Přírodní památka Ovčírka

Přírodní památka Ovčírka (19. 4. 2009)

Základní údaje: Přírodní památka Ovčírka představuje mokřadní biotop v údolí potoka Ovčírka se dvěma propojenými tůněmi s bohatou litorální vegetací a malou odkalovací nádrží s břehovými porosty, také s litorální vegetací. Součástí území jsou i lesní porosty a křoviny v nivě potoka Ovčírka a na přilehlých východních svazích. Nachází se v podhůří Bílých Karpat, v Hlucké pahorkatině (okrsek Prakšická pahorkatina), v nadmořské výšce 240 až 254 m n. m., asi 1,5 km severně od obce Šumice (kostel). Katastrální území Šumice u Uherského Brodu. Vyhlášeno Nařízením Zlínského kraje č. 14/2013 ze dne 16. 12. 2013. Evidenční kód ÚSOP: 5990. Kategorie IUCN: IV – řízená rezervace. Celková rozloha 1,4399 ha. Rozloha vyhlášeného ochranného pásma 0,0241 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Kuňka obecná (Bombina bombina) – evropsky významný druh a její biotop (tůně a okolní mokřadní porosty).


Kuňka obecná (Bombina bombina)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří především nezpevněné fluviální a deluviofluviální sedimenty. Z okolí mohou na lokalitu zasahovat deluviální písčito-hlinité sedimenty kvartéru a paleogenní sedimenty vsetínských vrstev zlínského souvrství (svrch. eocén – spod. oligocén) s převahou šedých a zelenošedých vápnitých jílovců nad glaukonitickými pískovci, náležející k račanské jednotce magurské skupiny příkrovů flyšového pásma Západních Karpat. V půdních typech převládají kambizemě a pseudogleje.

Hydrologické poměry: Územím protéká potok Ovčírka a náhon. Dvě na sebe navazující záchytné tůně byly vybudovány v roce 2002 až 2003. Jsou plněny drobným vodním tokem, přicházejícím z navazující strže. V létě tento tok občas vysychá. Ze spodní tůně odtéká voda drobným vodním tokem do sousední nádrže. Na vodním toku jsou vybudovány drobné přehrážky (horizontálně uložené dřevěná kulatina) pro zadržení vody v mokřadu. Do malé odkalovací nádrže ústí náhon z potoka Ovčírky a odtok z menších tůní nad nádrží. Z nádrže pak voda odtéká do sousedního rybníka nebo přes dlužovou stěnu zpět do potoka Ovčírka.

Přírodní památka Ovčírka (19. 4. 2009)

Flóra a vegetace: V přírodní památce dosud nebyl proveden botanický inventarizační průzkum. Vegetace údolní nivy je tvořena zejména potočními a degradovanými jasanovo-olšovými luhy. V břehových porostech potoka i tůní převládají vrby (Salix spp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a olše lepkavá (Alnus glutinosa). V severním výběžku lokality se nacházejí lesní porosty a křoviny, ve stromovém patře dominuje olše lepkavá (Alnus glutinosa) a javor babyka (Acer campestre), v keřovém patře zejména bez černý (Sambucus nigra). V severní a východní části se vyskytuje poměrně hojně dřín obecný (Cornus mas). V obou tůních i v malé odkalovací nádrži se vyvinula litorální vegetace. Horní tůň je poměrně silně zarostlá a zastíněná stromy, především vrbou křehkou (Salix fragilis).

Fauna: Podrobnější průzkumy fauny byly dosud zaměřeny pouze na vážky a některé skupiny obratlovců. Mokřad a jeho okolí plní funkci biotopu pro významná společenstva bezobratlých a obojživelníků. Z vážek bylo pozorováno pouze několik běžných druhů, jako např. šídlatka velká (Lestes viridis), šídlo královské (Anax imperator), šídlo modré (Aeshna cyanea) a vážka rudá (Sympetrum sanguineum). V tůňkách nachází vhodné podmínky pro rozmnožování především hlavní předmět ochrany PP a EVL – kuňka obecná (Bombina bombina), při inventarizaci v roce 2020 zde však nebyla nalezena. Z dalších druhů obojživelníků se na lokalitě vyskytuje ropucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan zelený (Rana esculenta) a mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Z plazů byla v přírodní památce pozorována užovka obojková (Natrix natrix), v její blízkosti také ještěrka živorodá (Zootoca vivipara).

Jedna z tůní v přírodní památce Ovčírka (19. 4. 2009)

V přírodní památce hnízdí několik běžných druhů ptáků, např. červenka obecná (Erithacus rubecula), drozd zpěvný (Turdus philomelos), kos černý (Turdus merula), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), sýkora koňadra (Parus major) a kalous ušatý (Asio otus), v jejím blízkém okolí několik dalších ptačích druhů, jako např. dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes), konipas bílý (Motacilla alba), konipas horský (Motacilla cinerea), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), pěvuška modrá (Prunella modularis) a žluna šedá (Picus canus). Několik dalších druhů bylo pozorováno na přeletu či při sběru potravy, např. čírka obecná (Anas crecca), kachna divoká (Anas platyrhynchos), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), sojka obecná (Garrulus glandarius), strnad obecný (Emberiza citrinella), sýkora modřinka (Parus caeruleus), špaček obecný (Sturnus vulgaris), holub hřivnáč (Columba palumbus), strakapoud velký (Dendrocopos major), kukačka obecná (Cuculus canorus) a káně lesní (Buteo buteo). Ze savců žije v chráněném území a jeho okolí např. veverka obecná (Sciurus vulgaris), ježek východní (Erinaceus concolor), norník rudý (Clethrionomys glareolus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a daněk evropský (Dama dama). Území je také součástí teritoria bobra evropského (Castor fiber) a vydry říční (Lutra lutra).

Lesnictví: V přírodní památce nejsou evidovány žádní lesní pozemky, většina dřevin je náletového původu. Větší lesní komplex se nachází západně od chráněného území.

Historické využití: Na základě leteckého snímkování z 50. let 20 stol. je zřejmé, že území bylo využíváno jako extenzivní podmáčená pastvina. Na rozdíl od současného stavu bylo zastoupení dřevin minimální. V 70. letech byly v nivě Ovčírky pod stávajícím ZCHÚ vybudovány vodní nádrže, které sloužily k zadržování vody, později jako rybníky k chovu ryb. V letech 2002 až 2003 byly dva horní rybníky revitalizovány a spojeny v jeden. Dobudována byla soustava mokřadů a zdrží. Pás polí východně nad spojenými rybníky byl zatravněn za účelem zvýšení retenční schopnosti území a jako protierozní opatření. Potok Ovčírka byl na dolním toku regulován a v letech 2006 až 2007 proběhla jeho úprava, byl vysázen břehový porost (jasan ztepilý, olše lepkavá).

Rybníček zarostlý litorální vegetací v EVL Ovčírka (19. 4. 2009)

Management, ohrožení: Území je potencionálně ohroženo změnami vodního režimu směrem k jeho odvodnění a chovem ryb. Tůně by měly zůstat ve stávajícím režimu bez rybí obsádky a s pozvolna se svažujícími břehy. Jejich ohrožení spočívá také v přílišném zarostení litorální vegetací a zastínění stromy. Další ohrožení je v možném znečištění vody splachy z polí na horním toku potoka. V mokřadu byly pozorovány želvy nádherné (Trachemys scripta elegans), které sem zřejmě vypustili nezodpovědní chovatelé. Želvy likvidují všechna vývojová stádia obojživelníků včetně dospělců. Z tohoto důvodu je nutné želvy eliminovat (jedná se o invazní druh). Podle aktuálního plánu péče je třeba provést větší zásahy především v horní zarostlé a zastíněné tůni – odtěžit část sedimentů a odstranit většinu dřevin, ponechat pouze několik keřů při východní straně. Lesní porost bude třeba prosvětlit na pokryvnost dřevin do 50 %, ponechat přednostně dlouhověké dřeviny.

Natura 2000: Vyhlášení přírodní památky Ovčírka bylo provedeno v rámci zřizování územní ochrany evropsky významné lokality Ovčírka (kód CZ 0723413, rozloha 10,2205 ha) jako součásti soustavy chráněných území Natura 2000 v České republice.

Horní rybník v EVL Ovčírka (19. 4. 2009)

Literatura:

Barčík, J. (2005): Výskyt obojživelníků a plazů ve vybraných lokalitách okresu Uherské Hradiště. – Ms., 36 s., – Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Fischer, D. (2016): Přežijí obojživelníci současný způsob nakládání s rybníky? – Fórum ochrany přírody 03/2016: 24–29.

Háková, A., Klaudisová, A. et Sádlo, J. [eds.] (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. – Planeta XII, 8/2004 – druhá část. Ministerstvo životního prostředí, Praha, 144 pp.

Hanel, L. et Zelený, J. (2000): Vážky (Odonata). Výzkum a ochrana. – Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 9, Vlašim, 240 s.

Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612.

Chobot, K. et Němec, M. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 34: 1–182.

Chvojková, E., Volf, O., Kopečková, M. et al. (2011): Příručka k hodnocení významnosti vlivů na předměty ochrany lokalit soustavy Natura 2000. – 1. vydání. Praha: Ministerstvo životního prostředí. 98 s. ISBN 978-80-7212-568-5.

Chytrý, M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky. Vol. 3. Vodní a mokřadní vegetace. Academia, Praha, 828 s.

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3.

Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2.

Janda, J., Pechar, L. et al. (1996): Trvalé udržitelné využívání rybníků v Chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervaci Třeboňsko. – České koordinační středisko UICN – světového svazu ochrany přírody, Praha, 189 pp.

Jeřábkova, L. et Zavadil, V. (2020): Atlas rozšíření obojživelníků České republiky. – Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 104 pp. ISBN 978-80-7620-041-8.

Marhoul, P. et Turoňová, D. [eds.] (2008): Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. – Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 202 s.

Maštera, J., Zavadil, V. et Dvořák, J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky. – 1. vyd. Praha: Academia, 180 pp. ISBN 978-80-200-2399-5.

Mikátová, B. et Vlašín, M. (2002): Ochrana obojživelníků. Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 1. – EkoCentrum Brno. 140 s. ISBN 80-902203-7-1.

Moravec, J. (2019): Obojživelníci a plazi České republiky. – 1. vyd. Praha: Academia, 464 pp. ISBN 978-80-200-2984-3.

Moudrá, P. (2021): Botanická exkurze do lokality Na Ovčírce u Uherského Brodu. – Bakalářská práce, Univerzita Palackého Olomouc, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky. Vedoucí práce: PaedDr. Ing. Vladimír Vinter, Dr.

Nováková, K. (2010): Ochrana přírody a krajiny na Uherskobrodsku, Bakalářská práce. – Depon. in: Univerzita Palackého v Olomouci, katedra geografie.

Novotný, P. (1998): Floristická studie území severovýchodně od Uherského Brodu. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce V. Grulich.

Pavelčíková (Králová), L. et Pavelčík, P. (2012): Plán péče o přírodní památku Ovčírka na období 2014–2023. – Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Pazderová, M. (2014): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Ovčírka CZ0723413. – AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a krajské středisko Zlín.

Šálek, P. (2020): Přírodní památka Ovčírka. Zpráva z inventarizačního průzkum ptáků, savců, obojživelníků, plazů a vážek v roce 2020. – Ms., depon. in: ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín; Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. 19 s.

Veselý, J. et Moravec, J. (2011): Inventarizační průzkum EVL Ovčírka z oboru batrachologie (kuňka ohnivá). – Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Waldhauser, M. et Černý, M. (2014): Vážky České republiky – příručka pro určování našich druhů a jejich larev. – ČSOP Vlašim. 184 pp.

Zavadil, V., Sádlo, J. et Vojar, J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 176 s. ISBN 978-80-87457-18-4.

Zwach, I. (2009): Obojživelníci a plazi České republiky: encyklopedie všech druhů, určovací klíč, 1654 barevných ilustrací. – 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 496 s. ISBN 978-80-247-2509-3.

• Aktualizováno 11. 2. 2022

Úvodní stránka

Nahoru

Zpět