Přírodní památka Salašské pěnovce

Lesní prameniště v přírodní památce Salašské pěnovce (1. 3. 2014)

Základní údaje: Přírodní památka Salašské pěnovce představuje lesní porosty s pěnovcovými prameništi uprostřed Stupavské vrchoviny v Chřibech. Nachází se na silně ukloněném jižně orientovaném svahu hřbetu Pěkné hory (560 m n. m.) ve Studeném žlebu, v místě zvaném Močáry, nad pravostranným přítokem Salašky, v nadmořské výšce 315 až 375 m n. m., asi 1,2 km severozápadně od obce Salaš (kostel). Katastrální území Salaš u Velehradu. Vyhlášeno nařízením Krajského úřadu Zlínského kraje č. 10/2013 ze dne 2. 12. 2013. Kód lokality ÚSOP: 5987. Kategorie IUCN: IV – území péče o biotopy nebo druhy. Celková rozloha 5,8548 ha, vyhlášené ochranné pásmo 4,3488 ha (podle plánu péče). Mapy.com.

Předmět ochrany: Biotop R 1.3 – lesní pěnovcová prameniště – petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion).


Lesní pěnovcové prameniště ve Smutném žlebu (5. 10. 2002)		Dominantní mech hrubožebrec proměnlivý (Palustriella commutata)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území je tvořen sedimenty račanské jednotky magurského příkrovu ve flyšovém pásmu Západních Karpat. Jedná se zde o hrubozrnné pískovce a slepence lukovských vrstev (paleocén) svrchního soláňského souvrství. Přítomnost vápnitých vrstev v podloží umožnila vznik dvou menších lesních pěnovcových pramenišť, která se nacházejí v horní části svahu. Ve spodní části území jsou situována prameniště bez tvorby pěnovců. Ukázkové lesní pěnovcové prameniště se nachází mimo území přírodní památky asi 1,3 km sz. ve Smutném žlebu u pramene se studánkou Kamenné potoky. Převažujícím půdním typem je kambizem rankerová a ranker kambický, v okolí pramenišť pseudoglejové kambizemě až pseudogleje.

Geomorfologie: Jedná se o erozně-denudační vrchovinu s výraznými stopami staršího zarovnávání na hřbetech hřebenů. V celém území, které se dá označit za sesuvné, jsou patrné nedávné svahové pohyby – četné menší sesuvy s terénními depresemi, kde často stojí voda. Nachází se zde také množství hákovitých, tzv. opilých stromů a vývratů.

Pěnovec v horním prameništi v přírodní památce
Salašské pěnovce (1. 3. 2014)

Flóra a vegetace: Potenciální přirozenou vegetací je ostřicová bučina (Carici Pilosae-Fagetum). V současnosti je vegetace tvořena hospodářským lesním porostem, v němž dominuje místně nepůvodní smrk ztepilý (Picea abies). V menší míře se vyskytuje modřín opadavý (Larix decidua), buk lesní (Fagus sylvatica) a bříza bělokorá (Betula pendula), v příměsi javor babyka (Acer campestre) a javor klen (Acer pseudoplatanus), ve spodní části svahu, na vlhčích místech kolem pramenišť, roste olše lepkavá (Alnus glutinosa). Keřové patro je většinou chudé, tvořené především zmlazujícím bukem, místy roste ostružiník (Rubus sp.) a hloh (Crataegus sp.). Bylinné patro je na většině území velmi chudé, místy zcela chybí.

Na vlhčích nebo světlejších místech roste bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), bika bělavá (Luzula luzuloides), čarovník pařížský (Circaea lutetiana), čistec lesní (Stachys sylvatica), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), karbinec evropský (Lycopus europaeus), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), ostřice chlupatá (Carex pilosa), ostřice lesní (Carex sylvatica), ostřice převislá (Carex pendula), popenec obecný (Glechoma hederacea), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), přeslička největší (Equisetum telmateia), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), rozrazil potoční (Veronica beccabunga), sítina rozkladitá (Juncus effusus), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), svízel vonný (Galium odoratum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), vrbina penízková (Lysimachia nummularia) a žindava evropská (Sanicula europaea), na okraji přírodní památky byla nalezena okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia). Obě prameniště mají narušený povrch, způsobený rozrýváním divokými prasaty a rozšlapáním zvěří, jedno je prakticky bez mechového i bylinného patra, na druhém je bylinné i mechové patro bohatší, dominantní je mech hrubožebrec proměnlivý (Palustriella commutata, syn. Cratoneuron commutatum).

Fauna: V území zatím nebyly prováděny žádné systematické zoologické průzkumy. Z vážek byl pozorován páskovec dvojzubý (Cordulegaster bidentata). Z ptáků byl v hnízdním období zaznamenán datel černý (Dryocopus martius), králíček obecný (Regulus regulus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), strakapoud velký (Dendrocopos major), sýkora koňadra (Parus major), sýkora parukářka (Parus cristatus), sýkora uhelníček (Parus ater), zvonek zelený (Carduelis chloris) a žluna zelená (Picus viridis). Ze savců je patrná častá přítomnost prasat divokých (Sus scrofa), která zde ničí rozrýváním většinu vlhčích míst včetně pěnovcových pramenišť.

Lesní pěnovcové prameniště v horní části přírodní památce Salašské pěnovce (1. 3. 2014), foto © Zdeněk Podešva

Lesní pěnovcové prameniště v horní části
přírodní památky Salašské pěnovce (1. 3. 2014)

Lesnictví: Lesní porost stáří asi 80 až 90 let (vztaženo k roku 2025) byl zařazen do kategorie les zvláštního určení. Je tvořen především smrkem ztepilým, v menší míře pak modřínem opadavým a bukem lesním. Z hlediska lesnické typologie byl v severní polovině území vylišen lesní typ bohatá dubová bučina (3B4), v jižní část dominuje obohacená dubová bučina modální (3D1) s vložkami jasanoolšového luhu specifického – prameništního vápnitého (3L8) a vlhké dubové bučiny specifické – podmáčené (3V9). V území probíhá běžné lesnické hospodaření.

Management, ohrožení: Při lesním hospodaření může docházet k degradaci pramenišť pojezdy těžkou technikou a k vzniku erozních rýh při těžbě, hrozí také zabuřenění při holosečné obnově, odvodnění nebo ukládání dřeva po těžbě. V budoucnu je třeba převést lesní porost, který je v současnosti tvořen nepůvodním smrkem, na les s přirozenou dřevinnou skladbou (obohacená dubová bučina) a hospodařit jemnějšími hospodářskými postupy s ohledem na zachování prameniště. Soustavně jsou prameniště ohrožována také přemnoženým prasetem divokým, je nutné jednat s místním mysliveckým sdružením o zmenšení jeho populační hustoty.

Stará bučina nad horní hranicí přírodní
památky Salašské pěnovce (1. 3. 2014)

Natura 2000: Přírodní památka Salašské pěnovce se nachází na území Evropsky významné lokality Chřiby (kód CZ0724091) o celkové rozloze 19 226,4512 ha.

Literatura:

Burešová, M. (2011): Vyhodnocení stavu a návrh péče pro centrální část EVL Chřiby. – Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav tvorby a ochrany krajiny. Vedoucí práce: Ing. Jiří Schneider, Ph.D.

Dušek, J. (2008): Významné geologické fenomény Chřibů. – In: Schneider, J. et al. [eds.]: Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny: Výzkum a praxe. 1. kolokvium. Modrá. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008, s. 44–58. ISBN 978-80-7375-341-2.

Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612.

Hrabec, J. (2008): Natura 2000 – evropsky významná lokalita Chřiby. – In: Schneider, J., Kupec, P. et Rebrošová, K. (2008): Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny. Výzkum a praxe: Sborník z kolokvia, 29.–30. 4. 2008. Modrá. 2008, s. 197–202. ISBN 978-80-7375-193-7.

Hrabec, J. et al. (2017): Zvláště chráněná území přírody Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Krajský úřad Zlínského kraje, 265 pp. ISBN 978-80-87833-26-1.

Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s.

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3.

Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2.

Lacina, D. (2023): Plán péče o přírodní památku Salašské pěnovce na období 2024–2033. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín.

Pavelčíková, L. et Pavelčík, P. (2012): Plán péče o přírodní památku Salašské pěnovce (návrh na vyhlášení) na období 2013–2023. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Pazderová, M. a kol. (2015): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Chřiby CZ0724091. – Ms. AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Pechová, L. (2009): Hodnocení stavu a návrh managementu pro vybraná prameniště v Chřibech. – Diplomová práce, Katedra ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vedoucí práce: RNDr. Vlastimil Kostkan, Ph.D.

Sedláček, P. (2007): Současný stav ochrany přírody a krajiny v Chřibském bioregionu. – Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav aplikované a krajinné ekologie. Vedoucí práce RNDr. P. Trnka, CSc.

Schneider, J., Kozumplíková, A., Burešová, M. (2011): Plán péče o přírodní památku Salašské pěnovce. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Schneider, J., Lacina, D., Kupec, P. a kol. (2010): Podklady pro plány péče v EVL Zlínského kraje. EVL Chřiby. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Šnajdara, P. (2008): Územní ochrana přírody Chřibů. – In: Schneider, J., Kupec, P. et Rebrošová, K. [eds.]: Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny. Výzkum a praxe: Sborník z kolokvia, 29.–30. 4. 2008. Modrá. Brno: MZLU v Brně, 2008. s. 181–196. ISBN 978-80-7375-193-7.

Šnajdara, P. et al. (2008): Ohrožené a vzácné druhy brouků a motýlů lesních porostů Chřibů a možnosti jejich ochrany. – In: Schneider, I. et al. [eds.]: Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny: Výzkum a praxe. 1. kolokvium. Modrá. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008, s. 85–87. ISBN 978-80-7375-341-2.

Šnajdara, P., Šnajdarová, M., Hrabec, J. et Podešva, Z. (2021): Geologické lokality Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Zlínský kraj, 180 pp. ISBN 978-80-87833-51-3.

Vrška, T., Adam, D., Hort, L., Janík, D., Král, K., Šamonil, P. et Unar, P. (2017): Metodika stanovení přirozenosti lesů v ČR. – Brno: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Odbor ekologie lesa, 33 pp.

• Aktualizace 6. 3. 2026