Přírodní památka Pod Husí horouZákladní údaje: Přírodní památku Pod Husí horou tvoří část umělého zářezu silnice o délce asi 35 m s maximální výškou 3 m, který představuje významný geologický odkryv hluckých vrstev (celková délka zářezu je asi 200 m). Nachází se v Hlucké pahorkatině v nadmořské výšce 220 m n. m. na jihozápadním okraji obce Hluk u místní komunikace pod vinicí Husí hora (283 m n. m.). Katastrální území Hluk. Vyhlášeno nařízením č. 13/2002 Okresního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 16. 9. 2002. Evidenční kód ÚSOP: 2185. Kategorie IUCN: přírodní památka. Celková výměra ZCHÚ: 0,0315 ha, výměra ochranného pásma 0,0292 ha. Mapy.cz. Předmět ochrany: Jediný povrchový výchoz a zároveň typová lokalita hluckých vrstev, nejstarších sedimentů bělokarpatské jednotky. Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území je budován sedimenty dílčí bělokarpatské jednotky magurské skupiny příkrovů. Jsou zde odkryty světle šedé, jemně zrnité deskovité vápence, béžové a okrové slíny a šedé vápnité střípkovité jílovce hluckých vrstev hluckého vývoje. Stáří zdejších sedimentů odpovídá spodní křídě (barrem-apt), kdy se v těchto místech rozlévalo druhohorní moře. Hlucké vrstvy jsou pokládány za tektonické útržky původního podloží magurského příkrovu. V současné době (r. 2014) je pro exkurze a studijní účely odkryt profil o délce 6 m a výšce 2 m. Nedaleko se nachází další významná geologická lokalita přírodní památka Okluky.
Flóra a fauna: Území není po botanické ani zoologické stránce pro svou malou rozlohu a lokalizaci na antropogenně ovlivněném stanovišti na okraji obce nijak významné. Svah u silnice je osázen ovocnými stromy, převážně švestkami, nad ním se nachází vinohrad.
Management, ohrožení: Lokalita je typovou pro hlucké vrstvy, vzhledem ke snadné dostupnosti je vhodná pro exkurzní účely a rovněž pro další studium. Část profilu je proto třeba odkrýt v celé mocnosti v šířce 2 až 3 m a odkryv pravidelně udržovat. Jen po předchozím souhlasu orgánů ochrany přírody je možné provádět terénní a vodohospodářské úpravy a veškerou další stavební činnost, aplikace chemických prostředků, odstraňování a výsadbu dřevin a těžební činnost. Historie: Husí hora v trati svatého Antonína Paduánského je nejstarší vinicí v Hluku. Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001- |
Literatura: Czereová, K. (2011): Přirozená radioaktivita sedimentárních hornin magurské skupiny příkrovů na území České republiky. – Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geologie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Jiří Zimák, CSc. Galuška, J. (2018): Analýza ekologicky významných lokalit Mikroregionu Ostrožsko. – Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení. Vedoucí práce: RNDr. Jakub Trojan MSc, Ph.D. Gregorová, R. (2011): Geologické poměry širšího okolí Hluku – svědectví oceánských hloubek. In: Břečka, Jan et al. Hluk: dějiny města. Vyd. 1. Hluk: Město Hluk, 2011. 735 s. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z http://kronikahluk.cz/data/uploads/dejiny/geologie.pdf. Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. – 3. upravené a rozšířené vydání. ZO ČSOP 57/10, 61/13 a 63/12, 68 s. ISBN 78-59617-15-4. Hrabec, J. (2011): Příroda a krajina. In: Břečka, Jan et al.
Hluk: dějiny města. Vyd. 1. Hluk: Město Hluk, 2011. 735 s. [cit. 2015-02-28].
Horáková, M. (2006): Aktuální problémy ochrany přírody a krajiny na Uherskohradišťsku. - Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav aplikované a krajinné ekologie. Vedoucí práce Trnka, P. Kodym, O. et Roth, Z. (1946): Křídové vrstvy v podloží paleogénního flyše na Moravě. - Věst. St. geol. Úst. Čs. Republ., 21, 70-78. Praha. Kohoutová, I. (2001): Ochrana geologických lokalit na okresech Hodonín a Uherské Hradiště. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2000, s. 109–114, Brno. Plička, M. (1957): Geologické poměry širšího okolí Hluku (u Uherského Hradiště). Sborník ústředního ústavu geologického 23, 1956 – oddíl geologický, 2. díl. Praha, 1957, s. 79–123. Schneider, J. (2013) Plán péče o Přírodní památku Pod Husí horou na období 2014 - 2023. Depon. in. KrÚ Zlínského kraje. Stráník, Z. et al. (1989): Geologie hluckého vývoje bělokarpatské jednotky. - MS, ČGÚ Praha. Depon. in: KrÚ Zlín, AOPK ČR. Stráník, Z., Bubík, M., Krejčí, O., Marschalko, R., Švábenická, L., Vůjta, M. (1995): New Lithostratigraphy of the Hluk Development of the Bílé Karpaty unit. - Geol. práce, Spr.; svazek: 100: 57-69. Svoboda, M. (2018): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná zvláště chráněná území okresů Uherské Hradiště a Hodonín. - Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí práce Ing. Martin Svátek, Ph.D. Šálek, P. (2003): Inventarizační průzkum obojživelníků a plazů v deseti rezervacích v okrese Uherské Hradiště v roce 2003. Ms, Depon. in. KrÚ Zlínského kraje, ZO ČSOP Via Hulín, 36 s. Vůjta, M. et al. (1993): Databáze významných geologických lokalit: 3098 Pod Husí horou [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-19]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/3098. |
• Aktualizováno 17. 12. 2023 | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |