Přírodní rezervace Noříčí

Přírodní rezervace Noříčí (23. 10. 2004)

Základní údaje: Přírodní rezervace Noříčí představuje zachované lesní porosty, které se rozkládají ve vrcholové části a na přilehlých prudkých suťovitých svazích rozsochy Nořící hory (1047 m n. m.),  svažujících se na severu a severozápadě do Frenštátské kotliny, na východě do údolí Bystré a na západě do údolí Malé Ráztoky. Nachází se v nadmořské výšce 680 až 1047 m n. m., v Radhošťské hornatině, geomorfologickém podcelku Moravskoslezských Beskyd, asi 1,3 km východně Malé Ráztoky (jižní část obce Trojanovice) a 2 km severně od horského střediska Pustevny. Katastrální území Trojanovice, okres Nový Jičín, CHKO Beskydy. Vyhlášeno 22. 7. 1955, přehlášeno 3. 8. 1999. Evidenční kód ÚSOP: 275. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková rozloha dle aktuálního plánu péče 37,9270 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Posláním rezervace je ochrana cenného lesního porostu s přirozenou dřevinnou skladbou typickou pro západokarpatskou oblast na svazích horského hřebene Nořící s bohatým zastoupením lesních typů a zajištění lesního společenstva s ohroženými rostlinnými a živočišnými druhy.

Přírodní rezervace Noříčí (23. 10. 2004)		Přírodní rezervace Noříčí (23. 10. 2004)

Geologie, půdní poměry: Po stránce geologické je Radhošťská skupina Moravskoslezských Beskyd součástí godulského příkrovu s tektonicky složitou stavbou podmíněnou sérií horotvorných pochodů, z nichž rozhodující význam měla druhá fáze alpínského vrásnění. V souvrství flyšových pískovců z období spodní křídy převládají ve vyšších polohách střední vrstvy godulské, charakterizované střídáním pískovců drobových a glaukonitických s jílovci, vyskytují se i čočky ostravického pískovce (slepence až brekcie). Na severních svazích se nacházejí spodní vrstvy godulské, v nepatrné míře (nižší polohy severních a severozápadních svahů) přiléhají pestré vrstvy godulské a lhotecké. Půdní pokryv je tvořen převážně hnědými lesními půdami a podzoly. Názorný geologický profil je odkryt v blízkém kamenolomu v Trojanovicích - Ráztoce.

Přírodní rezervace Noříčí - vrcholové partie Noříčí hory (23. 10. 2004)

Geomorfologicky charakterizují území západní části Moravskoslezských Beskyd výrazně modelované horské hřebeny na severních expozicích rozčleněné hluboce zaklesnutými údolími horských potoků s vodnatými přítoky, které dotvářejí silně členitý reliéf s extrémními svahovými poměry nad Frenštátskou kotlinou. Území přírodní rezervace je odvodňováno potoky Bystrá a Malá Ráztoka, náleží do umoří Baltského moře.

Flóra a vegetace: V lesních společenstvech přírodní rezervaci Nořící převažují bučiny asociace Luzulo-Fagetum (L5.4 Acidofilní bučiny), místy se nacházejí suťové a roklinové lesy svazu Tilio-Acerion a fragmenty bučin asociace Asperulo-Fagetum (L5.1 Květnaté bučiny). Pouze maloplošně a fragmentárně jsou v severní části rezervace zastoupeny horské klenové bučiny, v nichž dominují kapradiny papratka samičí (Athyrium filix-femina) a papratka horská (Athyrium distentifolium), z horských druhů vysokobylinných niv ptačinec hajní (Stellaria nemorum) a šťovík árónolistý (Rumex arifolius). Převládající dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica), v horní části přistupuje smrk ztepilý (Picea abies). V nižších polohách severního svahu je hojný javor klen (Acer pseudoplatanus), jedle bělokorá (Abies alba) se dochovala v horním patře pouze v několika exemplářích. Místy je vyvinuto keřové patro tvořené především zmlazením buku.

Kapradiny v PR Noříčí (foto Fr. Jaskula)		Přírodní rezervace Noříčí (foto Fr. Jaskula)

V podrostu se uplatňují především charakteristické druhy kyselých horských bučin jako bika lesní (Luzula sylvatica), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), papratka samičí (Athyrium filix-femina), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) a šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Vzácně se vyskytuje také bika bělavá (Luzula luzuloides), věsenka nachová (Prenanthes purpurea) a pitulník horský (Galeobdolon montanum). Na vysokobylinných nivách, prameništích a v suťových lesích se nachází poměrně bohaté populace oměje tuhého moravského (Aconitum firmum subsp. moravicum). Na okraji lesní cesty byla nalezena vzácná zdrojovka hladkosemenná (Montia fontana). Roztroušeně se na území rezervace vyskytuje hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), v bučinách také bika žlutavá (Luzula luzulina).

Z indikátorů květnatých bučin a suťových lesů jsou dále zastoupeny bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), rozrazil horský (Veronica montana), svízel vonný (Galium odoratum), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), udatna lesní (Aruncus vulgaris), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), kapraď rezavá (Dryopteris affinis), kapradina Braunova (Polystichum braunii), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) a žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium).

Přírodní rezervace Noříčí (23. 10. 2004)

Fauna: Na území rezervace bylo zaznamenáno několik druhů obojživelníků, např. čolek horský (Triturus alpestris), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria), plazi jsou zastoupeni ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara). Nejpočetnější skupinou obratlovců jsou ptáci, z nichž patří k vzácnějším strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), holub doupňák (Columba oenas), jeřábek lesní (Tetrastes bonasia) a kos horský (Turdus torquatus). Z dalších druhů byly zaznamenány např. datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), káně lesní (Buteo buteo), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), puštík obecný (Strix aluco) a krkavec velký (Corvus corax). Typickými druhy savců jsou norník rudý (Clethrionomys glareolus), veverka obecná (Sciurus vulgaris), kuna lesní (Martes martes), liška obecná (Vulpes vulpes), jezevec lesní (Meles meles), srnec obecný (Capreolus capreolus) a jelen evropský (Cervus elaphus). Oblast Radhošťské hornatiny je trvalou součástí biotopu silně ohroženého rysa ostrovida (Lynx lynx). Pouze náhodný výskyt byl zaznamenán u vlka obecného (Canis lupus) a medvěda hnědého (Ursus arctos).

Přírodní rezervace Noříčí (foto Fr. Jaskula)

Lesnictví: Porosty s převážně přirozeným zastoupením dřevin ve stáří kolem 160 let. V okolí vrcholu byl původní porost po poškození imisemi odtěžen a následně zalesněn smrkem. Po nahodilých těžbách došlo ve vyšších polohách na části území k silnému proředění a rozvoji bylinného patra, které stěžuje přirozenou obnovu.

Management, ohrožení: Před vyhlášením rezervace se zde do roku 1955 lesnicky hospodařilo, od tohoto roku nebyly plánovány úmyslné těžební zásahy. V následujících letech se zpracovávaly nahodilé těžby menšího rozsahu. V minulosti probíhal v povodí Malé Ráztoky rozsáhlý hydrologický výzkum, který ovlivnil také porosty v PR Noříčí. V roce 1996 došlo ke zmenšení původně chráněné plochy (výměra 52,41 ha) o 18 ha a následně k rozsáhlému odlesnění až těsně k jihozápadní hranici. V roce 1968 byla povolena výstavby lesní cesty procházející přes rezervaci. Ve vrcholové části byly poškozené části porostů v r. 1980 vytěženy a odlesněné plochy zalesněny převážně smrkem. V proředěných a prosvětlených porostech navazujících na vrcholovou partii byla značně ztížena přirozená obnova prudkým rozvojem bylinného patra a absencí padlých kmenů. Výstavbou odvozních cest došlo k otevření porostních stěn uvnitř porostů a k jejich částečnému rozvratu. K opětovnému přehlášení a rozšíření rezervace došlo v roce 1999, kdy k ní byly přičleněny zachovalé porosty na východním úbočí.

Přírodní rezervace Noříčí (foto Fr. Jaskula)		Přírodní rezervace Noříčí (foto Fr. Jaskula)

Managamentová opatření se na území PR soustředila na výsadbu stanovištně vhodných dřevin (jedle, buk, klen) a jejich následnou ochranu v oplocenkách, umělohmotnými spirálami a nátěry. Po funkčním dosloužení oplocenek se nedaří většinou udržet vysazené jedle v dobrém zdravotním stavu, když bývá silně atakována zvěří. Ochrana přirozeného zmlazení a výsadeb jedle, případně i buku, bude nadále odporována převážně pomocí oplocenek, nezbytná je jejich kontrola a urychlené opravy v jarním období. Během platnosti plánu péče v období let 2004 až 2013 nebyla na území rezervace nahodilá těžba zpracována, což přispělo k zachování a prohloubení přírodních procesů v lesních porostech. Budou zde i nadále ponechávány veškeré vývraty, zlomy a souše, jejich zpracování je možné pouze v případě pádu na odvozní lesní cestu. Rovněž je nutné udržovat stavy spárkaté zvěře na co nejnižší úrovni.

Rezervací neprochází žádná značená turistická stezka. Protíná ji však lesní cesta, po které je vedena okružní běžecká lyžařská trasa z Pusteven se strojně upravovanou stopou (Beskydská magistrála 5E). Další trasa je vedena z jižní strany kolem vrcholu Tanečnice po hřebínku směrem k Noříčí s obrátkou v těsné blízkosti hranice PR (Beskydská magistrála 5D). Obě trasy jsou v zimním období poměrně frekventované. Lesní cestou podél severní hranice je vedena také cyklotrasa (Radhošťská PG01). V letním období zde dochází ke zvýšenému pohybu cyklistů na horských kolech.

Jižní okraj PR Noříčí, vlevo vrchol Radhoště (23. 10. 2004)

Natura 2000: Přírodní rezervace Noříčí se nachází na území evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) o celkové rozloze 120 386,5 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Přírodní rezervace je také součástí Ptačí oblasti Beskydy. Předmětem ochrany jsou populace čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), puštíka bělavého (Strix uralensis), žluny šedé (Picus canus), datla černého (Dryocopus martius), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy.