Přírodní rezervace Zimný potok
Základní údaje: Přírodní rezervace Zimný potok představuje unikátní geomorfologickou lokalitu podél zářezu stejnojmenného potoka na východním úbočí Lysé hory (1323 m n. m.) v horní části levého údolního svahu Mohelnice. Nachází se v nadmořské výšce 790 až 1050 m n. m., v Lysohorské hornatině v Moravskoslezských Beskydech, asi 400 m severozápadně od kóty Zimný (1080 m n. m.), 1,5 km VJV od vrcholu Lysé hory a 1,8 km západně od obce Krásná, místní části Papežov. Katastrální území Krásná pod Lysou Horou, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Vyhlášeno 6. 9. 2004. Evidenční kód ÚSOP: 2274. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha: 3,3349 ha, ochranné pásmo: 14,2158 ha (nejmenší lesní rezervace v CHKO Beskydy). Mapy,cz.
Předmět ochrany: Cenná geomorfologická lokalita s vodopády a dochovaným ekosystémem přirozeného karpatského lesa jedlobukového a smrkobukového lesního vegetačního stupně, s bohatou diverzitou rostlinných i živočišných druhů. Posláním rezervace je rovněž umožnit přirozené procesy v lesním prostředí.
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen flyšovými komplexy slezské jednotky vnějšího flyšového pásma. Území spadá do střední části vývoje vlastních godulských vrstev (turon). Souvrství je zde tvořeno zhruba 3 km mocným sledem poměrně mocných lavic nazelenalého glaukonitického pískovce, které jsou odděleny různě mocnými proplástky jílovitých břidlic. V korytě Zimného potoka převažují výchozy pískovcových lavic o mocnosti do 1 m, mocnost břidlicových proplástků obvykle nepřesahuje 30 cm. Na přirozených odkryvech lze pozorovat v poměrně velkém vertikálním řezu charakter sedimentace relativně odolných flyšových hornin středních vrstev godulských, které jsou v povodí Zimného potoka prostoupeny systémem zlomů a puklin. Půdním typem je podzol kambizemní (z flyšových břidlic slabě až silně karbonátových), který ve vrcholových částech přechází v podzol arenický.
Geomorfologie: Z geomorfologicko-geologického hlediska je velmi cenné celé koryto Zimného potoka, zejména úseky s výskytem vodopádů a geneticky souvisejících skalních stupňů na svazích. Výskyt vodopádů uvedených rozměrů je v oblasti flyšového pásma Západních Karpat velmi vzácný a území můžeme v rámci CHKO Beskydy porovnávat pouze s podobnými úseky koryt potoka Mazák a Bučacího potoka. Z vodopádů je nejzajímavější 6 m vysoký stupeň v nadmořské výšce 850 m, zajímavé jsou ale i nižší stupně, kde lze pozorovat tektonické ohlazy na zlomových liniích. Území je zároveň velmi exponovaným morfodynamickým celkem.
Flóra a vegetace: Přirozenou potenciální vegetací jsou většinou smrkové bučiny asociace Calamagrostio villosae-Fagetum podsvazu Luzulo-Fagion. Ve svažitém severně orientovaném zářezu Zimného potoka se na rozdíl od okolního území uchovaly zbytky přirozených smíšených lesních porostů. Ve stromovém patře je zastoupen buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus glabra), jedle bělokorá (Abies alba) a smrk ztepilý (Picea abies), ohrožené druhy lesních keřů představuje růže převislá (Rosa pendulina), rybíz alpský (Ribes alpinum) a zimolez černý (Lonicera nigra).
Vegetaci podrostu tvoří prvky typické pro kyselé bučiny, např. metlička křivolaká (Avenella flexuosa), bika bělavá (Luzula luzuloides), bika lesní (Luzula sylvatica), lipnice hajní (Poa nemoralis), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), starček Fuchsův (Senecio ovatus), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) a věsenka nachová (Prenanthes purpurea), dále se zde vyskytuje např. hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), pitulník horský (Galeobdolon montanum), protěž lesní (Gnaphalium sylvaticum), violka lesní (Viola reichenbachiana), vrbovka horská (Epilobium montanum) a zlatobýl obecný (Solidago virgaurea). Z kapradin zde rostou papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris) a bukovinec osladičovitý (Phegopteris connectilis).
Z botanického hlediska jsou cenné především břehové biotopy bezprostředně ovlivňované tokem Zimného a na něj vázaná společenstva hygrofilní vegetace. Tato společenstva jsou do velké míry autoregulační. Mokřadní druhy zastupuje např. devětsil bílý (Petasites albus), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), ptačinec mokřadní (Stellaria alsine) a ptačinec hajní (Stellaria nemorum).
V přírodní rezervaci Zimný potok byla zjištěna značná druhová diverzita mechorostů (44 druhů) a zajímavá je i velikost a vitalita populací regionálně zajímavých mechorostů rostoucích především terestricky, epifyticky a částečně i epiliticky, např. terestrická játrovka vršatka Taylorova (Mylia taylori) nebo epifyticky rostoucí struhatka zploštělá (Radula complanata). Z mechů stojí za zmínku rokyt bledý (Hypnum pallescens), považovaný za ohrožený druh.
Fauna: Z hlediska výskytu ohrožených druhů plžů jsou cenná zejména svahová a podsvahová prameniště a průsaky s porosty devětsilu, kde byla zjištěna silně ohrožená skelnička karpatská (Vitrea transsylvanica) a početná populace horského druhu slimáčnice lesní (Eucobresia nivalis). Bohatě jsou zastoupeny také dendrofilní druhy plžů, k nimž patří např. modranka karpatská (Bielzia coerulans) a horský prvek vrásenka pomezní (Discus ruderatus). Při orientačním průzkumu bylo v rezervaci zaznamenáno 180 druhů motýlů, celkový počet však bude podstatně větší. Motýli na lokalitě představují druhy vázané na horské bukové a smíšené porosty, vyskytuje se zde např. martináček bukový (Aglia tau), šedovníček sudetský (Eudonia sudetica), štětconoš ořechový (Calliteara pudibunda), lišejníkovec žlutokrajný (Eilema depressa) a další. Současně se objevují druhy s trofickou vazbou na jehličnany a také společenstvo saproxylických motýlů. K významnějším patří různorožec jedlový (Deileptenia ribeata) a vzácný boreomontánní druh šedavka rudoskvrnná (Apamea rubrirena), která se na Moravě vyskytuje pouze v nejvyšších polohách vlhčích jehličnatých a smíšených lesů.
Z obojživelníků se vyskytují mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a skokan hnědý (Rana temporaria). Zbytky starých porostů slouží jako hnízdiště významných druhů ptáků, jedná se o datla černého (Dryocopus martius), silně ohroženého kosa horského (Turdus torquatus) a čápa černého (Ciconia nigra). Území je také potenciálním hnízdištěm holuba doupňáka (Columba oenas) a kriticky ohroženého puštíka bělavého (Strix uralensis). Pravidelně se vyskytuje jeřábek lesní (Bonasa bonasia), pouze vzácně kriticky ohrožený tetřev hlušec (Tetrao urogallus). Oblast Lysé hory je součástí trvalého biotopu silně ohroženého rysa ostrovida (Lynx lynx), občas zde prochází vlk obecný (Canis lupus) a vzácně také medvěd hnědý (Ursus arctos).
Lesnictví: Díky své extrémní poloze a velkým sklonům svahů nebylo území v minulosti zasaženo valašskou a pasekářskou kolonizací. Výrazným odlesněním však byla postižena rozsocha Zimného včetně hřebenové části ochranného pásma PR Zimný potok. Na velmi prudkém nepřístupném svahu se uchoval věkově a prostorově rozrůzněný les s ekotypem původního beskydského smrku, v nižší části také s jedlí. Věk stromů horního patra dosahuje více než 200 let.
Management, ohrožení: Celé území rezervace je vzhledem k jeho malé rozloze, velkým sklonům svahů a jejich náchylnosti k erozi ponecháno samovolnému vývoji. Dosavadní ponechávání odumírajících a odumřelých stromů nijak nepřispělo k ohrožení území ani jeho okolí a naopak vedlo k vytvoření strukturovaného porostu se zastoupením ohrožených organizmů bezprostředně vázaných na přítomnost mrtvého dřeva. Péče v ochranném pásmu rezervace spočívá v eliminaci silných zásahů v povodí, aby nebyl ohrožen hydrologický režim toku Zimného potoka a především jeho geomorfologický ráz. Dále by péče měla směřovat ke zlepšení podmínek v porostech tak, aby se zde v budoucnosti mohly rozšířit alespoň některé vzácné druhy. Přírodní rezervace Zimný potok se nachází v blízkosti Lysé hory, nejvyššího vrcholu Beskyd, častého cíle turistů a sportovců. Samotnou rezervací neprochází žádná značená turistická stezka, pouze v horní části ochranného pásma je v zimním období strojně udržovaná běžecká stopa. Asi 100 m od horního okraje rezervace prochází frekventovaná červená turistická stezka a asfaltová komunikace na Lysou horu, pěší turisté ani cyklisté ale území nijak negativně neovlivňují. Extrémní podmínky koryta Zimného potoka však přitahují adrenalinové jezdce na lyžích a snowboardech, což představuje pro rezervaci i lyžaře samotné značné nebezpečí.
Natura 2000: Rezervace Zimný potok je součástí území evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) o celkové rozloze 120 386,5 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích. Rezervace je také součástí Ptačí oblasti Beskydy. Předmětem ochrany jsou populace čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), puštíka bělavého (Strix uralensis), žluny šedé (Picus canus), datla černého (Dryocopus martius), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy. Ochrana Lysé hory: Vyhlášením přírodní rezervace Lysá hora v roce 2010 došlo k integraci maloplošných zvláště chráněných území ve vrcholové části a masívu Lysé hory. Navzájem jsou tak propojeny NPR Mazák, PR Mazácký Grúnik, PR Malenovický kotel a PR Lysá hora, která svým ochranným pásmem bezprostředně navazuje na PR Zimný potok. Pokračováním PR Malenovický kotel je PP Vodopády Satiny, v masivu Lysé hory se ještě nachází PP Ondrášovy díry a PP Pod Lukšincem.
Kaskády na Zimném potoce: Pod spodní hranicí rezervace, asi 300 m severovýchodně, se nachází na Zimném potoce další kaskády vodopádů, tentokrát již v méně exponovaném terénu. Tato část území je zahrnuta do II. zóny CHKO Beskydy.
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Literatura: Bajer, V. a kol. (2003): Plán péče o přírodní rezervaci Zimný potok na období 2004–2010. – Ms., depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Buček, A., Vrška, T. (2003): Význam, stav a dynamika vývoje geobiocenóz a krajiny vrcholové části Lysé hory. – Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie MZLU, Brno. 21 str., 11 příl. Buzek, L. (1981): Eroze proudící vodou v centrální části Moravskoslezských Beskyd. – SPN, Praha, 109 s. Buzek, L. (1982): Morfometrické charakteristiky jako ukazatelé litologického charakteru podloží (na příkladu centrální části Moravskoslezských Beskyd). – Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, ř. E-12, SPN, Praha, s. 91-114. Gongolová, M. (2010): Zhodnocení současného stavu a péče o bukové rezervace CHKO Beskydy a okolí. – Diplomová práce. Brno: MENDELU Brno, 2010. 184 s. Hájková, A. et Holuša, O. (2005): Nová maloplošná zvláště chráněná území v Beskydském bioregionu (ČR). – Práce a Stud. Muz. Beskyd (Přírodní vědy) 15: 207-216. Jaskula, F. a kol. (2004): Chráněná krajinná oblast Beskydy. In: Weissmannová, H. a kol. [eds.]: Chráněná území ČR – Ostravsko, svazek X. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha. Jůzová, B., Krupa, M. (2006): Přírodě blízké hospodaření v lesích s ohledem na zachování ptačích druhů (tetřev hlušec a jeřábek lesní) jako předmětů ochrany v Ptačí oblasti Beskydy. – Studie, depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Komzák, P. et Kroča, J. (2018): Current distribution of Beraeamyia hrabei Mayer, 1937 (Trichoptera: Beraeidae) in the Czech Republic. – Acta Mus. Siles. Sci. Natur., 67: 109–116. ISSN 2336-3193. Křenek, D. (2006): Studie - Vymezení jádrových území a navržení přírodě blízkého hospodaření v lesích s ohledem na zachování ptačích druhů jako předmětů ochrany v ptačích oblastech Horní Vsacko a Beskydy. – Arion, Sdružení přírodovědců a ochránců přírody. Kupka, J. (2021): Šnekařův průvodce Lysou horou aneb Dej si pozor, kam šlapeš! – Beskydy, zpravodaj chráněné krajinné oblasti 2/2021, s. 10. Menčík, E. a kol. (1983): Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny. – ÚÚG, Praha, 307 s. Müller, J. et Bajer, V. (2010): Plán péče o přírodní rezervaci Zimný potok na období 2011–2020. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Myslikovjan, T., Chalupová, P. et Müller, J. (2021): Plán péče o přírodní rezervaci Zimný potok na období 2021–2040. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Kohout, M. (2008): Zhodnocení současného stavu a péče o rezervace východní části Beskydského regionu. – Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Antonín Buček. Plášek, V. & Cimalová, Š. (2003): Průzkum mechorostů a cévnatých rostlin masívu Lysé hory s komentářem k optimálnímu managementu území z pohledu druhové ochrany. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Simprová, P. (2006): Časové změny v letové aktivitě společenstva netopýrů v lesním prostředí. – Bakalářská práce, depon. in Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce Mgr. Jan Zukal, Dr. Ševčíková, K. (2019): Habitatové nároky lejska malého (Ficedula parva) v Beskydech. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Peter Adamík, Ph.D., doc. Mgr. Karel Weidinger, Dr. Tomčíková, L. (2012): Dendrogeomorfologická analýza geomorfologických procesů v povodí potoků Zimný a Suchý (východní svah Lysé hory; Moravskoslezské Beskydy). – Diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: RNDr. Karel Šilhán, Ph.D.
Vodopády Beskyd - Zimný vodopád |
| • Aktualizace 16. 4. 2024 | CHKO Beskydy | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |