Přírodní rezervace Trnovec
Základní údaje: Přírodní rezervaci Trnovec tvoří část komplexu lužního lesa a přilehlá louka se starým ovocným sadem v nivě řeky Moravy. Nachází se v severní části Dolnomoravského úvalu, v tzv. Hradišťském příkopu na levém břehu řeky Moravy, v nadmořské výšce kolem 180 m n. m. Leží asi 1 km jv. od středu obce Babice a 1,6 km sz. od Kněžpole (obecní úřad). Katastrální území Kněžpole u Uherského Hradiště, CHOPAV Kvartér řeky Moravy. Vyhlášeno nařízením Okresního úřadu v Uherském Hradišti č. 4/2000 ze dne 20. prosince 2000. Evidenční kód ÚSOP: 2097. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha: 46,1758 ha (podle aktuálního plánu péče). Mapy.cz.
Předmět ochrany: Zachování lesního typu tvrdého luhu, jeho pestré dřevinné skladby a věkové diferencovanosti tak, aby se udržely a rozvíjely optimální podmínky pro výskyt ohrožených druhů rostlin a živočichů. Druhým motivem ochrany je zachování květnatých luk s druhovou skladbou původních pomoravních nivních luk.
Geologie, půdní poměry: V geologickém podloží chráněného území leží neogenní sedimenty Vídeňské pánve. Na nich se usazovaly kvartérní sedimenty – fluviální štěrky a písky, výše holocenní písčité povodňové hlíny. Půdními typy jsou fluvizem modální, fluvizem glejová a glej modální. Flóra a vegetace: Převládající lesní vegetací přírodní rezervace Trnovec jsou panonské tvrdé luhy nížinných řek s jasanem úzkolistým asociace Fraxino pannonicae-Ulmetum glabrae ze svazu Alnion incanae. Stromové patro tvoří jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), habr obecný (Carpinus betulus), dub letní (Quercus robur), jilm drsný (Ulmus glabra), jilm habrolistý (Ulmus minor), jilm vaz (Ulmus laevis), javor babyka (Acer campestre), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), topol bílý (Populus alba), topol osika (Populus tremula) a jejich kříženec topol šedý (Populus ×canescens). Z nepůvodních druhů dřevin se vyskytuje např. ořešák černý (Juglans nigra) a invazní javor jasanolistý (Acer negundo). Bylinné patro je charakterizováno typickými druhy lužního lesa s výrazným jarním aspektem. Brzy zjara zde rozkvétá poměrně hojná sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), dymnivka plná, orsej jarní (Ficaria bulbifera) a zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), později se přidává také áron východní (Arum cylindraceum) a česnek medvědí (Allium ursinum), který místy vytváří rozsáhlé souvislé porosty. Dále v lese rostou běžné druhy bylin, jako např. čarovník pařížský (Circaea lutetiana), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), čistec lesní (Stachys sylvatica), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), rozrazil horský (Veronica montana), violka lesní (Viola reichenbachiana) a zběhovec plazivý (Ajuga reptans). V létě zde dominují porosty kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) a netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora), které doprovázejí další nitrofilní a vlhkomilné druhy lužních lesů jako jsou např. bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kuklík městský (Geum urbanum), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), svízel přítula (Galium aparine) a válečka lesní (Brachypodium sylvaticum). Květnaté mezofilní ovsíkové louky ve starém extenzivním sadu v západní části území jsou druhově poměrně bohaté, avšak do jisté míry degradované. Dominuje na nich ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), z dalších trav se vyskytuje např. lipnice luční (Poa pratensis), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), psárka luční (Alopecurus pratensis) a srha laločnatá (Dactylis glomerata). V jarním aspektu na loukách rozkvétá, stejně jako v lužním lese, již zmíněná sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Dále zde rostou běžné luční druhy, jako např. bukvice lékařská (Betonica officinalis), chrastavec rolní (Knautia arvensis), chrpa luční (Centaurea jacea), jetel luční (Trifolium pratense), kakost luční (Geranium pratense), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), mrkev obecná (Daucus carota) , pastinák setý (Pastinaca sativa), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), šalvěj luční (Salvia pratensis), škarda dvouletá (Crepis biennis) a zvonek rozkladitý (Campanula patula). Ve vysokokmenném ovocném sadu se nachází několik desítek stromů ve věku přibližně 70–110 let, převážně jabloní. Zastoupeny jsou staré odrůdy, jako např. Boskoopské červené, Malinové hornokrajské, Panenské, Parména zlatá, Strýmka a renety Baumannova, Kožená zimní a Landsberská. .............(udávaný věk ovocných stromů je vztažen k roku xxxx) 1–2letých špičáků Staré trouchnivějící stromy představují přirozené a nenahraditelné životní prostředí pro četné druhy hmyzu, především brouků, včetně silně ohroženého páchníka hnědého. Současně představují hnízdní příležitosti pro druhy ptáků, hnízdící v starých dutinách. Z hlediska ochrany přírody představují dutiny ve stromech Mykoflóra: Přírodní rezervace Trnovec představuje také zajímavou mykologickou lokalitu, v níž se vyskytují jedinečná společenstva makroskopických hub, zejména saprotrofních. Kromě druhů běžných zde byla nalezena také řada druhů vzácných, uvedených v Červeném seznamu hub České republiky, jako jsou např. kriticky ohrožené houby trepkovitka šafránová (Crepidotus crocophyllus), teplomilný druh na rostoucí na tlejícím dřevě, pórnatka široká (Hyphodontia latitans) , což je velice vzácný tenký choroš, a tlustěnka mléčná (Scytinostroma galactinum), vzácnější kornatcovitá houba. Mezi ohrožené taxony patří bedlička Bucknalova (Cystolepiota bucknallii), bránovitec dvoutvarý (Trichaptum biforme), choroš voštinovitý (Neofavolus alveolaris), kornatec kůžičkovitý (Granulobasidium vellereum), prachovečník bukový (Phleogena faginea), štítovka Thomsonova (Pluteus thomsonii) a na podzim poměrně hojná strmělka Houghtova (Clitocybe houghtonii). Ze zranitelných druhů byla nalezena hlíva miskovitá (Pleurotus cornucopiae), štítovka huňatá (Pluteus hispidulus) a štítovka stinná (Pluteus umbrosus), z téměř ohrožených např. penízovka páchnoucí (Lyophyllum rancidum) a vzácná drobnější vřeckovýtrusá houba ploskovička olivová (Catinella olivacea).
Fauna: Během zoologických průzkumů byl v rezervaci potvrzen výskyt řady ohrožených i zvláště chráněných druhů, zejména zástupců hmyzu. Na staré stromy s dutinami vyplněnými trouchem (zejména duby a také ovocné dřeviny ve starém sadu) je svým vývojem vázána řada vzácných saproxylických druhů brouků, jako např. páchník hnědý (Osmoderma barnabita), roháč obecný (Lucanus cervus), zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus), zdobenec Trichius sexualis, zlatohlávek Fieberův (Protaetia fieberi) a zlatohlávek skvostný (Protaetia speciosissima). V trouchnivějícím dřevě se vyvíjí také vzácný kovařík rezavý (Elater ferrugineus), jehož dravé larvy se živí larvami vrubounovitých brouků, především zlatohlávků a páchníků. Nalezen byl také lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), evropsky významný druh živící se tlejícím lýkem stromů. Na houby je vázaný pýchavkovník červcový (Endomychus coccineus). Na starých odumírajících jilmech se vyskytují další vzácní brouci, jako např. krasec zlatolesklý (Lamprodila mirifica), krasec Anthaxia senicula, kozlíček jilmový (Saperda punctata) a tesařík Exocentrus punctipennis, na různých druzích topolů kozlíček Saperda perforata. Ze střevlíkovitých brouků zde žije např. střevlík fialový (Carabus violaceus), střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri), střevlík Ulrichův (Carabus ulrichii) a svižník polní (Cicindela campestris), z čeledi majkovitých např. majka obecná (Meloe proscarabaeus) a majka rudokrká (Meloe decorus). Mezi běžnější druhy se řadí zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) a zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta). Z denních motýlů byl v posledních letech pozorován otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) a několik běžnějších druhů, především baboček a modrásků. Druhově početnější jsou motýli s noční letovou aktivitou, ze vzácnějších druhů např. lišaj pryšcový (Hyles euphorbiae), hřbetozubec tmavoúhlý (Drymonia obliterata) a slimákovec malý (Heterogenea asella).
Z obojživelníků byl prokázán výskyt ropuchy obecné (Bufo bufo), rosničky zelené (Hyla arborea) a skokana štíhlého (Rana dalmatina), plazi jsou zastoupení ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) a slepýšem křehkým (Anguis fragilis). Přírodní rezervace v komplexu lužního lesa nacházejícího se v blízkosti řeky Moravy je významným útočištěm a hnízdištěm četných druhů ptáků. V sv. části území se nachází stabilní lesní kolonie volavek popelavých (Ardea cinerea), dále zde hnízdí nebo sem zaletuje za potravou např. krutihlav obecný (Jynx torquilla), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), strakapoud velký (Dendrocopos major), žluva hajní (Oriolus oriolus) a žluna šedá (Picus canus). Na přeletu byl spatřen čáp černý (Ciconia nigra), z dravců krahujec obecný (Accipiter nisus), luňák červený (Milvus milvus) a včelojed lesní (Pernis apivorus). Ve starém ovocném sadu byli pozorováni ťuhýk obecný (Lanius collurio), ťuhýk šedý (Lanius excubitor) a koroptev polní (Perdix perdix). Lesnictví: V minulosti byly lesy vedeny ve formě pařezin s výstavky, tedy využívalo se schopnosti dřevin vyhánět výmladky z pařezů. Les se mýtil holosečně s ponecháním některých jedinců na ploše a z výmladků se zajistila obnova porostu. Tento systém sloužil především jako zdroj paliva, kvalitnější výřezy byly získávány z výmladků. Průměrný věk výmladkových porostů byl 30 let. Vzhledem ke změně potřeb sortimentů dříví byl tento systém po 2. světové válce opuštěn, obmýtí bylo prodlouženo a lesy byly výchovou převáděny na lesy vysoké. Protože porosty byly z hlediska ekonomického méně zajímavé, plánované obnovy byly neustále odkládány a kvalitní sortimenty v průběhu minulých desetiletí výběrem odtěženy.
Management, ohrožení: V současné době jsou porosty proředěné, velmi pestré dřevinné skladby a přecházejí postupně do fáze rozpadu v rámci fází vývoje přirozeného lesa. Problémem v budoucnu bude jejich obnova, která dosud probíhá především umělou výsadbou listnatých dřevin na několika již vytěžených plochách. zásadním způsobem negativně ovlivnila hydrologické poměry celého Kněžpolského lesa, zahloubením koryta řeky Moravy výrazně poklesla hladina spodní vody .....uh.... Bohatý přísun živin do lesa při jarním tání byl po regulaci řeky Moravy spojován spíše s katastrofickými povodněmi než běžným jevem. Systém kanálů o celkové délce více než 5 km bylo proto žádoucí obnovit, aby se jednak zlepšil celkový stav lesa a jednak zmenšil vláhový deficit v půdě na celém území, který se neustále zvyšoval a měl velmi nepříznivý vliv na faunu i flóru lesa. V Kněžpolském lese, který je majetkem města Uherské Hradiště, byl v roce 2010 realizován projekt nazvaný Zavodňování Kněžpolského lesa. Tento projekt byl spolufinancován Evropským fondem pro regionální rozvoj a Státním fondem životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí. Systém závlahových kanálů a příkopů o celkové délce více než 5 km byl v minulosti pravidelně využíván k řízenému zaplavování lužního lesa. V rámci realizace projektu byly vybudovány nové a opraveny stávající zavodňovací kanály včetně realizace dvou odběrných a jednoho regulačního objektu. Rekreační využití: Vlastní rezervací sice neprochází žádná značená turistická trasa ani cyklostezka, přesto je komplex Kněžpolského lesa často využíván k rekreačním účelům. Síť lesních cest láká především cyklisty a místní obyvatele z nedalekých městských částí Uherského Hradiště a z Kněžpole k vyjížďkám a procházkám. Především cyklisté využívají lesní cestu vedoucí podél jižní a západní hranice chráněného území jako alternativní trasu z Uherského Hradiště do Spytihněvi. Největším problémem z toho plynoucím je rušení ptactva v hnízdním období. Regulaci návštěvnosti v Kněžpolském lese by měl zajistit připravovaný záměr města Uherské Hradiště na zbudování soustavy turistických odpočivadel, naučné stezky kolem hlavní aleje a zřízení mokřadu, kde by mohli návštěvníci pozorovat vzácné druhy živočichů lužního lesa. Natura 2000: Území přírodní rezervace Trnovec je v překryvu s Evropsky významnou lokalitou Kněžpolský les (kód CZ0724120), představující rozsáhlý komplex lužního lesa včetně slepých ramen (PR Kanada), tůní a mezofilních ovsíkových luk v nivě Moravy v okolní převážně intenzívně využívané agrární krajině s celkovou rozlohou 521,17 ha.
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
|
Literatura: Anonymus (2004): Ptáci přírodní rezervace Trnovec – 2004. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Anonymus (2020): O zavodňování Kněžpolského lesa. – Priorita, Informační zpravodaj Státního fondu životního prostředí ČR, 3/2020: 10–13. Dostál, I. et Řehánek, T. (1999): Řeka Morava za povodně v červenci 1997 (od pramenné oblasti po ústí do Dunaje). – Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, č. 277, 1999, s. 1–26. Grulich, V. (1989): Výsledky floristického kursu ČSBS v Uherském Hradišti 1987. – Odbor kultury ONV, Uherské Hradiště. Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Horký, T. (2010): Zavodňování Kněžpolského lesa – soustava náhonů a rozlivných ploch. Manipulační a provozní řád. – Terra Projekt. Modrá. Hrabec, J. (1997): Mokřady Hradišťského příkopu I. – Kněžpolský les a rameno Kanada. – Veronica, Brno, 2: 43. Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. – 3. upravené a rozšířené vydání. ZO ČSOP 57/10, 61/13 a 63/12, 68 s. ISBN 78-59617-15-4. Hrabec, J. et al. (2017): Zvláště chráněná území přírody Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Krajský úřad Zlínského kraje, 265 pp. ISBN 978-80-87833-26-1. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3. Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2. Jedlička, J. (1951): Příspěvek k poznání květeny Moravských Karpat. II. – Sborník Klubu přírodovědeckého v Brně za rok 1948–1951, 29(1): 39–51. Kalusová, V. (2009): Rostlinné invaze v aluviálních biotopech dolního toku Moravy a Dyje. – Diplomová práce, depon. in: knih. Úst. bot. a zool., PřF MU, Brno. Kandrnál, L. (2004): Závěrečná zpráva z inventarizace Coleopter v PR Trnovec za rok 2004. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Kandrnálová, D. (2016): Závěrečná zpráva z inventarizace Coleopter (Carabidae, Cerambycidae, Buprestidae, Silphidae, Cleridae, Scarabaeidae, Elateridae, Cucujidae, Meloidae) za rok 2016. PR Trnovec. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Kopálková, A. (2023): Květena Kněžpole na jihovýchodní Moravě: úvodní studie. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: Ing. Jiří Danihelka, Ph.D. Kopeček, F. (2004): Závěrečná zpráva z inventarizace Lepidopter v PR Trnovec za rok 2004. – Ms. ZO ČSOP Vlčnov; depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Lacina, D. a kol. (2011): Plán péče o navrhovanou přírodní památku Kněžpolský les na období 2012–2021. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Lacina, D. (2023): Plán péče o přírodní rezervaci Trnovec na období 2024–2033. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Lábsky, K. (2017): Diverzita střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) půdního povrchu v přírodní rezervaci Trnovec u Uherského Hradiště. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí: prof. Ing. Milada Bocáková, Ph.D. Moravec, J., Veselý, J. (2010): Inventarizační průzkum ZCHÚ Kněžpolský les z oboru koleopterologie (páchník hnědý). – Praha, Mott MacDonald Praha, spol. s r. o., 13 s. Možíšková, H. (2008): Ovocné dřeviny Kněžpolského lesa. – Ms. ZO ČZS Uherské Hradiště. Piknerová, P. (2014): Diverzita střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) půdního povrchu vybraných lokalit Kněžpole. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Potyš, P. (2022): Kanál Dunaj-Odra, střety s územní ochranou přírody. – Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Peter Mackovčin, Ph.D. Rebrošová, K. (2007): Zhodnocení současného stavu a péče o lesní rezervace Uherskohradišťska. – Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Schneider, J. et Kaláb, J. (2002): Plán péče pro přírodní rezervaci Trnovec na období 2003–2012. – AOPK ČR, středisko Brno, 30 s. Schneider, J., Lacina, D. a kol. (2010): Podklady pro plány péče v EVL Zlínského kraje. Panonská biogeografická oblast. EVL Kněžpolský les. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Schneider, J. (2013): Plán péče o přírodní rezervaci Trnovec na období 2014–2023. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Skotáková, D. (2011): Hodnocení stavu a návrh péče pro evropsky významnou lokalitu Kněžpolský les. – Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně,63 s. Šálek, P. (2001): Průzkum vážek, obojživelníků a ptáků v mokřadech Hradišťského příkopu, v okrese Uherské Hradiště. – Ms., 129 s., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín; ZO ČSOP Via Hulín, listopad 2001. Šálek, P. (2004): Základní inventarizační zoologický průzkum PR Trnovec v k. ú. Kněžpole. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín; ZO ČSOP Via Hulín, 7 s. Šnajdara, P., Trávníček, D., Konvička, O., Spitzer, L., Beneš, J. et Šnajdarová, M. [eds.] (2020): Vzácné a ohrožené druhy bezobratlých Zlínského kraje. – 1. vyd. Zlín: Zlínský kraj, 180 pp. Štěrbová, J. (2007): Vývoj regulace koryta řeky Moravy v I. pol. 20. století. – Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědná fakulta, Katedra geografie, ved. práce RNDr. Renata Pavelková Chmelová, Ph. D. Štěrbová, J. (2009): Vývoj změn využití krajiny v nivě řeky Moravy ve 20. století. – Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědná fakulta, Katedra geografie, ved. práce RNDr. Renata Pavelková Chmelová, Ph. D. Varmužová, M. (2014): Posouzení současného stavu lužních ekosystémů Kněžpolského lesa po zavodňování. – Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce RNDr. Tomáš Václavík, Ph.D. Veselá, I. (2007): Přirozená a polopřirozená vegetace Vizovické pahorkatiny. – Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Milan Chytrý, Ph.D. Vymyslický, T. (2001): Invazní druhy rostlin a jejich společenstva na aluviích jihomoravských řek. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce M. Chytrý. Zábranská, D. (2000): Zpráva z botanického průzkumu lokality Trnovec. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Zapletal, M. (2019): Inventarizační průzkum motýlů v roce 2019. PR Trnovec. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. |
| • Aktualizace 8. 12. 2024 | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |