Přírodní rezervace Mazácký Grúnik
Základní údaje: Lesní přírodní rezervace Mazácký Grúnik je situována na severních až severozápadních, značně členitých a strmých svazích Čupelu (943 m n. m.) a Kobylanky (1056 m n. m.), spadajících příkře do pramenné oblasti potoka Mazák. Nachází se v nadmořské výšce 575 až 1045 m n. m., v Lysohorské hornatině v Moravskoslezských Beskydech, asi 1,4 km jihozápadně od vrcholu Lysé hory. Severovýchodní hranicí je vedenou hlubokým žlebem potoka Mazák bezprostředně navazuje na NPR Mazák. Katastrální území Staré Hamry II, ochranné pásmo také Staré Hamry I, lesní závod Ostravice, polesí Řečice, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Rezervace byla zřízena výnosem MK ČSR v roce 1955, přehlášeno v roce 2004. Evidenční kód ÚSOP: 237. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 95,4567 ha, rozloha vyhlášeného ochranného pásma 19,1193 ha. Mapy.cz. Předmět ochrany: Dochované fragmenty ekosystému přirozeného karpatského lesa jedlobukového a smrkobukového lesního vegetačního stupně s bohatou diverzitou rostlinných i živočišných druhů na geomorfologicky členitém úbočí Lysé hory a Čupelu charakteristické pro údolní svahy Moravskoslezských Beskyd. Posláním rezervace je rovněž umožnit přirozené procesy v lesním prostředí.
Geologie, půdní poměry: Z hlediska geologického je území součástí středního oddílu godulských vrstev (svrchní křída – cenoman, turon), tvořených hrubě rytmickým flyšem a glaukonitickými pískovci, pouze v nejnižších partiích svahů vystupuje jemně rytmický flyš spodního oddílu godulského souvrství s jílovitými břidlicemi a tenkými lavicemi pískovců. Velmi prudké svahy v oblasti zdrojnic potoka Mazák jsou rozřezány stržemi o značném spádu. Části svahů jsou překryty balvanitým materiálem, místy se vytvořila kamenná moře. Vrcholové oblasti nad 1000 m n. m. charakterizuje asociace horských podzolů s vysokým podílem hrubé frakce. Na ostatní ploše převažují hnědé lesní půdy, v celém profilu písčitohlinité až kamenité, dobře provzdušněné.
Geomorfologie: Území se vyznačuje extrémními sklonovými poměry, kdy většina plochy má sklon svahu v rozmezí 22°až 35°. Výškové rozpětí je 460 m, z hlediska potenciální eroze a dynamiky dalších geomorfologických procesů je jedním z nejexponovanějších v rámci CHKO Beskydy. Zajímavé segmenty georeliéfu se nacházejí v korytech hlavních vodotečí rezervace Mazácký Grúnik. Za zmínku stojí zejména stupňovité koryto potoka Mazák při severní hranici v rozmezí nadmořských výšek 725 až 900 m. Na kontaktu spodního a středního oddílu godulského souvrství došlo v důsledku selektivní eroze k vypreparování odolnějších pískovcových vrstev s několika vodopády o výšce 3 až 4 m. Geomorfologicky cenná část koryta potoka Mazáku kulminuje v nadmořské výšce cca 875 m, kde se vyvinul 17 m vysoký vodopád, který je nejvyšším dosud známým vodopádem v Moravskoslezských Beskydech. V nejzápadněji položené strži se nachází na skalnatém dně dobře zachovalá erozně-evorzní prohlubeň, která vznikla pod menším vodopádem v málo odolných břidlicích spodního oddílu godulského souvrství. Je protažena ve směru proudění toku, dosahuje délky 3 m, šířky 0,7 m a hloubky rovněž 0,7 m. Výskyt podobných tvarů je na území CHKO Beskydy velmi vzácný.
Flóra a vegetace: Na území přírodní rezervace Mazácký Grúnik je vázána celá řada rostlinných a živočišných druhů v ekosystému horského lesa. V lesní vegetaci převažují bučiny asociace Luzulo-Fagetum (L5.4 Acidofilní bučiny) v mozaice s bučinami asociace Asperulo-Fagetum (L5.1 Květnaté bučiny. Jeden z nejzachovalejších porostů reprezentuje přechodná společenstva asociace Calamagrostio arundinaceae-Fagetum a asociace Dryopterido dilatatae-Fagetum. V porostech inklinujících k vegetaci asociace Calamagrostio villosae-Fagetum v podrostu hojněji zmlazuje smrk ztepilý (Picea abies) a uplatňují se druhy jako brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) a bika lesní (Luzula sylvatica). Porosty bučin jsou ve stadiu tyčoviny až vzrostlého lesa s poměrně dobře vyvinutým bylinným patrem. Jádro „pralesa“ Mazácký Grúnik vegetačně stojí nejblíže bučinám asociace Dryopterido dilatatae-Fagetum, omezeně i asociace Calamagrostio arundinaceae-Fagetum, místy s přechody ke květnatým bučinám asociace Festuco altissimae-Fagetum. V menší míře se v rezervaci vyvinula společenstva suťových a roklinových lesů svazu Tilio-Acerion (L4 Suťové lesy) převážně asociace Lunario-Aceretum, méně též asociace Arunco-Aceretum a na přechodech také asociace Mercuriali-Fraxinetum v komplexu s fragmenty pramenišť. V bylinném patře roste např. měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), nápadná udatna lesní (Aruncus vulgaris) a hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea).
V dřevinné skladbě převažuje v nižších a středních polohách buk lesní (Fagus sylvatica), směrem k hřbetu stoupá zastoupení smrku ztepilého (Picea abies), vtroušenými dřevinami jsou jedle bělokorá (Abies alba) javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vzácný je jilm horský (Ulmus glabra). V nejvyšších polohách rezervace byl v minulosti vysázen nepůvodní smrk pichlavý (Picea pungens). V bylinném patře květnatých bučin rostou kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), ostřice lesní (Carex sylvatica) svízel vonný (Galium odoratum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa) a violka lesní (Viola reichenbachiana). Ve třtinových smrčinách asociace Calamagrostio villosae-Piceetum je dominantním druhem třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa).
Hojně jsou v rezervaci zastoupeny četné kapraďorosty jako bukovinec osladičovitý (Phegopteris connectilis), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), osladič obecný (Polypodium vulgare), papratka samičí (Athyrium filix-femina) a vzácnější žebrovice různolistá (Blechnum spicant). Z dalších význačných druhů se vyskytují vzácný kozlík trojený rakouský (Valeriana tripteris subsp. austriaca), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), vranec jedlový (Huperzia selago), prvosenka vyšší (Primula elatior), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) a žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium).
Rezervace je také významnou mykologickou lokalitou. Byla zde objevena chorošovitá, saprofytická houba pórnatka pomerančová (Auriporia aurulenta), jednalo se o první nález na území tehdejšího Československa. Dnes je houba známá pouze z několika lokalit v ČR. Pozoruhodný je také výskyt holubinky lepkavé (Russula viscida) a kotrče Němcova (Sparassis nemecii), ze vzácnějších druhů dřevokazných hub např. korálovce jedlového (Hericium flagellum).
Fauna: Obtížně přístupné území je útočištěm mnoha druhů živočichů. Z obojživelníků se vyskytují mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a skokan hnědý (Rana temporaria), z plazů slepýš východní (Anguis colchica). Početně jsou zastoupeni ptáci, ve starých porostech s doupnými stromy hnízdí např. holub doupňák (Columba oenas), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), strakapoud malý (Dendrocopos minor), strakapoud velký (Dendrocopos major), puštík obecný (Strix aluco) a lejsek malý (Ficedula parva). Pravidelně zde hnízdí také jeřábek lesní (Bonasa bonasia), lze očekávat výskyt tetřeva hlušce (Tetrao urogallus). Pozorovány byly další druhy, např. žluna šedá (Picus canus), žluna zelená (Picus viridis), datlík tříprstý (Picoides tridactylus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), puštík bělavý (Strix uralensis), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), ostříž lesní (Falco subbuteo), skorec vodní (Cinclus cinclus), čáp černý (Ciconia nigra), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) a krkavec velký (Corvus corax). Rezervace je trvalou součástí biotopu silně ohroženého rysa ostrovida (Lynx lynx), občas zde prochází vlk obecný (Canis lupus), pouze vzácně medvěd hnědý (Ursus arctos). Běžně lze potkat jelena evropského (Cervus elaphus).
Lesnictví: Jádrovou část území přírodní rezervace tvoří porosty pralesovitého charakteru, které lze podle nové klasifikace zařadit do kategorie les přírodní. Jsou charakteristické pro postranní údolí a svahy středního a vyššího pásma Moravskoslezských Beskyd v jedlobukovém a smrkobukovém vegetačním stupni a představují kvalitní, všestranně diferencovanou etážovou kmenovinu mimořádné ekologické kvality. Převažující dřevinou je buk lesní, výrazné je zastoupení původního smrku ztepilého, pouze v menší míře i jedle bělokoré a javoru klenu. Některé exempláře smrku a jedle dosahují výšky 45 m a více při výčetní tloušťce kolem 110 cm. Další části území tvoří perspektivní porostní skupiny s poměrně příznivou dřevinnou skladbou a potenciálem k přechodu na všestranně strukturované porosty, částečně se vyskytují porosty, u nichž je nutno provést celkovou rekonstrukci. V minulosti byly zásahy do obnovy porostů soustředěné především na zvyšování podílu smrku. Zůstaly však omezeny pouze na terénně a dopravně nejpřístupnější lokality, takže v porostech ve vyšších polohách bočních hřebenů a v porostech na skalnatých, silně svažitých a na prameny bohatých lokalitách se prováděla pouze občasná toulavá těžba, zejména buku a jedle.
Management, ohrožení: Cílovým stavem opatření v lesních porostech je dosažení všestranně diferencovaných porostů s původní dřevinnou skladbou. Nejcennější části PR budou ponechány bez zásahu, s výjimkou podpory přirozeného zmlazení a případné dosadby jedle bělokoré a jilmu horského a jejich ochrany před okusem spárkatou zvěří. Po hřbetu podél jihovýchodního okraje rezervace prochází žlutě značená turistická stezka od přehrady Šance přes Čupel na Kobylanku, a dále podél NPR Mazák na Lysou horu. Cesta je náročná a překonává značné výškové převýšení, není proto turisty příliš vyhledávaná. Přírodní rezervace Mazácký Grúnik je společně s NPR Mazák zahrnuta do návrhu Oblasti klidu Lysá hora - jih. Vzdělávací využití: V rezervaci byla zřízena naučná stezka, která začíná v osadě Muchovice a vede po loveckých chodnících přes pralesovité porosty. Stezku udržuje a provozuje Společenské a ekologické centrum Muchovice. Prohlídku rezervace po této naučné stezce formou terénní exkurze je třeba předem telefonicky domluvit. Provází zkušený průvodce s odborným výkladem o přírodních hodnotách chráněného území. Přírodní rezervace Mazácký Grúnik a přímo navazující NPR Mazák by však měly směřovat k vytvoření ucelené bezzásahové zóny – souvislého území karpatské divočiny s jádrem tvořeným nejcennějšími pralesovitými porosty. Je, či může být biotopem i pro chráněné živočichy vyžadující alespoň po určitou část roku klid. Je proto na zvážení, zda je lokalita PR Mazácký Grúnik do budoucna vhodná pro ekologickou výchovu.
Natura 2000: Přírodní rezervace Mazácký Grúnik se nachází na území evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) o celkové rozloze 120 386,5 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Přírodní rezervace je také součástí Ptačí oblasti Beskydy. Předmětem ochrany jsou populace čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), puštíka bělavého (Strix uralensis), žluny šedé (Picus canus), datla černého (Dryocopus martius), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy.
Fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001- |
|
Literatura: Bartošová, D. (1984): Státní přírodní rezervace Mazácký Grúnik. Inventarizační zoologický průzkum dle metodiky SÚPPOP 1973. – Ms., 31 pp., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Beránek, J. (2003): Entomologický průzkum brouků (Coleoptera) PR Mazácký Grúnik. - Depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Blahuta, J. (2012): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území Moravskoslezských Beskyd. Bakalářská práce, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí práce: Ing. Tomáš Koutecký, Ph.D. Hájková, A. (1974): Inventarizační průzkum vegetačního krytu státní přírodní rezervace Mazák a Mazácký Grúnik v okrese Frýdek-Místek. Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Hájková, A. (1984): Inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Mazácký Grúnik (vegetační kryt). – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Hájková, A. (1985): Inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Mazácký Grúnik. Pr. a Stud. Okr. Vlastiv. Muz. Frýdek-Místek, 6: 69-84. Hájková, A. et Holuša, O. (2005): Nová maloplošná zvláště chráněná území v Beskydském bioregionu (ČR). Práce a Stud. Muz. Beskyd (Přírodní vědy) 15: 207–216. Holec, J. et Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1–282. Holub, J. (1982): Státní přírodní rezervace Mazácký Grúnik. Inventarizační průzkum na lesním fondu dle metodiky SÚPPOP 1973. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Homola, V., Menčík, E. et Pesl, V. (1953): Zpráva o geologickém mapování v okolí St. Hamrů. – Zprávy o geologických výzkumech v roce 1952, Praha, s. 21–22. Chmelař, J. (1999): Revizní výzkum malakofauny Moravskoslezských Beskyd - oblast Lysé hory, Smrku a Čertova mlýna. Diplomová práce, PřF UP Olomouc. Jirková, P., Gürtlerová, P., Bubík, M., Kukal, Z. et Maceček, L. (2010): Databáze významných geologických lokalit: 2435 Mazácký Grúník [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-22]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/2435. Kalusová, L. (2000): Posouzení stavu lesního ekosystému PR Mazácký Gruník. – Ročníková práce. Střední zemědělská škola v Rožnově pod Radhoštěm, obor ekologie a ochrana krajiny. Klvaňová, A. a kol. (2016): Kam za ptáky v České republice. Grada Publishing a. s., 246 s. ISBN 978-80-247-5778-0. Kment, P., Horsák, M., Procházka, J., Sychra, J. et Malenovský, I. (2017): Rozšíření podkornice Aradus obtectus (Hemiptera: Heteroptera: Aradidae) a kornatce Peltis grossa (Coleoptera: Trogossitidae) v České republice a jejich první nálezy v Bílých Karpatech. – Acta Carp. Occ. 8. ISSN 1804-2732. Konvička, J. et Konvička, O. (2021): Inventarizace MZCHÚ – PR Mazácký Grúnik – Saproxylický hmyz a epigeičtí predátoři. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Kotlaba, F. et Pouzar, Z. (1981): Pórnatka pomerančová - Auriporia aurulenta - nová chorošovitá houba v Československu. – Časopis České mykologické společnosti, 39: 36–38. Kroča, J. (2003): PR Mazácký Grúnik (včetně navrhovaného rozšíření) – hydrobiologický průzkum s komentářem k optimálnímu managementu území z pohledu druhové diverzity. Depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Křenek, D. (2006): Studie - Vymezení jádrových území a navržení přírodě blízkého hospodaření v lesích s ohledem na zachování ptačích druhů jako předmětů ochrany v ptačích oblastech Horní Vsacko a Beskydy. Arion - Sdružení přírodovědců a ochránců přírody. Kupka, J. (2012): Inventarizační průzkum - Malakozoologie NPR Mazák. Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Kupka, J. (2021): Šnekařův průvodce Lysou horou aneb Dej si pozor, kam šlapeš! – BESKYDY – zpravodaj chráněné krajinné oblasti 2/2021, s. 10. Malina, P. (1997): Geobotanická charakteristika masívu Lysé hory. Diplomová práce, PřF UP Olomouc. Miklín, J., Lenart, J. et Pánek, T. (2010): Vodopád na Mazáku – nejvyšší vodopád Moravskoslezských Beskyd. – Acta Musei Beskidensis, 2: 1–5. ISSN 1803-960x. Pánek, T. (2003): Geomorfologická charakteristika PR Mazácký Grúnik. - Depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Petřvalský, J. (1983): Státní přírodní rezervace Mazácký Grúnik. Inventarizační průzkum geologický dle metodiky SÚPPOP 1973. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Plášek, V. (2012): Inventarizační průzkum NPR Mazák z oboru bryologie (mechorosty). Depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Plášek, V. et Cimalová, Š. (2003): Průzkum mechorostů a cévnatých rostlin masívu Lysé hory s komentářem k optimálnímu managementu území z pohledu druhové ochrany, Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Servus, M. (2003): Plán péče o přírodní rezervaci Mazácký Grúnik na období 2004–2014. Depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Ševčíková, K. (2019): Habitatové nároky lejska malého (Ficedula parva) v Beskydech. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Peter Adamík, Ph.D., doc. Mgr. Karel Weidinger, Dr. Španihelová, K. (2019): Historické a současné rozšíření vzácných fytogeograficky významných prvků květeny CHKO Beskydy. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Martin Dančák, Ph.D. Viewegh, J. (1994): Změny ve vegetaci některých přírodních rezervací Moravskoslezských Beskyd. Lesnictví-Forestry, 40 (12): 523–536. Vojkovská, R. a kol. (2014): Plán péče o Přírodní rezervaci Mazácký Grúnik na období 2015–2024. Depon in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm. Weissmannová, H a kol. (2004): Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 339. |
| • Aktualizováno 18. 12. 2023 | CHKO Beskydy | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |