Přírodní rezervace Gutské pekloZákladní údaje: Přírodní rezervace Gutské peklo představuje přírodě blízké karpatské smíšené lesy na strmých severních svazích Javorového (1031 m n. m.) v pramenné oblasti Oldřichovického potoka. Nachází se v nadmořské výšce 655 až 1012 m, v severní části Lysohorské hornatiny v Moravskoslezských Beskydech. Katastrální území Guty a Oldřichovice u Třince, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Vyhlášeno Nařízením Správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy č. 2/2008 ze dne 20. 10. 2008. Evidenční kód ÚSOP: 5312. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 37,46 ha, rozloha vyhlášeného ochranného pásma 14,79 ha. Mapy.cz. Předmět ochrany: zachovalý komplex přírodě blízkých bukových lesů s javorem klenem a smrkem s významnými geomorfologickými fenomény jako jsou stupňovité vodopády a především blokovobahenní proudy s vyvinutými odlučnými oblastmi. Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území je tvořen flyšovými komplexy středního oddílu godulských vrstev, které náležejí ke slezské jednotce vnější skupiny příkrovů flyšového pásma. Jedná se o drobně až středně rytmický flyš s šedými a zelenými jílovci a glaukonitickými pískovci a hrubě rytmický flyš s podřadnými šedými jílovci a pískovci s glaukonitem (cenoman-turon). Půdní pokryv tvoří mělké hnědé lesní půdy až podzoly. Geomorfologie: PR Gutské peklo představuje ukázkovou lokalitu s velkou dynamikou vývoje reliéfu a přítomností geomorfologických fenoménů, které nejsou v CHKO Beskydy příliš časté. Velmi prudké severně orientované svahy Javorového v pramenné oblasti Oldřichovického potoka patří k nejstrmějším v CHKO Beskydy, střední sklon svahů je 28°, místy dosahují maximálního sklonu až 54°. K významným geomorfologickým fenoménům zde patří projevy blokovobahenních proudů (mur) s výraznou odlučnou oblastí. Na vrstevních čelech středního oddílu godulského souvrství v odlučné oblasti mury jsou vyvinuty stupňovité vodopády s výškou do 5 m. Flóra a vegetace: V komplexu přírodě blízkých bukových lesů převládají květnaté bučiny podsvazu Eu-Fagenion v mozaice s acidofilními bučinami svazu Luzulo-Fagion. Stromové patro tvoří převážně buk lesní (Fagus sylvatica) s příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus), smrku ztepilého (Picea abies) a s vtroušenou jedlí bělokorou (Abies alba). Keřové patro tvoří zmlazující buk lesní a bez červený (Sambucus racemosa), místy však keřové patro zcela chybí. V bylinném podrostu s bohatým zastoupením kapradin se vyskytují druhy typické pro horské květnaté i acidofilní bučiny, např. kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), sasanka hajní (Anemone nemorosa), svízel vonný (Galium odoratum), čarovník alpský (Circaea alpina), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), starček Fuchsův (Senecio ovatus), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), violka lesní (Viola reichenbachiana), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella) a věsenka nachová (Prenanthes purpurea). Na vlhčích místech v okolí svahových pramenišť potoků roste devětsil bílý
(Petasites albus), na světlinách je
nápadný hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea).
Místy je vyvinuto mechové patro, na vlhkých místech i
s rašeliníky (Sphagnum sp. div.). Ze
vzácnějších druhů
dřevokazných hub se na
odumřelém dřevě vyskytuje korálovec
bukový (Hericium clathroides). V okolí rezervace,
především nad její
horní hranicí, je hojný kruštík širolistý
(Epipactis helleborine). Fauna: Na území rezervace byly doposud provedeny podrobnější zoologické průzkumy některých skupin bezobratlých a ptáků. Doposud zde bylo zjištěno 107 druhů brouků (Coleoptera) z 29 čeledí, z toho 4 druhy ohrožené - střevlík polní (Carabus arvensis), svižník lesomil (Cicindela sylvicola) svižník polní (Cicindela campestris) a zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus). Z obojživelníků se vyskytují mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria). Na lesní porosty je vázáno mnoho druhů ptáků, byli zde pozorováni např. strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), holub doupňák (Columba oenas) a jeřábek lesní (Bonasa bonasia). Oblast Javorového je součástí trvalého biotopu rysa ostrovida (Lynx lynx), ve vyšších polohách byly rovněž zaregistrovány pobytové znaky vlka obecného (Canis lupus). Obtížně přístupné svahy poskytují dostatek vhodných úkrytů i potravních možností a mohou potenciálně vyhovovat také medvědu hnědému (Ursus arctos). Lesnictví: V 80. letech 20. století byla širší oblast Javorového výrazně postižena imisemi z nedalekých průmyslových zdrojů. Následně byly okolní lesní porosty plošně vykáceny a na jejich místě založeny nepůvodní a stanovištně nevhodné smrkové monokultury, ve vrcholových partiích Javorového i se smrkem pichlavým (Picea pungens). Management, ohrožení: V lesních porostech je možno hospodařit jen podle platných lesních hospodářských plánů, při jejichž zpracování se vychází ze speciálních plánů ochrany. K zabezpečení rezervace před rušivými vlivy bylo vyhlášeno ochranné pásmo v šířce 50 m kromě její jižní části, kde plní funkci ochranného pláště smrková mlazina přímo navazující na rozvolněné bukové porosty v chráněném území. V lesních porostech ochranného pásma je možno hospodařit jen tak, aby tím nebyly ohroženy hodnoty rezervace a aby byly stávající porosty postupně navraceny přirozené dřevinné skladbě. Lokalita představuje významný ekostabilizační prvek na severních svazích Javorového. Cílem péče o přírodní rezervaci je ochrana geomorfologických tvarů a probíhajících přirozených procesů v ekosystému karpatského smíšeného lesa. Důraz bude kladen na maximální podporu na lokalitě téměř vymizelé jedle bělokoré formou umělých výsadeb s následnou ochranou před poškozováním zvěří. Rezervace je přístupná pouze po značené turistické stezce od chaty na Javorovém do Gutského sedla, která prochází po vrstevnici horní částí chráněného území. Navazující lesní komplex na severovýchodních svazích Javorového je negativně ovlivňován existencí horského střediska s lyžařským areálem, provozováním paraglidingu a dalších sportovních aktivit. Natura 2000: Přírodní rezervace Gutské peklo je jádrovým územím evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Zároveň je také součástí Ptačí oblasti Beskydy, jejímž předmětem ochrany jsou populace čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), puštíka bělavého (Strix uralensis), žluny šedé (Picus canus), datla černého (Dryocopus martius), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy. Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
Literatura: Bajer, V. (2007): Plán péče o Přírodní rezervaci Gutské peklo na období 2009–2018. – Ms., ČSOP Salamandr, depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Gongolová, M. (2010): Zhodnocení současného stavu a péče o bukové rezervace CHKO Beskydy a okolí. – Diplomová práce. Brno: MENDELU Brno, 2010. 184 s. Hlaváčová, H. (2012): Ekologicko-faunistická charakteristika měkkýšů (Mollusca) PR Gutské peklo (Moravskoslezské Beskydy). – Bakalářská práce, Vysoká škola báňská, Technická univerzita Ostrava. Hornicko-geologická fakulta. Vedoucí práce: Kupka, J. Kačalová, J. (2016): Gutské peklo, nebo ráj? – In: Třinecký / Trzyniecki / HUTNÍK , 29. 6. 2016. Křenek, D. (2006): Studie - Vymezení jádrových území a navržení přírodě blízkého hospodaření v lesích s ohledem na zachování ptačích druhů jako předmětů ochrany v ptačích oblastech Horní Vsacko a Beskydy. – Arion, Sdružení přírodovědců a ochránců přírody. Kutílková, P. et Myslikovjan, T. (2010): Přírodní rezervace Gutské peklo. – Beskydy, zpravodaj chráněné krajinné oblasti 1/2010, s. 8–9. Pánek, T. (2007): Inventarizační průzkum navrhované PR Gutské peklo v oboru geologie a geomorfologie. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Stanovský, J. (2007): Entomologický inventarizační průzkum (Brouci – Coleoptera). – In: Plán péče PR Gutské peklo 2009–2018, depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Ševčíková, K. (2019): Habitatové nároky lejska malého (Ficedula parva) v Beskydech. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Peter Adamík, Ph.D., doc. Mgr. Karel Weidinger, Dr. Šilhán, K. et Pánek, T. (2010): Dynamics of debris flows in the culmination parts of the Moravskoslezské Beskydy Mts. – Studia Geomorphologica Carpatho-Balcanica, Kraków, vol. XLIV, 2010: 49–60. ISSN 0081-6434. |
• Aktualizace 18. 2. 2025 | CHKO Beskydy | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |