Přírodní památka Kopce

Přírodní památka Kopce se nachází na stejnojmenném vrcholu (15. 6. 2004)

Základní údaje: Přírodní památka Kopce představuje mohutný kerný sesuv eocenních pískovců s rozsedlinovými pseudokrasovými jeskyněmi. Nachází na severovýchodním okraji Vizovické vrchoviny (podcelek Komonecká hornatina, okrsek Klášťovský hřbet), v lesním porostu na severovýchodně orientovaném svahu asi 100 m severně od kóty Kopce (699 m n. m.), v nadmořské výšce 640 až 675 m n. m., asi 1 km severně od obce Lidečko. Katastrální území Lidečko, okres Vsetín. Vyhlášeno nařízením Okresního úřadu Vsetín č. 13/1999 ze dne 19. 5. 1999, nově vyhlášeno nařízením Zlínského kraje č. 2/2019 ze dne 11. 2. 2019. Evidenční kód ÚSOP: 2039. Kategorie IUCN: III – přírodní památka nebo prvek. Celková rozloha 0,9617 ha, ochranné pásmo je tvořeno pásem širokým 20 m podél celého obvodu přírodní památky, rozloha ochranného pásma 1,030 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Mohutný skalní sesuv pískovců s rozsedlinovými jeskyněmi, regionálně významné zimoviště netopýrů, především kriticky ohroženého druhu vrápence malého (Rhinolophus hipposideros).


Jeskyně Naděje - vstupní otvor opatřený mříží		…a vstupní chodba (26. 1. 2003)

Jeskyně Naděje - vstupní chodba (26. 1. 2003)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad tvoří středně až hrubě zrnité glaukonitické pískovce luhačovických vrstev (střední-svrchní eocén) račanské jednotky magurského flyše. Území je postiženo mohutným skalním sesuvem a hlubinným gravitačním ploužením. Kerný sesuv na lokalitě Kopce má celkovou rozlohu asi 4 ha a jeho vznik kromě vhodných úložných poměrů flyše velmi úzce souvisí s hlubokým zaříznutím říčky Senice v průlomové soutěsce Lomensko. Relativní převýšení mezi jeskyněmi a tokem Senice činí 225 m na vzdálenost 450 m. Datování vzniku průlomové soutěsky Lomensko je problematické a dosud nebylo provedeno, založení kerného sesuvu se předpokládá v pleistocénu. Gravitační pohyby však probíhají i v recentu (o čemž svědčí mohutný skalní sesuv na východním úbočí). Intenzita těchto pohybů je poměrně vysoká a je bezpochyby ovlivněna množstvím srážek a vlastnostmi vegetačního krytu na lokalitě (Baroň et al. 1999; Kirchner 1997).

PP Kopce - zabezpečení vstupů do jeskyní (26. 1. 2003)

Pseudokrasové jevy: Morfologicky se uvedené procesy projevují výraznými svahovými stupni a příčně protaženými depresemi. Pískovcové kry se odloučily podél série puklin (směr V-Z 30-90° až 260-270°), kolmých na směr pohybu. Čtyři pukliny se projevují morfologicky výraznými protaženými sníženinami, jež se místy rozevírají až na šířku 5 m. Na nejvýše položené pukliny jsou vázány rozsedlinové pseudokrasové jeskyně. Při prvních speleologických průzkumech (J. Wagner, 1994) zde bylo lokalizováno 5 jeskyní o celkové délce 224,1 m, do dnešní doby je zdokumentováno zatím 12 rozsedlinových a suťových jeskyní. Jejich podrobnější popis podal Baroň a Dobeš (2000). Dále se zde nacházejí 3 pseudokrasové závrty, řada terénních valů, otevřených rozsedlin, skalních výchozů a suťové pole. Projevy gravitačních pohybů jsou neustále sledovány jak na povrchu, tak i v podzemí.

PP Kopce - okolí vstupu do jeskyně Naděje (26. 1. 2003)

Největší jeskyně se nazývá Naděje (Překvapení), je rozsedlinová a dlouhá 101,5 m. Její dvě patra jsou propojena 6 m hlubokou propástkou. Prostory horního patra jsou spíše širší a nižší, kdežto chodby spodního patra mají charakter úzkých, dlouhých a až 9 m vysokých rozsedlin. Jeskyně má tři vchody a je zimovištěm netopýrů. Jeskyně Kolonie (73 m) a Slimrovka (Ďáblova díra, délka asi 40 m) jsou také významnými zimovišti netopýrů. Pozoruhodná je i 33 m dlouhá suťová jeskyně Krápníková, jež byla pojmenována podle stalaktitu o délce 3 cm. V této jeskyni jsou místy na kamenech drobné keříčky pisolitického sintru. Na stěnách a stropech většiny jeskyní se usazuje splavený jíl, nazývaný valašskými speleology „slimr”. Další známé jeskyně Propast (délka 24 m, hloubka asi 8 m), Řezník (asi 22 m), Liščí (asi 7 m), Ve žlebu (délka 5 m, hloubka 2,7 m), Cedník (asi 3 m), Pavoučí (3 m), Psí díra (3 m) a Sirkárna (3 m) jsou drobnější a méně významné.

Přírodní památka Kopce - teplý vzduch proudící
z podzemí rozpouští sníh v okolí (26. 1. 2003)

Flóra a vegetace: Stromové patro v přírodní památce tvoří převážně smrk ztepilý (Picea abies), místně je více zastoupen i buk lesní (Fagus sylvatica), méně jedle bělokorá (Abies alba). V podrostu zmlazuje buk lesní, jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a jedle bělokorá. V bylinném patru se vyskytuje bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), čistec lesní (Stachys sylvatica), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), pitulník horský (Galeobdolon montanum), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), svízel vonný (Galium odoratum), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), ostružiníky (Rubus spp.). Zejména stinná a vlhká místa ve skalních rozsedlinách porůstají kapradiny a mechorosty, např. kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kapradina Braunova (Polystichum braunii), osladič obecný (Polypodium vulgare), papratka samičí (Athyrium filix-femina) a puchýřník křehký (Cystopteris fragilis).

Fauna: Z ptáků hnízdí v okolí např. holub doupňák (Columba oenas), datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus), vzácně ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) a čáp černý (Ciconia nigra).


Netopýr velký (Myotis myotis)		Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)

Lokalita je významným zimovištěm netopýrů (chiropterofauny), především kriticky ohroženého vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Nachází se zde druhá největší zimující populace na severní Moravě, která čítá kolem 70 exemplářů. Dále zde byli při zimování zjištěni netopýr Brandtův (Myotis brandtii), netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr velký (Myotis myotis) a netopýr vousatý (Myotis mystacinus). V létě se navíc vyskytují netopýr večerní (Eptesicus serotinus), netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) a netopýr vodní (Myotis daubentonii). Přírodní památka Kopce je jednou z nemnoha lokalit v České republice, kde byl nalezen vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum). Zřejmě se jednalo o náhodný zálet mimo areál stálého výskytu druhu.

Poměrně vysoké stavy vrápence malého v jeskyních u Lidečka svědčí o dobrých mikroklimatických podmínkách na zimovišti. Vrápenec malý je totiž druhem stenotermním s vysokým teplotním optimem pro zimování (cca 8°C). V podzemních prostorech s teplotami výrazně nižšími se nevyskytuje. Pro hibernaci vyžaduje stabilní teplotu a vysokou vzdušnou vlhkost. Je druhem značně citlivým na vyrušování. Při sebemenším vyrušení se rychle probouzí, opouští zimoviště a nezřídka hyne na následky stresu nebo vyčerpání energetických rezerv nežádoucí letovou aktivitou. Je nalézán ve spodních částech jeskyní, kde je díky statickému charakteru zanedbatelné proudění vzduchu a vyšší teplota (8°C). Netopýr velký (Myotis myotis) je naopak druhem s širokou ekologickou valencí a s poměrně velkou teplotní tolerancí. Netopýr ušatý (Plecotus auritus) je typickým teplotně rezistentním druhem preferujícím teploty blížící se 0°C, dává přednost horním částem v blízkosti vchodů, kde je naopak teplota v důsledku proudění chladného vzduchu zvenčí podstatně nižší (4°C).

Suťové pole v přírodní památce Kopce (26. 1. 2003)

Lesnictví: Území přírodní památky je z větší části porostlé hospodářským lesem s bukem a smrkem ztepilým. V okolní se nalézají převážně kulturní smrčiny (nová výsadba v podvrcholových partiích kóty Kopce), bučiny až zakrslé bučiny (hlavně na jižním úbočí) a také vitální porosty jedle bělokoré.

Management, ohrožení: Při obnově lesního porostu by bylo žádoucí využívat přirozené zmlazení buku a jedle. Vysokou pozornost je třeba věnovat ochraně jeskyní sloužících jako významné zimoviště netopýrů. Je třeba zamezit především jejich přímému rušení v zimním období. Výjimku mají pouze zoologové při zimním sčítání, které je součástí celostátního monitoringu populací netopýrů. Průzkumem, údržbou jeskyní a pravidelným sčítáním netopýrů se zabývá ZO České speleologické společnosti 7.01 ORCUS Bohumín, pracovní skupina Vsetín. Informace o ochraně netopýrů poskytuje také Česká společnost pro ochranu netopýrů - ČESON.

Bučina na jižním svahu pod vrcholem Kopce (30. 3. 2002)

Historie: Lokalita Kopce je známa také pod názvem Zámčisko. V bezprostředním okolí vrcholu byly nalezeny pozůstatky osídlení z doby bronzové, stopy po pravěkém hradisku lidu popelnicových polí s nálezy keramiky (asi 1000 let př. n. l.). K jeskyním se váže řada lidových pověstí.

Upozornění: Většina vstupních průlezných otvorů je opatřena uzamykatelnými mřížemi. Důrazně žádáme návštěvníky, aby v zájmu vlastní bezpečnosti a také ochrany vzácných netopýrů nevstupovali do jeskynních systémů! Vývoj jeskyní nebyl dosud ukončen, dochází zde k posunu kamenných bloků a k možnému řícení stropů.

Literatura:

Andreas, M., Cepáková, E. et Hanzal, V. (2010): Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. 2., aktualiz. a dopl. vyd. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 94 s.

Anonymus (2003): Inventarizace ptáků v PP Kopce. – ZO ČSOP 76/17 Orchidea Valašsko, 2 s. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Baroň, I. (1997): Pseudokrasové jeskyně na Vsetínsku. - Veronica, roč. XI, 4: 43.

Baroň, I. (1995): Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a jeho ochranářsky významná zimoviště v okolí Vsetína. – MS, maturitní práce z biologie. Masarykovo gymnázium: 1-20. Vsetín.

Baroň, I. (2002): Vývojové vztahy mezi pseudokrasovými jeskyněmi na Kopcích u Lidečka. Speleo 32: 32-35.

Baroň, I. (2002): Exkurzní průvodce po hlubokých svahových deformacích na Vsetínsku. - MS., depon in KGaP PřF MU Brno, s. 15, Brno.

Baroň, I. (2003): Lokalizace pseudokrasových jeskyní v PP Kopce (expertní studie pro KrÚ Zlínského kraje). – ČSOP Vsetín, 36 s., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Baroň, I. (2004): Hluboká svahová deformace na Kopcích u Lidečka: výsledky inventarizačního a geofyzikálního průzkumu. Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2003. Brno, pp. 82-87.

Baroň, I., Cílek, V., Melichar, R. (2003): Pseudokrasové jeskyně jako indikátory svahových pohybů. - Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2002. Brno.

Baroň, I., Dobeš P. (2000): Výsledky speleologických výzkumů na Kopcích u Lidečka. - Speleofórum 2000: 5 –12. Praha.

Baroň, I., Řehák, Z. (1997): K problematice zimování vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) na Vsetínsku. - Zpravodaj OVM Vsetín, 1997: 3-12.

Baroň, I., Řehák, Z., Kirchner, K. (1999): PP Kopce u Lidečka - geomorfologické, speleologické a zoologické hodnocení lokality s ohledem na její další management. – MS, účelová zpráva pro RŽP OkÚ Vsetín: 1-5.

Burkhardt, R. (1963): Příspěvek k poznání krasových zjevů karpatské části Moravy. - Kras v Československu, 1/2, 16-18. Brno.

Burkhardt, R. et Plička, M. (1967): Dva význačné sesuvy ve Vizovické vrchovině. - Sborník ČSSZ, 72, 4, 305-311. Academia Praha.

Cílek, V., Baroň, I. et Langrová, A. (2003): Skalní kůry a povlakové minerály pískovců magurského flyše na Vsetínsku. – In: Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2002, Brno, pp. 22-24.

Goldbach, M. (2005): Výjimečné tvary reliéfu Vsetínských, Hostýnských, Vizovických vrchů a Javorníků. – Seminární práce, Gymnázium Jana Pivečky, Slavičín, 43 pp.

Hromas, J. (ed.) et al. (2009): Jeskyně. In: Mackovčin, P., Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XIV. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. Praha, 608 p.

Janoška, M. (2000): Valašsko očima geologa. - Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, ISBN: 80-244-0085-5.

Jindra, I. (2014): Přírodní památka Kopce v k.ú. Lidečko. Botanický průzkum a vegetační poměry. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Kirchner, K. (1977): Geomorfologické poměry povodí řeky Senice v Moravsko-slovenských Karpatech. Studia geografica 56, 48 s., Československá Akademie věd, Geografický Ústav Brno.

Kirchner, K. (1990): Geomorfologie skalních útvarů ve východní části Vizovické vrchoviny. In: Sborník referátů - IV. Sympozium o pseudokrasu s mezinárodní účastí. Podolánky v Beskydách 1990. Praha, Česka speleologická společnost 1990, s. 38-46.

Kirchner, K. et al. (1993): Databáze významných geologických lokalit: 725 Kopce [online]. – Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-19]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/725.

Kirchner, K., Krejčí, O. (1996): Významné lokality okresu Vsetín. Geologická a geomorfologická inventarizace. – MS, průzkumová zpráva I. MS RŽP. Vsetín.

Kirchner, K., Krejčí, O. (1997): Významné geologické a geomorfologické lokality Vsetínska. - Zpravodaj OVM Vsetín, 1997: 29-32.

Kirchner, K., Řehák, Z. (1995): K zimování netopýrů v podzemních prostorech v okolí Vsetína. - Speleo (Praha), 19: 33-35.

Kocián, P. et Hlisnikovský, D. [eds.] (2014): Nálezová databáze Moravskoslezské pobočky ČBS a záznamy rostlin během pilotního projektu. – Zprávy Moravskoslezské pobočky ČBS 3, Příloha 2: 3–12.

Kucharczyk, D. (2016): Geomorfologie vybraných rozsedlinových jeskyní Vnějších Západních Karpat. Bakalářská práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: RNDr. Jan Lenart, Ph.D.

Lacina, D. (2017): Plán péče o přírodní památku Kopce na období 2019–2028. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Opálka, F. (2017): Strukturní podmíněnost hlubokých svahových deformací v anizotropním prostředí flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. – Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Rostislav Melichar.

Pavelka, J., Trezner, J. a kol.: Příroda Valašska. Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, Vsetín 2001, 1. vydání, 568 stran.

Pechálová, K. (2012): Skalní útvary Hornolidečska. - Bakalářská práce, Iniverzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Irena Smolová, Ph.D.

Tkačík, J. (2004): Plán zásahů a opatření pro přírodní památku Kopce, Jarcová. – Ms., 7 s. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Wagner, J. (1991): Zpráva o výsledcích speleologických prací v oblasti CHKO Beskydy za období 1989–1990. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Wagner, J. (1994): Objevy nových jeskyní ve Vizovických vrších (Česká republika). - Proceedings. 5th Pseudokarst Symposium with International Participation, Szczyrk.

Wagner, J. (2019): Netopýři a jeskyně Moravskoslezských Beskyd – In: BESKYDY – zpravodaj chráněné krajinné oblasti 2/2019, s. 3-4.

Wagner, J. (2021): V říši boha Radegasta. – 1. vydání. Bohumín: Česká speleologická společnost 7-01 Orcus Bohumín, 272 s. ISBN 9788027099252.

Wagner, J., Demek J., Stráník Z. (1990): Jeskyně Moravskoslezských Beskyd a okolí. - Knihovna Čes. speleol. spol.: 1-130. Praha.

• Aktualizováno 14. 1. 2022