Přírodní rezervace Smrk

Přírodní rezervace Smrk od Čeladné (29. 8. 2004)

Základní údaje: Rozsáhlá přírodní rezervace Smrk představuje území výjimečných přírodních hodnot s vysokohorským smrkovým lesem a smíšenými lesními porosty ve vrcholových, podhřebenových i středních partiích izolovaného horského masívu Smrku (1276 m n. m.), druhé nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd. Nachází se mezi údolími Čeladenky a Ostravice ve východní části Radhošťské hornatiny, po obou stranách hřebenové části Smrku, na plochých hřbetech i prudších až velmi prudkých svazích všech expozic, v rozpětí nadmořských výšek 800 až 1276 m n. m., asi 3,0 km jihozápadně od obce Ostravice. Katastrální území Čeladná, Ostravice 1 a 2, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Původní rezervace byla vyhlášena v r. 1996, nově vyhlášena a rozšířena na současnou rozlohu byla v r. 2004. Evidenční kód ÚSOP: 1883. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková rozloha 340,8831 ha (největší rezervace v CHKO Beskydy). Mapy.cz.

Přírodní rezervace Smrk (29. 8. 2004)		Přírodní rezervace Smrk (29. 8. 2004)

Předmět ochrany: Dochované fragmenty ekosystému přirozeného karpatského lesa jedlobukového až smrkového lesního vegetačního stupně s bohatou diverzitou rostlinných i živočišných druhů v rozsáhlém území, které zahrnuje vrcholové i střední polohy masivu Smrku (1276 m n. m.) v Moravskoslezských Beskydech. Posláním rezervace je rovněž umožnit přirozené procesy v lesním prostředí.

Geologie, půdní poměry: Území je součástí slezské jednotky vnějšího flyšového pásma Západních Karpat, spadá do oblasti mohutného vývoje vlastních godulských vrstev. Skupinu Smrku budují několikakilometrové polohy godulského souvrství (senon-turon), převládá zde střední oddíl godulských vrstev charakteristický hrubě rytmickým flyšem s mocnými lavicemi glaukonitických pískovců. Spodní oddíl godulských vrstev s jemně rytmickým flyšem má v území nesouvislé rozšíření. Na bázi godulského vývoje se vytvořil geomorfologicky významný horizont ostravického pískovce v rámci mazáckého souvrství tvořený masivními hrubozrnnými křemitými pískovci a slepenci. Severní úpatní Smrku tvoří méně odolná souvrství v podloží godulského komplexu - vrstvy lhotecké a těšínsko-hradišťské. Morfologicky se projevují hlavně polohy křemitých pískovců hradišťského typu (apt-valangin). Půdními typy jsou středně hluboké až hluboké kambizemě, kryptopodzoly, rankery, místy i gleje a fluvizemě.

Přírodní rezervace Smrk (29. 8. 2004)

Geomorfologie: Ploché temeno Smrku leží v nejvyšší úrovni beskydského zarovnání. Na prudkých severních a západních svazích probíhá intenzivní fluviální modelace terénu. Výrazným geomorfologickým prvkem jsou svahové deformace různé geneze. Severní svahy jsou pokryty balvanitou sutí, místy charakteru kamenného moře, jižní hlinitějším pláštěm zvětralin. Na severní hraně temene kolem kóty 1268 m n. m. vznikl výrazný 6 m vysoký mrazový srub (skaliska typu „tory“). Na jižním svahu Smrku, již mimo území rezervace, se nachází malá pseudokrasová puklinová jeskyně s úzkou chodbou dlouhou 6,5 m.

Mrazový srub na vrcholu Smrku (29. 8. 2004)

Hydrologie: Území PR Smrk spadá do hydrogeologického rajónu „Flyš v mezipovodí Odry“. Severozápadní svahy Smrku odvodňují Kořenský potok a Matulákův potok do Čeladenky, jižní a jihozápadní svahy odvodňují toky Kyčerov, Břestový potok, Čeladenský a Dešťanský potok. Do Ostravice ústí Bučací potok, který je hlavní hydrografickou osou severních svahů. Výjimečný ekotop Bučacího potoka s kaskádami a jedním z největších vodopádů v CHKO Beskydy je chráněn jako stejnojmenná přírodní rezervace.

Přírodní rezervace Smrk (29. 8. 2004)

Flóra a vegetace: Na rozlehlém a značně členitém území přírodní rezervace Smrk se nacházejí fragmenty přirozeného karpatského lesa jedlobukového až smrkového lesního vegetačního stupně. Střídají se zde různé typy přírodních stanovišť zahrnující mimo jiné také lesní prameniště i kamenité až balvanité sutě. Ve vegetaci vrcholových partií masívu Smrku převažují porosty horských třtinových smrčin asociace Calamagrostio villosae-Piceetum s přechody k asociaci Vaccinio-Piceetum. Třtinové smrčiny jsou vyvinuty na svazích v supramontánním stupni. Tvoří zde horní hranici lesa, při níž jsou porosty následkem extrémních klimatických poměrů rozvolněnější. Hlavní dřevinou stromového patra je smrk ztepilý (Picea abies), dominantním druhem bylinného patra je třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), doprovází ji bika lesní (Luzula sylvatica), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), podbělice alpská (Homogyne alpina), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella) a pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium). Výrazně méně jsou rozšířeny horské papratkové smrčiny asociace Athyrio alpestris-Piceetum, místy v mozaice se subalpínskými kapradinovými nivami. Na imisních holinách se uplatňují zejména papratka horská (Athyrium distentifolium), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) a ostružiník maliník (Rubus idaeus).

Oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum)		Lilie zlatohlavá (Lilium martagon)

Dále jsou zastoupeny horské klenové bučiny asociace Aceri-Fagetum, jejichž druhová diverzita je obohacena častými prameništi. Na svazích, zejména v hluboce zaříznutých údolích, se maloplošně vyskytují typická společenstva suťových lesů asociace Mercuriali-Fraxinetum. V nižších polohách se vyvinula společenstva druhově chudých acidofilních bučin asociace Luzulo-Fagetum, místy inklinující k asociaci Calamagrostio arundinaceae-Fagetum a Dryopterido dilatatae-Fagetum. Smíšené lesní porosty s dominancí buku lesního (Fagus sylvatica) mají mnohdy pralesovitý charakter, vyznačují se dostatečným podílem tlejícího dřeva a různověkostí porostů.

Velmi cennými biotopy jsou lesní prameniště a vysokobylinné nivy podél potoků se zastoupením vzácných a ohrožených druhů. Významný je především hojný výskyt oměje tuhého moravského (Aconitum firmum subsp. moravicum), karpatského prvku potočních lemů zařazeného do mezinárodních seznamů ohrožených druhů. Dále se zde spíše vzácněji vyskytují kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), oměj pestrý (Aconitum variegatum), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium) a violka dvoukvětá (Viola biflora). Roztroušeně roste ve vysokobylinných nivách a smrčinách kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum) a čarovník alpský (Circaea alpina). V suťových lesích, ve svahových partiích a ve stržích potoků, je hojná měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), která místy tvoří dominantu bylinného patra. Doprovází ji udatna lesní (Aruncus vulgaris), vzácně také krtičník žláznatý (Scrophularia scopolii), kapraď rezavá (Dryopteris borreri), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), rybíz skalní (Ribes petraeum) a zimolez černý (Lonicera nigra). Rovněž v suťových lesích a klenových bučinách je relativně početně zastoupen méně častý zástupce kapraďorostů kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum).

Sleziník zelený (Asplenium viride), PR Smrk (29. 8. 2004)

Pouze fragmentárně jsou zastoupeny druhy květnatých bučin, jako např. kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a samorostlík klasnatý (Actaea spicata). V klenových bučinách a v suťových lesích se vzácně vyskytuje lilie zlatohlavá (Lilium martagon), na lesních okrajích také hruštička menší (Pyrola minor). Podél svážnic je místy hojná plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum), roztroušeně se vyskytuje historicky zavlečený druh ožanka lesní (Teucrium scorodonia), pouze vzácně plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), plavuník zploštělý (Diphasiastrum complanatum) a vranec jedlový (Huperzia selago). Na lesních světlinách a podél cest roste hojně hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), na vrcholu Smrku lze nalézt na stinných skalkách sleziník zelený (Asplenium viride). Ve smrčinách na kyselých půdách se vzácně vyskytuje kapradina žebrovice různolistá (Blechnum spicant).

V přírodní rezervaci Smrk bylo dosud zaznamenáno celkem 104 druhů mechorostů. Z epifytických zástupců se vyskytují např. játrovky kovanec plochý (Frullania dilatata), kroknice vidličnatá (Metzgeria furcata) a rožeňka dutolistá (Lejeunea cavifolia), z mechů ohrožené druhy prstenatka plazivá (Platygyrium repens) a šurpek tupolistý (Orthotrichum obtusifolium). K nejzajímavějším epixylickým druhům patří játrovka trsenka hladká (Jungermannia leiantha) a kriticky ohrožený mech, tzv. naturový druh, šikoušek zelený (Buxbaumia viridis). Z významných terestrických druhů byla nalezena např. játrovka bezžilka mastná (Aneura pinguis) a mechy krondlovka drobná (Fissidens pusillus), plonitka horská (Oligotrichum hercynicum) a bělovec úhledný (Pseudotaxiphyllum elegans). K nejvýznamnějším epilithickým druhům patří kriticky ohrožený mech křivoštět skalní (Campylostelium saxicola) a vlasoústka tenkozobá (Trichostomum tenuirostre).

Přírodní rezervace Smrk (29. 8. 2004)		Přírodní rezervace Smrk (29. 8. 2004)

Fauna: Lesní porosty v přírodní rezervaci Smrk představují unikátní ekosystémy, na které je existenčně vázána celá řada vzácných a ohrožených druhů živočichů. K nejvýznamnějším zástupcům dendrofilní fauny měkkýšů (Mollusca) patří endemická závornatka vřetenatka Ranojevičova moravská (Vestia ranojevici moravica), která zde dosahuje východní hranice svého rozšíření. Z dalších významných druhů byla nalezena řasnatka lesní (Macrogastra plicatula) a vrásenka pomezní (Discus ruderatus). Na pramenné průsaky a suťové polohy s nitrofilní bylinnou vegetací je vázáno několik ohrožených plžů, např. řasnatka nadmutá (Macrogastra tumida), vřetenatka nadmutá (Vestia turgida) a skelnička karpatská (Vitrea transsylvanica). Významný karpatský prvek představuje také nahý plž podkornatka karpatská (Lehmannia macroflagellata), horský druh dosahující na našem území západní hranice rozšíření.

Žebrovice různolistá (Blechnum spicant), PR Smrk (29. 8. 2004)

Během entomologického průzkumu zaměřeného na brouky (Coleoptera) bylo dosud v PR Smrk zjištěno 148 druhů. Mezi typické prvky karpatských lesů patří např. střevlíčci Pterostichus foveolatus a Pterostichus pilosus. Na fragmenty pralesovitých porostů s bukem, klenem a mohutnými odumírajícími jedlemi jsou svým vývojem vázané saproxylické druhy brouků. K nejvýznamnějším patří kriticky ohrožený roháček jedlový (Ceruchus chrysomelinus), lokální a vzácný druh indikující zachovalé, přírodě blízké porosty. Jeho larvy se vyvíjejí v odumřelém dřevě (především jedle a smrku) v pokročilém stádiu rozkladu. Na odumírající jedle je vázaný také červotoč Xestobium austriacum, na javor klen ohrožený lesák Phloeostichus denticollis a vzácný tesařík javorový (Ropalopus ungaricus). Bylo zde nalezeno také několik vzácných a ohrožených druhů kovaříků, např. Ampedus melanurus, Ampedus suecicus a Diacanthous undulatus. Pod kůrou usychajících jedlí žije typický pralesní brouk čeledi Trogossitidae – kornatec velký (Peltis grossa), zaznamenán byl také kornatec drobný (Peltis ferruginea). Z rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) zde žije kobylka pieninská (Isophya pienensis), horský druh, který byl v ČR poprvé zaznamenán v roce 2004 na několika lokalitách v CHKO Beskydy. Z faunistického hlediska je také významný výskyt chrostíka Rhyacophila philopotamoides.

Přírodní rezervace Smrk (29. 8. 2004)

Při inventarizačním průzkumu motýlů (Lepidoptera) bylo zaznamenáno celkem 435 druhů. Na kapradiny je svým vývojem vázán hrotnokřídlec kapradinový (Pharmacis fusconebulosa), vzácný horský až podhorský druh, který patří mezi indikátory kvality horských smrčin. Z pozoruhodných mykofágních druhů byli nalezeni především vzácní moli Archinemapogon yildizae a Nemapogon nigralbella. Motýly s výraznou potravní vazbou housenek na hořec tolitovitý představují pernatuška hořepníková (Stenoptilia graphodactyla), vzácný horský druh známý jen z několika málo lokalit na Moravě, a lokálně se vyskytují píďalka hořcová (Perizoma obsoletata), která byla poprvé v ČR nalezena v roce 1985 v okolí Čeladné. K velmi vzácným nálezům v PR Smrk patří píďalka různorožec borůvkový (Arichanna melanaria), na bohaté podrosty borůvčí je vázán také drobný zelenopláštník borůvkový (Jodis putata). Na jedli a smrk je svým vývojem vázaná vzácná píďalka jedlová (Thera vetustata), k zajímavým horským druhům patří píďalka vlochyňová (Xanthorhoe incursata) a šedokřídlec jeřábový (Venusia cambrica). Vlhká a stinná stanoviště listnatých lesů vyhledává pestře zbarvená krásněnka skvostná (Oecophora bractella), v květnatých bučinách žije např. píďalka síťkovaná (Eustroma reticulata. Housenky píďaličky kýchavicové (Eupithecia veratraria) se živí květy a plody kýchavice bílé, na vysokostébelné nivy horských potoků s porosty oměje je vázán kovolesklec omějový (Polychrisia moneta), zaznamenán zde byl také kovolesklec kopřivový (Syngrapha interrogationis).

Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea)		Papratka horská (Athyrium distentifolium)

Významný je také výskyt 12 druhů čmeláků (Hymenoptera, Bombidae), k dominantním druhům zde patří čmelák hájový (Bombus lucorum), čmelák luční (Bombus pratorum) a čmelák rolní (Bombus pascuorum). Ve vrcholových partiích Smrku byl nalezen v ČR velmi vzácný čmelák drobný (Bombus jonellus), jehož výskyt má celorepublikový význam. Čmelák Bombus sidemii patří k nejvzácnějším druhům čmeláků v České republice, beskydské přírodní rezervace Smrk a Lysá hora jsou pravděpodobně jedinými známými lokalitami v ČR. Pozoruhodný je také výskyt čmeláka Bombus magnus. Všechny zmíněné druhy jsou typické pro horské oblasti a jsou vázány na lesní paseky, mýtiny, okraje lesů a vlhká okolí potoků ve vyšších nadmořských výškách.

K běžným druhům obojživelníků patří skokan hnědý (Rana temporaria), pouze lokálně se na příhodných místech vyskytuje kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a čolek horský (Ichthyosaura alpestris), ve středních partiích je relativně hojný mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Z plazů zde žije ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a slepýš východní (Anguis colchica). Na více místech byla pozorována také zmije obecná (Vipera berus), v okolí pramenišť pak užovka obojková (Natrix natrix). Průzkumu obojživelníků a plazů nebyla na Smrku věnována větší pozornost, proto lze hlavně v nižších polohách očekávat výskyt dalších druhů.

Linduška horská (Anthus spinoletta)

Rozsáhlý lesní komplex odlehlého horského masívu donedávna relativně málo zatížený turistikou poskytuje vhodné životní podmínky četným druhům ptáků, kteří mají vysoké nároky na klid. V rozvolněných smrčinách dosud přežívá kriticky ohrožený tetřev hlušec (Tetrao urogallus), hlavně ve vyšších polohách se vyskytuje jeřábek lesní (Tetrastes bonasia), jehož populace dosahuje v masívu Smrku nejvyšší početnosti v celé CHKO Beskydy. Ve starých smrčinách hnízdí datlík tříprstý (Picoides tridactylus), na holinách v nejvyšších partiích byla pozorována linduška horská (Anthus spinoletta). Ve starých bučinách s doupnými stromy žije např. strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), žluna šedá (Picus canus), holub doupňák (Columba oenas), lejsek malý (Ficedula parva) a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). V posledních letech zde byla potvrzena také kriticky ohrožená sova puštík bělavý (Strix uralensis). Z dalších významných druhů ptáků byl v PR Smrk pozorován mimo jiné čáp černý (Ciconia nigra), krkavec velký (Corvus corax), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud velký (Dendrocopos major), lejsek šedý (Muscicapa striata), kos horský (Turdus torquatus), pěvuška modrá (Prunella modularis), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), skorec vodní (Cinclus cinclus), sluka lesní (Scolopax rusticola), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), krahujec obecný (Accipiter nisus), ostříž lesní (Falco subbuteo), včelojed lesní (Pernis apivorus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus) a puštík obecný (Strix aluco).

Přírodní rezervace Smrk (29. 8. 2004)

Z drobných savců se vyskytuje např. rejsek horský (Sorex alpinus), očekávat lze také výskyt silně ohrožené myšivky horské (Sicista betulina), která je považována za glaciální relikt. K ohroženým druhům hlodavců patří všude ubývající veverka obecná (Sciurus vulgaris). Z velkých savců se zde vyskytuje srnec obecný (Capreolus capreolus), jelen evropský (Cervus elaphus) a prase divoké (Sus scrofa), které bylo v nedávné minulosti na horách vzácností. Oblast Smrku je trvalým biotopem rysa ostrovida (Lynx lynx). Přitahuje také další velké šelmy, které do Beskyd přecházejí ze Slovenských hor. Několikrát byl na Smrku zaznamenán výskyt medvěda hnědého (Ursus arctos) na základě pobytových znaků i přímého pozorování medvědice s medvídětem. V lesích a ve vrcholových partiích jsou také nepravidelně nacházeny stopy vlka obecného (Canis lupus).

PR Smrk (foto F. Jaskula)		PR Smrk (foto F. Jaskula)

Lesnictví: V přírodní rezervaci Smrk se nacházejí větší či menší celky přirozeného karpatského lesa 5. až 8. lesního vegetačního stupně od jedlobučin a suťových lesů až po vysokohorské smrčiny, na území rezervace bylo vylišeno celkem 22 souborů lesních typů. Nejcennějšími částmi jsou zachovalé zbytky přirozených porostů stáří až 325 let (vztaženo k r. 2017) blízké původním beskydským lesům jak svým druhovým složením, tak tloušťkově i výškově rozrůzněnou porostní výstavbou, které se zachovaly díky odlehlosti a obtížné dostupnosti území s členitým terénem a prudkými svahy. Ponechávají se zde stojící souše, vývraty a zlomy, které jsou nezbytnou podmínkou pro přirozenou obnovu vysokohorského lesa. V přirozených částech porostů se zachoval vzácný horský ekotyp původního beskydského smrku, který vyniká velikostí a úzkou štíhlou korunou.

Mezi nejcennější, tzv. jádrové porosty (bezzásahová území), patří lesní porost SV od vrcholu Smrku nad Barabskou cestou s velmi cenným zbytkem přirozené smrčiny s autochtonním beskydským smrkem, dále Kořenská ráztoka – Jahodová (rozvolněný, pralesovitý porost s převahou buku a příměsí klenu v SZ cípu rezervace) a Pod Hubertkou (pralesovitý porost s bukem, klenem a smrkem, s četnými prameništi, množstvím padlého dřeva a souší východně od lovecké chaty Hubertka). Další jádrové porosty představuje poměrně rozsáhlý komplex bučin se suťovými enklávami ve žlebech mezi Slepou a Smrkovou cestou v JZ cípu rezervace a lokalita Daličany (malý zbytek věkově a prostorově diferencované přirozené smrčiny okolo suchého žlebu v JV cípu rezervace). Ve východní části se nacházejí pralesovité porosty pod Studenčanským hřebenem a komplex pralesovitých porostů v okolí lovecké chaty Klinská, představující přirozený přechod smrkové bučiny s jedlí (Pereťanky) do bukových smrčin s převahou původního ekotypu smrku.

Jižní okraj přírodní rezervace Smrk z cesty Investička (5. 9. 2004)

Dalším porostním typem v PR Smrk jsou uměle založené stejnověké smrčiny v podhřebenové části. Na imisní holiny a místa, kde bývaly na Smrku v minulosti pravděpodobně pastviny, byla v 50. a 80. letech 20. stol. vysazována borovice kleč, která zde časem vytvořila kompaktní neprostupné porosty. Místy byl vysazován také nepůvodní smrk pichlavý. Severní úbočí Smrku bylo počátkem 80. let 20. století odlesněno po odumření velké části převážně smrkových porostů oslabených imisemi a teplotním šokem na přelomu let 1978-79, kdy se náhle ochladilo o více jak 20°C. Ušetřeny byly jen bučiny v okolí Bučacího potoka (dnes součást PR Bučací potok) a několik menších ploch v Kořenské ráztoce a nad Barabskou cestou pod vrcholem Smrku. V posledních letech jsou lesní porosty v oblasti Smrku obnovovány postupně, jemnějšími zásahy, cílevědomě je zvyšován podíl melioračních a zpevňujících dřevin, zejména buku a jedle.

Management, ohrožení: Většina lesních porostů byla v minulosti hospodářsky využívána a především v podhřebenové části došlo k výrazné změně druhové skladby. Vrcholové partie jsou dlouhodobě ovlivňovány exhaláty z ostravské aglomerace, mimo jiné z Třineckých železáren. Závažným problémem jsou škody na umělé i přirozené obnově jedle způsobované přemnoženou spárkatou, především jelení zvěří. Nebezpečím pro tetřevovité ptáky hnízdící na zemi jsou kromě lišek a kun také vysoké stavy černé zvěře.

Přírodní rezervace Smrk od Čeladné (29. 8. 2004)

Rezervace je přístupná pouze po značených turistických stezkách, hřebenovými partiemi přes vrchol Smrku a po JZ hranici prochází poměrně frekventovaná červeně značená trasa z Ostravice do Horní Čeladné a dále až na Čertův Mlýn a Pustevny. V sedle pod Smrkem se napojují méně využívané turistické stezky od hráze vodní nádrže Šance (žlutá) a ze Starých Hamrů – Samčanky (modrá značka). Nejvíce turistů přichází na Smrk v průběhu letních prázdnin (více než tisíc návštěvníků za měsíc). Značnou zátěž pak představuje konání tradičního závodu B7 (=Beskydská sedmička, extrémní přechod Beskyd a horský maraton dvojic), kdy územím PR Smrk prochází během jednoho dne kolem 2 tisíc účastníků závodu. Na Smrku nejsou, na rozdíl od protější Lysé hory, žádné turistické objekty. Na JZ hřbetu Smrku, v nadmořské výšce 1150 m n. m., se nachází lovecká chata Hubertka, u SV okraje PR Smrk (již mimo chráněné území) stojí lovecká chata Klinská. V blízkosti vrcholu se nacházejí pomníčky (kamenné mohyly) Johna Lennona, Jana Palacha a hokejisty Ivana Hlinky. Na Smrku má pamětní desku také Josef Bierský, člen paradesantního výsadku Operace Wolfram.

Masív Smrku je protkán poměrně hustou sítí zpevněných lesních odvozních cest (asfaltová lesní cesta Investička, Klinská, Nová, Barabská, Slepá, Smrková cesta…), které zpřístupňují celou oblast Smrku k provozování nejrůznějších rekreačních, sportovních i jiných aktivit (sběr lesních plodů a hub, turistika, horská cyklistika, běžecké lyžování, skialpinismus, chůze na sněžnicích, bivakování, stanování, zakládáním ohňů…). Závažným negativním jevem širšího okolí, včetně vlastní rezervace, jsou nepovolené jízdy na terénních motocyklech a čtyřkolkách a také provozování motorového paraglidingu v malých výškách nad korunami stromů. Především zimní aktivity nelegálně provozované ve volném terénu PR Smrk mohou mít pro citlivé druhy živočichů, hlavně tetřeva, fatální následky.

Správa CHKO Beskydy připravila návrh klidových oblastí, v nichž by mělo být z důvodu ochrany přírody výrazně omezeno pořádání hromadných sportovních a turistických akcí. Jednou z nich je i Klidová oblasti Smrk, propojující přírodní rezervace na Smrku s Tetřeví oblastí Trojačka.

Kamenná mohyla Jana Palacha na vrcholu Smrku (29. 8. 2004)		Odumřelé smrkové porosty nad chatou Hubertka (29. 8. 2004)

Prioritním zájmem v PR Smrk je uchování a ochrana přirozeného karpatského lesa jedlobukového až smrkového lesního vegetačního stupně. Nejcennější části, tzv. jádrové porosty, jsou ponechány samovolnému vývoji s výjimkou ochrany přirozeného zmlazení málo zastoupených dřevin (jedle, klen, jilm) před poškozováním spárkatou zvěří. Péče o zbývající části chráněného území je zaměřena na postupné zvyšování druhové, prostorové a věkové rozrůzněnosti lesních porostů s vyloučením holosečného způsobu hospodaření. Z programu péče o krajinu byly provedeny podsadby jedle bělokoré, javoru klenu a buku lesního pod ochranou mateřského porostu, méně i výsadby na otevřené plochy po kalamitách. Na lokalitě Kořenská ráztoka byla provedena také podsadba omezeného počtu jedinců tisu červeného pocházejícího z autochtonního sadebního materiálu se zajištěním jejich individuální ochrany. V nejvyšších partiích Smrku a na jeho severozápadním svahu byly vyřezávány nepůvodní dřeviny borovice kleč a smrk pichlavý za účelem obnovy původního charakteru rozvolněné horské smrčiny. Tato opatření by měla zajistit existenci životaschopných populací tetřeva hlušce, jeřábka lesního a dalších vzácných druhů ptáků, velkých šelem i řady dalších rostlinných a živočišných druhů.

Přírodní rezervace Smrk (foto F. Jaskula)

Historie ochrany: Původní přírodní rezervace Smrk byla zřízena vyhláškou č. 1/96 Správy CHKO Beskydy ze dne 22. 2. 1996 na území o celkové rozloze 161,25 ha. Zaujímala přitom pouze vrcholové partie stejnojmenné hory. K podstatnému rozšíření na více než dvojnásobnou rozlohu došlo v roce 2004 (vyhláška č. 5/2004 Správy CHKO Beskydy ze dne 30. 8. 2004). Přírodní rezervace Smrk spolu s dalšími chráněnými územími v masivu Smrku (PR Malý Smrk, PR Bučací potok a PR Studenčany) zaujímají v současnosti celkovou plochu 536 ha.

Natura 2000: Přírodní rezervace Smrk je součástí území evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) o celkové rozloze 120 386,5 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Rezervace je také v překryvu s Ptačí oblastí Beskydy, předmětem ochrany jsou populace čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), puštíka bělavého (Strix uralensis), žluny šedé (Picus canus), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datla černého (Dryocopus martius), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy. Rezervace se nachází přímo v jedné z vymezených jádrových oblastí pro tetřeva: Smrk – Malý Smrk.

Výhled z Lysé hory na Radhošťskou hornatinu s dominantním Smrkem (2. 2. 2003)