Přírodní památka Mokřad Pumpák
Základní údaje: Přírodní památka a evropsky významná lokalita Mokřad Pumpák představuje mokřadní společenstva v uměle vytvořeném biotopu v nivě řeky Rusavy v Hornomoravském úvalu. Mokřad se nachází na pravém břehu Rusavy (ve vzdálenosti asi 500 m), v mělké depresi mezi železničními tratěmi Přerov – Břeclav a Hulín – Kroměříž na severovýchodním okraji města Hulín v nadmořské výšce 200 až 201 m n. m. V její severní části se nachází tůň s rákosinou odvodňovaná strouhou, zbytek tvoří podmáčená louka s periodickými tůňkami a několika udržovanými vrbami. Katastrální území Hulín, číslo mapovacího kvadrátu 66-70. Napříč územím prochází místní komunikace z Hulína do Pravčic. Kód lokality ÚSOP: 5999. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 1,3236 ha, rozloha vyhlášeného ochranného pásma 0,5354 ha. Mapy.com. Předmět ochrany: Mokřadní společenstva rostlin a živočichů s výskytem čolka velkého (Triturus cristatus) a kuňky obecné (Bombina bombina), celkem 18 ohrožených druhů ptáků, plazů, obojživelníků a hmyzu, významné hnízdiště a refugium ptactva na okraji městské zástavby. Geologie, půdní poměry: Území leží na okraji Holešovské plošiny, jv. části Hornomoravského úvalu. Úpatní plošina je tvořená neogenními a kvartérními sedimenty, skloněná k jjz. V severním cípu lokality vyvěrá železitý pramen, jehož intenzita kolísá podle dešťových srážek. Z půdních typů se na Pumpáku se nalézá nivní půda glejová.
Flóra a vegetace: Lokalita není po botanické stránce příliš významná, z chráněných druhů zde roste několik jedinců silně ohroženého starčku poříčního (Senecio sarracenicus). Na podmáčených a vlhkých místech se nacházejí rozsáhlejší porosty kosatce žlutého (Iris pseudacorus), dále zde roste např. čistec bahenní (Stachys palustris), hrachor luční (Lathyrus pratensis), kakost luční (Geranium pratense), kakost smrdutý (Geranium robertianum ), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), kostival lékařský (Symphytum officinale), kozlík lékařský (Valeriana officinalis), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), mochna husí (Potentilla anserina), mochna nátržník (Potentilla erecta), mochna plazivá (Potentilla reptans), mydlice lékařská (Saponaria officinalis), oman britský (Inula britannica), pcháč šedý (Cirsium canum), podběl lékařský (Tussilago farfara), pomněnka bahenní (Myosotis palustris), pryskyřník hlíznatý (Ranunculus bulbosus), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), přeslička bahenní (Equisetum palustre), přeslička říční (Equisetum fluviatile), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), sevlák širolistý (Sium latifolium), šťovík kyselý (Rumex acetosa), toten lékařský (Sanguisorba officinalis), vratič obecný (Tanacetum vulgare) a vrbina penízková (Lysimachia nummularia).
Traviny zde zastupují bahnička mokřadní (Eleocharis palustris), lipnice širolistá (Poa chaixii), ostřice chabá (Carex flacca), ostřice latnatá (Carex paniculata), ostřice obecná (Carex nigra), ostřice pobřežní (Carex riparia), ostřice srstnatá (Carex hirta), ostřice zobánkatá (Carex rostrata), sítina sivá (Juncus inflexus), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a šáchor hnědý (Cyperus fuscus). Větší část tůně rákosem obecným (Phragmites communis). Z kapradin se ojediněle vyskytuje papratka samičí (Athyrium filix-femina), na vodní hladině se objevuje okřehek menší (Lemna minor). Na sušších místech a druhotných stanovištích na železničních náspech roste např. čičorka pestrá (Coronilla varia), divizna sápovitá (Verbascum phlomoides), komonice lékařská (Melilotus officinalis), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), lnice květel (Linaria vulgaris), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), pilát lékařský (Anchusa officinalis), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), rozchodník velký (Hylotelephium maximum), silenka nadmutá (Silene vulgaris), šalvěj luční (Salvia pratensis) a šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata). Na drážním tělese u západního okraje roste lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites). Z invazních druhů se objevuje celík obrovský (Solidago gigantea), ve střední části lokality se rozšířila křídlatka japonská (Reynoutria japonica). Jižní část území silně zarůstá po provedeném sanačním zásahu v roce 2019 pcháčem osetem (Cirsium arvense), který významně omezuje luční vegetaci.
Ze stromů a keřů se vyskytuje bez černý (Sambucus nigra), bříza bělokorá (Betula pendula), olše lepkavá (Alnus glutinosa), ostružiníky (Rubus spp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), růže šípková (Rosa canina), topol osika (Populus tremula), třešeň ptačí (Cerasus avium), vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix fragilis), vrba trojmužná (Salix triandra) a vrba ušatá (Salix aurita). Především v ochranném pásmu se rozšířil nebezpečný a invazní druh javor jasanolistý (Acer negundo). Fauna: Mokřad Pumpák je významným stanovištěm ohrožených druhů ptáků, obojživelníků, plazů a hmyzu. Bylo zde zjištěno více než 180 druhů motýlů (Macrolepidoptera), např. otakárek fenyklový (Papilio machaon), ohniváček černočárný (Lycaena dispar), stužkonoska vrbová (Catocala electa), stužkonoska modrá (Catocala fraxini), stužkonoska olšová (Catocala nupta) a stužkonoska topolová (Catocala elocata), více než 100 druhů brouků (Coleoptera), např. ohrožený druh zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), tesařík pižmový (Aromia moschata), roháček bukový (Sinodendron cylindricum) a vrbař uhlazený (Clytra laeviuscula). Vážky (Odonata) jsou zastoupeny minimálně deseti druhy.
Nejvýznamnějším druhem obojživelníků na této lokalitě je kriticky ohrožený čolek velký (Triturus cristatus). Místní populaci tvořilo v minulosti až 100 dospělých jedinců. Čolek velký se zde pravidelně rozmnožuje, o čemž svědčí každoroční nálezy larválních stádií všech velikostí. Populace je stálá, její početnost však v posledních 5 letech mírně klesá, neboť dochází k silnému zarůstání rákosem obecným a zazemění tůně. Zajímavé je šíření čolka velkého do přilehlých částí Hulína odpadní strouhou, kterou odtéká přebytečná voda z Pumpáku. Čolci velcí byli zjištěni v Partyzánské ulici i v jiných, na které navazuje propojený sytém kanalizačního sběrače. Z Pumpáku se takto dostávají zcela pravidelně a každoročně až do bazénu městského koupaliště které je vzdáleno vzdušnou čarou cca 600 m. Dále se zde vyskytuje čolek obecný (Triturus vulgaris), jeho populace je odhadována na 250 až 280 jedinců. Oproti čolku velkému nedochází poklesu populace, ale k mírnému nárůstu. Je to způsobeno zřejmě menším predačním tlakem čolka velkého a vodních ptáků, kteří nemohou tak intenzivně lovit v hustých porostech rákosin. Larvální stádia dobře prosperují. Z dalších obojživelníků zde byla zjištěna kuňka obecná (Bombina bombina), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan ostronosý (Rana arvalis), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a skokan zelený (Rana kl. esculenta). Z plazů byli na lokalitě zjištěni ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis) a užovka obojková (Natrix natrix).
Na Pumpáku zjištěno celkem 71 druhů ptáků, z toho 30 prokazatelně hnízdících, z nichž 4 patří k ohroženým druhům avifauny ČR: moták pochop (Circus aeruginosus), lejsek šedý (Muscicapa striata), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) a moudivláček lužní (Remiz pendulinus). Dále zde hnízdí např. bažant obecný (Phasianus colchicus), budníček menší (Phylloscopus collybita), budníček větší (Phylloscopus trochilus), červenka obecná (Erithacus rubecula), drozd zpěvný (Turdus philomelos), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), kachna divoká (Anas platyrhynchos), kos černý (Turdus merula), kukačka obecná (Cuculus canorus), lyska černá (Fulica atra), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), straka obecná (Pica pica), strakapoud malý (Dendrocopos minor), strakapoud velký (Dendrocopos major), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), špaček obecný (Sturnus vulgaris), vrabec domácí (Passer domesticus), vrabec polní (Passer montanus) a zvonohlík zahradní (Serinus serinus). Několik dalších druhů bylo pozorováno na přeletu či při sběru potravy, z nichž mnohé patří k ohroženým, jako např. bekasina otavní (Gallinago gallinago), čáp bílý (Ciconia ciconia), dudek chocholatý (Upupa epops), kalous ušatý (Asio otus), káně lesní (Buteo buteo), krahujec obecný (Accipiter nisus), krutihlav obecný (Jynx torquilla), ledňáček říční (Alcedo atthis), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), poštolka obecná (Falco tinnunculus), puštík obecný (Strix aluco), sova pálená (Tyto alba), sýček obecný (Athene noctua), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), vlha pestrá (Merops apiaster), volavka popelavá (Ardea cinerea), volavka stříbřitá (Egretta garzetta), žluna zelená (Picus viridis) a žluva hajní (Oriolus oriolus). Ze savců zde byly zjištěny běžné druhy jako je hryzec vodní (Arvicola terrestris), ondatra pižmová (Ondatra zibethicus), potkan (Rattus norvegicus) a zajíc polní (Lepus europaeus). Lesnictví: Lokalita je bezlesí, část dřevin pochází z náletu, nejstarší stromy smuteční vrby staré asi 80 let byly zřejmě uměle vysazeny, v části území podél železničních tratí byly v 80. letech 20. stol. vysázeny olše a břízy. Management, ohrožení: Nedílnou součástí Pumpáku je také louka o rozloze asi 0,6 ha mezi jižním okrajem tůně a silnicí z Hulína do Pravčic. Vlastní louka je místy podmáčená, v dřívějších letech až do roku 1983 byla pravidelně sečena, pak začala zarůstat vysokými ostřicemi, orobincem a náletovými dřevinami, především vrbami. V letech 1983 až 1987 zde provedli ochránci přírody z Hulína úklid velké černé skládky a výsadili olše a břízy podél spodní části železničního náspu trati do Kroměříže. Černé skládky jsou velkým problémem také v současnosti, místní občané zde navážejí nejrůznější domovní a stavební odpad, také po výstavbě železničního koridoru v letech 2000 až 2002 zde zůstaly stopy v podobě stavebního odpadu.
Pro posílení populace čolka velkého je nutné provádět pravidelné kosení rákosiny v zimním období při zamrzlé hladině tůně. V roce 2019 byl proveden odbornou firmou sanační zásah v jižní části přírodní památky, byly odstraněny téměř všechny dřeviny a louka se začala opět pravidelně kosit. I nadále bude třeba pokračovat v kosení podmáčených luk, odstraňování náletových dřevin a likvidaci případných černých skládek (zamezit snadnému přístupu s odpady jak tomu bylo v nedávné minulosti). Problémem, který je třeba urychleně řešit, je také výskyt invazních druhů rostlin, na západním okraji PP se nachází porost křídlatky japonské (Reynoutria japonica) a především v ochranném pásmu vzrostlé stromy javoru jasanolistého (Acer negundo). V roce 2025 provedla ZO ČSOP Via Hulín likvidaci jasanů metodou injektáže herbicidu na celé ploše PP Mokřad Pumpák i v jejím ochranném pásmu. Podmáčená louka v ochranném pásmu v jižním cípu lokality vpravo od silnice Hulín – Pravčice byla obhospodařována a pravidelně kosena ještě koncem 90. let 20 stol., v minulosti byla menší plocha využívána také jako orná půda, pro silné podmáčení však bylo od jejího užívání upuštěno. Tato plocha je dnes již téměř celá zarostlá vrbami a dalšími náletovými dřevinami.
Historie území: Dnešní podoba lokality je spjata s budováním železničních tratí kolem Hulína v 19. století. Úsek železnice Přerov – Břeclav byl zprovozněn roku 1841. Trať Hulín – Kroměříž vedla původně na jih od Hulína, tento úsek byl koncem 19. stol. přeložen v souvislosti s budováním Dráhy moravsko-slezských měst, aby se dosáhlo mimoúrovňového křížení s dráhou Přerov – Břeclav. Materiál pro stavbu náspu byl brán v nejbližším okolí, čímž vznikla stávající deprese naplněná vodou. Původní okolí bylo v těchto místech vždy silně podmáčené vlivem vystupující spodní vody a nevysychá ani v době velkého sucha (např. v létech 1988 až 1995). Asi pro trvalý dostatek spodní vody zde byla v severozápadní části území postavena čerpací stanice s obsluhou, mající za úkol z vybudované 15 metrů hluboké studny čerpat (pumpovat) a ohřívat vodu do parních lokomotiv. Odtud pochází i místní název „Pumpák”. Do dnešní doby zde zůstaly zachovány pouze základy stanice a částečně zasypaná studna. Počátkem května 1984 nešťastnou náhodou Pumpák vyhořel. Shořel tehdy rákosový porost a rostlinný pokryv louky. Většina stromů a keřů požár přežila bez úhony. V roce 1988 mokřad z velké části vyschnul, neboť bylo velké sucho. Dnes se můžeme pouze domnívat, jak asi vypadala lokalita po dobudování železničních tratí. Pravděpodobně zde nebyl žádný vegetační kryt s keřovým ani stromovým patrem. K vlastní sukcesi došlo pozvolně v průběhu existence Pumpáku. Na nejstarším leteckém měřickém snímku z roku 1946 je již patrné zarůstání tůně rákosem, v jejím bezprostředním okolí jsou již vzrostlé dřeviny, zbývající plochy včetně ochranného pásma jsou zcela bez křovin či stromů. Nejstaršími dřevinami byly smuteční vrby, které zde byly zcela jistě záměrně vysazeny. Zbytek dřevinné vegetace je mladší, což svědčí o tom, že tato lokalita byla dlouhodobě udržována úmyslně bez stromového porostu. Po ukončením provozu parních lokomotiv došlo k opuštění čerpací stanice. Celý prostor přestal být udržován a tím došlo k zarostení lokality mnoha rostlinnými společenstvy a následně také k osídlení četnými druhy bezobratlých i obratlovců.
Natura 2000: Vyhlášení přírodní památky Mokřad Pumpák bylo provedeno v rámci zřizování územní ochrany Evropsky významné lokality Mokřad Pumpák (kód CZ0723410) o celkové rozloze 1,9306 ha jako součást soustavy chráněných území Natura 2000 v České republice. Předmětem ochrany EVL jsou významné stálé populace čolka velkého (Triturus cristatus) a kuňky obecné (Bombina bombina). Text Pavel Šálek & Zdeněk Podešva, fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
|
Literatura: Beran, L. (2002): Vodní měkkýši České republiky – rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření, ohrožení a ochrana, červený seznam. – Sborník přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp. Dolný, A., Bárta, D., Waldhauser, M., Holuša, O. et Hanel, L. [eds.] (2007): Vážky České republiky: Ekologie, ochrana rozšíření. The dragonflies of the Czech Republic: Ecology, conservation and distribution. – Český svaz ochránců přírody Vlašim, 672 s. (in Czech and English). Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178. Háková, A., Klaudisová, A. et Sádlo, J. [eds.] (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. – Planeta XII, 8/2004 – druhá část. Ministerstvo životního prostředí, Praha, 144 pp. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Hrabec, J. et al. (2017): Zvláště chráněná území přírody Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Krajský úřad Zlínského kraje, 265 pp. ISBN 978-80-87833-26-1. Chobot, K. et Němec, M. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 34: 1–182. Chytrý, M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 528 s. Chytrý, M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky. Vol. 3. Vodní a mokřadní vegetace. – Academia, Praha, 828 s. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Jeřábkova, L. et Zavadil, V. (2020): Atlas rozšíření obojživelníků České republiky. – Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 104 pp. ISBN 978-80-7620-041-8. Jurek, V. (2023): Plán péče o přírodní památku Mokřad Pumpák na období 2024–2033. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Maštera, J., Zavadil, V. et Dvořák, J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky. – 1. vyd. Praha: Academia, 180 pp. ISBN 978-80-200-2399-5. Mikátová, B. et Vlašín, M. (2002): Ochrana obojživelníků. Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 1. – EkoCentrum Brno. 140 s. ISBN 80-902203-7-1. Moravec, J. (2019): Obojživelníci a plazi České republiky. – 1. vyd. Praha: Academia, 464 pp. ISBN 978-80-200-2984-3. Moštěk, J. (1993): Obojživelníci okresu Kroměříž. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín; ČSOP Via Hulín. Pavelčíková, L. et Pavelčík, P. (2012): Plán péče o přírodní památku Mokřad Pumpák na období 2014–2023. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Podešva, Z. (1992): Entomologický průzkum lokality Pumpák, k. ú. Hulín. – Ms., 5 s., Depon. in: ZO ČSOP Via Hulín. Podešva, Z. et Šálek, P. (2003): Základní inventarizační průzkum zoologický VKP mokřadu Pumpák v extravilánu města Hulína. – Ms., depon. in: ZO ČSOP Via Hulín, 31 s. Šálek, P. (2000): Rozšíření a početnost zájmových druhů obojživelníků v okrese Kroměříž v letech 1998 až 2000. – Ms., 16 s., Depon. in: ZO ČSOP Via Hulín. Šálek, P. (2002): Inventarizace jednotlivých druhů vážek na mokřadních lokalitách v okrese Kroměříž v roce 2002. – Ms., 29 s., depon. in: ZO ČSOP VIA Hulín. Šálek, P. (2002): Inventarizační průzkum lokality Pumpák v k. ú. Hulín. – Ms., Depon. in: ZO ČSOP Via Hulín. Šálek, P. (2002): Mapování výskytu obojživelníků na vybraných lokalitách v okrese Kroměříž. – Ms, depon. in: ZO ČSOP VIA Hulín. Zavadil, V., Sádlo, J. et Vojar, J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 176 s. ISBN 978-80-87457-18-4. Zwach, I. (2009): Obojživelníci a plazi České republiky: encyklopedie všech druhů, určovací klíč, 1654 barevných ilustrací. – 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 496 s. ISBN 978-80-247-2509-3. |
| • Aktualizace 4. 3. 2026 | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |