Přírodní rezervace Ocásek
Základní údaje: Přírodní rezervace Ocásek představuje staré bukové porosty na jihozápadním hřbetu Chřibů ve vrcholových partiích a na svazích kóty Ocásek (553,4 m n. m.). Nachází se v jihozápadní části Stupavské vrchoviny (okrsek Chřibské hřbety) v nadmořské výšce 500 až 553 m n. m., asi 2 km jihozápadně od středu obce Stupava. Katastrální území Koryčany, okres Kroměříž, přírodní park Chřiby. Vyhlášeno nařízením Zlínského kraje č. 5/2013, o zřízení přírodní rezervace Ocásek ze dne 2. 12. 2013. Evidenční kód ÚSOP: 5984. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 9,7509 ha, rozloha vyhlášeného ochranného pásma 14,5113 ha (podle aktuálního plánu péče). Mapy.com. Předmět ochrany: Reprezentativní ukázka typických lesních společenstev květnatých bučin v Chřibech se zástupci dřevin původních karpatských lesů a výskytem ohrožených druhů živočichů.
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří sedimenty lukovských vrstev (svrchní paleocén) soláňského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. V lukovských vrstvách převažují hrubě lavicovité arkózové pískovce nad jílovci, místy se v nich nacházejí až několikametrové polohy slepenců. Ve vrcholových partiích území vystupují odolnější pískovce a slepence na povrch jako drobné skalky. Ve skalním výchozu těsně pod vrcholem Ocásku se nachází drobná puklinová jeskyně. Z geomorfologického hlediska je charakteristické nahromadění pruhů odolných soláňských pískovců při denudačním okraji magurského příkrovu. Jedná se o erozně-denudační vrchovinu s výraznými stopami staršího zarovnávání na hřbetech hřebenů. Půdními typy jsou kambizem rankerová a ranker kambický.
Flóra a vegetace: Zachovalé lesní porosty v přírodní rezervaci tvoří květnaté bučiny asociace Carici pilosae–Fagetum s převahou buku lesního (Fagus sylvatica), přimíšené a vtroušené jsou další dřeviny jako je lípa srdčitá (Tilia cordata), jilm horský (Ulmus glabra), bříza bělokorá (Betula pendula), dub zimní (Quercus petraea), javor babyka (Acer campestre), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), modřín opadavý (Larix decidua), ojediněle borovice lesní (Pinus sylvestris) a smrk ztepilý (Picea abies). V keřovém patře jsou místy výrazně zastoupeny zmlazující dřeviny stromového patra, především buk lesní (Fagus sylvatica). V bylinném patře dominuje strdivka jednokvětá (Melica uniflora) a ostřice chlupatá (Carex pilosa), dále zde roste např. bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), bika hajní (Luzula nemorosa), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), čarovník pařížský (Circaea lutetiana), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), hrachor jarní (Lathyrus vernus), jestřábník zední (Hieracium murorum), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a cibulkonosná (Dentaria bulbifera), lipnice hajní (Poa nemoralis), osladič obecný (Polypodium vulgare), papratka samičí (Athyrium filix-femina), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), svízel Schultesův (Galium intermedium), svízel vonný (Galium odoratum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), violka lesní (Viola reichenbachiana) a žindava evropská (Sanicula europaea), vzácně se zde vyskytuje lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum).
Fauna: Podrobné zoologické průzkumy nebyly dosud provedeny. Zachovalá květnatá bučina s přestárlými odumírajícími stromy a množstvím stojícího i padlého mrtvého dřeva různých průměrů a v různých stádiích rozkladu představuje biotop hostící četné saproxylické druhy bezobratlých, zvláště hmyzu. Z brouků je významný výskyt vzácnějšího tesaříka žlutoštítého (Stictoleptura scutellata), který je svým vývojem vázaný na odumřelé stojící buky, habry, duby a břízy. Poměrně nedávno zde byl nalezen také kriticky ohrožený tesařík alpský (Rosalia alpina). Na odumírající kmeny a silnější větve osluněných buků je svým vývojem vázaný krasec Dicerca berolinensis, druhy živící se plodnicemi a mycelii dřevokazných hub představují houbožrout Mycetophagus atomarius a trojáč Triplax russica. Z motýlů se v jarním aspektu vyskytuje např. martináček bukový (Aglia tau) a bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines). Z obojživelníků je zde žije mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria). Staré bukové porosty vyhledává k hnízdění celá řada ptáků, z chráněných druhů byli pozorováni strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), holub doupňák (Columba oenas), datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus) a krkavec velký (Corvus corax), v blízkém okolí byl zaznamenán také čáp černý (Ciconia nigra). Z velkých savců se příležitostně vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa).
Lesnictví: Věkovité bučiny ve vrcholových partiích přírodní rezervace Ocásek představují poslední zbytky původních porostů odhadovaného stáří asi 200 let (vztaženo k roku 2025). Nachází se v nich značný podíl mrtvého stojícího i ležícího dřeva a také doupných stromů. Z hlediska lesnické typologie patří společenstva květnatých bučin v těchto nejvýše položených vrcholových partiích na hřbetu Ocásku k lesnímu typu obohacená kamenitá lipová bučina (4A1). U porostů v nižších polohách byly vylišeny lesní typy bohatá bučina skeletnatější (4B7) a bohatá bučina skeletnatější exponovaná (4B7e), na jv. okraji skeletová bučina bohatší (4Y3). Lesní porosty v ochranném pásmu a po obvodu přírodní rezervace patří převážně k lesnímu typu bohatá bučina modální (4B1).
Lesní porosty mají převážně charakter stejnověkých kultur, které potřebují vytvořit podmínky pro úspěšnou přirozenou obnovu. Na části území přirozeně zmlazuje především buk. Okolní lesní porosty měly v době vyhlášení v roce 2013 charakter asi 10letých až 20letých bukových mlazin. V posledních letech byly zaznamenány značné škody způsobené okusem, a především ohryzem a loupáním jelení zvěří.
Management, ohrožení: Lesní porosty jsou zařazeny do kategorie lesa zvláštního určení pro zachování biologické různorodosti s nadřazeným významem ekologickým nad zájmem produkčním. Hospodaří se zde přírodně blízkým skupinově výběrným způsobem. Ochranářská opatření budou v případě potřeby směřovat k ochraně přirozeného zmlazení před okusem zvěří. V minulosti stávala na vrcholu dřevěná rozhledna postavená v roce 1920, vysoká 47 m. V roce 1956 byla stavba z bezpečnostních důvodů odstraněna. Lokalitou prochází přes kótu Ocásek zeleně značená turistická trasa, která však není příliš frekventována. Úbočím podél jižního okraje rezervace vede souběžně červeně značená turistická stezka, cyklostezka a trasa Cyrilometodějské stezky Vranov – Velehrad, které jsou naopak hojně využívány. Na rozcestí Pod Ocáskem s odbočkou zeleně značené stezky se nachází turistický přístřešek a bod záchrany KM 010.
Natura 2000: Území přírodní rezervace Ocásek je součástí evropsky významné lokality Chřiby (kód CZ 0724091) o celkové rozloze 19 226,45 ha. V přirozených nebo přírodě blízkých lesních společenstvech převažují květnaté bučiny asociace Carici pilosae–Fagetum, méně časté jsou kyselé bučiny asociace Luzulo–Fagetum, v nižších nadmořských výškách se nacházejí karpatské dubohabřiny asociace Carici pilosae–Carpinetum. Maloplošně se vyskytují suťové lesy svazu Tilio-Acerion, podél potoků jsou zastoupeny lužní lesy asociace Stellario-Alnetum glutinosae a Carici remotae-Fraxinetum, na okrajích EVL se místy nacházejí kyselé doubravy asociace Luzulo-Quercetum. Na jižně orientovaných svazích v jižní části EVL se velmi vzácně vyskytují teplomilné doubravy asociace Sorbo torminalis-Quercetum a na východním okraji Chřibů kyselé bory.
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001– |
|
Literatura: Batoušek, P. (2006): Inventarizační průzkum rostlin pro navrhovanou přírodní rezervaci Ocásek. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského Kraje, odbor životního prostředí, Zlín. Borkovec, J. (2019): Analýza vybraných maloplošných chráněných území v přírodním parku Chřiby. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: doc. Ing. Ivo Machar, Ph.D. Čamlík, G., Sychra, J. et Běťák, J. (2007): Zpráva monitoringu strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos) ve Chřibech v roce 2007. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského Kraje, odbor životního prostředí, Zlín. Havlová, M. (2000): Lesní vegetace Chřibů. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce M. Chytrý. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Holuša, O. et. al. (2020): Lesy Karpat České republiky. – Vydání první. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 258 pp. ISBN 978-80-88184-32-4. Hrabec, J. et al. (2017): Zvláště chráněná území přírody Zlínského kraje. – Vydání první. Zlín: Krajský úřad Zlínského kraje, 265 pp. ISBN 978-80-87833-26-1. Hrabica, A. (1999): Úprava hranic nadregionálního biocentra Buchlovské lesy a nové vymezení jeho jádrového území. – Diplomová práce. MZLU Brno. Chobot, K. et Němec, M. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 34: 1–182. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3. Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2. Klvaňová, A. a kol. (2016): Kam za ptáky v České republice. – Grada Publishing a. s., 246 s. ISBN 978-80-247-5778-0. Lacina, D. (2022): Plán péče o přírodní památku Ocásek na období 2024–2033. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín. Martinec, T. (1934): Lesní společenstva v Chřibech. I. Bučiny. – Věda Přír., 15: 119–120. Novotný, I. a kol. (2011): Mechorosty zaznamenané v průběhu 17. jarního bryologicko-lichenologického setkání v Chřibech. – Bryonora, Praha. 47: 1–8. Pavelčíková, L. et Pavelčík, P. (2012): Plán péče o přírodní rezervaci Ocásek na období 2013–2023. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského Kraje, odbor životního prostředí, Zlín. Pazderová, M. et al. (2015): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Chřiby CZ0724091. – AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Sedláček, P. (2007): Současný stav ochrany přírody a krajiny v Chřibském bioregionu. – Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav aplikované a krajinné ekologie. Vedoucí práce RNDr. P. Trnka, CSc. Schneider, J. (2009): SAPFO v Chřibech – hodnocení antropicky podmíněné funkční účinnosti lesních porostů zvláště chráněných území. – In: Venkovská krajina 2009. 1. vyd. Brno: Česká společnost pro krajinnou ekologii, regionální organizace CZ-IALE, 2009, s. 201–207. ISBN 978-80-87154-65-6. Schneider, J., Kupec, P. et Rebrošová, K. (2008): Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny – výzkum a praxe. – Sborník z kolokvia, 29.–30. 4. 2008, Modrá. MZLU v Brně, 2008, 233 stran. ISBN 978-80-7375-193-7. Schneider, J., Urban, J., Rebrošová, K., Douda, P., Dymák, M., Dobrovolný, L. et Chmelař, J. (2008): Možnosti využití syntézy ekosystémových charakteristik lesních porostů v tvorbě a ochraně krajiny. – Odborná zpráva projektu IGA LDF MZLU č. 57/2008. MZLU 2008. Schneider, J., Rebrošová, K., Dymák, M. et Douda, P. (2010): Plán péče pro přírodní památku Ocásek na období 2010–2023. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského Kraje, odbor životního prostředí, Zlín. Schneider, J. a kol. (2011): Měření mikroklimatických charakteristik v modelových bukových porostech v Chřibech v letech 2008–2010. – In: Středová, H., Rožnovský, J., Litschmann, T. [eds.]: Mikroklima a mezoklima krajinných struktur a antropogenních prostředí. Skalní mlýn, 2–4. 2. 2011, ISBN 978-80-86690-87-2. Zavřel, H. (1940): Ochrana přírody v Chřibech. – Krásná Zem, Ostrava, 14: 18–20. |
| • Aktualizace 3. 3. 2026 | Přírodní park Chřiby | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |