Přírodní rezervace Sochová

Přírodní rezervace Sochová (20. 10. 2002)

Základní údaje: Přírodní rezervace Sochová představuje zachovalé suťové lesy a květnaté bučiny, které zaujímají vrcholovou část, hřeben a prudké severně, severozápadně až západně orientované svahy stejnojmenného vrcholu s výchozy pískovců a slepenců, skalkami, balvanitým rozpadem a sutí. Nachází se v severní části Hostýnských vrchů (okrsek Rusavská hornatina), v nadmořské výšce 605 až 741 m n. m., asi 1,8 km SV od rekreačního střediska Na Tesáku a 1,6 km JJZ od obce Rajnochovice, místní části Rosošné. Katastrální území Rajnochovice, přírodní park Hostýnské vrchy. Zřízeno vyhláškou Okresního úřadu v Kroměříži ze dne 29. 6. 1989. Evidenční kód ÚSOP: 1219. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 16,4818 ha (podle aktuálního plánu péče). Mapy.cz.

Předmět ochrany: Přirozený ekosystém horské květnaté jedlobučiny a svahového suťového lesa v submontánním stupni, druhová skladba a genová rozmanitost přirozeného lesního porostu s jilmem drsným, geologické útvary a pseudokrasové jevy (vystupující magurské pískovce a slepence), jeden z nejlépe zachovaných porostů uvedeného typu v Hostýnských vrších.

Geologie, půdní poměry: Geologické podloží je tvořeno sedimenty račanské jednotky magurské skupiny příkrovů ve flyšovém pásmu Západních Karpat. Převážnou část území zaujímají rusavské vrstvy zlínského souvrství (paleogén, střední až svrchní eocén) s hrubozrnnými drobovými pískovci, polohami slepenců a s ojedinělými tenkými vložkami zelenošedých jílovců. Největší skalní útvary se nacházejí ve vrcholových partiích kóty Sochová, další se táhnou po celém hřebeni. Půdním typem je na většině plochy ranker kambický, ve střední až východní části kambizem (hnědá lesní půda), varieta mesobazická.


Hadovka smrdutá (PR Sochová 2002)		Muchomůrka červená (PR Sochová 2002)

Flóra a vegetace: V přírodní rezervaci převažuje vegatce suťových lesů svazu Tilio-Acerion, která se nachází se především na strmých západních a severních svazích skalnatého hřebene, kde ji doplňuje štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin. Ve stromovém patře dominuje jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), hojně zastoupen je javor klen (Acer pseudoplatanus) a jilm drsný (Ulmus glabra), přimíšen je javor mléč (Acer platanoides), ojediněle lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a v různé míře také buk lesní (Fagus sylvatica). Na méně strmých svazích je vyvinuta vegetace květnatých bučin asociace Asperulo-Fagetum, místy opět v mozaice s vegetací silikátových skal a drolin. Ve stromovém patře dominuje buk lesní (Fagus sylvatica), místy je hojný také jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), přimíšen je javor klen (Acer pseudoplatanus), pouze vzácně javor mléč (Acer platanoides), jilm drsný (Ulmus glabra)a jedle bělokorá (Abies alba), místy je také přimíšen smrk ztepilý (Picea abies).

V bylinném patře rostou např. árón východní (Arum cylindraceum), dymnivka plná (Corydalis solida), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), rozrazil horský (Veronica montana), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), vzácně také bika žlutavá (Luzula luzulina). Zajímavý je nález drobného mechu křivoštětu skalního (Campylostelium saxicola), který je znám jen z několika málo lokalit v České republice.

Fauna: Z bezobratlých živočichů byla podrobněji zkoumána malakofauna, mezi nejvzácnější druhy patří endemická vřetenatka Ranojevičova moravská (Vestia ranojevici moravica) a nápadný druh plže – modranka karpatská (Bielzia coerulans). Za zmínku stojí pozorování larev mravkolva v píscích podél lesní cesty procházející rezervací. Obojživelníci jsou zastoupeni mlokem skvrnitým (Salamandra salamandra) a skokanem hnědým (Rana temporaria), z plazů byla zanamenána ještěrka obecná (Lacerta agilis). Přírodní rezervace Sochová je také významným hnízdištěm a útočištěm řady druhů ptactva. Z chráněných a ohrožených druhů zde byli pozorováni např. strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), holub doupňák (Columba oenas), datel černý (Dryocopus martius) a žluna šedá (Picus canus). V roce 2021 bylo v nedaleké přírodní rezervaci Čerňava zaznamenáno hnízdění vzácné sovy – puštíka bělavého (Strix uralensis).

Lesnictví: Stáří lesního porostu je asi 150 až 170 let (vztaženo k roku 2021). Převažujícím lesním typem je svahová jedlová bučina kapradinová (5F1) následovaná klenovou bučinou bažankovou (5A1), další lesní typy jsou zde zastoupeny v menší míře. Lesní porosty v chráněném území byly v minulosti vzhledem ke stanovišti zařazeny do kategorie lesů ochranných s perspektivním záměrem půdoochranné funkce lesa. Nebylo zde prováděno hospodaření (mimo nahodilých těžeb smrku). Tomu odpovídá i množství mrtvého dřeva ponechaného v porostu a diferencovaná struktura lesa. V současné době jsou tyto porosty zařazeny do kategorie lesa zvláštního určení. Na severním okraji rezervace se nachází památný strom „Smrk pod Sochovou“.

PR Sochová (20. 10. 2002)

Management, ohrožení: Lokalita vzhledem ke svému skalnatému charakteru nedovoluje lesní hospodaření. Jako značně problematické se jeví vysoké stavy spárkaté zvěře, která požkozuje lesní porosty a jejich přirozené zmlazení (především daňek skvrnitý). V roce 2000 bylo provedeno geodetické zaměření hranic. Pro území je zpracován plán péče pro období 2016–2025. V minulosti procházela přírodní rezervací přes vrchol Sochové turistická stezka z Tesáku (2,5 km) do Rajnochovic, která byla přeložena mimo jádrové území rezervace do nižších okrajových poloh.

Historie: Chráněné území bylo původně vyhlášeno jako přírodní památka „Skaliska Sochová“ vyhláškou Okresního úřadu v Kroměříži ze dne 29. 6. 1989 s výměrou pouhých 2 ha včetně ochranného pásma. K jeho přehlášení na přírodní rezervaci Sochová došlo Nařízením Okresního úřadu v Kroměříži č. 7/01 ze dne 3. 10. 2001. Při přehlášení byla zároveň zvětšena výměra chráněného území na současných 16,4818 ha. Na nejvyšší vrcholovou skálu byly v minulosti vytesány schůdky a vyhlídková plošina, podobně jako je tomu v PP Kazatelna nebo PP Komínky.

Natura 2000: Rezervace se nachází na území Evropsky významné lokality Hostýnské vrchy (kód CZ0724429) v kategorii PR/PP o celkové rozloze 2396,5918 ha představující bukové a smíšené lesní porosty a břehová společenstva podhorských potoků a bystřin. Předmětem ochrany jsou jeskyně nepřístupné veřejnosti jako typ přírodního stanoviště a významné lokality čolka karpatského (Triturus montandoni) a střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus). PR Sochová je součástí Ptačí oblasti Hostýnské vrchy o celkové rozloze 5176,9520 ha. Předmětem ochrany jsou populace strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos) a lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy.

PR Sochová (20. 10. 2002)

Literatura:

Batoušek, P. (2008): Inventarizační průzkum rostlin PR Sochová. – Ms., depon in: Krajský úřad Zlínského kraje, odbor životního prostřední a zemědělství.

Čajková, N. (2014): Maloplošná chráněná území s geologickou tématikou Zlínského kraje. – Bakalářská práce. Vysoká škola báňská, Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta. Vedoucí práce Jakub Jirásek.

Čížek, L., Kostanjšek, F., Hauck, D., Konvička, O., Foltan, P. et Okrouhlík, J. (2015): Management populací evropsky významných druhů hmyzu v České republice: Rýhovec pralesní (Rhysodes sulcatus). Certifikovaná metodika. – Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v. v. i., České Budějovice. 27 s.

Doležal, F. a kol. (1988): Cvičné skály na Moravě. Horolezecký průvodce. – Olympia Praha, 317 s.

Dřevojan, P., Hradílek, Z., Koval, Š., Kubešová, S., Mikulášková, E., Novotný, I. et Zmrhalová, M. (2017): Zajímavé bryofloristické nálezy XXVII. – Bryonora 59: 72–77.

Havlíček, J. (2001): Plán péče PR Sochová na období 2002–2011. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Hradílek, Z. (1997): Přírodní památka – Skaliska Sochová (Hostýnské vrchy). Botanický inventarizační průzkum. – Ms., 31 pp., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Hradílek, Z. (2013): Bryologická vycházka aneb za mechorosty do Hostýnských vrchů. – Zprávy Moravskoslezské pobočky ČBS 2: 25–28.

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3.

Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2.

Janoška, M. (2000): Valašsko očima geologa. – Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, ISBN: 80-244-0085-5.

Jurová, A. (2008): Zhodnocení současného stavu a péče o lesní rezerace Zlínska. – Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Antonín Buček.

Kolbinger, D. et Hradilová, L. (2011): Čerňava. – Bystřice pod Hostýnem: Město Bystřice pod Hostýnem. 70 s. ISBN 978-80-904117-4-6.

Kolektiv autorů (2021): Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast 41 – Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky. Analýza stavu a vývoje. Platnost 2022–2041. – Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Kroměříž, 306 pp.

Krejčí, O. (2012): Databáze významných geologických lokalit: 1668 Sochová [online]. – Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-19]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/1668.

Křížek, M. (2003): Charakteristické vlastnosti mrazových srubů: zaměřeno na srovnání aktivních mrazových srubů ve světě a mrazových srubů v Rusavské hornatině. – In: Geografie, Sborník České geografické společnosti. 2003, roč. 108, č. 4, s. 261–276. ISSN 1212-0014.

Láznička Vl., Smejkalová E.: Chráněná území okresu Kroměříž. – Veronica, roč. 5 (1991), s. 40–42.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Moštěk, J. (1993): Obojživelníci okresu Kroměříž. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín; ČSOP Via Hulín.

Novák, J. & Novák, M. (2010): Rozšíření vřetenatky moravské Vestia ranojevici moravica (Brabenec, 1952) v Hostýnských vrších – 1. díl – Malacologica Bohemoslovaca, 9: 21–25. Online serial at <http://mollusca.sav.sk> 24-October-2010.

Spitzer, L. et Konvička, O. (2010): Rozšíření střevlíka Carabus variolosus, Fabr. (Coleoptera: Carabidae) na Valašsku (okres Vsetín, Česká republika) s poznámkami k jeho biologii. – Opava: Časopis Slezského muzea Opava (A), 59: 59–70. ISSN 1211-3026.

Svačina, T. (2000) Přírodní podmínky Hostýnských vrchů. – ČSPOP Bystřice pod Hostýnem. Depon. in: ČSPOP Bystřice pod Hostýnem.

Svačina, T. (2001): Plán péče o přírodní rezervaci Sochová na období 2002–2011. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Svačina, T. et Hanáková, P. (2016): Plán péče o přírodní rezervaci Sochová na období 2016–2025. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Tomáštíková, J. (2022): Flóra vybraných chráněných území severozápadní části Hostýnských vrchů. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: doc. Mgr. Martin Dančák, Ph.D.

Troneček, J. (2010): Příspěvek k poznání rozšíření kapradinovitých rostlin v Hostýnských vrších. In: Trávníček, D. et Šušolová, J. [eds.]: Západné Karpaty – spoločná hranica. Sborník příspěvků z II. Mezinárodního sympózia přírodovědců Trenčianského kraja a Zlínského kraje, 9.–11. 6. 2010. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Zlín, 111 pp.

Vymazal, M. (2013): Habitatové nároky strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos) v Hostýnských vrších. – Diplomová prace, 55 s., 4 přílohy. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecka fakulta, Katedra ekologie a životního prostředí. Vedoucí práce: doc. Mgr. Karel Weidinger, Dr.

Vymazal, M., Prachař, D., Jagoš, B. et Járová, I. (2019): Souhrn doporučených opatření pro Ptačí oblast Hostýnské vrchy. – AOPK ČR, RP Správa CHKO Bílé karpaty.

Vymazal, M., Zemanová, K. et Šírek, J. (2019): Mapování sov metodou akustického monitoringu v Ptačí oblasti Hostýnské vrchy (Mapping owls by accoustic monitoring in Special Protected Area Hostýnské vrchy hills). – Zprávy MOS 77/2019, s. 4–9.

Žídek, M. (2009): Gamaspektrometrie a petrografie pískovců račanské jednotky v Hostýnských vrších. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, katedra geologie. Vedoucí práce doc. Mgr. Ondřej Bábek, Dr.

• Aktualizace 18. 1. 2024