Přírodní památka Bernátka
Základní údaje: Přírodní památka Bernátka představuje zachovalý lesní porost charakteru květnaté bučiny s řeřišnicí trojlistou. Nachází se v Rusavské hornatině, centrální hřebenové části Hostýnských vrchů, na členitém levém údolním svahu s jižní až jihovýchodní expozicí v nadmořské výšce 545 až 595 m n. m., asi 500 m severovýchodně od rozcestí u hájovny Bernádka a 800 m severozápadně od rekreačního střediska na Trojáku. Území ohraničují dva potůčky pramenící v horní části, které se v jižním cípu stékají a tvoří bezejmenný levostranný přítok říčky Juhyně. Katastrální území Rajnochovice, přírodní park Hostýnské vrchy. Zřízeno Výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 16. 1. 1975. Evidenční kód ÚSOP: 609. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 2,9983 ha. Mapy.com. Předmět ochrany: Typický lesní porost karpatské jedlobučiny s hojným výskytem řeřišnice trojlisté (Cardamine trifolia).
Geologie, půdní poměry: Geologické podloží jižní části území je tvořeno sedimenty račanské jednotky magurské skupiny příkrovů ve flyšovém pásmu Západních Karpat. Ráztocké vrstvy soláňského souvrství (křída svrchní, paleocén) zaujímají asi jednu třetinu rozlohy, ve flyšových vrstvách je charakteristický proměnlivý podíl pískovců a jílovců, které ovlivňuje i složení zdejší vegetace. Na zbývající ploše se nacházejí nezpevněné deluviální kamenité až hlinito-kamenité sedimenty kvartéru. Z půdních typů jsou dominantními jednotkami kambisoly – kambizem modální mesobazická a kambizem oglejená. Podél dvou drobných vodních toků se vyvinuly v zařezaných údolích fluvizemě typické až glejové. Flóra a vegetace: Lesní společenstva v přírodní památce Bernátka patří k nejlépe zachovaným porostům květnatých bučin asociace Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae v Hostýnských vrších. Ve stromovém patře dominuje buk lesní (Fagus sylvatica), pouze vtroušeně se vyskytuje javor klen (Acer pseudoplatanus), smrk ztepilý (Picea abies) a jedle bělokorá (Abies alba) – původně bylo ve zdejších lesích zastoupení jedle více než 50 %, v roce 1929 kleslo na 20 % a v roce 1961 na pouhá 4 %. V bylinném podrostu je v jarním aspektu nejnápadnější řeřišnice trojlistá (Cardamine trifolia), která zde vykvétá již koncem dubna. Tento alpsko-západokarpatský druh se v České republice vyskytuje na hranici svého areálu pouze na několika izolovaných lokalitách, jednou z nich je na Moravě právě Bernátka, v Moravskoslezských Beskydech se vyskytuje v přírodní památce Lišková.
Řeřišnice se nachází hojně nejen po celém území rezervace, ale i v blízkém okolí. V bylinném patře dále rostou druhy typické pro květnaté bučiny jako je bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), svízel vonný (Galium odoratum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), violka lesní (Viola reichenbachiana) a řada druhů ostřic, jako např. ostřice chlupatá (Carex pilosa) a ostřice lesní (Carex sylvatica). Na kořenových nábězích buků byl nalezen mech dvouhrotec chlumní (Dicranum montanum), dále dvouhroteček různotvárný (Dicranella heteromalla) a baňatka draslavá (Brachythecium salebrosum). Ze vzácnějších dřevokazných hub roste na padlých kmenech např. korálovec bukový (Hericium clathroides), dále zde byla nalezena vzácná liška Friesova (Cantharellus friesii). Fauna: V přírodní památce Bernátka se vyskytují se běžnější druhy lesních živočichů, z motýlů např. martináček bukový (Aglia tau), bělásek řeřichový (Antocharis cardamines) a žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni), z brouků lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus). Z měkkýšů byl zaznamenán nápadně modře zbarvený plž modranka karpatská (Bielzia coerulans), který je karpatským endemitem. U potoka na hranici rezervace byl nalezen skokan hnědý (Rana temporaria), dále zde žije mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek horský (Triturus alpestris), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a řada druhů ptáků, jako např. brhlík lesní (Sitta europaea), budníček menší (Phylloscopus collybita), datel černý (Dryocopus martius), holub doupňák (Columba oenas), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), krutihlav obecný (Jynx torquilla), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), lejsek malý (Ficedula parva), lejsek šedý (Muscicapa striata), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), strakapoud prostřední (Dendrocoptes medius), ťuhýk obecný (Lanius collurio), žluna šedá (Picus canus) a žluna zelená (Picus viridis), z dravců káně lesní (Buteo buteo) a krahujec obecný (Accipiter nisus). V okolních lesích, mimo chráněné území, hnízdí také čáp černý (Ciconia nigra). Ze savců byl pozorován plch velký (Glis glis) a veverka obecná (Sciurus vulgaris).
Lesnictví: Věk nejstarší části lesního porostu je asi 155 až 165 let (vztaženo k roku 2026). Byly zde vylišeny lesní typy bohatá bučina mařinková (4B1), vlhká bučina devětsilová (4V3) a obohacená bučina česneková (4D7). V současnosti obklopují přírodní památku z větší části mladé smrkové porosty a území je tak více vystaveno větrům. K vážnému poškození až devastaci lesních porostů v západní části chráněného území došlo 4. 8. 2001, kdy se zde přehnala silná vichřice. Vývraty byly z území ručně odstraněny a postižená plocha byla po provedení potřebných opatření ponechána přirozenému zmlazení. V roce 2014 byla postižena větrným polomem severní část území na ploše 0,35 ha. Management, ohrožení: Lesní porosty jsou ponechány bez těžebního či pěstitelského zásahu. Vzhledem k ochraně hlavního motivu, řeřišnice trojlisté, není nutno provádět žádné zvláštní zásahy, neboť druh je hojně rozšířen po celé ploše chráněného území i v blízkém okolí a jeho existence na lokalitě není přímo ohrožena. Pouze v případě poškození porostů při vichřicích budou z území odstraněny vzniklé vývraty, část mrtvého dřeva bude ponechána na místě. Případné zásahy budou spočívat v podpoře přirozené obnovy a její ochraně před poškozováním přemnoženou zvěří, zejména daňkem evropským (Dama dama). Přírodní památkou ani jejím blízkým okolím neprochází žádná značená turistická stezka, příležitostně je navštěvována houbaři.
Historie vyhlášení: Vyhlášení rezervace předcházelo doporučení ke zřízení SPR výnosem ministerstva školství a kultury z roku 1947. Chráněné území bylo vyhlášeno až výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 16. ledna 1975 o vyhlášení státní přírodní rezervace „Bernátka“ v okrese Kroměříž (navrhovatel prof. Alois Zlatník). V současnosti se připravuje přehlášení. Natura 2000: PP Bernátka je součástí Ptačí oblasti Hostýnské vrchy (CZ0721024) o celkové rozloze 5176,9520 ha. Předmětem ochrany jsou populace strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos) a lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy. Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
|
Literatura: Daněk, P. (2011): Vegetační charakteristika geograficky významných prvků květeny Zlínska. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178. Havlíček, J. (2001): Plán péče PP Bernátka na období 2002–2011. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Holec, J. et Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1–282. Holuša, O. et. al. (2020): Lesy Karpat České republiky. – Vydání první. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 258 pp. ISBN 978-80-88184-32-4. Horváth, M. et Hanáková Bečvářová, P. (2025): Plán péče o přírodní památku Bernátka na období 2026–2035. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Hrabec, J. et al. (2017): Zvláště chráněná území přírody Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Krajský úřad Zlínského kraje, 265 pp. ISBN 978-80-87833-26-1. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3. Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2 Jurová, A. (2008): Zhodnocení současného stavu a péče o lesní rezervace Zlínska. – Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Antonín Buček. Kolektiv autorů (1999): Oblastní plán rozvoje lesa. PLO 41 Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky. Platnost 2000–2019. – ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek. Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. Míchal, I. et Petříček, V. [eds.] et al. (1999): Péče o chráněná území: II. Lesní společenstva. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. 714 pp. Moštěk, J. (1993): Obojživelníci okresu Kroměříž. – Ms., depon. in: ZO ČSOP Via Hulín. Musil, O., Šmiták, J. et Vlašín, M. (1985): Státní přírodní rezervace Bernátka – inventarizační průzkum (všeobecná část, geologie, geomorfologie, pedologie, lesnictví, botanika, zoologie). – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Novák, J. et Novák, M. (2010): Rozšíření vřetenatky moravské Vestia ranojevici moravica (Brabenec, 1952) v Hostýnských vrších – 1. díl. Malacologica Bohemoslovaca, 9: 21–25. Pola, J. (1988): Zjištěný výskyt Lepidopter v SPR Bernardka (Bernátka). – Ms., Chropyně, depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín, 4 pp. Svačina, T. (2000) Přírodní podmínky Hostýnských vrchů. – ČSPOP Bystřice pod Hostýnem. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín; ČSPOP Bystřice pod Hostýnem. Svačina, T. (2016): Plán péče o přírodní památku Bernátka na období 2016–2025. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Tomáštíková, J. (2022): Flóra vybraných chráněných území severozápadní části Hostýnských vrchů. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: doc. Mgr. Martin Dančák, Ph.D. Troneček, J. (2002): Příroda Hostýnských vrchů. Valašsko – vlastivědná revue, 8: 20–21. Troneček, J. (2002): Příroda Hostýnských vrchů (pokračování z č. 2002/1). Valašsko – vlastivědná revue, 9: 18–19. Vrška, T. (2011): Metodika hodnocení přirozenosti lesů v ČR. – Brno: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., 17 s. Vrška, T. et Hort, L. (2003): Základní kriteria a parametry pro hodnocení “přirozenosti” lesních porostů. – Brno: AOPK ČR. Dostupné z: www.pralesy.cz. Vymazal, M. (2009): Ochrana odumírajících a doupných stromů – závěrečná zpráva k projektu. – Ms., depon. in: Moravský ornitologický spolek – středomoravská pobočka ČSO. Vymazal, M. (2010): Závěrečná zpráva z monitoringu Ptačí oblasti Hostýnské vrchy za rok 2010. – Ms., depon. in: ČSO, Praha. Vymazal, M. (2013): Habitatové nároky strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos) v Hostýnských vrších. – Diplomová práce, 55 s., 4 přílohy. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra ekologie a životního prostředí. Vedoucí práce: doc. Mgr. Karel Weidinger, Dr. Vymazal, M. (2020): Monitoring ptačí oblasti Hostýnské vrchy v letech 2007–2020. Bird monitoring in Special protected area Hostýnské vrchy hills in 2007–2020. – Zprávy MOS 78: 38–42. Vymazal, M., Prachař, D., Jagoš, B. et Járová, I. (2019): Souhrn doporučených opatření pro Ptačí oblast Hostýnské vrchy. – AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty. |
| • Aktualizace 27. 2. 2026 | Hostýnské vrchy | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |