Národní přírodní rezervace Pulčín – Hradisko
Základní údaje: Území národní přírodní rezervace tvoří Pulčínské skály spolu s vrcholem Hradisko (773,1 m n. m.) včetně jeho prudkých svahů a dalších v lesních porostech ukrytých skalních útvarů. Rezervace je situována v jihozápadní části horského pásma Javorníků (podcelek Pulčínská hornatina), v blízkosti průlomového údolí řeky Senice (Lomensko), kterým jsou Javorníky odděleny od Vizovické vrchoviny. Nachází se v nadmořské výšce 515 až 773 m n. m., asi 400 m severně od okraje Pulčína, místní části obce Francova Lhota. Katastrální území Pulčín, okres Vsetín, CHKO Beskydy. Vyhlášeno 19. ledna 1989. Evidenční kód ÚSOP: 350. Kategorie IUCN: III – přírodní památka nebo prvek. Celková rozloha 67,7697 ha, vyhlášené ochranné pásmo 29,3269 ha (údaje podle aktuálního plánu péče). Mapy.cz. Předmět ochrany: Posláním rezervace je ochrana význačných skalních útvarů – největšího skalního města v pískovcích moravské části Karpat, které je tvořeno drobnými i rozsáhlými skalními stěnami, bloky, kamenným mořem, sutěmi a dalšími pseudokrasovými jevy. V části lesních porostů je zachována přirozená druhová skladba. Geologie, půdní poměry: Na území rezervace se nacházejí ojedinělé výchozy třetihorních (paleogenních) hrubě zrnitých pískovců a drobnozrnných slepenců luhačovických vrstev (střední eocén) zlínského souvrství račanské jednotky magurského flyše, vypreparované kvartérní denudací (vodní a větrná eroze). Pískovce tu leží ve velmi hrubých lavicích zrnotoků až turbiditů o mocnosti mnoha metrů. Nachází se zde několik větších seskupení pískovcových skal, Zámčisko na jižním okraji, Pět kostelů na západě a skalní město Izby v centrální části na vrcholu Hradisko.
Vrcholová část Hradiska (773 m n. m.) je tvořena pískovcovou plošinou o délce 150 m a šířce 80 m. Ta je členěna puklinami, jejichž rozšiřováním vznikají protažené deprese, závrtové sníženiny a izolované skalní věže. Plošina je omezena mrazovými sruby a denudačními svahy. Nejnápadnější jsou dvě vypreparované rovnoběžně k jihozápadu vybíhající lavice, tvořící až 20 m vysokou skalní stěnu. U paty jsou zakončeny výraznými skalami, známými jako Zkamenělý (Zbojnický) kostel a Ludmilina skála. Nachází se zde také zajímavý pískovcový útvar Trtol (Žába) s impozantním skalním převisem nazývaným Nos. Obě lavice vystupují v délce asi 250 m, přibližně uprostřed svahu Hradiska jsou ukončeny větší skalní skupinou Zámčisko, kde je vyhlídka s vrcholovou knihou. Mezi oběma lavicemi se táhne žleb, dnes částečně zanesený sutí a splachovým materiálem, kterým vede modře značená turistická stezka k vyhlídce na Zámčisku a dále na vrchol Hradiska. Obdobný charakter má také solitérní hřbítek na severozápadě.
Vlastní vrchol Hradiska je obklopen věncem skal ve tvaru koruny. Jižně od vrcholu se nalézá skalní město nazývané Izby. Bloky značných rozměrů se sunou svahem dolů a vytvářejí nakupeniny bizarních tvarů, na trhlinách a puklinách s pseudokrasovými jeskyněmi. Níže po svazích jsou roztroušeny jednotlivé bloky značných rozměrů. Ve vodorovných vrstvách jsou vyvinuty jedinečné „suché kaňony” (až 10 m hluboké pukliny), největší z nich se nazývá Ancona či Propadlý hrad. Svým rozsahem a tvarovou rozmanitostí představuje tato oblast největší skalní město v moravských flyšových Karpatech.
Skalní stěny mrazových srubů i strukturních svahů jsou až 30 m vysoké, vyskytují se zde hřibovité skalní věže (Kazatelna), nepravá skalní okna, převisy, pseudojeskyně, pseudozávrty a jiné tvary, vzniklé nakupením bloků přes sebe. Povrch skal je pokryt výklenky, římsami, odtokovými pseudoškrapy i četnými skalními mísami. Největší skalní mísa dosahuje rozměrů 120x80 cm a je hluboká 80 cm. V zimních měsících (leden až březen) se na skalních převisech kaňonu Ancona tvoří výrazně oranžově zbarvené ledopády a rampouchy. Až v roce 2008 bylo vědci prokázáno, že toto oranžové zbarvení je způsobeno unikátními kryosestonními společenstvy – mikroskopickými sněžnými řasami žijícími ve sněhu a ledu. Podobné, avšak daleko rozsáhlejší nakupeniny skalních bloků charakteru skalního města jsou situovány poněkud níže na severních svazích Hradiska nad údolím Pulčínského potoka v lokalitě Pět kostelů (Pětikostelí). Nacházejí se zde impozantní skalní útvary s převisy dosahujícími výšky až 20 m, nejznámější z nich se nazývá Medvědice.
V NPR Pulčín – Hradisko se vyskytuje úplný soubor podzemních i povrchových pseudokrasových tvarů vysoké přírodovědné hodnoty. Dosud zde bylo zdokumentováno několik větších jeskyní a celá řada dalších drobných jeskyněk suťového a rozsedlinového charakteru. Největší je rozsedlinová jeskyně Pod Kazatelnou I (známá také pod názvy Hladomorna či Velryba) s celkovou délkou 50 m a denivelací 10 m. V její blízkosti, ve stejném skalním srubu, se nachází jeskyně Pod Kazatelnou II se dvěma chodbami o celkové délce 15 m. Na sz. okraji skalního města, severně od vrcholu Hradisko, se nachází jeskyně Drápalovy ďůry se třemi vertikálními vstupy a celkovou délkou asi 30 m. Nad skaliskem Pět kostelů se nachází asi 25 m dlouhá jeskyně Hliněná se vstupním otvorem na dně terénní deprese – pseudokrasového závrtu. Pod skalním útvarem zvaným Ancona (Propadlý hrad) se nachází jeskyně Lízinka dlouhá 6 metrů. V jv. části rezervace se nachází Zbojnická jeskyně s širokým vstupním portálem a délkou asi 2 m. Na západním svahu hřbetu Hradiska byla v roce 2015 objevena Mikitova jeskyně o celkové délce 7 m a hloubce 5,5 m. V její blízkosti se nachází jeskyně Jura objevená v témže roce, délka jeskyně je 5,5 m a hloubka 4 m. Další evidované jeskyně se jmenují Abri, Izby I až III, Ledový výklenek, Netopýrna, Pod balvanem I a II, V Anconě I a II, Udírna a Vinkl. Z půdních typů převládají na území rezervace mezotrofní kambizemě.
Flóra a vegetace: Lesní vegetaci NPR Pulčín – Hradisko představují zbytky květnatých bučin podsvazu Eu-Fagenion. Hlavními dřevinami stromového patra jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba), na skalních blocích roste původní borovice lesní (Pinus sylvestris) s jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia), vtroušen je smrk ztepilý (Picea abies) a také javor klen (Acer pseudoplatanus). Bylinný podrost tvoří kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), rozrazil horský (Veronica montana), žindava evropská (Sanicula europaea), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), pitulník horský (Galeobdolon montanum), papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), osladič obecný (Polypodium vulgare) a svízel vonný (Galium odoratum). Na kyselejších stanovištích roste pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) a plavuň pučivá (Lycopodium annotinum). Travinobylinná společenstva (bývalé pastviny) na svahových (deluviálních) hlínách mají povahu zarůstajících luk s řadou teplomilných druhů rostlin. Rostou tady např. zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), svízelka lysá (Cruciata glabra), jehlice trnitá (Ononis spinosa), silenka nící (Silene nutans), jalovec obecný (Juniperus communis), smilka tuhá (Nardus stricta), vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. speciosa), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), kručinka barvířská (Genista tinctoria) a čičorka pestrá (Coronilla varia). Vzácný je zde modřenec chocholatý (Muscari comosum). Podél pramenných stružek je vyvinuta vegetace svazu Calthion s blatouchem bahenním (Caltha palustris), skřípinou lesní (Scirpus sylvatica), prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), mátou dlouholistou (Mentha longifolia) a pcháčem bahenním (Cirsium palustre). Přechod ve skalní stěny lemují porosty expanzivní hasivky orličí (Pteridium aquilinum). Mykoflóra: V lesích byla nalezena celá řada hub (196 druhů makromycetů), např. krásnopórka mlynářka (Albatrellus ovinus), krásnopórka kozí noha (Albatrellus pes-caprae), na bříze rezavec šikmý (Inonotus obliquus), rezavec uzlinatý (Inonotus nodulosus), bránovitec jedlový (Trichaptum abietinum), korálovec jedlový (Hericium flagellum), z lupenitých hub vzácná muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) a muchomůrka šafránová (Amanita crocea), řada ryzců a holubinek, z hřibovitých vzácný hřib borový (Boletus pinophilus), hřib březový (Boletus betulicolus), šiškovec černý (Strobilomyces strobilaceus) aj. Nápadnou skupinou jsou také druhy lišejníků rostoucích na skalách (epilitické lišejníky). Roste zde např. pupkovka puchýřkatá (Lasallia pustulata), pupkovka srstnatá (Umbilicaria hirsuta) či mapovník misničkovitý (Rhizocarpon lecanorinum).
Fauna: Na slunných stráních pod skalami a ve starých lesních porostech se daří bezobratlým. Z motýlů se zde vyskytuje např. batolec duhový (Apatura iris) a otakárek fenyklový (Papilio machaon), z brouků majka obecná (Meloe proscarabaeus), zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus), roháček Ceruchus chrysomelinus aj. Zamokřené plochy obývají mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a ropucha obecná (Bufo bufo). Slunné skalní výchozy vyhovují plazům, z nichž zde žije ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš východní (Anguis colchica) a zmije obecná (Vipera berus). Poslední zoologické průzkumy prokázaly výskyt 105 druhů obratlovců. Převažují typicky lesní druhy, ve starých porostech žijí vzácný strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), strakapoud malý (Dendrocopos minor), datel černý (Dryocopus martius), krutihlav obecný (Jynx torquilla), čáp černý (Ciconia nigra), jeřábek lesní (Tetrastes bonasia), holub doupňák (Columba oenas), kos horský (Turdus torquatus), krkavec velký (Corvus corax), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), sluka lesní (Scolopax rusticola), ostříž lesní (Falco subbuteo), lejsek malý (Ficedula parva). Jeskyně a skalní štěrbiny vzácně obývají letouni, např. vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr velký (Myotis myotis) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus). Území rezervace je součástí areálu ohrožených druhů šelem – rysa ostrovida (Lynx lynx), medvěda hnědého (Ursus arctos) a vydry říční (Lutra lutra).
Lesnictví: Starší porostní skupiny ve věku 155 až 185 let se blíží přirozené druhové skladbě (věk lesních porostů je vztažen k roku 2021). Hlavními dřevinami jsou buk lesní (Fagus sylvatica) s jedlí bělokorou (Abies alba), jednotlivě se vyskytuje dub (Quercus sp.), javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Na balvanitých a suťových stanovištích se objevují zakrslé formy buku, na skalních blocích v extrémních podmínkách je schopna přežívat pouze borovice lesní (Pinus sylvestris) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). V mladších uměle založených jehličnatých porostech převažuje smrk ztepilý (Picea abies) s příměsí douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii). V lesích jsou prováděny činnosti směřující k ochraně a posílení ustupujících druhů dřevin (hlavně jedle), zejména je zajišťována jejich ochrana proti okusu spárkatou zvěří.
Management, ohrožení: V minulosti bylo území velmi rozmanitě a poměrně intenzivně využíváno. Nejnápadnější jsou změny v lesních porostech, které byly převáděny na smrkové monokultury, pastevectvím byla odlesněna skalní ostruha v jižní části. Management je v současné době zaměřen na opakované zásahy, při kterých jsou částečně odstraňovány náletové dřeviny v Pulčínských skalách i na louce pod nimi. Lesní porosty jsou ponechány samovolnému vývoji, bez těžebního či pěstitelského zásahu, pouze ustupující druhy dřevin, především jedle, jsou chráněny proti okusu zvěře. Rezervace je veřejnosti přístupná pouze po značených turistických stezkách, je však silně zatížena vysokou návštěvností, která se projevuje mimo jiné erozí v nestabilním pískovcovém podkladu. Proto byl zpevněn hlavní přístupový chodník na Zámčisko a v nejohroženějších místech byla provedena opatření, která mají vést k usměrnění návštěvnosti (zábradlí, zábrany). Návštěva jeskyní i skalního města je činnost krajně nebezpečná, a proto není dovolena. K ledopádům je v zimním období od 1. 1. do 31. 3. zpřístupněna turistická stezka. Horolezecká činnost je povolena na základě výjimky vydané Správou CHKO Beskydy pouze ve vymezeném prostoru lokality Pěti kostelů na skalních útvarech Dvojče, Medvědice a Železná stěna (další informace na webu Českého horolezeckého svazu). Ve skalách táboří bez povolení trampové a horolezci, např. v kaňonu Ancona. Legálně lze tábořit pouze na veřejném tábořišti, které se nachází při okraji rezervace na protějším svahu Pulčínských skal. Na upravené ploše je možné stanovat, rozdělávat otevřený oheň, k dispozici je sociální zařízení a dřevěné přístřešky, nedaleko je studánka s pitnou vodou a informační panel naučné stezky Javorníky-západ. Tábořiště také zdobí několik totemů. NPR Pulčín – Hradisko je snadno dostupná po červené turistické stezce přímo z Pulčína (1 km) nebo od viaduktu v Lomensku (Lidečko – rozcestí Pulčín) po modře značené turistické stezce a NS Javornický hřeben, která stoupá proti toku Pulčínského potoka k Pěti kostelům a dále pokračuje podél jihozápadní hranice NPR k rozcestí Pulčínské skály (2,8 km). Od tohoto rozcestí přes Přední skály a Zámčisko až k vyhlídce nad Pulčínskými skalami prochází stezka náročnějším skalnatým terénem a je určená pouze pro výstup. Od vyhlídky pokračuje již spolu s červeně značenou stezkou přes vrchol Hradiska do sedla Radošov nad Zděchovem. Návštěvníci a turisté mohou získat potřebné informace, propagační a jiné materiály v Informačním centru Pulčín, které se nachází v budově bývalé základní školy.
Historie: Součástí NPR je archeologická lokalita se sídlištěm lidu popelnicových polí s nálezy z doby bronzové, kultury lužické, laténské a slovanské. Ve středověku stával na Zámčisku nevelký skalní hrad Pulčín, v roce 1446 patřil hrad Cimburkům, ale už počátkem 16. století byl pobořen a dále se připomíná jako pustý. Posádka původně strážního hradu se totiž zpronevěřila svému poslání a začala se věnovat přepadávání pocestných na obchodní stezce v blízké soutěsce říčky Senice. Jako v mnoha podobných případech skončili loupežníci na šibenici. Dodnes se zachovaly pouze ve skále vytesané schody a otvory na zachycení dřevěné konstrukce hradu. V pobělohorských dobách sloužilo skalní město Izby k tajným schůzkám Českých bratří, z této doby také zřejmě pocházejí názvy některých skalních útvarů jako např. Českobratrský stůl, Bratrský sbor, Kazatelna a Propadlý kostel. V jihovýchodní části pod skalami při hranici rezervace stojí chaty trampských osad Hawai (založena již v roce 1938) a Tahiti. Spolu s pamětní deskou trampům popraveným ve 2. světové válce a romantickými jmény některých skalních útvarů je to dnes jedna z připomínek, že tato oblast byla kolébkou trampingu na Valašsku. Historie ochrany území: Původně, od roku 1966, byly chráněny jen samotné Pulčínské skály jako chráněný přírodní výtvor o celkové rozloze 3,53 ha (výnos Okresního národního výboru ve Vsetíně ze dne 30. 5. 1966). Návrh na rozšíření a nové vyhlášení území začala projednávat Správa CHKO Beskydy již v roce 1976. Až v roce 1989 bylo území o rozloze 72,73 ha vyhlášeno výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 19. 1. 1989 jako státní přírodní rezervace Pulčín – Hradisko. V roce 1992 byla rezervace zařazena do národní kategorie NPR. V roce 2005 bylo provedeno geodetické zaměření území a spočítána jeho celková rozloha, oproti vyhlášce z r. 1989 činí pouze 67,77 ha. Natura 2000: NPR Pulčín – Hradisko se nachází na území evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) v kategorii CHKO o celkové rozloze 120 386,5333 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území České republiky. Rezervace je také součástí regionálního biocentra a nadregionálního biokoridoru ÚSES (územního systému ekologické stability).
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Literatura: Andreas, M., Cepáková, E. et Hanzal, V. (2010): Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. 2., aktualiz. a dopl. vyd. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 94 s. AOPK ČR (2017): Plán péče pro NPR Pulčín – Hradisko na období 2018–2027. – Depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm, AOPK ČR. Bartošová, D. (1997): Fauna NPR Pulčín – Hradisko. – Ms., depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Bojda, M. (2009): Výskyt velkých šelem v pohoří Javorníky (CHKO Beskydy). – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí diplomové práce: doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc. Brabec, L. (1973): Výskyt denních motýlů (Lepidoptera, skup. Rhopalocera) v jižní části Moravskoslezských Beskyd. – Práce Vlastivěd. ústavu Vsetín, 1973: 24–29. Cílek, V., Baroň, I. et Langrová, A. (2003): Skalní kůry a povlakové minerály pískovců magurského flyše na Vsetínsku. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2002, Brno, pp. 22–24. Darebník, J. (2005): Inventarizační průzkum NPR Pulčín – Hradisko z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera). – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov p. R. Demek, J. (1964): Jeskyně ve flyšových pískovcích Moravskoslezských Karpat. – Československý kras 15 (1963): 127–130, NČSAV, Praha. Demek, J. a kol. (1965): Geomorfologie Českých zemí. – NČSAV, Praha. Demek, J., Novák, V. a kol. (1992): Vlastivěda moravská – Země a lid, Nová řada, svazek 1, Neživá příroda. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, s. 182. Demek, J., Havlíček, M., Kirchner, K., Krejčí, O., Kutálek, S., Mackovčin, P. et Ochman, J. (2007): Svahové deformace a pseudokras v NPR Pulčín – Hradisko. – In: Baroň, I., Klimeš, J. et Kašperáková, D. [eds.], Svahové deformace a pseudokras 2007. 29.–31.5. 2007, Vsetín, Česká geologická služba – Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR. Demek, J., Havlíček, M., Kirchner, K., Krejčí, O. et Mackovčin, P. (2007): Kvartérní modelace a tvary v NPR Pulčín – Hradisko (Javorníky, Česká republika). – In: Sborník abstrakt ze semináře 13. Kvartér 2007. Brno 29.11.2007. Ústav geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, Česká geologická společnost, Brno, s. 8–9. Dujka, P. (2024): Malenovická borovice. Regionální populace borovice lesní (Pinus sylvestris L.). – Vydání první. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 242 s. ISBN: 978-80-88184-44-7. Garguláková, K. (2020): Hodnocení národní přírodní rezervace Pulčín-Hradisko a přírodní památky Čertovy skály metodikou "geosites/geomorphosites". – Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. Vedoucí práce doc. Mgr. Aleš Bajer, Ph.D. Girgel, M. (2018): Putování za vodou Zlínským krajem. - Zlín: Zlínský kraj, 1. vydání, 172 s. ISBN 978-80-87833-31-5. Goldbach, M. (2005): Výjimečné tvary reliéfu Vsetínských, Hostýnských, Vizovických vrchů a Javorníků. – Seminární práce, Gymnázium Jana Pivečky, Slavičín, 43 pp. Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Hofírková, E. (2023): Rozšíření řepíčku řepíkovitého (Aremonia agrimonoides) v České republice. – Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce doc. Mgr. Martin Dančák, Ph.D. Holec, J. et Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1–282. Hrnčiřík, J. (1996): Mykoflóra území NPR Pulčín – Hradisko a okolí. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm, 3 s. Hubatka, F., Kratochvíl, B., Krejčí, O., Valtr, V. et Vysloužil, J. (2000): Svahové deformace v ČR. Geofyzikální práce na lokalitě Pulčín – Hradisko. – Geofyzika, a.s., Brno. Depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov p. R. Chobot, K. et Němec, M. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 34: 1–182. Chytrý, M. [ed.] (2009): Vegetace České republiky. Vol. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. – Academia, Praha, 524 s. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Jabůrková, H. et Adamec, F. (2008): Pověsti z Pulčin. – Valašsko – vlastivědná revue, 20: 36–38. Jakešová A. (2009): Skalní tvary v okolí Lidečka. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Jiří Zimák. Janoška, M. (2000): Valašsko očima geologa. – Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, ISBN: 80-244-0085-5. Kašpar, T. et Anděra, M. (2011): Drobní savci ve vývržcích sov na Moravě a ve Slezsku (Eulipotyphla, Chiroptera, Rodentia). – Lynx, n. s. (Praha), 42: 113–132. Kirchner, K., Krejčí, O. et Máčka, Z. (2001): Geomorfologické aspekty výrazných svahových deformací na východní Moravě. [Geomorphological aspects of significant slope deformations in the eastern Moravia.] – Geomorphologica Slovaca 1/2001, s. 78-83. Kirchner, K. et Krejčí, O. (1996): Geologická a geomorfologická inventarizace významných skalních tvarů v pískovcích magurskeho flyše. – In: Stárka, L. et Bílková, D. [eds.] Pseudokrasové jevy v horninách české křídové pánve. Sborník příspěvků ze semináře, Teplice nad Metují, 4.–6. 10. 1996. AOPK ČR, ČSS, Praha. s. 25–29. Kirchner, K., Krejčí, O. et Roupec, P. (1996): Geomorfologický a geologický výzkum některých lokalit v magurském flyši. – Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 1995, III. ročník, Sekce geologických věd PřF MU a ČGÚ, Brno 1996, s. 65–68. Klvaňová, A. a kol. (2016): Kam za ptáky v České republice. – Grada Publishing a. s., 246 s. ISBN 978-80-247-5778-0. Kočí, M. (2003): Botanický inventarizační průzkum NPR Pulčín – Hradisko. – Ms., depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Konvička, O. (2013): Inventarizační průzkum Národní přírodní rezervace Pulčín – Hradisko z oboru saproxyličtí brouci. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Kopecký, F. et Hušner, V. (2013): Inventarizační průzkum NPR Pulčín – Hradisko z oboru geologie. – Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Krajča, M. (1996): Zaniklý hrad v Pulčínských skalách. – Zpravodaj Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně, 1996: 28–35. Kučera, J. (1890): Čertovy kameny a jiné starožitnosti mor. Slovenska (dokončení). – Čas. Vlasten. Spol. Muz. v Olomouci, 28: 181–184. Lehký, J. (2003): 50 nejkrásnějších míst v Česku: Pulčínské skály. – Lidové noviny, 22. 7. 2003. Lehký, J. (2016): Pulčínské skály – 50 let ochrany a péče. – Beskydy – zpravodaj chráněné krajinné oblasti 2/2016, s. 12. Lehký, J. (2021): Činy pro Pulčiny. – Beskydy – zpravodaj chráněné krajinné oblasti 2/2021, s. 12. Liška, J. et Palice, Z. (2010): Červený seznam lišejníků České republiky (verze 1.1). – Příroda, Praha, 29: 3–66. Malíček, J., Palice, Z., Kocourková, J. et Müller, A. (2010): Příspěvek k poznání flóry lišejníků CHKO Beskydy. Contribution to the lichen flora of the Beskydy Protected Landscape Area. – Bryonora 46: 56–66. Molitor, Z. (1982): Státní přírodní rezervace Pulčín – Hradisko. Inventarizační průzkum na lesním fondu dle metodiky SÚPPOP 1973. – Ms. depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Moravec, J. (2013): Inventarizační průzkum NPR Pulčín – Hradisko z oboru arachnologie. – Ms. Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Nekuda, V. a kol. (2002): Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. – Vlastivěda moravská, sv. 68, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín. Pavelka, J., Trezner, J. a kol. (2001): Příroda Valašska. – Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea Vsetín, 1. vydání, 568 stran. Pechálová, K. (2012): Skalní útvary Hornolidečska. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Irena Smolová, Ph.D. Pechálová, K. (2014): Lexikon vybraných tvarů reliéfu na území Pulčínské hornatiny. – Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Irena Smolová, Ph.D. Peroutka, B. (1958): Geologie Pulčínských skal. – Zprávy Okresního muzea ve Valašských Kloboukách, 1958/1: 1–3, Valašské Klobouky. Petřvalský, J. (1982): Státní přírodní rezervace Pulčín – Hradisko. Inventarizační průzkum geologický dle metodiky SÚPPOP 1973. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Plášek, V. (2005): Inventarizační průzkum mechorostů NPR Pulčín – Hradisko. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov p. R. Plášek, V. et Wierzcholska, S. (2005): Mechorosty NPR Pulčín-Hradisko (Javorníky, Česká republika). – In: Čas. Slez. Muz. Opava (A). 2005, roč. 54, s. 215–222. Popelář, P., Müller J., Bartošová, D., Popelářová, M., Petřvalský, J. et Lehký, J. (2007): Plán péče pro NPR Pulčín – Hradisko na období 2008–2017. – Ms. Depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm, AOPK ČR. Přívětivý, T. (2010): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území CHKO Beskydy. – Bakalářská práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí práce: Ing. Martin Svátek, Ph.D. Říčan, G. (1927): Květena Makyty v Moravských Karpatech. – Sborník Klubu Přírod. v Brně za r. 1926, Brno, 9: 34–44. Říčan, G. (1933): Květena Javorníků v Moravských Karpatech. – Sborník Klubu přírod. v Brně za r. 1932, Brno, 15: 20–43. Skýpala, V., Wolf, V. a kol. (2018): Moravské skály I. – východní Morava, lezecký průvodce. – Valašské Meziříčí: Vl. Skýpala, 190 s. Spitzer, L. et Konvička, O. (2010): Rozšíření střevlíka Carabus variolosus, Fabr. (Coleoptera: Carabidae) na Valašsku (okres Vsetín, Česká republika) s poznámkami k jeho biologii. – Opava: Časopis Slezského muzea Opava (A), 59: 59–70. ISSN 1211-3026. Spitzer, L., Wolfová, J. et Pavelka, K. (2007): Vymírání – běh na velmi krátkou trať. – Valašsko – vlastivědná revue, 18: 20–23. Spitzer, L., Beneš, J. et Konvička, M. (2017): Extinction of Lasiommata petropolitana (Fabricius, 1787) (Lepidoptera: Nymphalidae) in the Czech Republic: a case of habitat loss at a range margin. – Acta Musei Silesiae, Scientiae Naturales, 66: 271–279. Ševčíková, K. (2019): Habitatové nároky lejska malého (Ficedula parva) v Beskydech. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Peter Adamík, Ph.D., doc. Mgr. Karel Weidinger, Dr. Šnajdara, P., Trávníček, D., Konvička, O., Spitzer, L., Beneš, J. et Šnajdarová, M. [eds.] (2020): Vzácné a ohrožené druhy bezobratlých Zlínského kraje. – 1. vyd. Zlín: Zlínský kraj, 180 pp. Štěpánek, L. (2009): Z pravěku Pulčínských skal, podruhé. – In: Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka. Valašské Klobouky: Městské muzeum, Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách, roč. 10, č. 1/2009. Štěpánek, L. (2011): Pravěcí lidé na Pulčínských skalách: sonda do jejich života. – In: Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka. Valašské Klobouky: Městské muzeum, Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách, roč. 12, č. 1/2011, s. 21–26. Šulgan, F. et al. (1993): Databáze významných
geologických lokalit: 730 Pulčín – Hradisko [online]. – Praha: Česká
geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-19]. Tkáčiková, J. et Vaculík, P. (2009): Horolezectví a ochrana přírody - rovnováha nebo konflikt zájmů? – In: Sehnálek, D. et all. [eds.] (2009): Dny práva – 2009, Sborník příspěvků, 3. ročník mezinárodní konference, Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 10 s. Tkáčiková, J., Husák, J. et Spitzer, L. (2013): Valašské louky a pastviny – dědictví našich předků. – Muzejní společnost ve Valašském Meziříčí a Muzeum regionu Valašsko, Vsetín, 144 pp. Uvíra, V. (2013): Inventarizační průzkum NPR Pulčín – Hradisko z oboru obojživelníci. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Vávra, V. et Štelcl, J. (2014): Významné geologické lokality Moravy a Slezska.– MUNI Press, Masarykova univerzita, Brno, 287 s. ISBN 978-80-210-6715-8. Vrážel, M. (1998): Pulčínské skály – perla Valašska: příběh zmizelého hradu a přírody kolem něj. – Zlín, 12 s. Wagner, J. a kol. (1990): Jeskyně Moravskoslezských Beskyd a okolí. – Česká speleologická společnost, sv. 17, Praha, s. 77–78. Wagner, J. (2016): Pseudokrasové jeskyně Moravskoslezských Beskyd jako významná součást biotopů netopýří fauny (aneb mohou být netopýři indikátory neznámých jeskynních prostor?). – Speleofórum 35: 61-63. Wagner, J. (2019): Netopýři a jeskyně Moravskoslezských Beskyd. – Beskydy – zpravodaj chráněné krajinné oblasti 2/2019, s. 3–4. Wagner, J. (2021): V říši boha Radegasta. – 1. vydání. Bohumín: Česká speleologická společnost 7-01 Orcus Bohumín, 272 s. ISBN 9788027099252. Weissmannová, H. a kol. (2004): Ostravsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek X. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 335. Wolfová, J. (2014): Inventarizační průzkum NPR Pulčín – Hradisko z oboru chiropterologie. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Wolfová, J. (2014): Inventarizační průzkum NPR Pulčín – Hradisko z oboru mykologie. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. |
| • Aktualizace 24. 9. 2024 | CHKO Beskydy | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |