Přírodní rezervace Ocásek
Základní údaje: Přírodní rezervace Ocásek představuje staré bukové porosty na jihozápadním hřbetu Chřibů ve vrcholových partiích a na svazích kóty Ocásek (553,4 m n. m.). Nachází se v jihozápadní části Stupavské vrchoviny (okrsek Chřibské hřbety) v nadmořské výšce 500 až 553 m n. m., asi 1,2 km jihozápadně od obce Stupava. Katastrální území Koryčany, okres Kroměříž. Vyhlášeno Nařízením Zlínského kraje č. 5/2013, o zřízení přírodní rezervace Ocásek ze dne 2. 12. 2013. Evidenční kód ÚSOP: 5984. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková výměra 9,7565 ha, výměra vyhlášeného ochranného pásma 14,5057 ha. Mapy.cz. Předmět ochrany: Reprezentativní ukázka typických lesních společenstev květnatých bučin v Chřibech se zástupci dřevin původních karpatských lesů a výskytem ohrožených druhů živočichů.
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří sedimenty lukovských vrstev (svrchní paleocén) soláňského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. V lukovských vrstvách převažují hrubě lavicovité arkózové pískovce nad jílovci, místy se v nich nacházejí až několikametrové polohy slepenců. Ve vrcholových partiích území vystupují odolnější pískovce a slepence na povrch jako drobné skalky. Ve skalním výchozu těsně pod vrcholem Ocásku se nachází drobná puklinová jeskyně. Z geomorfologického hlediska je charakteristické nahromadění pruhů odolných soláňských pískovců při denudačním okraji magurského příkrovu. Jedná se o erozně-denudační vrchovinu s výraznými stopami staršího zarovnávání na hřbetech hřebenů. Půdními typy jsou kambizem rankerová a ranker kambický.
Flóra a vegetace: Lesní porosty v přírodní rezervaci tvoří květnaté bučiny asociace Carici pilosae–Fagetum s převahou buku lesního (Fagus sylvatica), přimíšeny jsou lípa srdčitá (Tilia cordata), jilm horský (Ulmus glabra), modřín opadavý (Larix decidua), ojediněle smrk ztepilý (Picea abies). V bylinném patře dominuje strdivka jednokvětá (Melica uniflora) a ostřice chlupatá (Carex pilosa), dále zde roste např. kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a cibulkonosná (Dentaria bulbifera), svízel vonný (Galium odoratum), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), hrachor jarní (Lathyrus vernus), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), jestřábník zední (Hieracium murorum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), violka lesní (Viola reichenbachiana), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samičí (Athyrium filix-femina), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), lipnice hajní (Poa nemoralis) a bika hajní (Luzula nemorosa), jen ojediněle se vyskytuje plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum). V keřovém patře jsou místy výrazně zastoupeny zmlazující dřeviny stromového patra, především buk lesní (Fagus sylvatica), vzácně se zde vyskytuje také lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).
Fauna: Podrobný zoologický průzkum nebyl dosud proveden. Druhově bohatou skupinou jsou především bezobratlí, zvláště hmyz zastoupený např. střevlíkovitými brouky (Carabidae) a tesaříky (Cerambycidae). Z motýlů se v jarním aspektu vyskytuje např. martináček bukový (Aglia tau) a bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines). Z obojživelníků je zde žije mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Staré bukové porosty vyhledává ke hnízdění celá řada ptáků, z chráněných druhů byli pozorováni strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), holub doupňák (Columba oenas), datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus) a krkavec velký (Corvus corax), v blízkém okolí byl zaznamenán i čáp černý (Ciconia nigra). Z velkých savců se příležitostně vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa).
Lesnictví: Lesní porosty v přírodní rezervaci Ocásek představují poslední zbytek původního porostu stáří cca 190 let. Nachází se v nich značný podíl mrtvého dřeva a také doupných stromů. Z hlediska lesnické typologie patří společenstva květnatých bučin k lesnímu typu 3A2 – lipodubová bučina strdivková na kamenitých hřbetech a svazích, společenstva acidofilních bučin v západní části lokality k lesnímu typu 3N3 – kamenitá kyselá dubová bučina biková na svazích a hřbetech. Porosty v ochranném pásmu a po obvodu přírodní rezervace patří k lesním typům 3B5 – bohatá dubová bučina s ostřicí chlupatou na svazích a 3B1 – bohatá dubová bučina strdivková na svazích.
Porosty mají převážně charakter stejnověkých kultur, které potřebují vytvořit podmínky pro úspěšnou přirozenou obnovu. Na části území přirozeně zmlazuje především buk. Okolní lesní porosty měly v době vyhlášení (2013) charakter asi 10 až 20letých bukových mlazin. V posledních letech byly zaznamenány značné škody způsobené okusem, a především ohryzem a loupáním jelení zvěří.
Management, ohrožení: Území je vedeno v kategorii lesů zvláštního určení s nadřazeným významem ekologickým nad zájmem produkčním. Hospodařit se zde bude přírodně blízkým skupinově výběrným způsobem. Ochranářská opatření budou v případě potřeby směřovat k ochraně přirozeného zmlazení před okusem zvěří. V minulosti stávala na vrcholu dřevěná rozhledna postavená v roce 1920, vysoká 47 m. V roce 1956 byla stavba z bezpečnostních důvodů odstraněna. Lokalitou prochází přes kótu Ocásek zeleně značená turistická trasa, která však není příliš frekventována. Úbočím podél jižního okraje rezervace vede souběžně červeně značená turistická stezka, cyklostezka a trasa Cyrilometodějské stezky Vranov-Velehrad, které jsou naopak hojně využívány. Na rozcestí Pod Ocáskem s odbočkou zeleně značené stezky se nachází turistický přístřešek a bod záchrany KM 010.
Natura 2000: Území přírodní rezervace Ocásek je součástí evropsky významné lokality Chřiby (kód CZ 0724091) o celkové rozloze 19 226,45 ha. V přirozených nebo přírodě blízkých lesních společenstvech převažují květnaté bučiny asociace Carici pilosae–Fagetum, méně časté jsou kyselé bučiny asociace Luzulo–Fagetum, v nižších nadmořských výškách se nacházejí karpatské dubohabřiny asociace Carici pilosae–Carpinetum. Maloplošně se vyskytují suťové lesy svazu Tilio-Acerion, podél potoků jsou zastoupeny lužní lesy asociace Stellario-Alnetum glutinosae a Carici remotae-Fraxinetum, na okrajích EVL se místy nacházejí kyselé doubravy asociace Luzulo-Quercetum. Na jižně orientovaných svazích v jižní části EVL se velmi vzácně vyskytují teplomilné doubravy asociace Sorbo torminalis-Quercetum a na východním okraji Chřibů kyselé bory.
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001- |
|
Literatura: Batoušek, P. (2006): Inventarizační průzkum rostlin pro navrhovanou přírodní rezervaci Ocásek. - Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského Kraje, odbor životního prostředí, Zlín. Borkovec, J. (2019): Analýza vybraných maloplošných chráněných území v přírodním parku Chřiby. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: doc. Ing. Ivo Machar, Ph.D. Čamlík, G., Sychra, J. et Běťák, J. (2007): Zpráva monitoringu strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos) ve Chřibech v roce 2007. - Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského Kraje, odbor životního prostředí, Zlín. Havlová, M. (2000): Lesní vegetace Chřibů. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce M. Chytrý. Hrabica, A. (1999): Úprava hranic nadregionálního biocentra Buchlovské lesy a nové vymezení jeho jádrového území. - dipl. práce MZLU Brno. Klvaňová, A. a kol. (2016): Kam za ptáky v České republice. Grada Publishing a. s., 246 s. ISBN 978-80-247-5778-0. Martinec, T. (1934): Lesní společenstva v Chřibech. I. Bučiny. Věda Přír., 15: 119-120. Novotný, I. a kol. (2011): Mechorosty zaznamenané v průběhu 17. jarního bryologicko-lichenologického setkání v Chřibech. - Bryonora, Praha. 47: 1-8. Pavelčíková, L. et Pavelčík, P. (2012): Plán péče o přírodní rezervaci Ocásek na období 2013–2023. - Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského Kraje, odbor životního prostředí, Zlín. Pazderová, M. a kol. (2015): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Chřiby CZ0724091. AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice. Sedláček, P. (2007): Současný stav ochrany přírody a krajiny v Chřibském bioregionu. – Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav aplikované a krajinné ekologie. Vedoucí práce RNDr. P. Trnka, CSc. Schneider, J. (2009): SAPFO v Chřibech – hodnocení antropicky podmíněné funkční účinnosti lesních porostů zvláště chráněných území. In: Venkovská krajina 2009. 1. vyd. Brno: Česká společnost pro krajinnou ekologii, regionální organizace CZ-IALE, 2009, s. 201-207. ISBN 978-80-87154-65-6. Schneider, J., Kupec, P. et Rebrošová, K. (2008): Chřiby, lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny - výzkum a praxe. Sborník z kolokvia, 29.–30. 4. 2008, Modrá. MZLU v Brně, 2008, 233 stran. ISBN 978-80-7375-193-7. Schneider, J., Urban, J., Rebrošová, K., Douda, P., Dymák, M., Dobrovolný, L. et Chmelař, J. (2008): Možnosti využití syntézy ekosystémových charakteristik lesních porostů v tvorbě a ochraně krajiny. Odborná zpráva projektu IGA LDF MZLU č. 57/2008. MZLU 2008. Schneider, J., Rebrošová, K., Dymák, M. et Douda, P. (2010): Plán péče pro přírodní památku Ocásek na období 2010-2023. - Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského Kraje, odbor životního prostředí, Zlín. Schneider, J. a kol. (2011): Měření mikroklimatických charakteristik v modelových bukových porostech v Chřibech v letech 2008–2010. - In: Středová, H., Rožnovský, J., Litschmann, T. (eds): Mikroklima a mezoklima krajinných struktur a antropogenních prostředí. Skalní mlýn, 2. – 4. 2. 2011, ISBN 978-80-86690-87-2. Zavřel, H. (1940): Ochrana přírody v Chřibech. - Krásná Zem, Ostrava. 14:18-20. |
| • Aktualizováno 15. 4. 2020 | Přírodní park Chřiby | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |