Přírodní rezervace TrojačkaZákladní údaje: Přírodní rezervace Trojačka představuje listnaté i smíšené lesní porosty 4. a 5. vegetačního stupně s pestrým bylinným patrem. Bohatou vegetací pokryté suťové kužele doplňují drobné skalní výchozy. Rezervace se nachází v západním výběžku Radhošťské hornatiny, ve střední části Veřovických vrchů (Hodslavického Javorníku), na severně až severozápadně orientovaných svazích pod vrcholem Trojačka (710 m n. m.) v nadmořské výšce 475 až 710 m n. m., asi 1,8 km jihozápadně od obce Mořkov (železniční stanice). Katastrální území Hodslavice, ochranné pásmo také k. ú. Hostašovice, Mořkov (vše okres Nový Jičín), Krhová a Zašová okres Vsetín, CHKO Beskydy. Vyhlášeno 10. 2. 1969, rozšířeno v roce 2004 na současnou rozlohu. Evidenční kód ÚSOP: 449. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 60,4621 ha (podle aktuálního plánu péče). Mapy.cz. Předmět ochrany: Komplex listnatých smíšených porostů s fragmenty přírodních suťových lesů ve věku okolo 170 let (pozn. v roce 2004) na severních svazích Veřovických vrchů s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, zejména kriticky ohrožené kapradiny jazyku jeleního (Asplenium scolopendrium). Nedílnou součástí poslání rezervace je rovněž ochrana přirozených procesů v lesním prostředí. Geologie, půdní poměry: Geologicky spadá území přírodní rezervace Trojačka k vnějšímu flyšovému pásmu slezské jednotky, budované sedimenty godulského vývoje. Nejníže leží lhotecké souvrství (alb – cenoman) s převahou slabě vápnitých jílovců prostoupených lavicemi pískovců, následují spodní (pestré) vrstvy godulské (cenoman) s červenavými jílovci a čočkami pískovců, nejvýše leží svrchní godulské vrstvy (cenoman – turon) tvořící hřbet Hodslavického Javorníku. V reliéfu severních svahů se uplatňuje příkrovová stavba pohoří ovlivněná destrukčním vývojem a humidními pochody v holocénu. Svahy jsou pokryty deluviálními hlinitokamenitými až balvanitými sedimenty a sutěmi. Spodní partie fluviálně modelovaných svahů jsou pokryty hlubšími eluvii, hraniční strže potoků jsou až 4 m hluboké. V jihovýchodní části území leží výrazný mrazový srub. Půdním typem jsou hnědé lesní půdy.
Flóra a vegetace: Lesní společenstva v přírodní rezervaci Trojačka představují mozaiku suťových lesů svazu Tilio-Acerion (asociace Lunario-Aceretum), květnatých bučin podsvazu Eu-Fagenion (asociace Dentario glandulosae-fagetum) a také lesních pramenišť. Na skalních výchozech je fragmentárně přítomna štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin svazu Asplenion septentrionalis. Společenstva suťových lesů se vyvinula na prudkých svazích s kamenitou sutí, na mírnějších svazích jsou zastoupeny květnaté bučiny. Stromové patro je velmi bohaté, mezi množstvím druhů je nejvíce zastoupen buk lesní (Fagus sylvatica), hojný je javor klen (Acer pseudoplatanus), dále se vyskytuje smrk ztepilý (Picea alba), jedle bělokorá (Abies alba), lípa srdčitá (Tilia cordata) a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), javor mléč (Acer platanoides), dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), z cenných listnatých dřevin ojediněle jilm horský (Ulmus glabra) a jilm vaz (Ulmus laevis). Keřové patro se vyvinulo jen místy, kromě zmlazení dřevin jej tvoří např. zimolez obecný (Lonicera xylosteum), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a vzácně také zimolez černý (Lonicera nigra). V roce 2008 bylo v rezervaci vysazeno několik sazenic tisu červeného (Taxus baccata) vypěstovaných ze sběrů z autochtonních jedinců na území CHKO Beskydy a v blízkém okolí. Bylinné patro vykazuje místy nižší pokryvnost, naopak na stanovištích s vysokou úživností je velmi bohaté. Brzy zjara rozkvétá v rezervaci sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), která zde vytváří jednu z nejbohatších populací v CHKO Beskydy. V suťových lesích asociace Lunario-Aceretum místy naprosto dominuje měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva). V závislosti na typu biotopu se zde můžeme setkat s celou řadou druhů, k nimž patří např. bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), čistec alpínský (Stachys alpina), pitulník horský (Galeobdolon montanum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), kopytník evropský (Asarum europaeum), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) a vzácná kapradina Braunova (Polystichum braunii), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samičí (Athyrium filix-femina), strdivka nící (Melica nutans), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), kostřava lesní (Festuca altissima), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), rozrazil horský (Veronica montana), svízel vonný (Galium odoratum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella) a vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia). Vzácně roste na skalkách kriticky ohrožený druh květeny ČR, zvláště chráněná kapradina jelení jazyk celolistý (Asplenium scolopendrium). Tato velmi dekorativní kalcifilní kapradina byla na Trojačce poprvé objevena profesorem dr. Zlatníkem při fytocenologickém průzkumu v roce 1951. V České republice byl v minulosti znám recentní výskyt jeleního jazyku pouze z několika dalších lokalit nacházejících se především v Moravském krasu (Pustý žleb, propast Macocha, Josefovské údolí) a na dně Hranické propasti v Hranickém krasu. Protože tyto lokality lze považovat za reliktní, což dokládají společná stanovištně i ekologické podmínky, odborníci dlouho považovali výskyt jeleního jazyku celolistého na Trojačce za jediný přirozený lesní výskyt tohoto druhu v českých zemích. V roce 1986 byl však jelení jazyk objeven také v Českém krasu (na Bubovickém potoce u Srbska), v roce 1989 v Beskydském podhůří (na okraji Třince ve stržích na skalkách z vápnitého jílovce před ústím bezejmenného potoka do řeky Olše), v roce 1999 v Bílých Karpatech (na pěnovcovém prameništi v bývalém lomu u Bzové), v roce 2004 v Rychlebské vrchovině (v suťovém lese nad vchodem do Jeskyní Na Pomezí) a v roce 2013 také v Krkonošském národním parku (Jizerský důl u Pasek nad Jizerou). Výskyt jeleního jazyku v Bílých Karpatech je dnes považován za nepůvodní. Fauna: Lesní ekosystémy s fragmenty suťových lesů v přírodní rezervaci Trojačka představují vhodné podmínky pro existenci řady běžných, ale i ohrožených a vzácných druhů živočichů. Z brouků se zde vyskytuje například střevlík hrbolatý (Carabus variolosus). Pavouci jsou zastoupeni minimálně 45 druhy, během arachnologického průzkumu bylo nalezeno několik zajímavých a vzácnějších druhů, např. skálovka podkorní (Gnaphosa montana), šestiočka obecná (Harpactea lepida), snovačka žlutoskvrnná (Euryopis flavomaculata), plachetnatka montánní (Centromerus pabulator) a pavučenka mechová (Silometopus elegans). Z obojživelníků byl pozorován čolek horský (Ichthyosaura alpestris), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a skokan hnědý (Rana temporaria), z plazů ještěrka živorodá (Zootoca vivipara). Území přírodní rezervace je vhodným biotopem především pro řadu druhů ptáků. Z ochranářsky významných druhů zde hnízdí např. strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus), holub doupňák (Columba oenas) a lejsek malý (Ficedula parva). Dále je možné pozorovat čápa černého (Ciconia nigra), krahujce obecného (Accipiter nisus), jestřába lesního (Accipiter gentilis), v oblasti dříve velmi hojnou, ale dnes vzácnou sluku lesní (Scolopax rusticola), kosa horského (Turdus torquatus), žlunu zelenou (Picus viridis), krkavce velkého (Corvus corax) a ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes). Z běžnějších druhů se na Trojačce vyskytují např. lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), brhlík lesní (Sitta europaea), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix), budníček menší (Phylloscopus collybita), budníček větší (Phylloscopus trochilus), červenka obecná (Erithacus rubecula), dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes), čížek lesní (Carduelis spinus), drozd brávník (Turdus viscivorus), drozd zpěvný (Turdus philomelos), holub hřivnáč (Columba palumbus), hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula), káně lesní (Buteo buteo), konipas horský (Motacilla cinerea), králíček obecný (Regulus regulus), kukačka obecná (Cuculus canorus), linduška lesní (Anthus trivialis), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnice slavíková (Sylvia borin), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) a strakapoud velký (Dendrocopos major). Drobné druhy savců reprezentují chráněný rejsek horský (Sorex alpinus) a plch lesní (Dryomys nitedula). Z velkých savců se v rezervaci a jejím okolí se vyskytuje srnec obecný (Capreolus capreolus), jelen evropský (Cervus elaphus) a prase divoké (Sus scrofa). Území je také součástí trvalého biotopu rysa ostrovida (Lynx lynx). Lesnictví: Ve starší části rezervace, vyhlášené v r. 1969 (jižní část pod lesní cestou), převažují druhově pestré víceetážové porosty (les přírodní) typu lipové bučiny a svahové klenové bučiny s příměsí lípy srdčité, jedle bělokoré, javoru mléče, javoru klenu, jilmu horského, jeřábu obecného a jasanu ztepilého. Dřeviny jsou smíšeny ve skupinách i jednotlivě a dosahují věku kolem 190 let. Z nepůvodních dřevin byl vysazován modřín opadavý. Pouze na omezené výměře se v jihovýchodní části nacházejí mladší stejnověké listnaté porosty. Na kamenitém svahu pod loveckou chatou rostou jilmy horské a skupina starých javorů klenů. Nachází se zde také početné zmlazení jilmu, které je chráněno individuálními ochranami. V mladší podhřebenové části rezervace převažují druhově pestré stejnověké porosty ve věku 70 až 90 let. Hlavní dřevinou je buk lesní, početně zastoupen je také jasan ztepilý a javor klen, přimíšenými a vtroušenými dřevinami jsou lípa velkolistá, javor mléč, smrk ztepilý a modřín opadavý. U hřebene se dochovaly zbytky věkově, druhově a prostorově strukturovaných porostů vysokého stáří okolo 190 let s mohutnými jedinci jilmu horského. Pozn.: věk lesních porostů je udáván k roku 2024. Historie ochrany území: Přírodní rezervace Trojačka byla zřízena Výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 10. 2. 1969, č. j. 3.022/69 na území o celkové výměře 9,86 ha (podle vyhlašovací dokumentace, v plánu péče 2004 – 2013 upřesněno na 10,52 ha). Na začátku roku 2004 byla rezervace rozšířena vyhláškou č. 1/2004 Správy CHKO Beskydy z původní rozlohy na současných 60,4621 ha. K rezervaci byly připojeny převážně mladší smíšené porosty v podhřebenové části vrcholu Trojačka s bohatou populací sněženky podsněžníku. Management, ohrožení: Nejstarší archivní prameny z roku 1861 dokladují, že v oblasti Veřovických vrchů převládaly jehličnaté lesy s dominující jedlí, jen při hřebenech byla příměs buku. Během 19. a počátkem 20. století byly tyto porosty intenzivními zásahy postupně měněny na jedlobučiny a bučiny s příměsí javoru, jasanu, lípy a jilmu. Se sadbou smrku se započalo po kalamitních těžbách v 60. a 70. letech 19. století. Na území původní části rezervace se do jejího vyhlášení lesnicky hospodařilo, i potom docházelo k nahodilým těžbám odumřelých jilmů a jedlí. Porosty v rozšířené části byly až do roku 2004 lesnicky obhospodařovány v převážné míře clonnými sečemi, probíhaly zde probírky a nahodilé těžby. Došlo také k nevhodným, plošně omezeným výsadbám smrku ztepilého.
Největším problémem současnosti jsou pro rezervaci vysoké stavy jelení a srnčí zvěře, které ztěžují přirozenou obnovu lesa a zhoršují zdravotní stav lesních porostů. Pokud nedojde nějakým způsobem k regulaci vysokých stavů spárkaté zvěře v okolí rezervace, bude nutné i nadále provádět zásahy směřující k podpoře a ochraně přirozeného zmlazení lesních porostů (oplocenky, individuální ochrana). Z dlouhodobějšího hlediska je doporučováno postupné nahrazování smrkových porostů stanovištně původními dřevinami. Zvláštní pozornost je věnována ochraně lokality jeleního jazyka celolistého, vhodný je každoroční monitoring populace. Rekreační využití: Po hřebenu podél jižní hranice chráněného území prochází červeně značená turistická stezka, která je především v letním období poměrně značně frekventovaná, kromě pěších turistů ji využívají také jezdci na horských kolech. Souběžně s červeně značenou trasou je vedena i Naučná stezka Veřovické vrchy z Valašského Meziříčí přes Trojačku a Huštýn až na Velký Javorník. V sedle mezi Trojačkou a Huštýnem se připojuje také zelená turistická stezka z Mořkova, která prochází v krátkém úseku podél JV okraje rezervace. Pouhých 800 m východně od sedla se nachází přírodní rezervace Huštýn, ke které vedou všechny tři značené stezky. Na území rezervace se nachází lovecká chata, kterou spravují Lesy ČR, s. p. Provoz chaty má stanovený provozní režim, dřevo na otop pochází z porostů mimo chráněné území. Rekreační a sportovní aktivity provozované po vymezených turistických stezkách a lesní odvozní cestě nepředstavují vážnější ohrožení chráněného území. Problémem širšího okolí, včetně vlastní rezervace, jsou nelegální jízdy na terénních motocyklech a čtyřkolkách.
Natura 2000: Přírodní rezervace Trojačka je součástí evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) o celkové rozloze 120 386,5 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Území je také v překryvu s Ptačí oblasti Beskydy (CZ0811022), jejímž předmětem ochrany jsou populace čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), puštíka bělavého (Strix uralensis), žluny šedé (Picus canus), datla černého (Dryocopus martius), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy. Fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
Literatura: Bartošová, D. (1982): Státní přírodní rezervace Trojačka. Inventarizační zoologický průzkum dle metodiky SÚPPOP 1973. – Ms., 28 s., depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Ezer, E. et Konvička, O. (2020): Inventarizační průzkum saproxylického hmyzu a epigeických predátorů v PR Trojačka. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Frühbauerová, O., Sedláčková, M. et Otáhal, I. (2007): Doteky přírody – geologie, botanika, zoologie. – Katalog k expozici. Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm. Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178. Hajduchová, J. (1999): Předběžná zpráva o prvním nálezu jazyku jeleního (Phyllitis scolopendrium) v Bílých Karpatech. – Sborník Př. klubu v Uh. Hradišti, 4: 59. Hájková, A. (2005): Poznámky k výskytu jeleního jazyku celolistého (Phyllitis scolopendrium) v Podbeskydské pahorkatině. – Práce a studie Muzea Beskyd 15: 163–176. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Holec, J. et Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1–282. Holuša, O. et. al. (2020): Lesy Karpat České republiky. – Vydání první. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 258 pp. ISBN 978-80-88184-32-4. Hradil, J. (2010): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území Beskydska. – Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí práce: ing. Martin Svátek Ph.D. Chobot, K. et Němec, M. [eds] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, 34: 1–182. Chytil, P. (1993): Zpráva z ověření stanoviště kriticky onroženého druhu Phyllitis scolopendrium v přírodní rezervaci Trojačka. – Ms., 2 s., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3. Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2. Jaroš, R. (2011): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území CHKO Beskydy. – Bakalářská práce. Mendelova Univerzita v Brně. Vedoucí práce M. Svátek. Kaplan et al. (2016): Distribution of Asplenium scolopendrium in the Czech Republic. – Preslia 88: 459–544. Kašpar, T. et Anděra, M. (2011): Drobní savci ve vývržcích sov na Moravě a ve Slezsku (Eulipotyphla, Chiroptera, Rodentia). – Lynx, n. s. (Praha), 42: 113–132. Kocián, J. (2020): Mykologická inventarizace PR Trojačka. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Křenek, D. (2006): Studie – Vymezení jádrových území a navržení přírodě blízkého hospodaření v lesích s ohledem na zachování ptačích druhů jako předmětů ochrany v ptačích oblastech Horní Vsacko a Beskydy. – Arion, Sdružení přírodovědců a ochránců přírody. Kupka, L. (2022): Inventarizační průzkum na území PR Trojačka z oboru malakozoologie. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Lehký J. (2003): Přírodní rezervace Trojačka. – Zpravodaj Správy CHKO Beskydy 2/2003, s. 8–9. Lustyk, P. (1999): Údaje z floristického kurzu v Novém Jičíně 1999 (PR Trojačka). – Ms., 1 s., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Lustyk, P. (2023): Botanický inventarizační průzkum PR Trojačka – flóra. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Mácha, S. (1985): Měkkýší fauna pod vlivem změn v Moravskoslezských Beskydech I. – Ms., depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Mácha, S. (1986): Měkkýší fauna pod vlivem změn v Moravskoslezských Beskydech II. – Ms., depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Majkus, Z. (2001): Zpráva o výzkumu arachnofauny NPR Trojačka. – Ms., 2 s., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Majkus, Z. (2003): Zpráva o výzkumu arachnofauny lesního společenstva Trojačka (sběrné období 2001–2002). – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Molitor, Z. (1982): Státní přírodní rezervace Trojačka. Inventarizační průzkum na lesním půdním fondu dle metodiky SÚPPOP Praha 1973. – Ms., 10 .s, depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Mrvík, J. (2002): Jelení jazyk celolistý v Českém krasu? – Živa 3: 117. Nováková E. (2006): Přírodní poměry a flóra okolí Mořkova. – Bakalářská práce, depon. in: Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce doc. RNDr. Vít Grulich, CSc. Ohryzková, L. (2011): Inventarizační průzkum PR Trojačka z oboru botanika. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Ohryzková, L. a kol. (2012): Chráněná území v CHKO Beskydy. Co skrývají lesní památky a rezervace. – ČSOP Salamandr Rožnov pod Radhoštěm a Správa CHKO Beskydy. Petřvalský, J. (1982): Státní přírodní rezervace Trojačka. Inventarizační průzkum geologický dle metodiky SÚPPOP 1973. – Ms., 10 s., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Popelář, P. a kol. (2003): Plán péče pro PR Trojačka na období 2004–2013. – Ms. depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Popelář, P., Valasová, A., Müller, J. a kol. (2013): Plán péče o Přírodní rezervaci Trojačka na období 2014–2023. – Ms. depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Popelář, P. et Müller, J. (2023): Plán péče o Přírodní rezervaci Trojačka na období 2024–2036. – Ms., depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Popelářová, M., Ohryzková, L. a kol. (2013): Vzácné rostliny Beskyd. – ČSOP Salamandr Rožnov pod Radhoštěm a Správa CHKO Beskydy. Rýparová, J. (2006): Botanický ekosystém suťového lesa. – Diplomová práce, Karlova Univerzita v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra biologie a ekologické výchovy. Vedoucí práce: Doc. RNDr. Václav Ziegler CSc. Sedláčková, M. (1973): Výsledný soupis rostlinných druhů z inventarizačního průzkumu ze SPR Trojačka okres Nový Jičín z let 1967–1972. – Ms., 1 s., depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Sedláčková, M. (1974): K charakteristice bukových lesů chráněné krajinné oblasti Beskyd v okrese Nový Jičín. – Vlastiv. Sborn. Okr. Nový Jičín, 14: 65–69. Sedláčková, M. (1975): Vegetační poměry přírodní rezervace Trojačka. – Vlastiv. Sborn. Okr. Nový Jičín, 16: 61–65. Sedláčková, M. (1978): Vegetace Veřovických vrchů a jejich podhůří. – Ms., dis. pr., depon. PřF MU, Brno. Sedláčková, M. (1980): Floristická a fytocenologická charakteristika státní přírodní rezervace Trojačka (Moravskoslezské Beskydy). – Čas. Slez. Muz., ser. A., 29: 37–51. Spitzer, L. et Konvička, O. (2010): Rozšíření střevlíka Carabus variolosus, Fabr. (Coleoptera: Carabidae) na Valašsku (okres Vsetín, Česká republika) s poznámkami k jeho biologii. – Opava: Časopis Slezského muzea Opava (A), 59: 59–70. ISSN 1211-3026. Ševčíková, K. (2019): Habitatové nároky lejska malého (Ficedula parva) v Beskydech. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Peter Adamík, Ph.D., doc. Mgr. Karel Weidinger, Dr. Tkáčíková, J. (2017): Bryologický inventarizační průzkum PR Trojačka. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Tomanová, D. (2000): Zvláště chráněná území okresu Nový Jičín. – Okresní úřad Nový Jičín. Vrška, T. et Hort, L. (2003): Základní kriteria a parametry pro hodnocení „přirozenosti“ lesních porostů. – AOPK ČR, Brno. Weissmannová, H. [ed.] (2004): Ostravsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek X. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR & EkoCentrum Brno, Praha. ISBN 80-86064-67-0. Žaloudík, V. (1984): Historie lesů LZ Frenštát pod Radhoštěm. – Lesprojekt Brandýs nad Labem, Pobočka Frýdek – Místek. Žaloudík, V. (1984): Historie lesů ve II. A III. Cyklu (všeobecné a speciální šetření). – Ms., depon. in: Lesprojekt Brandýs n. labem, pobočka Frýdek-Místek, 134 p. – textová + mapová část. |
• Aktualizace 21. 4. 2024 | CHKO Beskydy | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |