společenstev v oblasti Bílých Karpat. – Diplomová práce; depon. in: Knih. Mendel. Univ. Zem. Lesn. Brno. Mudrák, O., Fajmon, K., Jongepierová, I. et Prach, K. (2017): Mass effects, clonality, and phenology but not seed traits predict species success in colonizing restored grasslands. – Restoration Ecology 26, https://doi.org/10.1111/rec.12588. Náhlíková, T. (2009): Vliv velikosti plochy na výskyt diagnostických druhů slatinných pramenišť. – Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: doc. Mgr. Michal Hájek, Ph.D. Otýpková, Z. (2001): Plevelová vegetace Bílých Karpat. – Masarykova univerzita, Brno. Pavlica, J. (1988): Dřevinná složka geobiocenóz národní přírodní rezervace Čertoryje, její vývoj, stav a směrnice péče. – Ms., diplomová práce, depon. in Lesnická fakulta Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Piro, Z. et Wolfová, J. [eds.] (2008): Zachování biodiverzity karpatských luk. – FOA, Nadační fond pro ekologické zemědělství, Praha, 108 s. Podešva, Z. (2007): Serratula lycopifolia (Vill.) Kerner – srpice karbincolistá / kosienka karbincolistá. – Botany.cz [online]. 2007-07-07 [cit. 2008-02-08]. Dostupné z https://botany.cz/cs/serratula-lycopifolia/ Podpěra, J. (1951): Rozbor květenného komponentu Bílých Karpat. – Spisy Přírod. Fak. Masaryk. Univ. Brno, ser. L 5, 325: 1–62. Pospíšil, V. (1994): Mechorosty CHKO Bílé Karpaty. – Preslia 66: 163–189. Prach, K., Fajmon, K., Jongepierová, I. et Řehounková, K. (2015): Landscape context in colonization of restored dry grasslands by target species. – Applied Vegetation Science 18: 181–189. Prach, K., Fajmon, K., Řehounková, K. et Jongepierová, I. (2021): Hierarchy of environmental factors driving restoration of dry grasslands: A multi-site analysis. – Applied Vegetation Science 24, https://doi.org/10.1111/avsc.12576. Prach, K. et Jongepierová, I. (2014): Grassland Restoration in the Czech Republic. – In: Kiehl, K., Kirmer, A., Shaw, N. et Tischew, S. [eds]: Guidelines for Native Seed Production and Grassland Restoration, pp. 198–219, Cambridge Scholars, Cambridge. Prach, K., Jongepierová, I. et Řehounková, K. (2013): Large-scale restoration of dry grasslands on ex-arable land using a regional seed mixture: establishment of target species. – Restoration Ecology 21: 33–39. Prach, K., Jongepierová, I., Řehounková, K. et Fajmon, K. (2014): Restoration of grasslands on ex-arable land using regional and commercial seed mixtures and spontaneous succession: successional trajectories and changes in species richness. – Agriculture Ecosystems and Environment 182: 131–136. Přidal, A. (1999): Včely (Insecta: Hymenoptera: Apoidea) v rezervacích Bílých Karpat, závěrečná zpráva 1999. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Přidal, A. (2000): Včely (Insecta: Hymenoptera: Apoidea) v rezervacích Bílých Karpat, závěrečná zpráva 2000. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Růžičková, S. (2006): Společenstva měkkýšů lesních lokalit v různých sukcesních stádiích na území CHKO Bílé Karpaty. – Bakalářská práce, depon. in Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce RNDr. Michal Horsák, Ph. D. Rydlo, J. (2000): Vodní makrofyta v rybnících v Bílých Karpatech. – Muz. a Součas., ser. natur., 14: 86–104. Řezáč, M. (2009): Rozšíření a ochrana pavouků sklípkánků (Araneae: Atypus spp.) v České republice. Distribution and conservation of the purse-web spiders (Araneae: Atypus spp.) in the Czech Republic. – Příroda, Praha, 28: 3–43. Salaš, J. (2015): Rozšíření, ekologie a systematika druhů rodu Crepidotus v České republice. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Petr Hrouda, Ph.D. Slanařová, B. (2001): Čarodějné kruhy v druhově bohatých loukách v Bílých Karpatech. – Ms., dipl. práce; depon. in: Knih. Přírod. Fak. Univ. Palack., Olomouc. Staněk, S., Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (1996): Historická květena Bílých Karpat. – Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště [1], suppl. 1: 1–200. Strejček, J. (1998): Průzkum fytofágních brouků čeledí Chrysomelidae, Bruchidae, Anthribidae a Curculionidae v CHKO Bílé Karpaty – komentář k výsledku provedených průzkumů vybraných lokalit v r. 1997 a 1998. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Svoboda, D. a kol.(2007): Lišejníky zaznamenané během 13. jarního setkání bryologickolicheno-logické sekce ČBS na exkurzích v Bílých Karpatech a dalších lokalitách na JV Moravě. – Bryonora 39 (2007): 39–49. Šigut, R. (1996): Zajímavé nálezy brouků v okolí Radějova v Bílých Karpatech (Coleoptera, Polyphaga). – Sborn. Přírodověd. Klubu Uherské Hradiště, 1: 66–68. Šimečková, H. (2012): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území CHKO Bílé Karpaty. – Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, vedoucí práce Ing. Daniel Volařík. Štefánek, J. et Pechová, L. (2002): Výskyt obojživelníků a plazů v některých oblastech jihovýchodní Moravy. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 7: 295–312. Štrichelová, J. (2010): Terrestrial isopods in the Western Carpathians ( Suchozemští stejnonožci Západních Karpat). – Diplomová práce, 37 pp. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra ekologie a životního prostředí. Vedoucí práce: doc. RNDr. Mgr. Ivan Hadrián Tuf, Ph.D. Šuhaj, J. et Chybík, J. (1997): Výskyt Eupotosia affinis (Coleoptera: Cetoniidae) v České republice. (The occurrence of Eupotosia affinis (Coleoptera: Cetoniidae) in the Czech Republic). – Klapalekiana, 33: 93–99 (in Czech, English abstr.). Šumpich, J. et al. (2011): Faunistic records from the Czech Republic – 326. Lepidoptera. – Klapalekiana, 47: 281–298, Praha. ISSN 1210-6100. Tajovský, K. [ed.] (2001): Půdní fauna NPR Čertoryje a NPR Javořina (CHKO Bílé Karpaty). – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Těšitel, J., Mládek, J., Fajmon, K., Blažek, P. et Mudrák, O. (2018): Reversing expansion of Calamagrostis epigejos in a grassland biodiversity hotspot: Hemiparasitic Rhinanthus major does a better job than increased mowing intensity. – Applied Vegetation Science 21: 104–112. [https://doi.org/10.1111/avsc.12339]. Tlusták, V. (1975): Syntaxonomický přehled travinných společenstev Bílých Karpat. – Preslia 47: 129–154. Tlusták, V. et Jongepierová-Hlobilová, I. (1990): Orchideje Bílých Karpat. – Krajské vlastivědné muzeum, Olomouc. Trávníček, B. et Hájek, M. (1996): Příspěvek k rozšíření ostružiníků (Rubus L.) a pampelišek (Taraxacum Wigg.) v Bílých Karpatech. [Contribution to the occurrence of brambles (Rubus L.) and dandelions (Taraxacum Wigg.) in the Bílé Karpaty Mts. (South Moravia)]. – Sborn. Přír. Klubu Uherské Hradiště 1: 28–33. Trávníček, P. et al. (2009): Problematika okruhu Gymnadenia conopsea agg. ve střední Evropě aneb využití průtokové cytometrie při řešení taxonomie a populační biologie mykoheterotrofních rostlin. – Konference České botanické společnosti „Parazitické, poloparazitické a mykoheterotrofní rostliny“, 28.–29. listopadu 2009, PřF UK Praha. Uvíra, V. (2013): Inventarizační průzkum NPR Čertoryje z oboru obojživelníci. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Vepřek, D. (2000): Zpráva o inventarizačním průzkumu aculeatních Hymenopter v NPR Čertoryje, NPR Zahrady pod Hájem, NPR Jazevčí a PR Žerotín. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Vondrák, J. et Malíček, J. (2012): Inventarizační průzkum NPR Čertoryje z oboru: lichenologie. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé Karpaty, pracoviště Veselí nad Moravou. Vrabec, V. et Uřičář, J. (2012): Inventarizační průzkum NPR Čertoryje z oboru entomologie (Lepidoptera). – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Wolf, P. (1996): Drobní zemní savci na vybraných lokalitách orchidejových luk v CHKO Bílé Karpaty. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Wolfová, J. (2014): Inventarizační průzkum NPR Čertoryje z oboru chitopterologie. – Ms. Závěrečná zpráva, depon. in: AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Zapletalová, E. (2017): Srovnání lesní malakofauny střední Evropy a Jižního Uralu v kontextu holocenní sukcese. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: prof. RNDr. Michal Horsák, PhD. Zázvorka, J. (2010): Orobanche kochii and O. elatior (Orobanchaceae) in central Europe. – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 95(2): 77–119. |
| • Aktualizace 25. 10. 2024 | CHKO Bílé Karpaty | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |