Přírodní památka Salašské pěnovce

Lesní prameniště v přírodní památce Salašské pěnovce (1. 3. 2014)

Základní údaje: Přírodní památka Salašské pěnovce představuje lesní porosty s pěnovcovými prameništi uprostřed Stupavské vrchoviny v Chřibech. Nachází se na silně ukloněném jižně orientovaném svahu hřbetu Pěkné hory (560 m n. m.) ve Studeném žlebu, v místě zvaném Močáry, nad pravostranným přítokem Salašky, v nadmořské výšce 315 až 375 m, asi 1,2 km severozápadně od obce Salaš (kostel). Katastrální území Salaš u Velehradu. Vyhlášeno nařízením Krajského úřadu Zlínského kraje č. 10/2013 ze dne 2. 12. 2013. Kód lokality ÚSOP: 5987. Kategorie IUCN: IV - území péče o biotopy nebo druhy. Celková výměra 5,8548 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany:  lesní pěnovcová prameniště - petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion).

Geologie, půdní poměry:  Geologický podklad území je tvořen sedimenty račanské jednotky magurského příkrovu ve flyšovém pásmu Západních Karpat. Jedná se zde o hrubozrnné pískovce a slepence lukovských vrstev (paleocén) svrchního soláňského souvrství. Přítomnost vápnitých vrstev v podloží umožnila vznik dvou menších lesních pěnovcových pramenišť, která se nacházejí v horní části svahu. Ve spodní části území jsou situována prameniště bez tvorby pěnovců. Ukázkové lesní pěnovcové prameniště se nachází mimo území přírodní památky asi 1,3 km SZ ve Smutném žlebu u pramene se studánkou Kamenné potoky. Převažujícím půdním typem je kambizem rankerová a ranker kambický, v okolí pramenišť pseudoglejové kambizemě až pseudogleje.

Geomorfologie: Jedná se o erozně-denudační vrchovinu s výraznými stopami staršího zarovnávání na hřbetech hřebenů. V celém území, které se dá označit za sesuvné, jsou patrné nedávné svahové pohyby - četné menší sesuvy s terénními depresemi, kde často stojí voda. Nachází se zde také množství hákovitých, tzv. opilých stromů a vývratů.

Pěnovec v horním prameništi v přírodní památce Salašské pěnovce (1. 3. 2014)

Flóra a vegetace: Potenciální přirozenou vegetací je ostřicová bučina (Carici Pilosae-Fagetum). V současnosti je vegetace tvořena hospodářským lesním porostem, v němž dominuje místně nepůvodní smrk ztepilý (Picea abies). V menší míře se vyskytuje modřín opadavý (Larix decidua), buk lesní (Fagus sylvatica) a bříza bělokorá (Betula pendula), v příměsi javor babyka (Acer campestre) a javor klen (Acer pseudoplatanus), ve spodní části svahu, na vlhčích místech kolem pramenišť, roste olše lepkavá (Alnus glutinosa). Keřové patro je většinou chudé, tvořené především zmlazujícím bukem, místy roste ostružiník (Rubus sp.) a hloh (Crataegus sp.). Bylinné patro je na většině území velmi chudé, místy zcela chybí. Na vlhčích nebo světlejších místech roste lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), karbinec evropský (Lycopus europaeus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea), přeslička největší (Equisetum telmateia), žindava evropská (Sanicula europaea), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), ostřice chlupatá (Carex pilosa) a kapraď samec (Dryopteris filix-mas). Obě prameniště mají narušený povrch, způsobený rozrýváním divokými prasaty a rozšlapáním zvěří, jedno je prakticky bez mechového i bylinného patra, na druhém je bylinné i mechové patro bohatší, dominantní je mech hrubožebrec proměnlivý (Palustriella commutata, syn. Cratoneuron commutatum).

Fauna: V území nebyl zatím prováděn systematický zoologický průzkum. Z ptáků byl zjištěn v hnízdním období lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud velký (Dendrocopos major), žluna zelená (Picus viridis), králíček obecný (Regulus regulus), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), zvonek zelený (Carduelis chloris), sýkora uhelníček (Parus ater), sýkora parukářka (Parus cristatus) a sýkora koňadra (Parus major). Ze savců je patrná častá přítomnost prasat divokých (Sus scrofa), která zde ničí rozrýváním většinu vlhčích míst včetně pěnovcových pramenišť.

Lesní pěnovcové prameniště v horní části přírodní památky Salašské pěnovce (1. 3. 2014)

Lesnictví: Lesní porost stáří asi 60 až 80 let je tvořen především smrkem ztepilým, v menší míře pak modřínem opadavým a bukem lesním. Z hlediska lesnické typologie jde o lesní typ 3D – obohacená dubová bučina s fragmenty jasanové olšiny (3L). V území probíhá běžné lesnické hospodaření.

Management, ohrožení: Při lesním hospodaření může docházet k degradaci pramenišť pojezdy těžkou technikou a k vzniku erozních rýh při těžbě, hrozí také zabuřenění při holosečné obnově, odvodnění nebo ukládání dřeva po těžbě. V budoucnu je třeba převést lesní porost, který je v současnosti tvořen nepůvodním smrkem, na les s přirozenou dřevinnou skladbou (obohacená dubová bučina) a hospodařit jemnějšími hospodářskými postupy s ohledem na zachování prameniště. Soustavně jsou prameniště ohrožována také přemnoženým prasetem divokým, je nutné jednat s místním mysliveckým sdružením o zmenšení jeho populační hustoty.

Stará bučina nad horní hranicí přírodní památky Salašské pěnovce (1. 3. 2014)

Natura 2000: Přírodní památka Salašské pěnovce se nachází na území Evropsky významné lokality Chřiby (kód CZ0724091) o celkové rozloze 19 226,4512 ha.

Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001-