Přírodní památka Čertovy skály
Základní
údaje: Přírodní památku
Čertovy skály tvoří výrazný pískovcový skalní výchoz na úpatí
jihozápadního svahu
kóty Kopce (699 m n. m.) v Komonecké hornatině. Skály se nacházejí v dolní části levého údolního svahu
říčky
Senice u soutěsky Lomensko v nadmořské výšce 450 až 490 m n. m. na
severním
okraji obce Lidečko, asi 100 m od státní silnice a
150 m od železniční
trati Vsetín – Horní Lideč. Katastrální území
Lidečko. Zřízeno výnosem Okresního národního výboru Vsetín ze
dne 30. 5. 1966 jako CHPV Čertovy skály
(stěny), přehlášeno nařízením Zlínského kraje č.1/2019, ze dne 11. 2. 2019. Evidenční
kód ÚSOP: 2464. Kategorie IUCN:
III – přírodní památka nebo prvek. Celková rozloha 0,3165 ha.
Mapy.cz. Předmět ochrany: Skalní výchoz tvořený blokem odolnějších pískovců magurského flyše vypreparovaný erozně denudační činností vody do tvaru schodovitě uspořádaných pískovcových kvádrů, významný geomorfologický fenomén a výrazný krajinný prvek.
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří luhačovické vrstvy (eocén) zlínského souvrství dílčí račanské jednotky magurského flyše. Luhačovické vrstvy jsou charakterizovány jako turbidity až pískotoky s převahou šedých až bílošedých, hrubozrnných, vytříděných, křemitých nebo křemito-arkózových pískovců, které vytvářejí až několik metrů vysoké lavice uložené těsně nad sebou. Na lokalitě je názorně dokumentováno strmé uložení pískovců spodních luhačovických vrstev v antiklinálním pásmu Čertových kamenů. Strukturně denudační svisle ukloněná pískovcová lavice (skalní hradba z odolnějších třetihorních pískovců vypreparovaná z okolního podloží) je protažená ve směru severovýchod–jihozápad v délce asi 150 m, je vysoká 6, místy až 25 m a široká 2,5 až 3 m, s úklonem 70–80 °, převážně s jihovýchodní expozicí. Množství subhorizontálních i svislých puklin člení lavici do mohutných, stupňovitě uspořádaných kvádrů. Povrch svislých pískovcových stěn pokrývají drobné tvary zvětrávání, jako jsou pseudoškrapy, voštiny, dutiny typu tafoni a skalní výklenky. Tvarovou pestrost skal dále doplňují drobné rozsedlinové jeskyně a pískovcová věž typu palice v jihozápadní části hradby. Hřeben Čertových skal je zvýrazněn hlavně čtyřmi markantně vystupujícími vrcholky. Jsou to Hladká, Čertova stěna, Plochá a nahoře na konci masivu nejvýše položená Kolébka. Půdy v okolí skal jsou mělké, silně písčité, vyvinuly se zde litozemě a rankery typické i kambické.
Flóra a vegetace: Samotný skalní blok je téměř bez vegetace, ve skalních štěrbinách a na římsách skalních bloků ojediněle roste borovice lesní (Pinus sylvestris), bříza bělokorá (Betula pendula), jalovec obecný (Juniperus communis), bez červený (Sambucus racemosa), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) a sleziník severní (Asplenium septentrionale). Na okrajích skal rostou druhy travnatých lad jako jestřábník zední (Hieracium murorum), mochna stříbrná (Potentilla argentea), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum) a černohlávek obecný (Prunella vulgaris). Sutě pod skalami osídlila papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a hasivka orličí (Pteridium aquilinum). Fauna: Zoologický průzkum nebyl dosud prováděn. Z plazů byla pod skalami pozorována ještěrka obecná (Lacerta agilis). Lesnictví: Lokalita je bezlesí, v bezprostředním okolí mimo chráněné území jsou převážně smrkové monokultury.
Management, ohrožení: Čertovy skály jsou bezpochyby již řadu let nejpopulárnějšími a nejvíce navštěvovanými skalami na Valašsku. Důležitou úlohu tady hraje velmi snadná dopravní dostupnost s možností parkování a občerstvení a poměrně velká koncentrace cest na malém prostoru. Dochází zde často ke střetu zájmů mezi ochranou přírody a sportovním i rekreačním využitím lokality. Skalní bloky jsou intenzívně využívány horolezci jako cvičné skály s množstvím vytýčených tras (okolo sta výstupových linií). Přímo v chráněném území je také občas provozováno nelegální táboření spojené se zakládáním ohnišť. V důsledku vysoké návštěvnosti (až několik desítek horolezců, skály jsou za příznivého počasí doslova přeplněny) dochází v okolí skal k výraznému sešlapu a erozi. Přímo za skalní hradbou prochází také značená turistická stezka. Pod skalami se proto musí udržovat na intenzivně používaných pěšinách protierozní zábrany. Plochy pod skalami byly v minulosti částečně využívány jako pastviny, nyní leží ladem a zarůstají dřevinami, zejména borovicí lesní, břízou a dubem zimním. Na okraji přírodní památky je umístěna tabule naučné stezky Vařákovy paseky, zastávka č. 14 – Čertovy skály. Historie: Na vrcholu Kopce (Zámčisko) nad Čertovými skalami bylo pravěké sídliště lidu lužické kultury z 1. tisíciletí před naším letopočtem. K vlastním skalám se váže řada lidových pověstí, např. o sázce chytrého valašského mlynáře s čertem. Podle jiné pověsti se prý u Čertových skal často zjevoval černokněžník, který uváděl chudý lid do jeskyní pod skalami a tam je obdarovával zlatem. Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
|
Literatura: Čajková, N. (2014): Maloplošná chráněná území s geologickou tématikou Zlínského kraje. – Bakalářská práce. Vysoká škola báňská, Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta. Vedoucí práce Jakub Jirásek. Demek, J., Novák, V. a kol. (1992): Vlastivěda moravská – Země a lid, Nová řada, svazek 1, Neživá příroda. – Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, s. 188. Dujka, P. (2024): Malenovická borovice. Regionální populace borovice lesní (Pinus sylvestris L.). – Vydání první. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 242 s. ISBN: 978-80-88184-44-7. Důbravová, I. (2014): Geologická charakteristika Čertových skal v mikroregionu Hornolidečsko a jejich využití ve výuce přírodopisu na základní škole. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí práce: Doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc. Garguláková, K. (2020): Hodnocení národní přírodní rezervace Pulčín-Hradisko a přírodní památky Čertovy skály metodikou "geosites/geomorphosites". – Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. Vedoucí práce doc. Mgr. Aleš Bajer, Ph.D. Goldbach, M. (2005): Výjimečné tvary reliéfu Vsetínských, Hostýnských, Vizovických vrchů a Javorníků. – Seminární práce, Gymnázium Jana Pivečky, Slavičín, 43 pp. Janoška, M. (2000): Valašsko očima geologa. – Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, ISBN: 80-244-0085-5. Jindra, I. (2011): Přírodní památka Čertovy skály v katastrálním území Lidečko – botanický průzkum. Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje. Jindra, I. (2014): Přírodní památka Čertovy skály v katastrálním území Lidečko – botanický průzkum a vegetační poměry. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Kirchner, K. (1991): Čertovy skály u Lidečka. – Veronica 5/3: 35-36, Brno. Kirchner, K. (1992): Významné skalní útvary ve východní části Vizovické vrchoviny. – Ochrana přírody, roč. 47, č. 8, s. 236-238. Kirchner, K. et al. (1993): Databáze významných geologických
lokalit: 726 Čertovy skály u Lidečka [online]. – Praha: Česká geologická služba,
1998 [cit. 2020-01-19]. Kolektiv autorů (2020): Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast 38 – Bílé Karpaty a Vizovické vrchy. Všeobecné údaje, platnost 2021–2040. – Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Kroměříž. Kučera, J. (1890): Čertovy kameny a jiné starožitnosti mor. Slovenska (dokončení). – Čas. Vlasten. Spol. Muz. v Olomouci, 28: 181–184. Lacina, D. (2017): Plán péče o přírodní památku Čertovy skály na období 2019–2028. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Luža, Z. (1998): Čertovy skály u Lidečka. – Časopis Montana 4/98, Brno. Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 167. Malíček, J., Palice, Z., Kocourková, J. et Müller, A. (2010): Příspěvek k poznání flóry lišejníků CHKO Beskydy. Contribution to the lichen flora of the Beskydy Protected Landscape Area. – Bryonora 46: 56–66. Nekuda, V. a kol. (2002): Okres Vsetín - Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. – Vlastivěda moravská, sv. 68, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín. Pavelka, J., Trezner, J. a kol. (2001): Příroda Valašska. – Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 1. vydání, 568 stran. Pechálová, K. (2012): Skalní útvary Hornolidečska. – Bakalářská práce, Iniverzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Irena Smolová, Ph.D. Pesl, V. a kol. (1971): Komplexní geologické hodnocení strukturně-stratigrafického vrtu Lidečko. – MS ČGÚ Praha. Petřvalský, J. (1982): Inventarizační průzkum geologický CHPV Čertovy skály. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Skýpala, V., Wolf, V. a kol. (2018): Moravské skály I. – východní Morava, lezecký průvodce. – Valašské Meziříčí: Vl. Skýpala, 190 s. Stejskal, M. (1991): Labyrintem tajemna. – Paseka, Praha. Tkáčiková, J. et Vaculík, P. (2009): Horolezectví a ochrana přírody - rovnováha nebo konflikt zájmů? – In: Sehnálek, D. et all. [eds.] (2009): Dny práva – 2009, Sborník příspěvků, 3. ročník mezinárodní konference, Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 10 s. Trtek, L. (2013): Horolezectví v oblasti Moravských pískovců. – Bakalářská práce, Masarykova univerzita Brno, Fakulta sportovních studií, Centrum univerzitního sportu. Vedoucí práce: Mgr. Taťána Straková, Ph.D. Vítek, J. (1978): Čertovy skály u Lidečka. – Lidé a země, Praha, 27/3: 24. |
| • Aktualizace 20. 2. 2024 | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |