Přírodní památka Skalka-Polomsko
Základní údaje: Přírodní památka Skalka-Polomsko je situována na skalnaté stráni s jihozápadní expozicí, se sklonem svahu až 45 stupňů, v současnosti z větší části zarostlé keři a stromy. Nachází se v Hostýnských vrších v nadmořské výšce 472 až 501 m n. m., asi 300 m severně od kostela v obci Rajnochovice. Katastrální území Rajnochovice. Vyhlášeno výnosem Ministerstva věd, školství a umění ČSR č. 49.131/52 ze dne 30. 12. 1952. Evidenční kód ÚSOP: 389. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/ druhy. Celková rozloha 0,8748 ha. Mapy.cz.
Předmět ochrany: Travnatá stráň s teplomilnou květenou (při vyhlášení, nyní již neplatí). Cíl ochrany po přehlášení: fragmenty teplomilných rostlinných společenstev s kakostem krvavým Geranium sanguineum) uvedeném v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR, stanoviště silně ohroženého druhu vstavače mužského znamenaného (Orchis mascula subsp. signifera).
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad chráněného území je tvořen paleogenními sedimenty hostýnských vrstev soláňského souvrství (svrchní křída – paleocén) račanské jednotky magurského flyšového pásma. Ve flyšových vrstvách převažují modrošedé hrubozrnné vápnité pískovce (organodetritické) a slepence nad vložkami jílovců, které vystupují v horní části přírodní památky na povrch jako drobné ploché skalky. Půdy jsou kamenité, suché, půdním typem je kambizem typická.
Flóra a vegetace: Celý svah byl dříve využíván jako extenzivní pastvina. Postupně se vyvinul v charakteristické druhově pestré louky s rozptýlenými keři, v níž byly v minulosti zastoupeny četné teplomilné a suchomilné druhy květeny, průvodci karpatských luk i druhy křovinatých strání, mino jiné např. rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis). Po vyhlášení chráněného území začala lokalita zarůstat náletovými dřevinami. Z keřů v současné době dominuje líska obecná (Corylus avellana) doprovázená hlohem jednosemenným (Crataegus monogyna), ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare), trnkou obecnou (Prunus spinosa) a růží šípkovou (Rosa canina). Na části území se nacházejí také vzrostlé dřeviny zastoupené např. habrem obecným (Carpinus betulus), lípou srdčitou (Tilia cordata), břízou bělokorou (Betula pendula) a duby (Quercus spp.).
Na fragmentech travnatých strání se z teplomilných druhů uchoval kakost krvavý (Geranium sanguineum), bojínek tuhý (Phleum phleoides), kostřava ovčí (Festuca ovina), lipnice smáčknutá (Poa compressa), divizna jižní rakouská (Verbascum chaixii subsp. austriacum), huseník lysý (Arabis glabra), jestřábník Bauhinův (Hieracium bauhini), rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare), škarda ukousnutá (Crepis praemorsa), vítod chocholatý (Polygala comosa) a zvonek klubkatý (Campanula glomerata). Roste zde také několik druhů orchidejí, především vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera), bradáček vejčitý (Listera ovata) a hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), pouze vzácně vstavač bledý (Orchis pallens). Další v minulosti zaznamenané druhy orchidejí, vstavač kukačka (Orchis morio) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), nebyly v posledních letech potvrzeny. Z dalších druhů se vyskytuje např. šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa) a prvosenka jarní (Primula veris).
Fauna: Podrobnější zoologický průzkum nebyl dosud prováděn. Lze předpokládat výskyt teplomilných druhů hmyzu, z plazů byla pozorována ještěrka obecná (Lacerta agilis), z ptáků např. ťuhýk obecný (Lanius collurio).
Management, ohrožení: Do 50. let 20. století bylo současné chráněné území využíváno jako pastvina. V té době mělo (včetně okolních pozemků) charakter luk s mezemi porostlými rozptýlenou keřovou vegetací. Postupem času se pást přestalo, zřejmě v souvislosti se zřízením ochrany lokality koncem roku 1952, což dokazují zbytky železných sloupků a drátů po jejím obvodu. Ukončení pastvy vedlo až k zániku cenných rostlinných společenstev, která byla hlavním předmětem ochrany. Vlivem následné sukcese došlo ke změně druhové skladby a rozšíření náletových dřevin. Po mnoho let zde nebyly prováděny žádné zásahy, pouze velmi mírné prosvětlování lískového a lipového náletu. V roce 2001 bylo poprvé po mnoha letech provedeno posečení celé dílčí plochy, včetně odstranění drobného náletu. V následujících letech byla prováděna částečná redukce vzrostlého náletu. Nyní je pravidelně prováděno každoroční sečení a občasná redukce náletu.
Pro dosažení dlouhodobého cíle péče o ZCHÚ je nutné provést radikálnější zásahy, v prvních letech půjde o asanační management (postupné odstranění náletu, včetně vzrostlých dřevin, odstranění okrajových částí expandujících křovin, později zastavení šíření porostu zapěstováním trvalé hranice mezi keřovým a travním porostem, intenzivnější kosení dílčích ploch (dvojí seč během roku).
Po provedení asanačního managementu bude regulační management spočívat v jednoročním sečení dílčích ploch, v případě nutnosti odstraňování menšího množství náletu a udržování trvalé hranice mezi okrajem keřového porostu a travním porostem. Celkové prosvětlení území se projevuje na zlepšení stavu bylinného pokryvu (hlavně vstavačovitých). Po provedení geodetického zaměření bude přírodní památka přehlášena. Část, která je nyní porostlá pouze hustým keřovým porostem s převažující trnkou obecnou, bude odčleněna a louka pod chráněným územím (dosud ležící mimo PP) přičleněna. Celková výměra po přehlášení bude asi 0,7590 ha, nadmořská výška 454 až 501 m n. m.).
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
|
Literatura: Daněk, P. (2011): Vegetační charakteristika geograficky významných prvků květeny Zlínska. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Grüll, F. (1984): Inventarizační průzkum vegetačního krytu státní přírodní rezervace Skalka-Polomsko. – Ms., depon. in: AOPaK ČR, Praha. Hanáková, P. et Svačina, T. (2016): Botanický nventarizační průzkum PP Skalka-Polomsko. – Ms., 20 s. Depon. In: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Jatiová, M. et Šmiták, J. (1996): Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, středisko Brno. Kašparová, M. (1972): K výskytu vstavačovitých rostlin v okolí Valašského Meziříčí a Vsetína. – Práce Vlastivěd. ústavu Vsetín, 1972: 46–48. Mackovčin, P., Jatiová, M. et al. (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. et Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. Podpěra, J. (1908): Výsledky bryologického výzkumu Moravy za rok 1906–1907. I. Mechy západních Beskyd. II. Přehled nových nálezů. – Časopis Moravského musea zemského, Brno, 8: 3–82. Svačina, T. (2000) Přírodní podmínky Hostýnských vrchů. – ČSPOP Bystřice pod Hostýnem. Depon. in Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín; ČSPOP, Bystřice pod Hostýnem. Svačina, T. (2002): Plán péče pro PP Skalka-Polomsko navrhovanou k přehlášení na období 2003–2012. – Ms., ČSPOP Bystřice pod Hostýnem. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín; ČSPOP, Bystřice pod Hostýnem. Svačina, T. (2008): Vyhodnocení rozšíření vstavače bledého a prstnatce bezového na území přírodního parku Hostýnské vrchy. – Ms., Českomoravské sdružení pro ochranu přírody, 2006-2007, aktualizace 2008. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín; ČSPOP, Bystřice pod Hostýnem. Svačina, T. (2020): Plán péče o přírodní památku Skalka-Polomsko na období 2021–2030. – Ms., Českomoravské sdružení pro ochranu přírody, Bystřice pod Hostýnem. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín; ČSPOP, Bystřice pod Hostýnem. Svačina, T. et Hanáková, P. (2016): Botanický inventarizační průzkum PP Skalka-Polomsko. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín; ČSPOP, Bystřice pod Hostýnem. Tomáštíková, J. (2022): Flóra vybraných chráněných území severozápadní části Hostýnských vrchů. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: doc. Mgr. Martin Dančák, Ph.D. Unar, P. (1992): Plán péče pro přírodní památku Skalka-Polomsko na období 1992–2002.– Ms., Český ústav ochrany přírody, Brno. Zavřel, H. (1960): SPR na Holešovsku. – Zprávy krajského vlastivědného ústavu v Gottwaldově, roč. 1960, č. 1–2, s. 11. Zavřel, H. (1961): Státní přírodní rezervace Skalka na Polomsku. – Zprávy Oblastního muzea jihovýchodní Moravy, Gottwaldov, 1–2: 30–32. |
| • Aktualizace 4. 12. 2024 | Hostýnské vrchy | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |