Přírodní památka Hrádek
Základní údaje: Přírodní památka Hrádek představuje opuštěný andezitový lom v intravilánu obce Bánov v Hlucké pahorkatině (okrsek Bánovský stupeň). Nachází se na návrší za místním hřbitovem asi 100 m severně od kostela Sv. Martina v nadmořské výšce 286 až 304 m n. m. Katastrální území Bánov. Vyhlášeno nařízením Okresního úřadu v Uherském Hradišti č. 16/2002 ze dne 16. 9. 2002. Evidenční kód ÚSOP: 2182. Kategorie IUCN: III. – přírodní památka nebo prvek. Celková rozloha: 0,3287 ha, vyhlášené ochranné pásmo o rozloze 0,6310 ha. Mapy.cz. Předmět ochrany: Zachování největšího a charakteristického projevu třetihorní vulkanické aktivity v této oblasti.
Geologie, půdní poměry: Lom v přírodní památce Hrádek je tvořen výchozem neovulkanických hornin (stáří střední až svrchní baden až sarmat) v nivnickém souvrství hluckého vývoje bělokarpatské jednotky magurské skupiny příkrovů. Bývalý lom je zahlouben do mírného návrší, které vystupuje asi 80 m nad okolní terén, v současné době je z větší části zavezený odpadky a rekultivovaný.
Odkryta zůstala pouze horní část lomové stěny, na níž lze pozorovat balvanité vulkanické brekcie tvořené převážně ostrohrannými, 30 až 40 cm velkými bloky a úlomky biotit-pyroxenických andezitů, vypálených jílovců (porcelanitů) a pískovců nivnického souvrství bělokarpatské jednotky. Lokalita je zajímavá i mineralogicky. Tělesa neovulkanitů východně od Uherského Brodu se nachází v pruhu přibližného směru severovýchod — jihozápad od Bánova přes Komňu k Bojkovicím po obou stranách nezdenického zlomu. Další z výchozů je chráněn v PP Skalky, která leží asi 2,5 km jihovýchodně od PP Hrádek.
Flóra a vegetace: Na některých místech zarůstá lom náletovými dřevinami, keři a popínavými rostlinami, z nichž zde roste např. růže šípková (Rosa canina), hlohy (Crataegus spp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), trnovník akát, trnka obecná (Prunus spinosa), kustovnice cizí (Lycium barbarum), borovice lesní (Pinus sylvatica) a borovice černá (Pinus nigra). Z bylin se vyskytuje např. divizna rakouská jižní (Verbascum chaixii subsp. austriacum), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), rožec rolní (Cerastium arvense), rozchodník ostrý (Sedum acre) a další.
Fauna: Pro svou malou výměru v intravilánu obce není lokalita po zoologické stránce příliš zajímavá a významná. Z ohrožených druhů hmyzu vyhledávají návrší příležitostně motýli, např. otakárek fenyklový (Papilio machaon) a otakárek ovocný (Iphiclides podalirius). Z plazů zde žije ještěrka obecná (Lacerta agilis), z ptáků hnízdí v okolí několik párů běžných druhů pěvců, např. červenka obecná (Erithacus rubecula), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) a strnad obecný (Emberiza citrinella).
Historie: Andezitový lom byl otevřen v r. 1932 a značná část návrší byla bohužel odtěžena, drcené kamenivo se používalo na výstavbu silnice z Uherského Brodu přes Starý Hrozenkov do Trenčína. Po zrušení těžby v 50. letech 20. stol. sloužil lom jako obecní skládka komunálního odpadu. Zřejmě už v pozdní době kamenné, ale určitě v době bronzové byl vrch opevněn, nevelké zbytky valů jsou zachovány na východní straně návrší. Ve středověku zde stával strážní hrad, který byl později pobořen. Proto je lokalita v odborné literatuře nazývána Bánovský hrad, mezi obyvateli se však vžil název Skala. V minulosti se návrší říkalo Kalvárie, ještě počátkem 2. světové války zde totiž stávaly tři kříže, které měly připomínat biblickou tragédii a utrpení zdejšího lidu v dobách uherských nájezdů. Koncem roku 2004 byla „Kalvárie“ se třemi kříži obnovena.
Management, ohrožení: V minulosti byla podstatná část stěny andezitového lomu zasypána odpady. Bývalá skládka komunálního odpadu byla zrekultivována - zavezena zeminou, vzniklý svah a plošina pod návrším byly zatravněny. Přesto zde přetrvává problém s ukládáním biologického odpadu z blízkého hřbitova a zahrad. Pro zachování ukázky třetihorní vulkanické činnosti je třeba pravidelně odstraňovat z lomové stěny a jejího okolí náletové dřeviny a porosty popínavých rostlin (1x za 3 roky za použití horolezecké techniky). Horní část lokality je snadno přístupná a poměrně hojně navštěvovaná. Návrh na přehlášení: Vzhledem k rozporu mezi rozlohou uváděnou ve vyhlášce a skutečným stavem je navrženo přehlášení území podle zaměření skutečného stavu (plocha ZCHÚ 0,4733 ha, plocha ochranného pásma 0,4111 ha).
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
|
Literatura: Adamová, M., Krejčí, O., Přichystal, A. (1995): Neovulkanity východně od Uherského Brodu (35-12; Strání, 25–34, Luhačovice). – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1994. Svazek: 2, s. 12–15. Bedáň, M. (2006): Současný stav některých lokalit v neovulkanitech na Uherskobrodsku (1. část). – Minerál, Roč. 14, č. 2, 129–139, Brno. Bedáň, M. (2006): Současný stav některých lokalit v neovulkanitech na Uherskobrodsku (2. část). – Minerál, Roč. 14, č. 3, 213–218, Brno. Bedáň, M. (2006): Současný stav některých lokalit
v neovulkanitech na Uherskobrodsku. [online], Babice u Uh. Hradiště,
2006 [cit. 2018-08-26]. Beníček, T. (2017) Příprava naučné stezky s význačnými geologickými lokalitami na Uherskobrodsku. – Bakalářská práce, Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí práce doc. RNDr. Jindřich Štelcl, CSc. Čajková, N. (2014): Maloplošná chráněná území s geologickou tématikou Zlínského kraje. – Bakalářská práce. Vysoká škola báňská, Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta. Vedoucí práce Jakub Jirásek. Dovicová, A. et Bednařík, J. (2020): Mineralogické perličky Moravy a jiné poklady ukryté v podzemí Karpat. – 1. vyd. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. ISBN 978-80-87130-53-7. Foetterle, F. (1858): Bericht über die in den Jahren 1856 und 1857 im westlichen Mährens angeführte geologische Aufnahme. – Jahrbuch der Kaiserlich-königlichen geologischen Reichsanstalt, Wien, 9: 17–62. Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. – 3. upravené a rozšířené vydání. ZO ČSOP 57/10, 61/13 a 63/12, 68 s. ISBN 78-59617-15-4. Jurek, V. (2023): Plán péče pro přírodní památku Hrádek na období 2024–2033. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Kohoutová, I. (2001): Ochrana geologických lokalit na okresech Hodonín a Uherské Hradiště. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2000, s. 109–114, Brno. Krejčí, O. et al. (1990): Základní geologická mapa a Vysvětlivky k základní geologické mapě 1:25 000 list 35-121 Bánov. – Ms., Archiv ČGS Praha. Krejčí, O. (2012): Databáze významných geologických lokalit: 3096 Hrádek [online]. – Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-19]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/3096. Krystek, I. (1995): Alkalické vyvřeliny na jihovýchodní Moravě. – Geol. Práce 1955, 41, 103–130. Bratislava. Přichystal, A., Repčok, I. et Krejčí, O. (1998): Radiometrické datování trachyandenzitu od Uherského Brodu (magurská skupina). – Geol. výzk. Mor. Slez. v roce 1997, sv. 5, s. 33–34, Masarykova Universita Brno. Rošický, V. (1930): Dva andesity z okolí Nezdenic: jihovýchodní Morava. – Zprávy Kommisse pro přírodovědecké prozkoumání Moravy. Oddělení mineralogické – Svazek 4, 39 pp. Schmidt, J. (1858): Ueber der erloschenen Vulkane Mährens. – Jahrbuch der Kaiserlich-königlichen geologischen Reichsanstalt, Wien, 9: 1–17. Schneider, J. (2012): Plán péče pro přírodní památku Hrádek na období 2014–2023. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Šálek, P. (2003): Inventarizační průzkum obojživelníků a plazů v deseti rezervacích v okrese Uherské Hradiště v roce 2003. – Ms, Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje; ZO ČSOP Via Hulín, 36 s. Šnajdara, P., Šnajdarová, M., Hrabec, J. et Podešva, Z. (2021): Geologické lokality Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Zlínský kraj, 180 pp. ISBN 978-80-87833-51-3. Tschermak, G. (1858): Die Trachytgebirge bei Banow in Mähren. – Jahrbuch der Kaiserlich-königlichen geologischen Reichsanstalt, Wien, 9: 63–79. Vávra, V. et Štelcl, J. (2014): Významné geologické lokality Moravy a Slezska. – MUNI Press, Masarykova univerzita, Brno, 287 s. ISBN 978-80-210-6715-8. |
| • Aktualizace 14. 3. 2025 | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |