Národní přírodní památka Křéby

Národní přírodní památka Křéby – část Vinohrady (6. 6. 2010)

Základní údaje: Národní přírodní památka Křéby představuje tři ostrůvky výslunných travnatých strání s převážně jižní expozicí se skupinkami keřů a stromů v zemědělsky intenzívně využívané krajině – největší část Kříby (Vinohrady), prostřední Matějův písek (rozlohou nejmenší) a východní část Foltýnova chata. Je situována na pravém údolním svahu potoka Tištínka, v rozpětí nadmořských výšek 237 až 276 m n. m., na rozhraní mezi Vyškovskou bránou a Litenčickou pahorkatinou, asi 0,7 km východně od obce Koválovice u Tištína a 1,7 km severně od obce Prasklice. Pro tuto oblast je typický mírně zvlněný reliéf a široká údolí. Vyhlášeno výnosem MŠK ČSR ze dne 4. 7. 1956. Katastrální území Prasklice, okres Kroměříž. Evidenční kód ÚSOP: 197. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/ druhy. Celková rozloha 4,9876 ha, vyhlášené ochranné pásmo 25,6940 ha (ve zřizovacím předpisu je území nejednoznačně vymezené, připravuje se proto jeho nové vyhlášení). Mapy.cz.

Předmět ochrany: Lokalita xerotermní travinobylinné vegetace se vzácnými a chráněnými druhy rostlin a živočichů (předmět ochrany nebyl ve vyhlašovací dokumentaci stanoven).


Čilimník poléhavý (Cytisus procumbens)		Čilimník poléhavý (Cytisus procumbens)

Geologie, půdní poměry: Geologickým podkladem území jsou neogenní vápnité písky, štěrky a pestré jíly spodního badenu karpatské předhlubně. V minulosti se zde na několika místech těžily štěrkopísky. Z půdních typů převažuje pararendzina kambická, v horní části lokality Kříby se vyvinula erodovaná forma hnědozemě typické. Půdy jsou písčité až hlinitopísčité, vysoce propustné a silně vysýchavé.

Ve vrcholícím létě se výslunné stráně bělají kvetoucím smldníkem jelením (8. 8. 2004)

Flóra a vegetace: Následkem extrémních podmínek daných jižní expozicí svahů s písčitými půdami se zde zachovala xerotermní vegetace se vzácnými druhy rostlin. Na výslunných stráních převažují teplomilné širokolisté suché trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantní válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum), místy s přechody k úzkolistým suchým trávníkům svazu Festucion valesiacae. Na části území se nachází vegetace s dominantním smldníkem jelením (Peucedanum cervaria), kterou lze přiřadit k asociaci Geranio sanguinei-Peucedanetum cervariae (lemy se smldníkem jelením). Na svažitějších místech a v okolí skalních výchozů se vyvinula vegetace úzkolistých suchých trávníků blízká asociaci Festuco valesiacae-Stipetum capillatae s kavylem vláskovitým (Stipa capillata), kavylem Ivanovým (Stipa pennata), kostřavou walliskou (Festuca valesiaca) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola).

Na Křébech se vyskytuje řada ohrožených a chráněných druhů rostlin, záhy zjara rozkvétají na stráních dříny (Cornus mas) a několik trsů koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), nápadné jsou koberce mochny písečné (Potentilla incana), ojediněle lze spatřit i hlaváček jarní (Adonis vernalis) a v křovinách sněženku podsněžník (Galantus nivalis). Později na jaře kvete místy velmi hojný len rakouský (Linum austriacum) a zbarvuje stráně do modra, ke konci léta je barví do fialova rozkvétající hvězdnice chlumní (Aster amellus).

Rostou zde četné další teplomilné druhy, jako např. bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), černohlávek dřípený (Prunella laciniata), česnek kulovitý (Allium rotundum), čilimník poléhavý (Cytisus procumbens), čilimník rakouský (Chamaecytisus austriacus), čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), hrachor širolistý (Lathyrus latifolius), chrastavec Kitaibelův (Knautia kitaibelii), kozlík ukrajinský chlumní (Valeriana stolonifera subsp. angustifolia), krvavec menší (Sanguisorba minor), len chlupatý (Linum hirsutum), len tenkolistý (Linum tenuifolium), len žlutý (Linum flavum), lněnka Dollinerova (Thesium dollineri), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), modřenec hroznatý (Muscari neglectum), modřenec chocholatý (Muscari comosum), pipla osmahlá (Nonea pulla), rmen barvířský (Anthemis tinctoria), rozchodník velký (Hylotelephium maximum), řebříček panonský (Achillea pannonica), sasanka lesní (Anemone sylvestris), turan podolský (Erigeron podolicus), zvonek moravský (Campanula moravica), záraza bílá (Orobanche alba), záraza vyšší (Orobanche elatior) a žluťucha menší (Thalictrum minus), pouze ojediněle se objevuje hvozdík pyšný (Dianthus superbus), z orchidejí bradáček vejčitý (Listera ovata), vstavač nachový (Orchis purpurea) a vstavač vojenský (Orchis militaris).


Len žlutý (Linum flavum) NPP Křéby (23.6. 2012)		Hvozdík pyšný (Dianthus superbus) NPP Křéby (23.8. 2002)

Na rozhraní pole a okraje chráněného území můžeme najít vzácné jednoleté plevele, které zde zastupuje např. černucha rolní (Nigella arvensis), čistec roční (Stachys annua), dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos), drchnička modrá (Anagallis foemina), silenka noční (Silene noctiflora), vrabečnice roční (Thymelaea passerina) a zběhovec trojklaný (Ajuga chamaepitys).

Mykoflóra: Při mykologickém průzkumu byly nalezeny především houby saprofytické, které rostly v opadu travin a na zemi v trávnících anebo pod keři, např. čirůvečka klínolupenná (Dermoloma cuneifolium) a palečka brvitá (Tulostoma fimbriatum). V minulosti zde byla nalezena také vzácná hlíva máčková (Pleurotus eryngii), teplomilná stepní houba, která je v České republice známa pouze z několika míst a na Křébech dosahuje severní hranice areálu rozšíření druhu. Avšak výskyt této vzácné houby nebyl na lokalitě již delší dobu potvrzen.

Fauna: Křéby jsou také významnou lokalitou teplomilných druhů bezobratlých, zvláště hmyzu. Z motýlů byli pozorováni např. otakárek fenyklový (Papilio machaon) a otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), modrásek jetelový (Polyommatus bellargus), modrásek podobný (Plebejus argyrognomon), modrásek vikvicový (Polyommatus coridon), soumračník čárkovaný (Hesperia comma), ostruháček trnkový (Satyrium spini) a vzácná můra jasnobarvec hledíkový (Omphalophana antirrhini). Z brouků jsou brzy zjara nápadné majky Meloe scabriusculus, zajímavý je výskyt střevlíčků Demetrias atricapillus, Ophonus strictus a Panageus bipustulatus.

Dále zde bylo nalezeno 28 druhů mravenců charakteristických pro stepní a lesostepní biotopy. Převažují druhy krátkostébelných stepních trávníků, mezi nimiž jsou i reliktní druhy jako např. mravenec potulný (Tapinoma erraticum), mravenec smolný (Camponotus piceus) a mravenec zrnojed (Messor structor). Staré ovocné stromy osidluje např. mravenec černolesklý (Lasius fuliginosus), mravenec čtyřskvrnný (Dolichoderus quadripunctatus), mravenec klamavý (Camponotus fallax), mravenec páskovaný (Temnothorax unifasciatus), mravenec stromový (Temnothorax affinis) a mravenec větvičkový (Colobopsis truncata). Z dalších skupin hmyzu se vyskytuje např. kudlanka nábožná (Mantis religiosa), z rovnokřídlých kobylka bělopruhá (Leptophyes albovittata), kobylka křídlatá (Phaneroptera falcata), cvrčivec révový (Oecanthus pellucens) a saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens), ze síťokřídlých vzácný teplomilný mravkolev skvrnitý (Euroleon nostras).

Zajímavá je také velmi bohatá arachnofauna s vysokou diverzitou na relativně malém území, během průzkumů zde bylo nalezeno 114 druhů pavouků. Mezi nejvzácnější patří slíďák bradavčitý (Alopecosa solitaria) a šestiočka uherská (Dysdera hungarica), zároveň se jedná o nejsevernější výskyt těchto druhů na Moravě. Z dalších vzácných a teplomilných druhů pavouků obývá stepní biotopy např. běžník hlínový (Ozyptila scabricula), běžník hnědý (Xysticus acerbus), běžník vřesovištní (Spiracme striatipes), cedivečka hnědá (Lathys stigmatisata), skálovka dalmatská (Haplodrassus dalmatensis), skálovka trpasličí (Civizelotes pygmaeus) a nápadná skálovka velká (Gnaphosa lucifuga). Pozornosti jistě neunikne pestře zbarvený křižák pruhovaný (Argiope bruennichi).

Z bezobratlých živočichů byla podrobněji zkoumána také zdejší malakofauna čítající 27 druhů suchozemských plžů s výraznou převahou druhů vázaných na suché a výslunné biotopy s bylinnými formacemi, k nimž patří např. páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis), suchomilka obecná (Xerolenta obvia), zrnovka mechová (Pupilla muscorum) a žitovka obilná (Granaria frumentum). Vyskytují se zde také druhy osidlující křovinaté a lesní biotopy, jako např. hladovka horská (Ena montana), hlemýžď zahradní (Helix pomatia) a řasnatka břichatá (Macrogastra ventricosa). K nejvzácnějším zástupcům patří zemoun skalní (Aegopis verticillus), nezaměnitelný druh plže známý spíše ze suťových lesů teplých krasových oblastí.

Z obojživelníků na lokalitě žije ropucha zelená (Bufo viridis), z plazů ještěrka obecná (Lacerta agilis). Výslunné křovinaté stráně a starý ovocný sad poskytují útočiště a hnízdní příležitosti několika druhům ptáků. Ve skupinách keřů hnízdí např. pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a ťuhýk obecný (Lanius collurio), občas na lokalitu zavítá krkavec velký (Corvus corax), strakapoud velký (Dendrocopos major), káně lesní (Buteo buteo) a moták pochop (Circus aeruginosus). Ve stěnách bývalé pískovny bylo v minulosti zaznamenáno nepravidelné hnízdění břehule říční (Riparia riparia) a vzácně i vlhy pestré (Merops apiaster), v travnatých porostech a přilehlých polích se vyskytuje koroptev polní (Perdix perdix) a křepelka polní (Coturnix coturnix).

Otakárek fenyklový (Papilio machaon) na květech smldníku jeleního, NPP Křéby (23. 8. 2002)

Management, ohrožení: Území bylo v minulosti využíváno jako sady a pastviny, údajně zde byly také vinice, dodnes zde dožívá několik ovocných stromů, hlavně třešní, jabloní a švestek. Negativním zásahem byla v minulosti těžba písku a štěrku v rezervaci, především v části Matějův písek. Příležitostná drobná těžba probíhá dodnes ve vrcholové části Vinohrady, již mimo vlastní chráněné území. Těsné sousedství s intenzívně zemědělsky obhospodařovanou půdou přináší problémy, jako jsou splachy ornice a živin z okolních polí a úlety pesticidů, což ohrožuje rezervaci mimo jiné zarůstáním třtinou křovištní. Největším nebezpečím byl ještě nedávno trnovník akát, který zarůstal západní část území a potlačoval původní stepní vegetaci. V 90. letech 20. stol. byl nálet akátů důsledně odstraněn a rezervace tak byla zbavena tohoto nepůvodního druhu. Bude však třeba zajistit odstraňování případných nových náletů akátu i v budoucnosti. Obnovené plochy jsou pravidelně koseny a probíhá na nich monitoring návratu travinobylinné vegetace. V prostřední části Matějův písek se nachází přikrmovací zařízení (krmelec), které je třeba přesunout mimo chráněné území.

Rekreační využití: Přes NPP sice neprochází žádná značená turistická stezka, přesto je, především na jaře, hojně navštěvováno, zvláště její západní část Vinohrady. Od informačního panelu je v prudkém svahu vyšlapaná stezka, ve střední části jsou patrné erozní rýhy, zřejmě způsobené cyklisty či jezdci na terénních motocyklech.

Historie území: Národní přírodní památka Křéby patří k nejstarším chráněným územím v okrese Kroměříž. Do rezervace zasahuje také archeologická lokalita s četnými doklady pravěkého osídlení, hlavně ze střední doby bronzové (tzv. výšinné úněticko-věteřovská sídliště). Část zdejších nálezů je uložena v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži, ve Vlastivědném muzeu J. A. Komenského v Přerově a také v Zemském muzeu v Brně.

NPP Křéby (8. 8. 2004)

Literatura:

Bartoňová, A. (2013): Motýli českých maloplošných chráněných území – analýza s ohledem na funkční vlastnosti. – Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Školitel: doc. Mgr. Martin Konvička, Ph.D.

Bezděčka, P. (2004): Inventarizační průzkum mravenců (Hymenoptera: Formicidae) národní přírodní památky Křéby. – Ms., depon. in AOPK ČR, středisko Zlín.

Bleša, P. (2000): Zhodnocení současného stavu vegetace NPP Křéby. – Diplomová práce, depon. in: MZLU Brno, Zahradnická fakulta Lednice na Moravě.

Bogdan, V. (2008): Management akátových porostů. – Bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí. Vedoucí práce: RNDr. Michaela Vítková, Ph.D.

Čáp, J. (2005): Inventarizační průzkum NPP Křéby, floristická inventarizace. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Čechová, J. (1998): Je možná obnova rezervací stepního charakteru po odstranění akátu? – Ochrana přírody 53(5): 143–147.

Čechová, J. (1998): Plán péče na období 1998–2008. Křéby. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Daňhel, M. (2005): Prasklice-Křéby: hradisko únětické kultury. – Diplomová práce, Slezská univerzita v Opavě.

Darebník, J. (2005): Inventarizační průzkum NPP Křéby z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera). – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty.

Fajmon, K., Žmolík, M., Jagoš, B., Vondřejc, T. E., Hoferková, E., Jongepierová, I. et Staš, R. (2018): Plán péče o národní přírodní památku Křéby na období 2019–2028. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178.

Grüll, F. (1985): Inventarizační průzkum vegetačního krytu přírodní rezervace Křéby – okres Kroměříž. – Ms., depon. in AOPK ČR, středisko Zlín.

Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612.

Hlava, J. (2013): Inventarizační průzkum NPP Křéby z oboru měkkýši. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Holec, J. et Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1–282.

Chládek, F. (2005): Inventarizační průzkum NPP Křéby z oboru entomologie. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Chytrý, M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 528 s.

Chytrý, M. [ed.] (2009): Vegetace České republiky. Vol. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. – Academia, Praha, 524 s.

Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s.

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3.

Jatiová, M. et Šmiták, J. (1996): Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, středisko Brno.

Jeniš, I. (2012): Inventarizační průzkum NPP Křéby z oboru saproxyličtí brouci. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Jongepierová, I., Pešout, P., Jongepier, J.W. et Prach, K. [eds.] (2012): Ecological restoration in the Czech Republic. – Nature Conservation Agency of the Czech Republic, Prague, 147 pp. ISBN 978-80-87457-31-3.

Kaláb, J. (1997): NPP Křéby. 2. Druhy jinak významné. Brouci (Coleoptera). – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Kaláb, J. (2000): Několik zajímavějších nálezů střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) z území České republiky. – Klapalekiana, 2000, č. 36.

Klinkovská, K. (2022): Vysokobylinná vegetace jihomoravské lesostepi. – Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: Mgr. Jan Roleček, Ph.D.

Klán, J. (1983): Pleurotus eryngii v Čechách. – Mykologické listy 10: 7–11.

Kočvara, R. (2013): Inventarizační průzkum NPP Křéby z oboru plazi. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Košulič, O. (2013): Inventarizační průzkum NPP Křéby z oboru pavouci. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Košulič, O. (2014): Araneofauna of the Křéby National Nature Monument (Eastern Moravia, Czech Republic) with some notes to conservation management of the locality. – Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 62(5): 991–1005.

Košulič, O. (2014): Araneofauna of the Křéby National Nature Monument (Eastern Moravia, Czech Republic) with some notes to conservation management of the locality. – Acta Univ. Agric. Silvic. Mendelianae Brun. 2014, 62: 991-1005.

Krátká, K. (2006): Festuca valesiaca v České republice – analýza ploidní variability. – Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Vít Grulich.

Lepšová, A. (2014): Inventarizační průzkum NPP Křéby z oboru houby. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 85.

Müller, J. (1982): Dílčí zpráva o výzkumu rzí, snětí a fytopatogenních plísní v jihomoravských rezervacích za rok 1981. – Ms., depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Pekárová, J. (2000): Možnosti obnovy stepní vegetace po vykácení akátu v NPR Pouzdřanská step a Kolby, NPP Křéby. Zpráva dílčího úkolu grantu VaV 610/10/00 za rok 2000. – AOPK ČR, středisko Brno.

Pekárová, J. (2003): Vliv hospodářských zásahů na změnu biologické diverzity ve zvláště chráněných územích. Zpráva dílčího úkolu grantu VaV 610/10/00 2000-2003. – AOPK ČR, středisko Brno.

Petruš, J., Janderková, J., Rysková, R., Kalus, Č. et Sutuma, E. (1997): Odborné zhodnocení maloplošných zvláště chráněných území národní kategorie na území České republiky – jižní Morava. Základní pedologický průzkum. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Pospíšil, V. (1952): Pleurotus eryngii v Československu. – Česká Mykologie 6: 85–87.

Řezáč, M. et Bryja, V. (2002): Dysdera hungarica Kulczynski, 1897 (Araneae, Dysderidae), an interesting new species for the arachnofauna of the Czech Republic. – Acta Mus. Moraviae, Sci. Biol., 87(1): 75–81.

Řezáč, M. (2012): Rozšíření a stanovištní nároky pavouků šestioček rodu Dysdera (Araneae: Dysderidae) v Česku. – Příroda, 30: 117–162.

Řezáč, M. (2020): Pavouci šestiočky – případ extrémní diverzifikace ve Středozemí 1. – Živa 6/2020: 311–316.

Sekera, L. et Pelikán, J. (2009):. Distribution of Cassida berolinensis in the Czech and Slovak Republics (Coleoptera: Chrysomelidae: Cassinae). – Klapalekiana. 45, 3-4, s. 203-207. ISSN 1210-6100.

Stanovský, J. (2012): Inventarizační průzkum NPP Křéby z oboru fytofágní brouci. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Šimeček, K. (2004): Inventarizační ornitologický průzkum NPP Křéby. – Ms., depon. in: AOPK ČR, středisko Zlín.

Vrbický, J. (2009): Plán péče o národní přírodní památku Křéby na období 2010–2018. – Ms.; depon. in: AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Zavřel, H. (1958): SPR na okrese kroměřížském. – Věstník muzea v Kroměříži. 1958, č. 1, s. 7–11.

Zázvorka, J. (2010): Orobanche kochii and O. elatior (Orobanchaceae) in central Europe. – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 95(2): 77–119.

• Aktualizace 10. 3. 2024