Přírodní památka Skalky u Hulína
Základní údaje: Přírodní památka Skalky u Hulína představuje mokřadní biotopy v opuštěné pískovně s ukázkovým příkladem sukcese a s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin i živočichů, především obojživelníků a vážek. Nachází v Hornomoravském úvalu na samém jihozápadním okraji Holešovské plošiny, v nadmořské výšce 188 až 200 m n. m., mezi Pláňavským rybníkem a státní silnicí spojující obce Hulín a Záhlinice (po pravé straně z Hulína do Záhlinic), asi 700 m severně od Záhlinic (kostel) a 2,5 km JJV od středu obce Hulín. Katastrální území Hulín, okres Kroměříž. Vyhlášeno Nařízením Zlínského kraje č. 9/2014 ze dne 22. 4. 2014. Evidenční kód ÚSOP: 5996. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha: 0,7378 ha, rozloha vyhlášeného ochranného pásma: 3,4742 ha. Mapy.cz. Předmět ochrany: Kuňka obecná ( Bombina bombina) – evropsky významný druh a její biotop. Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří fluviální nezpevněné sedimenty – šedé, světle šedé až rezavě hnědé písky a písčité štěrky (pleistocén střední – riss) svrchní akumulace hlavní terasy Holešovské plošiny, která je tvořena neogenními a kvartérními sedimenty a sklání se k JJZ. Půdním typem je převážně kambizem arenická.
Flóra a vegetace: Po ukončení těžebních činností začala na obnažených plochách nastupovat synantropní bylinná společenstva charakteristická vysokým poddílem nitrofilních druhů, archeofytů a neofytů, především nitrofilní jednoletá společenstva na kypřených půdách třídy Chenopodietea, vegetace dvouletých a vytrvalých bylin na suchých stanovištích třídy Artemisietea vulgaris a nitrofilní společenstva třídy Galio-Urticetea. V místech bez rušivých zásahů začala část těchto společenstev přecházet v sukcesně vyšší stadia křovinných a dřevinných formací s vrbami (Salix spp.), olší lepkavou (Alnus glutinosa) a topolem bílým (Populus alba), vtroušena je např. bříza bělokorá (Betula pendula), třešeň ptačí (Prunus avium) a javor mléč (Acer platanoides), z keřů jsou přítomné např. trnka obecná (Prunus spinosa), svída krvavá (Cornus sanguinea), bez černý (Sambucus nigra), růže (Rosa spp.) a ostružiníky (Rubus spp.).
Analogický proces probíhal i v litorálu vzniklých vodních ploch, kde se díky přísunu alochtonního materiálu do vodního prostředí vytvořily příhodné podmínky pro nástup submerzní a emerzní vegetace třídy Lemnetea a Potametea, např. s okřehkem trojbrázdým (Lemna trisulca), rdesty (Potamogeton spp.) a lakušníky (Ranunculus spp., dříve Batrachium spp.). Později zde začaly vznikat porosty rákosin řádu Phragmitetalia, které jsou charakteristické vysokou vnitřní i vnější stabilitou při nízké druhové diverzitě. Dominantně je zde zastoupen především rákos obecný (Phragmites australis) s dalšími vtroušenými druhy, jako jsou např. orobinec širokolistý (Typha latifolia), žabník kopinatý (Alisma lanceolatum) a kosatec žlutý (Iris pseudacorus), v minulosti i šmel okoličnatý (Butomus umbellatus). Mělké tůně zarůstají mechem srpatkou zahnutou (Drepanocladus aduncus). Z chráněných a ohrožených druhů byl v tůni přírodní památky nalezen lakušník Rionův (Ranunculus rionii) a růžkatec bradavčitý (Ceratophyllum submersum). Na území základní ochrany EVL (mimo vlastní PP) roste také několik jedinců silně ohroženého starčku poříčního (Senecio sarracenicus), který se sem rozšířil z blízkých lokalit v okolí Záhlinic.
Fauna: Na území EVL a PP Skalky bylo dosud zjištěno 42 zvláště chráněných druhů živočichů. Na rostlinná společenstva, stejně tak jako na vodní prostředí, jsou troficky či topicky vázány četné druhy bezobratlých a obratlovců, které svou aktivitou zpětně ovlivňují druhovou pestrost těchto společenstev a vytvářejí tak provázaný ekosystém. Druhová diverzita jednotlivých zoocenóz bezobratlých, především pleustonních, bentonních a pelagiálních společenstev, např. chrostíků (Limnephilus spp.) a měkkýšů (Mollusca spp.) zastoupených zde např. velevrubem malířským (Unio pictorum), škeblí rybničnou (Anodonta cygnea), terčovníkem vroubeným (Planorbis planorbis), okružákem ploským (Planorbarius corneus), plovatkou bahenní (Lymnaea stagnalis) a hrachovkami (Pisidium spp.) ukazuje na jejich celkovou vyváženost a vytváří tak příhodné podmínky pro existenci sekundárních a terciálních predátorů vyšších řádů potravní pyramidy. U vážek (Odonata) je třeba upozornit na 38 většinou odchycených a dokladovaných druhů z celkového počtu 74 druhů vážek zaznamenaných v České republice! Šídlo červené (Aeshna isoceles), šídlo rákosní (Aeshna affinis), šídlo tmavé (Anax parthenope) a vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) jsou v ČR považovány dle Červeného seznamu bezobratlých za zranitelné druhy. Jednoznačně nejvzácnějším druhem je již výše zmíněná vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis), která patří k nejvzácnějším vážkám doposud nalezeným v celém okrese Kroměříž. Z motýlů se na lokalitě vyskytují např. ohniváček černočárný (Lycaena dispar), otakárek fenyklový (Papilio machaon) a stužkonoska vrbová (Catocala electa), z brouků zlatohlávek skvostný (Protaetia aeruginosa) a zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus), společenstva vodních brouků nebyla doposud podrobněji zkoumána. Z pavouků zde byl pozorován mimo jiné teplomilný křižák pruhovaný (Argiope bruennichi).
Z obojživelníků se zde vyskytují především stabilní populace čolka obecného (Lissotriton vulgaris) i čolka velkého (Triturus cristatus), z dalších zvláště chráněných druhů především kuňka obecná (Bombina bombina), dále ropucha obecná (Bufo bufo), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a skokan zelený (Pelophylax esculentus). V minulosti byla na lokalitě nalezena také blatnice skvrnitá (Pelobates fusca) a ropucha zelená (Bufo viridis), tyto druhy však nebyly v posleních letech potvrzeny. Z plazů zde žije užovka obojková (Natrix natrix), ještěrka obecná (Lacerta agilis) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Z ryb je nejvýznamnější nález piskoře pruhovaného (Misgurnus fossilis).
Na území EVL a PP Skalky a při přeletu nad ním bylo při posledním průzkumu v roce 2021 zaznamenáno celkem 49 druhů ptáků, z toho 26 druhů hnízdících, celkové počty budou jistě vyšší. Jako hnízdní refugium pravidelně využívají tuto lokalitu některé zvláště chráněné druhy ptactva, jako např. moudivláček lužní (Remiz pendulinus), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), chřástal vodní (Rallus aquaticus), krahujec obecný (Accipiter nisus) a moták pochop (Circus aeruginosus), z běžných druhů např lejsek šedý (Muscicapa striata), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), labuť velká (Cygnus olor), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), holub hřivnáč (Columba palumbus), sojka obecná (Garrulus glandarius), strakapoud velký (Dendrocopos major), strakapoud malý (Dendrocopos minor) a žluna zelená (Picus viridis). V remízku nedaleko chráněného území hnízdí také žluva hajní (Oriolus oriolus). Při vyhledávání potravy byl v přírodní památce pravidelně pozorován bukáček malý (Ixobrychus minutus), ledňáček říční (Alcedo atthis) a rybák obecný (Sterna hirundo), zaznamenán byl také kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) a na přeletu luňák červený (Milvus milvus). V minulosti patřil k nejcennějším ptačím zástupcům vodouš rudonohý (Tringa totanus), který zde vyhnízdil v roce 1992 v počtu dvou párů. V době jarních a podzimních migrací se zde koncentruje množství dalších druhů ptactva, především z řádu dlouhokřídlých (bahňáků). Ze savců se na lokalitě již delší dobu zdržuje bobr evropský (Castor fiber), nalezeny byly také pobytové znaky vydry říční (Lutra lutra). V posledních letech se v celé rybniční soustavě Záhlinických rybníků, včetně EVL Skalky, šíří nutrie říční (Myocastor coypus), která zde pozvolna vytlačila dříve běžnou ondatru pižmovou (Ondatra zibethicus).
Historie území: V místním názvu Skalky se odráží vznik poměrně vertikálně členitého území vzniklého při povrchové těžbě písků a štěrkopísků v této lokalitě. Při těžbě písků se na původně zemědělských pozemcích v trati zvané Padělky vytvořily umělé deprese různého plošného rozsahu a hloubky. Ty byly díky vysoké hladině spodní vody a založení rybniční soustavy Záhlinických rybníků na počátku 60. let 20 stol. v jejich těsné blízkosti postupně zavodněny prolínáním podzemní vody. Později zde docházelo také k terénním úpravám, kdy byla část vytěžených ploch zavážena zeminou. Vznikaly zde také černé skládky, které byly z větší části odstraněny. Přesto dosud v některých tůňkách zůstávají např. staré pneumatiky, stavební odpad a také produkty, které sem v minulosti unikly z blízké obalovny živičných směsí (např. asfalt).
Management, ohrožení: Území evropsky významné lokality a přírodní památky je v současnosti nadměrně zarostlé náletovými dřevinami, do budoucna bude potřebné jejich prořezání a tím i prosvětlení vodních ploch, případně obnovení mělkých tůní, které se zazemňují a zarůstají rákosem obecným a orobincem širolistým. Část vodních ploch v EVL Skalky je využívána k intenzívnímu chovu ryb. Velkým problémem je chování některých současných vlastníků na části pozemků, kde jsou prováděny nepovolené úpravy vodních ploch a terénu za použití těžké techniky. V ochranném pásmu přírodní památky je od roku 2014 provozována nelegální cvičná motokrosová trať, čímž je výrazně oslabena jeho funkce. Jezdci na motorkách vyjíždějí z tohoto prostoru přímo do jižního okraje přírodní památky až k samotné tůni. Především v hnízdním období tím dochází k výraznému rušení ptactva a také ohrožení ostatních živočichů. Problémem, který je třeba urychleně řešit, je také výskyt invazních druhů rostlin, v EVL se nachází vitální porost křídlatky japonské (Reynoutria japonica) a především v ochranném pásmu PP vzrostlé stromy javoru jasanolistého (Acer negundo). Natura 2000: Vyhlášení přírodní památky Skalky u Hulína bylo provedeno v rámci zřizování územní ochrany Evropsky významné lokality Skalky (kód CZ0723423) o rozloze 11,1350 ha, jako součásti soustavy chráněných území Natura 2000 v České republice v kontinentální biogeografické oblasti. Předmětem ochrany EVL Skalky je stála populace kuňky obecné (Bombina bombina) v oblasti střední Moravy. Přírodní památka se nachází na okraji mokřadu nadregionálního významu Filena a Záhlinické rybníky (N.KM.01), do něhož je zahrnuta i část EVL Skalky.
Text Pavel Šálek & Zdeněk Podešva, fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001- |
||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Literatura: Beran, L. (2002): Vodní měkkýši České republiky – rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření, ohrožení a ochrana, červený seznam. – Sborník přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp. Dolný, A., Bárta, D., Waldhauser, M., Holuša, O. et Hanel, L. [eds.] (2007): Vážky České republiky: Ekologie, ochrana rozšíření. The dragonflies of the Czech Republic: Ecology, conservation and distribution. – Český svaz ochránců přírody Vlašim, 672 s. (in Czech and English). Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178. Hadinec, J. et Lustyk, P. [eds] (2017): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. XV. Additions to the flora of the Czech Republic. XV. Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 101. Háková, A., Klaudisová, A. et Sádlo, J. [eds.] (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. – Planeta XII, 8/2004 – druhá část. Ministerstvo životního prostředí, Praha, 144 pp. Hanel, L. (1995): Metodika sledování výskytu vážek (Odonata). – AOPK ČR, Praha, 78 s. Hanel, L. et Zelený, J. (2000): Vážky (Odonata). Výzkum a ochrana. – Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 9, Vlašim, 240 s. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Chobot, K. et Němec, M. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 34: 1–182. Chvojková,E., Volf, O., Kopečková, M. et al. (2011): Příručka k hodnocení významnosti vlivů na předměty ochrany lokalit soustavy Natura 2000. – 1. vydání. Praha: Ministerstvo životního prostředí. 98 s. ISBN 978-80-7212-568-5. Chytrý, M. [ed.] (2009): Vegetace České republiky. Vol. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. Academia, Praha, 524 s. Chytrý, M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky. Vol. 3. Vodní a mokřadní vegetace. Academia, Praha, 828 s. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. Academia, Praha, 552 s. Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2. Jeřábkova, L. et Zavadil, V. (2020): Atlas rozšíření obojživelníků České republiky. – Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 104 pp. ISBN 978-80-7620-041-8. Kaplan, Z. et al. (2016): Distribution of Ceratophyllum submersum in the Czech Republic. – Preslia 88: 459–544. Kaplan, Z. et al. (2019): Distribution of Ranunculus rionii in the Czech Republic. – Preslia 91: 257–368. Marhoul, P. et Turoňová, D. [eds.] (2008): Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. – Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 202 s. Maštera, J., Zavadil, V. et Dvořák, J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky. – 1. vyd. Praha: Academia, 180 pp. ISBN 978-80-200-2399-5. Mikátová, B. et Vlašín, M. (2002): Ochrana obojživelníků. Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 1. – EkoCentrum Brno. 140 s. ISBN 80-902203-7-1. Moravec, J. (2019): Obojživelníci a plazi České republiky. – 1. vyd. Praha: Academia, 464 pp. ISBN 978-80-200-2984-3. Moštěk, J. (1993): Obojživelníci okresu Kroměříž. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín; ZO ČSOP Via Hulín. Pavelčíková, L. et Pavelčík, P. (2012): Plán péče o přírodní památku Skalky u Hulína na období 2014–2023. Ms., depon. in: KrÚ Zlínského kraje. Pazderová, M. (2013): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Skalky CZ0723423. – AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a krajské středisko Zlín. Šálek, P. (2000): Základní zoologický průzkum a posudek na biologickou a ekologickou lokalitu „Skalky” v k. ú. Hulín, ZO ČSOP Via Hulín. Šálek, P. (2002): Inventarizace jednotlivých druhů vážek na mokřadních lokalitách v okrese Kroměříž v roce 2002. – Ms., 29 str., ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín. Šálek, P. (2002): Mapování hnízdního výskytu ledňáčka říčního v okrese Kroměříž. Ms, ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín. Šálek, P. (2002): Mapování výskytu obojživelníků na vybraných lokalitách v okrese Kroměříž. Ms, ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín. Šálek, P. (2002): Padělky u Hulína - odontologicky zajímavá lokalita Kroměřížska. In: Vážky 2002. Sborník referátů V. celostátního semináře odonatologů v Labských pískovcích a Českém Švýcarsku, ZO ČSOP Vlašim, 2002. Šálek, P. (2003): Základní inventarizační zoologický průzkum lokality Skalky – Padělky. – Ms., ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín, depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Šálek, P. (2009): Závěrečná zpráva o monitoringu kuňky obecné (Bombina bombina) na vybrané zájmové ploše, evropsky významné lokalitě (EVL) SKALKY ve Zlínském kraji v roce 2009. Ms., ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín. Depon. in: KrÚ Zlínského kraje. Šálek, P. (2011): Závěrečná zpráva o monitoringu kuňky ohnivé (Bombina bombina) na vybrané zájmové ploše, evropsky významné lokalitě (EVL) SKALKY ve Zlínském kraji. Druhá část zpracovaná v roce 2011. Ms., ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín. Depon. in: KrÚ Zlínského kraje. Šálek, P. (2021): Mapování výskytu ptáků, savců, obojživelníků, plazů a vážek v PP, OPPP a EVL Skalky u Hulína v k. ú. Hulín, okres Kroměříž. – Ms., depon. in: ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín; Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. 29 s. + 1 s. příloh. Tetera, P. (2002): Návrh naučné stezky v přírodním parku Záhlinické rybníky. Diplomová práce, Katedra biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty, Ostravská univerzita, Ostrava, 128 s. Tupý, V. et Šálek, P. (2003): Výskyt bobra evropského (Castor fiber) na okrese Kroměříž v letech 1992-2003. Ms., ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín. Veselý, J. et Moravec, J. (2011): Inventarizační průzkum EVL Skalky z oboru batrachologie (kuňka ohnivá). – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Waldhauser, M. et Černý, M. (2014): Vážky České republiky – příručka pro určování našich druhů a jejich larev. – ČSOP Vlašim. 184 pp. Zavadil, V., Sádlo, J. et Vojar, J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 176 s. ISBN 978-80-87457-18-4. Zwach, I. (2009): Obojživelníci a plazi České republiky: encyklopedie všech druhů, určovací klíč, 1654 barevných ilustrací. – 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 496 s. ISBN 978-80-247-2509-3. |
| • Aktualizace 24. 1. 2022 | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |