Přírodní památka Újezdecký lesZákladní údaje: Přírodní památka Újezdecký les představuje komplex pastvin, starých zarůstajících sadů a přírodě blízkého listnatého lesa v Hlucké pahorkatině (okrsek Prakšická pahorkatina). Je situována na mírných západně a východně orientovaných svazích údolí potoka Hořenůšek a na vrcholové plošině kóty Zmoly (347 m n. m.) v nadmořské výšce 240 až 347 m n. m. Nachází se asi 500 m severně od města Uherský Brod, místní části Újezdec u Luhačovic. Katastrální území Újezdec u Luhačovic. Zřízeno vyhláškou Zlínského kraje č. 11/2014 ze dne 9. 6. 2014. Evidenční kód ÚSOP: 5998. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 77,8721 ha, rozloha vyhlášeného ochranného pásma 0,3203 ha. Mapy.cz. Předmět ochrany: Bourovec trnkový (Eriogaster catax) a jeho biotop; biotop L6.4 středoevropské bazifilní teplomilné doubravy; biotop L3.3B západokarpatské dubohabřiny. Geologie, půdní poměry: Geologický podklad horních partií svahů a vrcholové plošiny tvoří paleogenní sedimenty vsetínských vrstev (svrch. eocén – spod. oligocén) zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Převažují šedé a zelenošedé vápnité jílovce nad glaukonitickými pískovci. Svahy pokrývají deluviální hlinito-kamenité sedimenty, v úzké nivě potoka se nacházejí kvartérní písčitohlinité až písčité nivní sedimenty. Půdy jsou těžké, jílovitohlinité až jílovité. V půdních typech převažují kambizemě modální a arenická, částečně je zastoupena také luvizem modální. Flóra a vegetace: Potencionální přirozenou vegetací je karpatská ostřicová dubohabřina asociace Carici pilosae-Carpinetum betuli. Vegetaci chráněného území lze rozdělit do tří větších celků, starých sadů a luk, pastvin a lesa. Na levém údolním svahu potoka Hořenůšek v trati Vinohrady se nachází po celé jeho šířce velké množství úzkých parcel táhnoucích se od potoka nahoru až k lesu se zanedbanými i extenzivně udržovanými ovocnými sady (převážně se švestkami) a loukami. Převažují parcely dlouhodobě neudržované, na nichž probíhá spontánní sukcese s výskytem náletových dřevin (keřů i stromů), především hlohu (Crataegus sp.), svídy krvavé (Cornus sanguinea) a růží (Rosa sp.).
Sady v horní části svahu jsou starší, v dolní části většinou mladší či nedávno obnovené, a také pravidelněji udržované. Převažujícím typem travinobylinné vegetace jsou porosty zařaditelné k mezofilním ovsíkovým loukám. Vykytují se zde běžnější druhy rostlin, např. bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum), modřenec chocholatý (Muscari comosum), prvosenka jarní (Primula veris), prvosenka vyšší (Primula elatior), plicník měkký (Pulmonaria mollis), vítod chocholatý (Polygala comosa), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), černýš rolní (Melampyrum arvense), len počistivý (Linum catharticum), česnek ořešec (Allium scorodoprasum), bukvice lékařská (Betonica officinalis), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), oman vrbolistý (Inula salicina), máčka ladní (Eryngium campestre), čičorka pestrá (Securigera varia), kručinka barvířská (Genista tinctoria), ostřice chabá (Carex flacca), ostřice bledavá (Carex pallescens) a ostřice plstnatá (Carex tomentosa). Pastviny na pravém údolním svahu potoka Hořenůšek v trati Končiny představují mozaiku travinobylinných společenstev a křovin. Nachází se zde i jedno prameniště bez tvorby pěnovců (R1.2) s přesličkou obrovskou (Equisetum telmateia). Převažujícím typem vegetace jsou porosty zařaditelné s větší či menší přesností k mezofilním ovsíkovým loukám (T1.1). Vyskytují se fragmentovaně a jsou značně proměnlivé. Některé druhy výrazně převažují a tvoří ostrůvky monodominantních porostů, např. třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) a kopretina bílá (Leucanthemum vulgare). Na otevřených plochách vzniklých odstraněním náletových dřevin v rámci projektu „Rekonstrukce druhově bohatých lučních společenstev ve Zlínském kraji“ se hojně objevil např. hadinec obecný (Echium vulgare), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), lnice květel (Linaria vulgaris), štětka planá (Dipsacus fullonum), pcháč rolní (Cirsium arvense) a pcháč obecný (Cirsium vulgare). Zastoupení běžných druhů rostlin je podobné jako na protějším svahu, celková druhová bohatost těchto porostů je nízká. V lesní části chráněného území se kombinují především dva biotopy. Ve východní části je menší plocha velmi dobře hodnocené dubohabřiny (L3.3) jež má jasně vyvinuty dvě etáže. Na většině lesních pozemků však převažují velmi dobře hodnocené bazifilní teplomilné doubravy (L6.4), mozaikovitě s bohatě vyvinutým keřovým patrem. Jižní a především západní okraj lesa podél starých sadů je tvořen dobře vyvinutým ekotonem keřů a biotopu bylinných lemů (T4.2). V bylinném patru se vyskytuje také několik chráněných a ohrožených druhů, např. vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík (Epipactis sp.) a medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). Fauna: Chráněné území plní funkci refugia pro četné druhy živočichů v jinak zemědělsky intenzivně využívané krajině. Z motýlů je významný především výskyt bourovce trnkového (Eriogaster catax), jednoho z hlavních předmětů ochrany. Z dalších druhů motýlů byl pozorován např. otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), otakárek fenyklový (Papilio machaon), ohniváček černočárný (Lycaena dispar), modrásek jetelový (Polyommatus bellargus), ostruháček březový (Thecla betulae), batolec duhový (Apatura iris), batolec červený (Apatura ilia), bělopásek topolový (Limenitis populi), perleťovec kopřivový (Brenthis ino), perleťovec prostřední (Argynnis adippe), okáč voňavkový (Brintesia circe) a přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria). V roce 2010 byl na lokalitě nalezen i vzácný perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate), donedávna druh pouze jižní poloviny Bílých Karpat. Z brouků je významný především výskyt páchníka hnědého (Osmoderma eremita), prioritního druhu soustavy Natura 2000, žije zde i kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Z obojživelníků byla zaznamenána ropucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea) a skokan štíhlý (Rana dalmatina), z plazů užovka hladká (Coronella austriaca), ještěrka obecná (Lacerta agilis) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Rozsáhlé staré sady, křoviny, pastviny a navazující větší lesní celek představují vhodné hnízdní a potravní příležitosti pro řadu druhů ptáků. Na lokalitě byl pozorován např. ťuhýk obecný (Lanius collurio), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), žluna zelená (Picus viridis), žluna šedá (Picus canus), krutihlav obecný (Jynx torquilla), strakapoud velký (Dendrocopos major), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), žluva hajní (Oriolus oriolus), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnice pokřovní (Sylvia curruca), budníček menší (Phylloscopus collybita), strnad obecný (Emberiza citrinella), drozd zpěvný (Turdus philomelos) a drozd kvíčala (Turdus pilaris). V zimě zde vyhledávají potravu hejna dlasků tlustozobých (Coccothraustes coccothraustes), čížků lesních (Carduelis spinus), pěnkav obecných (Fringilla coelebs), pěnkav jikavců (Fringilla montifringilla) a různých druhů sýkor. Lesnictví: Téměř polovinu výměry ZCHÚ zaujímají lesní pozemky. Les tvoří zachovalé listnaté porosty v minulosti nezřídka obhospodařované pařezinovým (výmladkovým) způsobem. Stálá potřeba palivového dříví vedla v minulosti k výmladkovému způsobu hospodaření a k postupnému převodu původních porostů na les nízký. Několikagenerační pěstování lesa formou pařezin ovlivnilo kromě tvaru a struktury lesa pravděpodobně i druhovou skladbu porostů, ve které se upřednostnil dub a habr před ostatními dřevinami přirozené druhové skladby. Po 2. světové válce se započalo s přímým i nepřímým převodem pařezin na les vysoký. Historické využití: V západní části území se nacházely bývalé obecní pastviny (pastva skotu a ovcí) a také menší ovocný sad. Pastviny po opuštění hospodaření postupně zarostly sukcesními stádii dřevin. V minulosti však byly udržovány téměř bez vzrostlé vegetace pouze s několika solitérními stromy. Ve východní části území byly již od středověku vinice, jak napovídá název trati Vinohrady. Ještě v roce 1900 je v Újezdci uváděno 20 ha vinic, které však zanikly po epidemii révokazu na počátku dvacátého století a byly převedeny na extenzivní ovocné sady a louky. Lesní část ZCHÚ byla dlouhodobě využívána jako hospodářský les. Z historických snímků je však patrné, že se jednalo o les s nižším zakmeněním a z části o pařeziny. Management, ohrožení: V západní části území byly prováděny ochranářské zásahy ještě v době před jeho vyhlášením. V rámci projektu „Rekonstrukce druhově bohatých lučních společenstev ve Zlínském kraji“ byla provedena plošná redukce sukcesních stádií dřevin za účelem vytvoření mozaiky travinobylinných společenstev se skupinami keřů a jednotlivými stromy, což je typ biotopu vyhovující bourovci trnkovému, který zde byl v minulosti pozorován. V současnosti zde probíhá rotační pastva ovcí. Největším ohrožením lokality je úplné zarostení keřovými porosty a následně zalesnění. Souvislé porosty křovin na svahu ve východní části území bude nutné radikálně prořezat. Prořezávky je však možné provádět pouze mimo dobu výskytu vajíček a housenek motýla. Území je také potencionálně ohroženo úlety při aplikaci chemických přípravků na okolních zemědělsky využívaných pozemcích. Na celém území je vyloučeno použití herbicidů (např. na likvidaci keřů), fungicidů a insekticidů bez souhlasu orgánu ochrany přírody. V lesních porostech je třeba zachovat tradiční způsoby hospodaření. Pro zlepšení celkového stavu porostů je vhodné více aplikovat zásady přírodě blízkého hospodaření - tzn. maloplošnými obnovnými prvky docílit přirozené druhové a věkové struktury. V co největší míře je třeba podporovat přirozené zmlazení původních dřevin, hlavně dubu. K tomu je nezbytně nutné snížit stavy především srnčí zvěře. Některé části nejzachovalejších porostů by bylo vhodné ponechat samovolnému vývoji. Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území je uveden v aktuálním plánu péče. Natura 2000: Vyhlášení přírodní památky Újezdecký les bylo provedeno v rámci zřizování územní ochrany evropsky významné lokality Újezdecký les (kód CZ 0724087, rozloha 932,2740 ha) jako součásti soustavy chráněných území Natura 2000 v České republice. Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001- |
Literatura: Beneš, J. et al. (2018): Monitoring evropsky významného druhu bourovce trnkového (Eriogaster catax) v České republice v roce 2018. – Závěrečná zpráva pro AOPK ČR. ENTÚ BC AV ČR, České Budějovice. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Kopeček, F. (2011): Monitoring ploch s výskytem bourovce trnkového (Eriogaster catax) na vybraných zájmových plochách evropsky významných lokalit ve Zlínském kraji od roku 2009 do roku 2011. Výstup projektu Podpora biodiverzity EVL ve Zlínském kraji (09028336). Lacina, D. a kol. (2010): Podklady pro plány péče v EVL Zlínského kraje Část 10 – Biotopové lokality – kontinentální biogeografická oblast - Hlucko a Uherskobrodsko EVL Újezdecký les CZ0724087. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje. Moravec, J. (2011): Inventarizační průzkum EVL Újezdecký les z oboru lepidopterologie (bourovec trnkový), Mott MacDonald Praha, Praha. Pavelčík, P. (2010): Rekonstrukce druhově bohatých lučních společenstev ve Zlínském kraji. Krajský úřad ve Zlíně. Pavelčíková, L. & Pavelčík, P. (2012): Plán péče o přírodní památku Újezdecký les na období 2014 – 2023. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje. Schneider, J., a kol. (2011): Plán péče o navrhovanou přírodní rezervaci Újezdecký les na období 2012 – 2021. Újezd u Tišnova. Depon. in KrÚ Zlínského kraje. Štefánek, J. et Pechová, L. (2002): Výskyt obojživelníků a plazů v některých oblastech jihovýchodní Moravy. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 7: 295–312. Valchářová, J. (2012): Vyhodnocení monitoringu evropsky významného druhu Eriogaster catax (Lepidoptera). Bakalářská práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce doc. Mgr. Martin Konvička, Ph. D. |
• Aktualizace 20. 12. 2023 | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |