Přírodní rezervace Háj u Louky
Základní údaje: Přírodní rezervace Háj u Louky představuje zachovalou dubohabřinu podhůří Bílých Karpat. Nachází se v Hlucké pahorkatině (okrsek Kuželovská kotlina), při jižním okraji obce Louka, na levém údolním svahu řeky Veličky (severovýchodní svah Dlouhé hory), v nadmořské výšce 247 až 326 m n. m. Chráněné území je rozděleno na dvě části ostře zahloubeným zářezem železniční trati Veselí nad Moravou – Vrbovce, vybudované v 30. letech 20. století. Katastrální území Louka u Ostrohu, okres Hodonín. Zřízeno vyhláškou Okresního úřadu v Hodoníně ze dne 1. 8. 1992. Evidenční kód ÚSOP: 1739. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 15,8473 ha (podle aktuálního plánu péče). Mapy.cz.
Předmět ochrany: Jeden z nejcennějších porostů listnatých lesů s převahou habru v Bílých Karpatech. V bohatém bylinném podrostu se vyskytuje sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum ), lilie zlatohlavá (Lilium martagon) a další vzácnější druhy.
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území je tvořen sedimenty nivnického souvrství (svrchní paleocén – spodní eocén) hluckého vývoje bělokarpatské jednotky magurské skupiny příkrovů. V drobně až středně rytmickém flyši se střídají šedé, okrové a zelenošedé vápnité jílovce s lavicemi vápnitých pískovců. Přímo nad nivou Veličky vystupuje poměrně strmý erozní svah vysoký až 20 m, délky cca 500 m, místy s téměř kolmými skalními stěnami. Tento přirozený výchoz představuje nejlépe odkrytý a nejúplnější profil nivnického souvrství. Dále ode dna údolí Veličky jsou již svahy v rezervaci pozvolnější.
Do jihovýchodní části území zasahuje kuželovské souvrství (paleocén – eocén) hluckého vývoje bělokarpatské jednotky, ve flyšových vrstvách převažují slabě vápnité jílovce a prachovce nad jemnozrnnými vápnitými pískovci. Půdním typem je hnědozem typická, v okolí se nacházejí černozemě černicové.
Flóra a vegetace: V lesní vegetaci přírodní památky Háj u Louky zcela převažují karpatské dubohabřiny asociace Carici pilosae-Carpinetum, převážně pařezinového původu. Hlavní dřevinou stromového patra je habr obecný (Carpinus betulus) s příměsí lípy srdčité (Tilia cordata) a dubu letního (Quercus robur). Pouze vtroušeny jsou další dřeviny, např. javor babyka (Acer campestre), javor mléč (Acer platanoides), jilm habrolistý (Ulmus minor), borovice lesní (Pinus sylvestris) a třešeň ptačí (Prunus avium). Místy je vyvinuto také bohaté keřové patro, které tvoří kromě přirozeného zmlazení dřevin četné druhy keřů, např. kalina tušalaj (Viburnum lantana), líska obecná (Corylus avellana), svída krvavá (Cornus sanguinea), růže šípková (Rosa canina), hlohy (Crataegus spp.), ze vzácnějších dřín jarní (Cornus mas), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).
V přírodní rezervaci Háj u Louky je vyvinuto bohaté bylinné patro, v časném jarním aspektu zde rozkvétá sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) a ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis), druh z komplexu ladoňky dvoulisté (Scilla bifolia). V podrostu se vyskytují další chráněné a ohrožené druhy, k nimž patří lilie zlatohlavá (Lilium martagon), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), plamének přímý (Clematis recta), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum ) a oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum).
Typické rostliny karpatské dubohabřiny představuje prvosenka vyšší (Primula elatior), hojný česnek medvědí (Allium ursinum), árón východní (Arum cylindraceum), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), dymnivka dutá (Corydalis cava), dymnivka plná (Corydalis solida), křivatec žlutý (Gagea lutea), konvalinka vonná ( Convallaria majalis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), hrachor jarní (Lathyrus vernus), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera ), kopytník evropský (Asarum europaeum), orsej jarní (Ficaria verna), podbílek šupinatý (Lathraea squamaria), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), svízel vonný (Galium odoratum), violka lesní (Viola reichenbachiana), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), lipnice hajní (Poa nemoralis), ostřice chlupatá (Carex pilosa) a ostřice prstnatá (Carex digitata).
V nivě Veličky se vyskytuje řada vlhkomilných druhů potočních luhů a lesních pramenišť, ze vzácnějších např. ostřice převislá (Carex pendula) a krtičník křídlatý (Scrophularia umbrosa). Na suchých loučkách v ochranném pásmu roste chráněný kozinec dánský (Astragalus danicus). Také na svazích zářezu železniční trati se můžeme setkat s množstvím teplomilných a světlomilných lučních druhů.
Mykoflóra: V přírodní rezervaci Háj u Louky byla podrobněji zkoumána bohatá mykoflóra, během průzkumů zde bylo nalezeno více než 190 druhů makroskopických hub. Kromě druhů běžných se zde vyskytují také některé vzácné a ohrožené, např. muchomůrka drsná (Amanita franchetii), muchomůrka ježatohlavá (Amanita solitaria), muchomůrka šupinatá (Amanita ceciliae), trepkovitka šafránová (Crepidotus crocophyllus), šťavnatka žíhaná (Hygrophorus arbustivus), čirůvka černošupinná (Tricholoma atrosquamosum), hřib Fechtnerův (Boletus fechtneri), hřib skvrnitý (Hemileccinum depilatum), kržatka ostnitá (Flammulaster muricatus) a houževnatec pohárovitý (Neolentinus degener).
Fauna: Vzhledem k poloze chráněného území je zastoupena pouze běžná fauna středoevropských nížinných lesů a pahorkatin, podrobnější zoologické průzkumy dosud nebyly prováděny. Ze vzácnějších druhů denních druhů motýlů se v okolí ojediněle vyskytuje pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), z brouků např. nápadný roháč obecný (Lucanus cervus) a prskavec výbušný (Aptinus bombarda). Několika druhy jsou zastoupeni mravenci a čmeláci, z rovnokřídlých (Orthoptera) byl nalezen teplomilný pacvrček písečný (Xya variegata). Z obojživelníků se vyskytuje ropucha obecná (Bufo bufo), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a rosnička zelená (Hyla arborea), plazi jsou zastoupeni slepýšem křehkým (Anguis fragilis) a ještěrkou obecnou (Lacerta agilis). Vhodné podmínky ke hnízdění zde nacházejí četné druhy ptactva, např. slavík obecný (Luscinia megarhynchos), lejsek šedý ( Muscicapa striata), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), krutihlav obecný (Jynx torquilla), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), kukačka obecná (Cuculus canorus), žluva hajní (Oriolus oriolus) a jestřáb lesní ( Accipiter gentilis).
Lesnictví: V minulosti probíhal v lesních porostech pařezinový způsob hospodaření, který zapříčinil částečnou změnu dřevinné skladby ve prospěch habru a lípy. Naopak se snížilo zastoupení dubu a úplně byla vytlačena příměs buku. Díky pařezinovému hospodaření však docházelo k většímu prosvětlení území, a tím i k podpoře pestrého bylinného patra. Následný převod na les vysoký způsobil plošné zastínění území, což se negativně projevilo na bylinném podrostu. Po vyhlášení chráněného území byl zakonzervován stávající stav lokality, v současné době se v lesních porostech neprovádějí žádné významnější hospodářské zásahy.
Management, ohrožení: Péče o přírodní rezervaci byla zatím směrována pouze na probírku podúrovňových stromů a likvidací akátu, s cílem uvolnění dubů a prosvětlení porostů vedoucímu k zachování pestrého bylinného patra. V plánu péče na období 2015–2024 byla vytipována méně hodnotná dílčí plocha k ověření obnovy pařezinového způsobu hospodaření. Během několika let by zde měla probíhat pruhová těžba stávajícího porostu s ponecháním několika výstavků. Na přirozeném zmlazení dřevin a keřového patra se negativně projevují vysoké stavy spárkaté zvěře. Díky bezprostřední blízkosti obce Louka ohrožují území také divoké skládky a šíření invazních druhů rostlin z dolní části rezervace podél toku Veličky. Také hluboký zářez železniční trati usnadňuje šíření plevelných a invazních druhů.
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
|
Literatura: Antonín, V., Deckerová, H. et Jongepier, J. W. (2010): Red-listed macromycetes collected in the Bílé Karpaty (White Carpathian Mts.) Protected Landscape Area (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 95(1): 163–200. ISSN 1211-8788. Bucifalová, V. (2012): Přírodní poměry území jižně od Lipova. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Natálie Čeplová. Dostálová, M. (2017): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná zvláště chráněná území okresu Hodonín. – Bakalářská práce, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí práce: ing. Martin Svátek Ph.D. Dřevojan, P. (2010): Xerotermní flóra a vegetace zářezů železniční trati Veselí nad Moravou - Vrbovce. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: Mgr. Jan Roleček, Ph.D. Gazárková, Z. (2007): Mykofloristická studie přírodní památky „Háj u Louky“. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: Mgr. Daniel Dvořák. Gazárková, Z. (2010): Mykofloristická studie vybraných lesních celků jihozápadní části Bílých Karpat. – Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: Mgr. Petr Hrouda, Ph.D. Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Holec, J. et Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1–282. Hubáčková, A., Vachek, M., Ambrozek, L., Kučera, Z., Paličková, M., Jongepierová, I. et Čmelík, P. (1997): Příroda okresu Hodonín. – OkÚ Hodonín, referát životního prostředí. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3. Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2. Jagoš, B., Jongepierová, I. et Fajmon, K. (2015): Plán péče pro PR Háj u Louky na období 2015–2024. – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno. Jongepier, J. W. et Jongepierová, I. (1994): Inventarizační průzkum přírodní rezervace Háj u Louky. – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno. Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (2009): Návrhy chráněných území Stanislava Staňka II. Vyhlášené lokality, zachovalé lokality nebo zaniklé lokality se zachovaným okolím. – Příroda, Praha, 28: 203–224. Kadavý, J. et Kneifl, M. (2016): Role člověka a pařezin v měnícím se klimatu. Důvody pro ochranu a výzkum pařezin v ČR. – Živa 1/2016, XX–XXII. Kohoutová, I. (2001): Ochrana geologických lokalit na okresech Hodonín a Uherské Hradiště. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2000, s. 109–114, Brno. Kout, J. et Zíbarová, L. (2016): Dřevomor Hypoxylon perforatum v České republice. – Acta musei richnoviensis, sect. natur., 23(1–2): 39–43. Kvapil, P. (2004): Plán péče pro PR Háj u Louky na období 2004–2013. – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno. Mackovčin, P., Jatiová, M., Demek, J., Slavík, P. a kol. (2007): Brněnsko. In: Mackovčin, P. [ed.]: Chráněná území ČR, svazek IX. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. Maňák, R. (2015): 23. jarní setkání českých a slovenských mykologů. – Mykologické listy, Praha, 131: 43–45. Nováček, L. (1993): Plán péče pro PR Háj u Louky na období 1994–2003. – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno. Salaš, J. (2015): Rozšíření, ekologie a systematika druhů rodu Crepidotus v České republice. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Petr Hrouda, Ph.D. Stráník, Z. et al. (1989): Geologie hluckého vývoje bělokarpatské jednotky. – MS ČGÚ Praha. Trávníček, B. (1993): Které druhy ladoněk rostou v České republice a na Slovensku? – Živa 4/93: 150–151. Trávníček, B. (1996): Poznámky ke skupině Scilla bifolia agg. v Čechách, na Moravě a Slovensku. – Zpr. Čes. Bot. Společ. 31: 117–123. Trávníček, B. (2010): Ladoňky (rod Scilla s. lat.) v České republice. I. Původní taxony. – Zprávy České botanické společnosti 45(1): 1–23. Trávníček, B., Duchoslav, M., Šarhanová, P. et Šafářová, L. (2009): Squills (Scilla s. lat., Hyacinthaceae) in the flora of the Czech Republic, with taxonomical notes on Central-European squill populations. – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 94: 157–205. Vávrová, Z. (2010): Mykofloristická studie vybraných lesních celků jihozápadní části Bílých Karpat. – Diplomová práce. Depon. in: Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vůjta, M. (1993): Databáze významných geologických lokalit: 696 Háj u Louky [online]. – Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-20]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/696. Vůjta, M. (1993): Vysvětlivky k základní geologické mapě 1 : 50 000, list 25-34 Luhačovice. – MS ČGÚ Praha. |
| • Aktualizace 5. 9. 2024 | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |