Přírodní památka Ondrášovy díry

Přírodní památka Ondrášovy díry (20. 9. 2009)

Základní údaje: Přírodní památka Ondrášovy díry představuje unikátní pseudokrasový jeskynní systém na rozeklaném temeni rozsochy Lukšince v centrální části Moravskoslezských Beskyd. Nachází se v Lysohorské hornatině, v nadmořské výšce 840 až 940 m n. m., asi 1,5 km SZ od vrcholu Lysé hory (1323 m n. m.). Katastrální území Malenovice a Staré Hamry II, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Vyhlášeno: ONV Frýdek-Místek v roce 1990. Evidenční kód ÚSOP: 1344. Kategorie IUCN: přírodní památka. Celková rozloha 4,3403 ha (podle aktuálního plánu péče). Mapy.cz.

Předmět ochrany: Podzemní systém pseudokrasových puklinových a rozsedlinových jeskyní a jejich ekologických funkcí. Významný geomorfologický útvar, dokládající vývoj pískovcových flyšových formací. Terénní deprese, závrty a rozseté skalní bloky po svazích jsou důkazem účinků mrazu, ledu a gravitačních pohybů v této oblasti. Ojedinělá zoologická lokalita s koloniemi ohrožených druhů netopýrů.

Přírodní památka Ondrášovy díry (20. 9. 2009)


Přírodní památka Ondrášovy díry (20. 9. 2009)		Přírodní památka Ondrášovy díry (20. 9. 2009)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen flyšovými komplexy slezské jednotky. Území přírodní památky spadá do střední části vývoje vlastních godulských vrstev, ve kterých se střídají mocné vrstvy nazelenalých glaukonitických pískovců s vrstvami jílovců a slepenců. Územím prochází neostrá hranice mezi hnědými lesními půdami a horskými podzoly. V obou případech je pro tyto výšky příznančná malá mocnost půd, středně bohatý obsah živin a značná skeletovitost.

Vstup do Ondrášovy jeskyně (02. 9. 2009)

Vstup do Ondrášovy jeskyně (20. 9. 2009)

Geomorfologie, pseudokrasové jevy: Gravitačně rozvolněný zdvojený hřbet Lukšince s četnými povrchovými i podzemními pseudokrasovými jevy představuje fenomenální ukázku působení gravitačních procesů (hluboké svahové deformace, sesuvy, skalní řícení a suťové proudy, tzv. „debris flow“), které nemají na území České republiky obdobu. V menším měřítku jsou podobné jevy vyvinuté na hřbetu Čertova mlýna. Na hřbetu Lukšince se nacházejí tzv. gravitační příkopy, které probíhají paralelně s delší osou hřbetnice. Hloubka jednotlivých příkopů dosahuje maximálně 5 m, na jejich dně se nacházejí vstupy do rozsedlinových jeskyní. Koncentrace jeskynních systémů na Lukšinci je jedna z největších ve flyšovém pásmu Karpat.

Vstup do Ondrášovy jeskyně (20. 9. 2009)

Vznik pseudokrasových jeskyní je výsledkem druhé a třetí fáze třetihorního vývoje, kdy byla celá souvrství tektonickými pohyby deformována a lámána soustavami různě se křížících puklin a trhlin. Další vývoj je spojen s periglaciálními pochody a svahovými procesy. Tyto narušené lavicovité vrstvy pískovců byly vystaveny intenzivnímu mrazovému zvětrávání a gravitačnímu posunu hornin. Rozrušené bloky pískovců pak sjížděly do údolí. Sesuvem odtržených vrstev po poddajných blocích jílovců a ledu vznikaly systémy puklinových chodeb i větší dutiny. Pukliny byly mnohde překryty jinou vrstvou pískovce a nakupenými bloky, čímž vznikly různě dlouhé a různě velké podzemní prostory. Povrch byl zarovnán pokryvnými hlínami a vegetací.

Přírodní památka Ondrášovy díry (20. 9. 2009)

Několik zdejších rozsedlinových jeskyní tvoří obtížně průlezné pukliny rozestupujících se bloků pískovců, které jsou poměrně úzké a krátké, bez krápníkové výzdoby. Nejznámější je Ondrášova (Zbojnická) jeskyně, jejíž vstupní otvor (0,4 x 1,2 m) se nachází v horním jihovýchodním závěru 200 m dlouhé terénní deprese na hřebeni Lukšince, asi 10 m jižně od značené turistické stezky Lukšinec - Lysá hora. Celková hloubka jeskyně je 34,5 m a délka všech průlezných prostor ve třech úrovních je 217 m. Největší prostora této jeskyně má rozměry 9x7 m a dosahuje výšky až 5 m. Malá Ondrášova jeskyně se nachází asi 40 m sv. od turistické stezky na Lysou horu, v místě, kde sedlo Lukšince začíná stoupat. Jeskyně je 7,5 m hluboká s celkovou délkou 10,5 m. Nedaleko se nachází Studená (Ledová) jeskyně se stupňovitě klesajícími prostory o délce 10,5 m. Tato jeskyně má statodynamický mikroklimatický režim, což způsobuje, že se zde udržují ledové náletky i v letních měsících. Vývoj jeskyní nebyl ještě ukončen a dochází v nich k posunu kamenných bloků a k řícení. Proto jsou pro veřejnost nepřístupné.

Přírodní památka Ondrášovy díry (20. 9. 2009)

V roce 1989 byly objeveny na sv. svahu Lukšince Jeskyně na Lukšinci I-IV. Nacházejí se již mimo území přírodní památky, asi 250 m jv. od turistického rozcestníku Lukšinec. Největší je Jeskyně na Lukšinci I s celkovou délkou všech prostor 21 m a hloubkou 14 m. O pár let později, v roce 2002, byla objevena na SZ svahu hřebenu Lukšince Jeskyně „3-P“.

Flóra a vegetace: Lesní vegetaci přírodní památky Ondrášovy díry tvoří porosty založené zalesněním. Převažuje smrk ztepilý (Picea abies), přimíšeny jsou listnáče, jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus) a bříza bělokorá (Betula pendula), z jehličnanů ojediněle jedle bělokorá (Abies alba). Bylinný podrost tvoří např. třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), bika lesní (Luzula sylvatica), papratka samičí (Athyrium filix-mas) a papratka horská (Athyrium distentifolium), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella) a zlatobýl obecný (Solidago virgaurea).


Netopýr velký (Myotis myotis)		Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)

Fauna: V jeskyních žije množství bezobratlých živočichů, např. pavouků. Úkryt v nich hledají také drobní savci. Každoročně zde zimuje v počtu desítek jedinců netopýr velký (Myotis myotis) a netopýr vousatý (Myotis mystacinus), méně častý je netopýr brvitý (Myotis emarginatus), nepravidelně se vyskytují také netopýr vodní (Myotis daubentonii), netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), netopýr ušatý (Plecotus auritus) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Z plazů byla na území přírodní památky zaznamenána ještěrka živorodá (Lacerta vivipara).

Smrkové porosty v PP Ondrášovy díry (20. 9. 2009)

Lesnictví: Smrkové, mezernaté, uměle založené porosty na kamenitých až balvanitých půdách se nacházejí převážně ve fázi tyčovin přecházejících do stadia kmenoviny. V severní části je porost mladší, v současnosti ve stadiu tyčkoviny. V úzkém pruhu kolem vchodu do jeskyně rostou zakrslé formy dřevin. Jen v jižní části území je na malé výměře přičleněna smíšená buková kmenovina. Intenzivní lesnické využití se nepředpokládá, pouze v příznivějších terénních podmínkách budou možné zásahy ve prospěch stanovištně vhodných dřevin.

Rozsedlina se vstupem do Ondrášovy jeskyně (2. 2 .2003

Vstup do Ondrášovy jeskyně, i v největších mrazech
z ní stoupá teplý vzduch (2. 2. 2003)

Management, ohrožení: V lesních porostech se hospodaří podle platných lesních hospodářských plánů, zpracovaných v součinnosti s orgánem státní ochrany přírody, přičemž podkladem pro zpracování jsou ochranářské plány. Není dovoleno pojíždět těžkými mechanizmy a trhání pařezů výbušninami.

Hřbetem Lukšince vedou přes chráněné území značené turistické stezky z Frýdlantu nad Ostravicí a z Malenovic směřující na Lysou horu. Jen 50 m od JV okraje se napojují na značně frekventovanou (i v zimním období) červeně značenou turistickou stezku z Ostravice na Lysou. Riziko rušení netopýrů zimujících v jeskyních je zde tedy vysoké. Hlavní vstup do Ondrášovy jeskyně byl v roce 1985 uzavřen mříží, jednak z bezpečnostních důvodů, jednak pro klid zimujících netopýrů. V následujících letech docházelo pravidelně k ničení mříže vandaly. V současné době mříž instalována není, vchod do jeskyně je zabezpečen pomocí I profilu. Souběžně s turistickými trasami prochází přírodní památkou naučná stezka Lysá hora, jeden z panelů NS je umístěn v její těsné blízkosti. Jeskyně jsou využívány speleology ze ZO České speleologické společnosti ORCUS Bohumín k výzkumné činnosti. Sledují se posuny kamenných bloků a je prováděn pravidelný monitoring netopýrů zimujících v jeskyních.


Hřbet Lukšince - rozcestí turistických cest		Lysá hora z Lukšince (2.2.2003)

Historie: K Ondrášovým dírám se vztahuje řada lidových bájí a pověstí, které vyprávějí o síti podzemních děr, v nichž zbojník Ondráš schovával své poklady. Jedna z chodeb měla údajně směřovat do frýdeckého zámku, jiná do nitra Lysé hory, kde stojí mohutný Ondrášův zámek, jehož vstup u vodopádů Satina je zavalen velkými balvany.

Natura 2000: Přírodní památka Ondrášovy díry je součástí evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) o celkové rozloze 120 386,5 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích. Je také v překryvu s Ptačí oblasti Beskydy.

Temeno rozsochy Lukšince skrývá PP Ondrášovy díry (2. 2. 2003)

Literatura:

Andreas, M., Cepáková, E. et Hanzal, V. (2010): Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. 2., aktualiz. a dopl. vyd. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 94 s.

Blahuta, J. (2012): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území Moravskoslezských Beskyd. Bakalářská práce, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí práce: Ing. Tomáš Koutecký, Ph.D.

Bubík M., Krejčí O., Kirchner K. (2004): Geologická minulost a přítomnost Frýdecko-místecka. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, s. 24.

Hromas, J. (ed.) et al. (2009): Jeskyně. In: Mackovčin, P., Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XIV. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. Praha, 608 p.

Foldyna, J., Pavlica, J. (1968): Pseudokras masívu Lysé hory a Kněhyně (předběžná zpráva). - Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské v Ostravě, řada hornicko-geologická 14/2: 69-82, Ostrava.

Kašing, M. (2013): Analýza přírodního a umělého kryptoklimatu z hlediska proudění vzduchu a ventilace (na příkladu Velké Ondrášovy jeskyně v Moravskoslezských Beskydech a Nittmannova dolu v Zálužné u Vítkova). Bakalářská práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí: Doc. RNDr. Tomáš Pánek, Ph.D.

Kašing, M. (2015): Mechanismus proudění vzduchu ve Velké Ondrášově jeskyni. Diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí: RNDr. Jan Lenart, Ph.D.

Kašing, M. (2020): Komplexní výzkum pseudokrasových jeskyní Vnějších Západních Karpat. – Disertační práce. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta. Vedoucí práce Petr Skupien.

Kotouč, M. (2011): Predispozice a struktura hluboké svahové deformace na Lukšinci (masiv Lysé Hory): analýza pseudokrasových jeskynních systémů. Diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Katedra fyzické geografie a geoekologie. Vedoucí práce: Doc. RNDr. Tomáš Pánek, Ph.D.

Lenart, J. (2010): Jeskyně v Ondrášově skále: kombinace krasu a pseudokrasu? Speleo 2010, sv. 56, s. 8–10.

Lenart, J. (2010): Pseudokrasové geosystémy severní části Vnějších Západních Karpat (na příkladu vybraných lokalit). Diplomová práce. Ostravská univerzita, Katedra fyzické geografie a geoekologie. Vedoucí práce: RNDr. Jan Hradecký, Ph.D.

Lenart, J. (2011): Příspěvek k poznání mikroklimatu Ledové jeskyně na Lukšinci v Moravskoslezských Beskydech. Speleofórum 30: 39–42.

Lenart, J. (2021): Geologové na Lukšinci. – BESKYDY – zpravodaj chráněné krajinné oblasti 2/2021, s. 15.

Mlejnek, R. & Rejl, J. (2015): Zimoviště netopýrů v nekrasových jeskyních. Ochrana přírody 2/2015.

Műller, J. & Wolf, P. (2014): Plán péče o přírodní památku Ondrášovy díry na období 2015 - 2024. Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Novosad, S. (1956): Fosilní rozeklání hřbetu Lukšinec u Lysé hory. - Časopis pro mineralogii a pedologii, sv. 1, č. 2: 126-131, Praha.

Servus, M. (2004): Plán péče o PP Ondrášovy díry na období 2005 – 2014. Depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Stacke, V. & Tábořík, P. (2015): Interaction of the hillslopes and valley bottoms on the NW slope of the Lysá hora Mt., the highest peak of the Western Beskids. In: Carpathian Journal of Earth and Environmental Sciences, May 2015, Vol. 10, No. 2, p. 159 – 174.

Šesták, L. (2016): Mikropohyby skalních bloků v sesuvných územích Vnějších Západních Karpat. – Diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí: RNDr. Jan Lenart, Ph.D.

Šulgan, F. et Bubík, M. (1993): Databáze významných geologických lokalit: 660 Ondrášovy díry [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-22]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/660.

Wagner, J. a kol. (1990): Jeskyně Moravskoslezských Beskyd a okolí. Česká speleologická společnost, sv. 17, Praha.

Wagner, J. (1991): Zpráva o výsledcích speleologických prací v oblasti CHKO Beskydy za období 1989–1990. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Wagner, J. (2001): Zimoviště netopýrů v Nízkém a Hrubém Jeseníku, Oderských vrších a
Moravskoslezských Beskydách. Vespertilio 5: 287–302.

Wagner, J. (2019): Netopýři a jeskyně Moravskoslezských Beskyd– In: BESKYDY – zpravodaj chráněné krajinné oblasti 2/2019, s. 3–4.

Wagner, J. (2021): V říši boha Radegasta. – 1. vydání. Bohumín: Česká speleologická společnost 7-01 Orcus Bohumín, 272 s. ISBN 9788027099252.

Weissmannová, H a kol. (2004): Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Ondrášovy díry - podrobné informace o jeskyních na hřbetu Lukšince v rubrice Jeskyně Moravsko-slezských Beskyd na webu Speleologického klubu ORCUS Bohumín.

• Aktualizováno 14. 1. 2022