Přírodní rezervace Bučací potok
Základní údaje: Přírodní rezervace Bučací potok představuje horní část levostranného přítoku řeky Ostravice o délce asi 1290 m. Nachází se v centrální části Moravskoslezských Beskyd, na příkrých severních svazích Smrku (1276 m n. m). Bučací potok pramení v sedle mezi Smrkem a Malým Smrkem (1173 m n. m.) v nadmořské výšce 1100 m n. m., celková délka toku je 3,5 km. Katastrální území Ostravice I, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Vyhlášeno 20. 9. 2004. Evidenční kód ÚSOP: 2269. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha přírodní rezervace je 35,0799 ha, rozloha ochranného pásma 17,2804 ha. Mapy.cz. Předmět ochrany: Uchování a ochrana výjimečného ekotopu Bučacího potoka, který je jedinečný svými kaskádami a existencí jednoho z největších vodopádů v moravské a slezské části Karpat, se zachovalými zbytky suťových lesů a výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Geologie, půdní poměry: Území je součástí vnějšího flyšového pásma Západních Karpat. Geologický podklad je tvořen flyšovými komplexy slezské jednotky, převážně godulského souvrství, v němž se střídají vrstvy odolného godulského pískovce s vrstvami snadněji zvětrávajících a erodujících břidlic. Dno potoka a přilehlé části pokrývají svahové sedimenty vzniklé jako produkt intenzivního mrazového zvětrávání a transportních svahových mechanismů. Příkré údolní svahy Bučacího potoka jsou zpestřeny výchozy godulských pískovců.
Geomorfologie: Území představuje ukázkovou lokalitu působení extrémních klimatických podmínek v období pleistocénu ve vrcholových partiích flyšových pohoří. Má také vědecký význam z hlediska rozsahu horského zalednění během pleistocénu, přestože zalednění v tomto území nelze předpokládat. Významná je vlastní morfologie koryta Bučacího potoka a jeho přítoků. Litologické a strukturní podmínky ovlivnily vývoj peřejí, kaskád a vodopádů, které patří k nejvyšším v Moravskoslezských Beskydech. Spodní část toku (600 až 750 m n. m.) je tvořena především náplavy z balvanů a hrubého štěrku, které svědčí o značné erozivní síle toku. Samotné vodopády se vyskytují nad lesní cestou v rozmezí nadmořských výšek 780 až 825 m n. m. Jsou tvořeny dvěma velkými stupni (3,6 m a 6,4 m) a kaskádou z malých stupňů, které se střídají s peřejemi a vývařišti. Stupňovitost je podmíněna uspořádáním geologických vrstev podloží, v němž se střídají vrstvy odolného godulského pískovce s vrstvami snadněji zvětrávajících a erodujících břidlic. Nepřítomnost odolných vrstev godulských pískovců ve spodní části koryta toku je také příčinou jeho odlišného charakteru. Průměrný spád toku je 35,9 %, avšak nad vodopády, kde se stékají dvě zdrojnice Bučacího potoka, dosahuje až 64,6 %. Za klasický vodopád lze považovat jen dva nejvyšší stupně čítající dohromady 10 m, celá kaskáda dosahuje převýšení 44,5 m.
Flóra a vegetace: Celý tok je lemován lesními porosty, které jsou částečně přirozeného charakteru. Zejména v jeho v horní části nad 800 m n. m. jsou porosty zachovalejší. Maloplošně, na prudkých svazích koryta potoka, se vyskytují zbytky suťových lesů s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia) a bukem lesním (Fagus sylvatica). Většina horní části toku prochází zbytky zachovalých bukových porostů pralesovitého charakteru. V dolní části převažují většinou porosty sekundární, s převahou smrku ztepilého (Picea abies), méně časté jsou druhově chudé kyselé bučiny. Břehové porosty Bučacího potoka patří ke společenstvům vysokostébelných niv třídy Mulgedio-Aconitetea. Jsou velmi zajímavé co do druhového složení cévnatých rostlin, vyskytují se zde např. oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum) a mléčivec alpský (Cicerbita alpina). Na ostřikovaných stanovištích je bohatě vyvinuté mechové patro s několika vzácnými a ohroženými druhy epilitických a epixylických i epifytických společenstev bryofyt, nalezeny zde byly např. stěkovec široký (Riccardia latifrons), šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), Hypnum pallescens a další.
Fauna: Na území rezervace byly doposud provedeny podrobnější zoologické průzkumy některých skupin bezobratlých a ptáků. Z hydrobiologického hlediska je významný výskyt chrostíků Wormaldia copiosa (nový druh pro Moravu) a Rhyacophila philopotamoides. Faunisticky význačné druhy brouků představují např. typické vlhkomilné druhy střevlíčků Nebria jockischi hoepfneri a Nebria rufescens, žijící v hrubém štěrku na břehu potoků. Na území PR se vyskytují dvě odlišné ekologické skupiny motýlů. Druhy lemových porostů potoka a bezlesých enkláv zde reprezentují např. batolec duhový (Apatura iris) a batolec červený (Apatura ilia), babočka osiková (Nymphalis antiopa) a přástevník hluchavkový (Callimorpha dominula). Píďalka mokřadní (Eulithis testata), píďalka žlutohlavá (Ecliptopera capitata) a píďalka síťkovaná (Eustroma reticulata) se vyskytují i ve skupině druhů bukových porostů, k jejichž typickým zástupcům patří např. martináček bukový (Aglia tau), štětconoš ořechový (Calliteara pudibunda), lišejníkovec žlutokrajný (Eilema depressa), píďalky kropenatec vrbový (Plagodis pulveraria), různorožec černopásý (Alcis bastelbergeri), píďalka zakouřená (Lampropteryx suffumata) a další.
Z malakozoologického pohledu jsou hlavním předmětem ochrany společenstva rozsáhlých svahových průsaků s bujnou nitrofilní bylinnou vegetaci a také lesní celky v okolí soutoku pramenic Bučacího potoka, které vykazují některé atributy pralesovitých porostů. Z ohrožených druhů epigeické složky malakofauny je možné jmenovat několik suťomilných nebo vlhkomilných plžů, např. skelnatku stlačenou (Mediterranea depressa), sklovatku rudou (Daudebardia rufa), řasnatku nadmutou (Macrogastra tumida) a vřetenatku nadmutou (Vestia turgida), z dendrofilně žijících druhů pak modranku karpatskou (Bielzia coerulans). Z ornitologického hlediska se jedná o významné hnízdiště vzácných a ohrožených druhů ptáků, žijí zde např. strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), holub doupňák (Columba oenas), datel černý (Dryocopus martius), kos horský (Turdus torquatus), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), sluka lesní (Scolopax rusticola), lejsek šedý (Muscicapa striata), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), skorec vodní (Cinclus cinclus). Dosud zde bylo zaznamenáno 37 druhů ptáků. Oblast Smrku je trvalým biotopem rysa ostrovida (Lynx lynx) a přitahuje další velké šelmy, které do Beskyd přecházejí ze Slovenských hor - medvěda hnědého (Ursus arctos) a vlka (Canis lupus).
Lesnictví: Typologicky spadá území PR Bučací potok především do souborů lesních typů 5F a 5A (svahová jedlová bučina a kamenitá klenová bučina), v severozápadní části je hojně zastoupena i svěží jedlová bučina (5S). Současné pozůstatky zachovalejších starších porostů lze považovat za výsledek předchozího hospodaření omezeného do jisté míry obtížnou přístupností některých partií lesa. V důsledku holosečného způsobu hospodaření došlo ke změně dřevinné skladby, zejména v dolní části toku Bučacího potoka, ve prospěch smrku (pravděpodobně nepůvodní provenience).
Management, ohrožení: V minulosti působila na území řada negativních vlivů vyplývajících z lidské činnosti. Významným zásahem do geomorfologického kontinua svahově-fluviálního systému Bučacího potoka a jeho přítoků byla výstavba lesních cest s mostky a propustky. Tyto stavby ovlivnily sklonové poměry v místě křížení toku s cestami, což narušilo splaveninový režim a geomorfologickou rovnováhu systému. Dlouhodobým cílem ochrany je zachování geodiverzity a přirozeného geomorfologického režimu horské bystřiny eliminací dalších škodlivých zásahů do systému. Zásahy v lesních společenstvech, zejména ve smrkových monocenózách v dolní části území, je nutno směřovat k přechodu na přirozenější charakter protěžováním původních dřevin jako jsou buk, jedle, jilm, klen, jeřáb ptačí a další. Snahou bude vytvoření druhově a věkově diferencovaných porostních skupin, blížících se původním smrkojedlobukovým lesům s přirozenou obnovou. V případě výsadeb používat autochtonní sadební materiál. V jednotlivých porostních skupinách ponechávat část pokácené dřevní hmoty na místě k postupnému samovolnému rozkladu, neodstraňovat padlé a stojící mrtvé dřevo. Porosty suťových lesů ve svazích a společenstva vysokostébelných niv, jež doprovázejí tok, budou ponechány zcela bez zásahu.
Nedojde-li k výrazné redukci vysokých stavů spárkaté zvěře, nebude možno docílit v lesních porostech přirozené obnovy některých méně zastoupených dřevin a bude nutno i nadále zajišťovat ochranou náletu či podsadeb před selektivním okusem. Na lesní ornitocenózu negativně působí zvýšený turistický ruch (běžkaři, cyklisté, sběrači borůvek a houbaři, nezákonný vjezd motorových vozidel atp.). Rezervace je přístupná pouze po značených turistických cestách. Natura 2000: PR Bučací potok se nachází na území evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) o celkové rozloze 120 386,5 ha,představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Rezervace je také součástí Ptačí oblasti Beskydy. Předmětem ochrany jsou populace čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), puštíka bělavého (Strix uralensis), žluny šedé (Picus canus), datla černého (Dryocopus martius), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy.
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
|
Literatura: Adamčík, P. (1990): Svážné terény severního čela Moravskoslezských Beskyd v oblasti Smrku. – Sbor. Čs. geogr. Společ.; svazek: 95; rok vydání:1990; sešit :4, s. 260–270. Bayer, J. (2015): Půdní fauna bukových a smrkových porostů v modelovém území Moravsko-slezských Beskyd. – Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. Vedoucí práce prof. Ing. Emanuel Kula, CSc. Cimalová, Š.et Plášek, V. (2003): Botanická studie masívu Smrku – Bučací potok. – Ms. Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Hájková, A. et Holuša, O. (2005): Nová maloplošná zvláště chráněná území v Beskydském bioregionu (ČR). – Práce a Stud. Muz. Beskyd (Přírodní vědy) 15: 207–216. Holuša, O. (2005): Nová maloplošná zvláště chráněná území v Beskydském bioregionu (Česká Republika). – Práce a studie Muzea Beskyd (Přírodní Vědy). Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, s. 207–216. ISBN 80-86166-18-X. Horsák, M. (2003). PR Bučací potok - malakozoologický průzkum s komentářem k optimálnímu managementu území z pohledu druhové ochrany. – Ms. Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Hradecký, J. et Pánek, T. (2000): Příspěvek k pleistocenní modelaci horské skupiny Smrku (Moravskoslezské Beskydy). Současný stav geomorfologických výzkumů. – Ostravská univerzita Ostrava, s. 7–10. Hradecký, J. et Pánek, T. (2000): Vodopád na Bučacím potoce. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 49: 17-20. Hradecký, J. et Pánek, T. (2003): Geomorfologická charakteristika PR Bučací potok. Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Hradecký, J., Pánek, T. et Duras, R. (2005): Morfologické a geofyzikální projevy extenze ve vrcholové partii Smrku (1276 m) v Moravskoslezských Beskydech. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2004, Brno. Chmelař, J. (1999): Revizní výzkum malakofauny Moravskoslezských Beskyd – oblast Lysé hory, Smrku a Čertova mlýna. – Diplomová práce, PřF UP Olomouc. Janeček J. (2015): Taxonomická studie oměje tuhého moravského Aconitum firmum subsp. moravicum Skalický. Program péče o ohrožené druhy rostlin karpatských toků. – Ms., záv. zpr., depon. in: ČSOP Salamandr, Rožnov pod Radhoštěm. Janeček, J. (2016): Oměj tuhý moravský - zajímavý západokarpatský endemit. – Ochrana přírody 4/2016. Janeček, J. et Kočí, M. (2015): Mapování a monitoring oměje tuhého moravského (Aconitum firmum subsp. moravicum Skalický) v evropsky významné lokalitě Beskydy. Závěrečná zpráva projektu za rok 2015. – Ms., depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Janeček, J., Kočí, M. et Popelářová, M. (2023): Oměj tuhý moravský – endemit západních Karpat. – Živa 6/2023: 303–306. Kočí, M., Němcová, J., Kočí – Ehrenbergová, K. et Barták, R. (2001): Ekologická studie Bučacího potoka. – Ms. Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Králíková, T. (2016): Geomorfologická, strukturní a geofyzikální analýza hlubokého gravitačního porušení masivu Smrku v Moravskoslezských Beskydech. – Bakalářská práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: doc. RNDr. Tomáš Pánek, Ph.D. Kroča, J. (2003): PR Bučací potok – hydrobiologický průzkum s komentářem k optimálnímu managementu území z pohledu druhové diverzity. – Ms. Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Křenek, D. (2003): PR Bučací potok – ornitologický inventarizační průzkum s komentářem k optimálnímu managementu území z pohledu druhové ochrany. – Ms. Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Kuras, T. (2003): Inventarizační průzkum motýlů (Lepidoptera) PR Bučací potok s komentářem k optimálnímu managementu území z pohledu druhové ochrany. – Ms. Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Němec, M. (2017): Geomorfologie masívu Smrk v Moravskoslezských Beskydech. – Diplomová práce. Ostravská univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce RNDr. Jan Lenart, Ph.D. Ohryzková, L. et al. (2012): Chráněná území v CHKO Beskydy. Co skrývají lesní památky a rezervace. – ČSOP Salamandr Rožnov pod Radhoštěm a Správa CHKO Beskydy. Pánek, T. et Hradecký, J. (2000): Současný geomorfologický výzkum v Západních Beskydech a Podbeskydské pahorkatině. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1999, Brno. Pastuchová, D. (1999): Revizní výzkum malakofauny Moravskoslezských Beskyd – oblast Smrku, Kněhyně a Mionší. – Diplomová práce, PřF UP Olomouc. Roháčová, M. (2001): Entomocenózy přírodní rezervace Smrk (Moravsko-slezské Beskydy) na příkladě střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) a ploštic (Heteroptera). – Práce a studie Muzea Beskyd, č. 11, s. 23–51. Rolinc, P. (2013): Střevlíkovití a stanovištní podmínky jejich výskytu v Beskydech. – Bakalářská práce, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav ochrany lesů a myslivosti. Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Emanuel Kula, CSc. Rolinc, P. (2015): Vliv stanovištních podmínek na faunu střevlíkovitých ve smrkových a bukových porostech Beskyd. – Diplomová práce. Mendelova univeruzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav ochrany lesů a myslivosti. Vedoucí práce prof. Ing. Emanuel Kula, Csc. Sedláčková, M. (2001): Aconitum firmum subsp. moravicum v České republice. – Čas. Slez. Muz. Opava, ser. A, suppl., 50: 33-39. Servus, M. et al. (2003): Plán péče o přírodní rezervaci na období 2004–2014 – Přírodní rezervace Bučací potok, CHKO Beskydy, katastrální území: Ostravice I. – Ms. Depon. in: Spáva CHKO Beskydy. Skořepa, L. (2013): Střevlíkovití (Carabidae) v lesních ekosystémech Beskyd. – Diplomová práce, Mendelova univerzita v Brně, Fakulta lesnická a dřevařská. Vedoucí práce Prof. Ing. Emanuel Kula, CSc. Stanzelová, Z., Bubík, M. et Maceček, L. (2009):
Databáze významných geologických lokalit: 3085 Bučací potok [online].
– Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-22]. Ševčíková, K. (2019): Habitatové nároky lejska malého (Ficedula parva) v Beskydech. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Peter Adamík, Ph.D., doc. Mgr. Karel Weidinger, Dr. Šilhán, K. et Pánek, T., (2007): Blokovobahenní proudy v masivu Smrku (Moravskoslezské Beskydy, Česká republika). – Geomorphologia Slovaca et Bohemica 1: 56–64. Šilhán, K. et Pánek, T. (2007): Geomorfologie údolí Bučacího potoka (Moravskoslezské Beskydy). – Sborník abstraktů. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2007. s. 52–52. [2007-04-02]. ISBN 978-80-7368-296-5. Šilhán, K. et Pánek, T. (2010): Dynamics of debris flows in the culmination parts of the Moravskoslezské Beskydy Mts. – Studia Geomorphologica Carpatho-Balcanica, Kraków, vol. XLIV, 2010: 49–60. ISSN 0081-6434. Těšík, J. (2016): Stanovištní podmínky výskytu drobných zemních savců v lesních ekosystémech Moravsko-slezských Beskyd. – Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. Vedoucí práce prof. Ing. Emanuel Kula, CSc. Vlčková, P. (2006): Přírodní rezervace Bučací potok. – Beskydy, Zpravodaj chráněné krajinné oblasti 1: 8–9. Wolfová, J. a kol. (2014): Plán péče o Přírodní rezervaci Bučací potok na období 2015–2024. – Ms. Depon. in: Správa CHKO Beskydy. |
| • Aktualizace 18. 2. 2025 | CHKO Beskydy | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |