Přírodní rezervace Holý kopec
Základní údaje: Přírodní rezervace Holý kopec reprezentuje přírodě blízké převážně bukové lesní porosty v nejvyšších polohách Chřibů. Nachází se v jihozápadní části Stupavské vrchoviny, na hřbetu a svazích Holého kopce (548 m n. m.), v nadmořské výšce 365 až 548 m n. m., asi 1,5 km západně od hradu Buchlov a 3 km severozápadně od obce Buchlovice. Katastrální území Buchlovice. Vyhlášeno výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 6. 10. 1975 jako SPR Holý kopec, přehlášeno nařízením Okresního úřadu v Uherském Hradišti č. 3/1999 ze dne 7. 7. 1999. Evidenční kód ÚSOP: 620. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha: 91,9610 ha, rozloha ochranného pásma: 21,6343 ha. Mapy.cz. Předmět ochrany: Zachování lesního komplexu přirozených doubrav a bučin s bohatou škálou lesních typů a vzácnými druhy flóry a fauny. Jde o jediné lesní území v Chřibech s perspektivou vývoje v lesní společenstvo s autoregulačními procesy pralesního ekosystému.
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří paleogenní sedimenty dílčí račanské jednotky magurského flyše. Na vlastním hřbetu Holého kopce vystupují lukovské (paleocén) a ráztocké vrstvy (paleocén-svrchní křída) soláňského souvrství se zastoupením hrubozrnných pískovců a jílovců s častými polohami slepenců. Proti jihovýchodu jsou lemovány úzkým pruhem belovežského souvrství (svrchní paleocén až střední eocén), které se vyznačuje drobně rytmickým flyšem s převahou zelenošedých a zelených jílovců nad křemito-vápnitými pískovci. Ve spodní části lokality se nachází středně až hrubě rytmický flyš zlínského souvrství s glaukonitickými pískovci a šedými vápnitými jílovci.
Reliéf Holého kopce je poměrně členitý, představuje úzký, asymetrický, strukturně podmíněný hřbet probíhající ve směru východ-západ, který je ze všech stran oddělený hlubokými údolími. Sklon svahů dosahuje 10 až 20°, přičemž jižní svah je místy příkřejší, se sklonem i přes 30° (horní část hřbetu). Svahy jsou v horních partiích suťové, na hřbetu vystupují skalní útvary, pod vrcholem se nachází kryoplanační terasy. Na severozápadním svahu je možné nalézt stopy po opuštěných drobných lomech s odvaly. Půdním typem na převážné části lokality je kambizem typická, místy slabě oglejená. Na suťových svazích se nachází ranker kambický a ranker nasycený, na jihu území na sprašovém překryvu se vyvinula kambizem luvická.
Flóra a vegetace: Vegetaci přírodní rezervace Holý kopec tvoří společenstva karpatských ostřicových bučin asociace Carici pilosae-Fagetum. Ve stromovém patře zcela převládá buk lesní (Fagus sylvatica), který zde vytváří převážně nesmíšené porosty. Pouze v nejnižších polohách jižního svahu ve druhém lesním vegetačním stupni převládá dub zimní (Quercus petraea), který s přibývající nadmořskou výškou ubývá a na zbytku území tvoří pouze jednotlivou příměs, podobně jako habr obecný (Carpinus betulus). Další druhy dřevin jsou zastoupeny jen málo, ve vrcholových partiích se na sutích přidávají javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), lípa srdčitá (Tilia cordata) a bez černý (Sambucus nigra). V minulosti se zde v daleko větší míře vyskytoval i jilm horský (Ulmus glabra), který se nachází roztroušeně po celém hřbetu. V severovýchodním cípu při hranici rezervace roste jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), pod jižní hranicí i jeřáb břek (Sorbus torminalis), který se objevuje místy také v přirozeném zmlazení.
V rezervaci bylo během botanických průzkumů zaznamenáno více než 150 taxonů vyšších rostlin. V bylinném patře se vyskytují také druhy zvláště chráněné a ohrožené, jako sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), dále zde roste např. árón východní (Arum cylindraceum), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), křivatec žlutý (Gagea lutea), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), dymnivka dutá (Corydalis cava), dymnivka plná (Corydalis solida), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), hrachor jarní (Lathyrus vernus), svízel vonný (Galium odoratum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), rozchodník velký (Hylotelephium maximum), zvonek rozkladitý (Campanula patula), jestřábník zední (Hieracium murorum), třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), divizna jižní rakouská (Verbascum chaixii subsp. austriacum), papratka samičí (Athyrium filix-femina), ostřice chlupatá (Carex pilosa), ostřice lesní (Carex sylvatica), bika bělavá (Luzula luzuloides) a strdivka jednokvětá (Melica uniflora). Z holin ochranného pásma proniká expanzivní třtina křovištní (Calamagrostis epigejos).
Holý kopec je také významnou mykologickou lokalitou, při mykofloristickém průzkumu tady bylo nalezeno na 158 druhů hub. Lesklokorka Pfeifferova (Ganoderma pfeifferi) a hlíva chlupatá (Panus lecomtei) patří v České republice k vzácným druhům. Fauna: Území je bohaté na celou řadu druhů více či méně ohrožené fauny. Typický je jarní aspekt s masovým výskytem martináče bukového (Aglia tau). Z brouků byl zaznamenán např. roháč obecný (Lucanus cervus), střevlík kožitý (Carabus coriaceus), střevlík hladký (Carabus glabratus), tesařík páskovaný (Leptura aurulenta), tesařík bukový (Cerambyx scopolii), kovařík rezavý (Elater ferrugineus) a kovařík protáhlý (Melanotus villosus). V roce 1995 byl nedaleko rezervace nalezen exemplář tesaříka alpského (Rosalia alpina). Plazi jsou zastoupeni slepýšem křehkým (Anguis fragilis), ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara) a ještěrkou obecnou (Lacerta agilis). Z obojživelníků je hojnější pouze mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), jen ojediněle se vyskytuje ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan štíhlý (Rana dalmatina), na okraji rezervace v drobné tůňce byla nalezena také kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a čolek horský (Ichthyosaura alpestris).
Staré lesní porosty s doupnými stromy jsou významným hnízdištěm řady ohrožených druhů ptáků, k nimž zde patří strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datel černý (Dryocopus martius), krkavec velký (Corvus corax), holub doupňák (Columba oenas), krahujec obecný (Accipiter nisus) a sýček obecný (Athene noctua), po letech zde byl zaznamenán i výskyt jeřábka lesního (Bonasa bonasia). Z běžnějších druhů se na lokalitě vyskytují např. pěnkava obecná (Fringilla coelebs), sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), sýkora babka (Parus palustris), brhlík lesní (Sitta europaea), sojka obecná (Garrulus glandarius), strakapoud velký (Dendrocopos leucotos), kukačka obecná (Cuculus canorus), káně lesní (Buteo buteo) a puštík obecný (Strix aluco).
Z drobných savců zde žije např. norník rudý (Clethrionomys glareolus), myšice lesní (Apodemus flavicollis), myšice křovinná (Apodemus sylvaticus), rejsek obecný (Sorex araneus) a veverka obecná (Sciurus vulgaris). Z běžné lovné zvěře se vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa), z větších šelem jezevec lesní (Meles meles) a liška obecná (Vulpes vulpes).
Lesnictví: Převažuje dubobukový a bukový lesní vegetační stupeň, jen nepatrně je zastoupen stupeň bukodubový. Hospodářské lesní porosty reprezentují širokou škálu typů bohatých dubových bučin a bučin s příměsí dubu a lípy srdčité, na území rezervace bylo vylišeno celkem 15 lesních typů. Porosty mají převážně charakter stejnověkých kultur, byly zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení významných pro uchování biodiverzity, jsou také vyhlášenou genofondovou základnou buku lesního. Do budoucna potřebují vytvořit podmínky pro úspěšnou přirozenou obnovu.
Nejen pro svou relativně snadnou dostupnost je lokalita využívána k vědeckovýzkumné činnosti, především k lesnickým výzkumům. V roce 2006 zde byla založena trvalá výzkumná plocha o výměře 1,33 ha za účelem popisu struktury dřevinného patra hospodářského bukového lesa. Získané dendrometrické údaje budou sloužit jako výchozí data pro sledování dalšího vývoje zdejšího lesního ekosystému a následně pro přípravu plánů péče. Management, ohrožení: Území je vedeno v kategorii lesů zvláštního určení s nadřazeným významem ekologickým nad zájmem produkčním. Hospodaří se zde přírodně blízkým skupinově výběrným způsobem. Převládá přirozená obnova náletem dřevin. Rezervace byla poškozena bývalým správcem LZ Buchlovice, který navzdory vyhlášenému ochrannému pásmu holosečně vytěžil porosty, které území obklopovaly. Tímto byl otevřen vstup bořivým větrům do prostoru samotné rezervace. Důsledkem jsou pak četné holiny na jižním svahu.
Historie: Na konci doby bronzové až starší doby železné se na Holém kopci nacházelo rozsáhlé opevněné hradisko vybudované lidem halštatské lužické kultury. Rozkládalo se na ploše 15 ha, dodnes jsou zde patrné zbytky mohutných valů dosahující výšky až 5 m. Natura 2000: Přírodní rezervace Holý kopec se nachází na území, které bylo vyhlášeno jako Evropsky významná lokalita Chřiby (CZ0724091) o celkové rozloze 19 226,4512 ha.
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001- |
|
Literatura: Antonín, V. (1981): Příspěvek k poznání makromycetů ve státní přírodní rezervaci Holý kopec ve Chřibech. – Mykologické listy č. 4, 1981. Batoušek, P. (2013): Inventarizační průzkum rostlin lokality PR Holý kopec. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Borkovec, J. (2019): Analýza vybraných maloplošných chráněných území v přírodním parku Chřiby. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: doc. Ing. Ivo Machar, Ph.D. Burešová, M. (2011): Vyhodnocení stavu a návrh péče pro centrální část EVL Chřiby. – Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a drevařská fakulta, Ústav tvorby a ochrany krajiny. Vedoucí práce: Ing. Jiří Schneider, Ph.D. Čížek, L., Drag, L., Hauck, D., Foltan, P. et Okrouhlík, J. (2015): Management populací evropsky významných druhů hmyzu v České republice: Tesařík alpský (Rosalia alpina). – Certifikovaná metodika. Biologické centrum AV ČR & Technologická agentura České republiky České Budějovice, 29 pp. Drag, L. et al. (2012): Tesařík alpský a jeho výskyt v ČR. – Živa 5/2012: 247–250.
Dušek, J. (2008): Neobvyklý nález užovky hladké v Chřibech. – Živa, Praha, Academia, nakladatelství AV ČR. ISSN 0044-4812, č.
4/2008: 177. [cit. 2015-03-14]. Dušek, J., Pechová, L. et Štefánek, J. (2008): Obojživelnící a plazi Chřibů (Rozšíření obojživelníků a plazů v uherskohradišťské části Chřibů). – In: Schneider, J., Kupec, P. et Rebrošová, K. [eds.] (2008): Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny. Výzkum a praxe: Sborník z kolokvia 29.–30.4. 2008. Modrá. Brno: MZLU v Brně, 2008. ISBN 978-80-7375-193-7. str. 66–71. Dvořák, D., Běťák, J. et Tomšovský, M. (2014): Aurantiporus alborubescens (Basidiomycota, Polyporales) – first record in the Carpathians and notes on its systematic position. – Czech Mycology 66(1): 71–84. Dvořák, D. et Běťák, J. (2017): Interesting collections of polypores in the Czech Republic, particularly in Moravia – I. – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 102(1): 49–87. Holek, M. (2023): Biotopové nároky lejska malého (Ficedula parva) v lesích jižní a východní Moravy. – Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. Vedoucí práce doc. Ing. Jiří Foit, Ph.D. Holušová, K. (2013): Ochranná pásma lesních maloplošných zvláště chráněných území. – Disertační práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny. Školitel: Ing. Jiří Schneider, Ph.D. Horsák, M., Kment, P., Malenovský, I. (2001): Zajímavé nálezy brouků (Coleoptera) v Bílých Karpatech a jiných oblastech Moravy. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti 6/2001: 206-210. Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. – 3. upravené a rozšířené vydání. ZO ČSOP 57/10, 61/13 a 63/12, 68 s. ISBN 78-59617-15-4. Hrabica, A. (1997): Biogeografické hodnocení rezervace Holý kopec ve Chřibech (se zaměřením na vegetační složku). – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Jaroslav Vašátko, CSc. Hrabica, A. (1999): Úprava hranic nadregionálního biocentra Buchlovské lesy a nové vymezení jeho jádrového území. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Jaroslav Vašátko, CSc. Hruban, R. et al. (2023): Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast 36 – Středomoravské Karpaty (platnost 2024–2043). – Depon. in: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Kroměříž. Hubáček, J. (1998): Poznáváme přírodu na Uherskohradišťsku a chráníme ji. – Okresní pedagogické středisko, Uh. Hradiště. Chmelař, J. (2005): Mykofloristický průzkum dřevních hub v PR Holý Kopec, LS Buchlovice. – Bakalářská práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav ochrany lesů a myslivosti. Vedoucí práce doc. Dr. Ing. Libor Jankovský. Chmelař, J. (2007): Struktura dřevinného patra v PR Holý kopec. – Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav ochrany lesů a myslivosti. Vedoucí práce doc. Dr. Ing. Libor Jankovský. Chmelař, J., Jankovský, L., Vágner, A. et Antonín, V. (2008): Mykofloristický průzkum v PR Holý kopec, LS Buchlovice, Chřiby. In: Schneider, J., Kupec, P. et Rebrošová K. [eds.] (2008): Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny. Výzkum a praxe. – Sborník z kolokvia 29.–30. 4. 2008, Modrá. MZLU v Brně, pp. 21–30. Klvaňová, A. a kol. (2016): Kam za ptáky v České republice. – Grada Publishing a. s., 246 s. ISBN 978-80-247-5778-0. Kofránek, D. et Schneider, J. (2001): Plán péče pro přírodní rezervaci Holý kopec na období 2002–2013. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Kohoutová, I. (2001): Ochrana geologických lokalit na okresech Hodonín a Uherské Hradiště. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2000, s. 109–114, Brno. Konvička, O. et Kandrnál, L. (2020): Tesařík alpský (Rosalia alpina alpina) ve Chřibech. – Acta Carp. Occ. 11: 27–32. ISSN 1804-2732. Krása, A. (2015): Ochrana saproxylického hmyzu a opatření na jeho podporu. – Metodika AOPK ČR. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha, 147 pp. Lovecká, J. (2011): Svahové pochody v přírodním parku Chřiby a biotopy sesuvných území. – Diplomová práce. Katedra ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, vedoucí práce: prof. Dr. Ing. Bořivoj Šarapatka, CSc. Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. Mertlik, J. (2014): Faunistické mapování Crepidophorus mutilatus (Coleoptera: Elateridae) na území České republiky a Slovenska. – Elateridarium 8: 36–56. Nekvasil, J. (1990): Hradisko lužické kultury na Holém kopci u Buchlovic. Pravěké a slovanské osídlení Moravy. – Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, s. 165–195. Palečková, L. (2018): Variabilita společenstev suchozemských plžů v přírodě blízkých lesních biocenózách. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: RNDr. Jan Divíšek, Ph.D. Pazderová, M. a kol. (2015): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Chřiby CZ0724091. – AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Podpěra, J. (1911): Doplňky ku květeně moravské. – Čas. Morav. muzea zem., 11, 1911, s. 60–61. Salaš, J. (2015): Rozšíření, ekologie a systematika druhů rodu Crepidotus v České republice. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Petr Hrouda, Ph.D. Sedláček, P. (2007): Současný stav ochrany přírody a krajiny v Chřibském bioregionu. – Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav aplikované a krajinné ekologie. Vedoucí práce RNDr. P. Trnka, CSc. Sekanina, E. et al. (2001): Oblastní plán rozvoje lesů pro přírodní lesní oblast Středomoravské Karpaty (PLO 36). Platnost 2001–2020. – ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Kroměříž. Schneider, J. (2009): SAPFO v Chřibech – hodnocení antropicky podmíněné funkční účinnosti lesních porostů zvláště chráněných území. In: Venkovská krajina 2009. – 1. vyd. Brno: Česká společnost pro krajinnou ekologii, regionální organizace CZ-IALE, 2009, s. 201-207. ISBN 978-80-87154-65-6. Schneider, J., Kupec, P., Vyskot, I., Smítka, D., Fialová, J., Domokošová, K. (2006): Vliv větrných kalamit na lesní ekosystémy přírodní rezervace Holý kopec. In Lapin, M. et Matejka, F.: Bioclimatology and Water In The Land. – Strečno: FMFI, Comenius University Bratislava, 2006, s. 69. ISBN 80-89186-12-2. Schneider, J., Dymák, M., Rebrošová, K., Chmelař, J., Douda, P. (2008): Prostorová porostní struktura bukových porostů v Chřibech na příkladu TVP Holý kopec S1. In Schneider, J., Kupec, P. et Rebrošová, K. (2008): Chřiby – lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny – výzkum a praxe. – Brno: MZLU v Brně, 2008, s. 55–61. ISBN 978-80-7375-193-7. Schneider, J. a kol. (2011): Měření mikroklimatických charakteristik v modelových bukových porostech v Chřibech v letech 2008–2010. – In: Středová, H., Rožnovský, J., Litschmann, T. [eds]: Mikroklima a mezoklima krajinných struktur a antropogenních prostředí. Skalní mlýn, 2.–4. 2. 2011, ISBN 978-80-86690-87-2. Schneider, J. et Lampartová, I. (2013): Plán péče pro přírodní rezervaci Holý kopec na období 2014–2023. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Šálek, P. (2006): Základní inventarizační zoologický průzkum obojživelníků, plazů a vážek v přírodní rezervaci Holý kopec. – Ms., ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Šnajdara, P. et al. (2008): Ohrožené a vzácné druhy brouků a motýlů lesních porostů Chřibů a možnosti jejich ochrany. In: Schneider, I. et al. [eds.]: Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny: Výzkum a praxe. 1. kolokvium. Modrá. – Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008. s. 85–87. ISBN 978-80-7375-341-2. Šnajdara, P. (2008): Územní ochrana přírody Chřibů. In: Schneider, J; Kupec, P. et Rebrošová, K. [eds.] (2008): Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny. Výzkum a praxe: Sborník z kolokvia 29.–30.4. 2008. Modrá. – Brno: MZLU v Brně, 2008. s. 181–196. ISBN 978-80-7375-193-7. |
| • Aktualizace 17. 9. 2024 | Přírodní park Chřiby | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |