Přírodní rezervace Horní loukyZákladní údaje: Přírodní rezervace Horní louky představuje původní pastviny a bělokarpatské louky s rozptýlenými skupinami stromů a keřů v komplexu listnatých lesů s výskytem ohrožených druhů lučních, ekotonálních i lesních. Tvoří ji celkem šest dílčích ploch navzájem propojených vyhlášeným ochranným pásmem. Nachází se v Lopenické hornatině na severním svahu Studeného vrchu (646,4 m n. m.), asi 450 m sv. od vrcholu. Leží v nadmořské výšce 430 až 544 m n. m. asi 2,5 km jjv. od obce Suchá Loz (kostel) a 1,9 km ssz. od obce Březová (kostel). Katastrální území Suchá Loz, CHKO Bílé Karpaty. Zřízeno usnesením Okresního národního výboru Uherské Hradiště ze dne 22. 7. 1982 jako CHPV Horní louky, přehlášeno vyhláškou Okresního úřadu Uherské Hradiště ze dne 1. 8. 1991. Evidenční kód ÚSOP: 808. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 6,2919 ha, vyhlášené ochranné pásmo 9,2029 ha (podle aktuálního plánu péče). Mapy.cz. Předmět ochrany: Uchování krajinářsky hodnotného území především ochrana významných rostlinných a živočišných společenstev, jejichž zachování je nezbytným předpokladem pro vytvoření kostry ekologické stability krajiny. Geologie, půdní poměry: Geologický podklad rezervace je tvořen svodnickým souvrstvím (svrchní paleocén – svrchní křída) hluckého vývoje bělokarpatské jednotky magurského flyše s převahou vápnitých prachových jílovců. Na deluviálních sedimentech se vyvinula kambizem typická, která přechází v nižších partiích do pararendziny kambické. Flóra a vegetace: Na bělokarpatských květnatých loukách oddělených hrázkami listnatých dřevin převažují stepní travino-bylinné porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s ostřicí chlumní (Carex montana) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), vyskytují se zde také lemová společenstva svazu Trifolion medii a sukcesní stádia náletových dřevin. V rezervaci roste řada ohrožených a chráněných druhů, celkem zde bylo zaznamenáno 232 taxonů vyšších rostlin. Z orchidejí se vyskytuje vstavač bledý (Orchis pallens), vstavač kukačka (Orchis morio), vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. speciosa), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a hlavinka horská (Traunsteinera globosa). Z dalších vzácných zástupců
zdejší květeny lze nalézt mimo jiné lilii zlatohlavou (Lilium martagon), kosatec
trávovitý (Iris graminea), mečík
střechovitý (Gladiolus imbricatus), starček stinný (Senecio umbrosus), plamének přímý (Clematis recta), kozinec
dánský (Astragalus danicus), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum),
z keřů lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a dřín jarní (Cornus
mas). U studánky v horní části rezervace roste vrba rozmarýnolistá (Salix
rosmarinifolia) a drobná kapradina hadí jazyk obecný (Ophioglossum
vulgatum).
Fauna: Ze vzácných druhů motýlů zde žije např. bělopásek topolový (Limenitis populi) a bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla), batolec duhový (Apatura iris) i batolec červený (Apatura ilia), ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron), perleťovec kopřivový (Brenthis ino), přástevník angreštový (Rhyparia purpurata), hřbetozubec dvoubarvý (Leucodonta bicoloria), vřetenuška třeslicová (Zygaena brizae) a pabourovec jestřábníkový (Lemonia dumi). V těsné blízkosti chráněného území byl zjištěn i zavíječ Pyrausta falcatalis (jedna ze 3 známých lokalit v ČR). Z významnějších druhů ptáků se zde vyskytuje bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), linduška lesní (Anthus trivialis), holub hřivnáč (Columba palumbus), holub doupňák (Columba oenas), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnice pokřovní (Sylvia curruca), pěvuška modrá (Prunella modularis), datel černý (Dryocopus martius) a krutihlav obecný (Jynx torquilla). Lesnictví: Louky jsou odděleny lesními hrázemi tvořenými dubem, habrem, břízou, osikou a dalšími listnatými dřevinami. Celé území je obklopeno dubohabrovými pařezinami s bohatým bylinným i keřovým patrem. Management, ohrožení: Území bylo původně využíváno jako jednosečné louky s následnou extenzivní pastvou. V okolních lesích bylo hospodařeno pařezinovým způsobem se zachováním přirozené obnovy. V době kolektivního hospodaření byla lokalita kosena 1× až 2× ročně s tendencí postupného opouštění hůře přístupných horních partií, které postupně z větší části zarostly náletem dřevin. I později, po navrácení původním vlastníkům, bylo území ohroženo nezájmem o extenzivní hospodaření a postupující sukcesí probíhající pozvolna od okrajů lesa. Zbývající louky byly v roce 1997 pouze pokoseny bez odstranění sena z luk. Tento způsob managementu by při dlouhodobější aplikaci způsobil vyhubení ohrožených druhů rostlin. K rozsáhlejšímu odstraňování náletových dřevin bylo přistoupeno v roce 2003. Louky je třeba pravidelně jednou ročně kosit a odstraňovat seno, případnou pastvu provádět pouze po první seči. V lesní části v ochranném pásmu neprovádět rozsáhlé holoseče a k obnově využívat zásadně přirozenou obnovu původních listnatých dřevin. Závažným problémem je poškozování luční vegetace v přírodní rezervaci přemnoženou spárkatou zvěří, zvláště daňkem evropským. Odpuzování zvěře pachovými zradidly se ukázalo jako neúčinné, proto byly nejcennější části v roce 2015 ohrazeny pevným ochranným oplocením. Natura 2000: PP Horní louky se nachází na území CHKO Bílé Karpaty, jehož část o celkové rozloze 20 043,3080 ha byla vyhlášena jako Evropsky významná lokalita Bílé Karpaty (CZ0724090). Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
Literatura: Bojková, J., Chvojka, P. et Komzák, P. (2012): Stoneflies (Plecoptera) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 96(2) 2011: 37–70. Dvořáková, J., Ložek, V., Horsák, M. et Pechanec, V. (2011): Atlas rozšíření suchozemských plžů v CHKO Bílé Karpaty. – Acta Carpathica Occidentalis, Supplementum 1, 124 s. ISBN 978-80-87614-00-6. Fajmon, K. et Jongepierová, I. (2016): Inventarizační průzkum přírodní rezervace Horní louky z oboru botanika, stav do roku 2013. – Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, pracoviště Veselí nad Moravou. Franc, M. (2018): Ohrožená flóra vybraných lokalit ve střední části CHKO Bílé Karpaty. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra ekologie a životního prostředí. Vedoucí: Mgr. Martin Dančák, Ph.D. Grulich, V. (1989): Výsledky floristického kurzu ČSBS v Uherském Hradišti 1987. – Odbor kultury ONV v Uherském Hradišti, Uherské Hradiště, 124 pp. Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178. Hadinec, J., Lustyk, P. et Procházka, F. [eds.] (2003): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. II. – Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 38: 217–288. Hájek, M. (1997): Mokřadní vegetace v jihozápadní části Bílých Karpat. – Diplomová práce, depon. in: Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého, Olomouc. Hájek, M. (1998): Mokřadní vegetace Bílých Karpat. – 4. Suppl. Sborníku Přír. klubu v Uherském Hradišti. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Hlobilová, I. (1985): Antropické vlivy v lučních společenstvech Bílých Karpat a rozšíření vstavačovitých. – Diplomová práce, depon. in: Přírod. fak. Univ. Palackého, Olomouc. Horal, D., Jagoš, B., Resl, K., Uřičář, J., Jongepier, J. W. et Pechanec, V. (2006): Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO Bílé Karpaty. – Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou. Hrabec, J. (1992): Vliv zemědělského hospodaření na výskyt chráněných a ohrožených druhů rostlin na loukách Bílých Karpat. – Diplomová práce, depon. In: Fakulta agronomická Vysoké školy zemědělské v Brně. Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. – 3. upravené a rozšířené vydání. ZO ČSOP 57/10, 61/13 a 63/12, 68 s. ISBN 78-59617-15-4. Hrabec, J. et al. (2017): Zvláště chráněná území přírody Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Krajský úřad Zlínského kraje, 265 pp. ISBN 978-80-87833-26-1. Chytrý, M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 528 s. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3. Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2. Janíčková, B. (2018): Inventarizační průzkum PR Horní louky z oboru vodní hmyz. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Jatiová, M. et Šmiták, J. (1996): Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. – Třebíč: Arca JiMfa, 539 s. ISBN 80-85766-35-3. Jongepier, J., Jongepierová, I. (1996): Botanický inventarizační průzkum. Přírodní památka Horní louky, k. ú. Suchá Loz. – Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, regionální pracoviště Veselí nad Moravou. Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bílých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains, ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4. Jongepierová, I., Konvička, O. et Hromádka, M. (2008): Plán péče o PP Horní louky na období 2008–2017. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Jongepierová, I., Fajmon, K., Vondřejc, T. E. et Žmolík, M. (2018): Plán péče o přírodní rezervaci Horní louky na období 2018–2027. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Komzáková, O. (2008): Závěrečná zpráva ze sledování fauny květilkovitých – Anthomyiidae (Diptera, Brachycera) na vybraných lokalitách v CHKO Bílé Karpaty v roce 2008. – Ms. Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty. Konvička, M., Beneš, J. et Čížek, L. (2005): Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. – Sagittaria, Olomouc, 127 s. ISBN 80–239–6590–5. Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F. et Jongepierová, I. [eds.] (1992): Chránená krajinná oblasť Biele Bílé Karpaty. – Vydavateľstvo Ekológia, Bratislava, 380 pp. Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. Malenovský, I., Kment, P. et Konvička, O. [eds.] (2012): Species inventories of selected insect groups in the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae, Special issue 96(2): 1–933. Podpěra, J. (1951): Rozbor květenného komponentu Bílých Karpat. – Spisy vydávané Přírodovědeckou fakultou Masarykovy univerzity Brno, ser. L5, 325: 1–62. Sillinger, P. (1929): Bílé Karpaty. Nástin geobotanických poměrů se zvláštním zřetelem ke společenstvům rostlinným. – Rozpravy královské české společnosti nauk, třída matematicko-přírodovědecká, Nová řada, č. III. Praha 1929, s. 1–73. Staněk, S. (1926): Příspěvek ku květeně jižní části Moravských Karpat. – Sborn. Klubu Přírod. Brno 8 (1925): 103–107. Staněk, S., Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (1996): Historická květena Bílých Karpat. – Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště, suppl. 1: 1–198. Šnajdara, P. (1993): Plán péče o přírodní rezervaci Horní louky na období 1993–2003. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Šnajdara, P. (1996): Management MZCHÚ Bílé Karpaty 1994–1996. – Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Tlusták, V. et Jongepierová, I. (1990): Orchideje Bílých Karpat. – Krajské vlastivědné muzeum Olomouc, 127 pp. Zábranská, D. (1980): Botanický průzkum CHKO Bílé Karpaty – II. etapa. Návrhy na chráněná území. – Ms., Zemědělské výrobní sdružení, Uherské Hradiště. |
• Aktualizace 18. 3. 2024 | CHKO Bílé Karpaty | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |