Přírodní památka Holíkova rezervace

Přírodní památka Holíkova rezervace (16. 4. 2002)

Základní údaje: Přírodní památka Holíkova rezervace představuje zbytek původního karpatského lesa v jihozápadní části Hostýnských vrchů (celek Hostýnsko-vsetínská hornatina, okrsek Liptálské hřbety). Nachází se pod vrcholem kóty Horní Lázek (566,2 m n. m.) a na přilehlém severně exponovaném kamenitém svahu v nadmořské výšce 500 až 560 m n. m., asi 1 km severně od obce Držková a 0,5 km severně od PP Skály. Katastrální území Držková. Vyhlášeno 16. 4. 1987. Kód lokality ÚSOP: 1426. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 6,2223 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: zachování původní synusie dřevin a podrostu v uvedených typech porostů na magurském flyši Hostýnských vrchů.

Přírodní památka Holíkova rezervace (16. 4. 2002)		Přírodní památka Holíkova rezervace (16. 4. 2002)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad tvoří lavice hrubozrnných pískovců až slepenců lukovských vrstev (paleocén) soláňského souvrství račanské jednotky magurského příkrovu ve flyšovém pásmu Západních Karpat. V severozápadní části rezervace vystupují na povrch pískovcové skalní výchozy. Další zajímavé skalní útvary, tzv. Zadní skály, jsou situovány v jihozápadní části území a dosahují výšky až 20 m. Jedná se o skalní masiv tvořený třemi věžemi pojmenovanými Východní, Prostřední a Západní věž, asi 70 m západně se nalézá menší skála zvaná Pes. Půdní povrch je kamenitý až balvanitý se sutěmi, půdním typem na svazích je primární pseudoglej, na sutích jsou půdy nevyvinuté - litozem a ranker kambický. 

Flóra a vegetace: Lesní vegetaci přírodní památky tvoří společenstva ochuzených květnatých bučin blízká asociaci Melico-Fagetum, pouze na menších plochách roztroušených po území (skalní výchozy a jejich okolí) se vyvinuly acidofilní bučiny svazu Luzulo-Fagion. Ve stromovém patře převládá buk lesní (Fagus sylvatica), pouze přimíšena je jedle bělokorá (Abies alba), zastoupen je také javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), v části porostu se nachází značné procento smrku ztepilého (Picea abies). Z ostatních dřevin jsou vtroušeny modřín opadavý (Larix decidua), bříza bělokorá (Betula pendula), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a borovice lesní (Pinus silvestris). Bylinný podrost je druhově chudý, místy je poměrně hojná kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), dále se zde vyskytuje např. strdivka jednokvětá (Melica uniflora), svízel vonný (Galium odoratum), violka lesní (Viola reichenbachiana), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), na skalách lze roztroušeně najít osladič obecný (Polypodium vulgare).

Fauna: Z bezobratlých živočichů byla podrobněji zkoumána malakofauna, k nejvzácnějším druhům patří endemická vřetenatka Ranojevičova moravská (Vestia ranojevici moravica) a typický karpatský druh modranka karpatská (Bielzia coerulans). Z motýlů se hojně vyskytuje charakteristický druh bukových lesů martináč bukový (Aglia tau). Území a jeho širší okolí je významným hnízdištěm a útočištěm řady druhů ptactva a ostatních živočichů, kteří vyhledávají smíšené lesy se skalnatým prostředím. Z ohrožených druhů zde hnízdí např. jestřáb lesní (Accipiter gentilis), dále holub hřivnáč (Columba palumbus), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), strakapoud velký (Dendrocopos major) a další.

Přírodní památka Holíkova rezervace (16. 4. 2002)

Lesnictví: Ze skupin lesních typů je zde zastoupena kapradinová jasanová javořina (Fraxineto-Aceretum), bohatá mařinková jedlová bučina (Abieto-Fagetum) a skeletová jedlová bučina na exponovaném skalnatém hřbetu. Lesní porost je tvořen dvěma etážemi, věk 1. etáže je asi 145 let (vztaženo k roku 2016). Zmlazení uvnitř porostu je nevýrazné, ve větší míře se objevuje kolem východního a severního okraje, místy je doplněno kulturní výsadbou.

Historie: Přírodní památka Holíkova rezervace byla pojmenována na památku revírníka lukovského panství. V květnu roku 1907 zde došlo ke střetu tehdejšího majitele lukovského panství hraběte Seilerna, hajného Řezníčka a revírníka Holíka s pytlákem Josefem Šarmanem. Při následné přestřelce zahynul revírník Holík i pytlák Šarman. Místo tragické události (na SZ okraji území) se dodnes jmenuje „U zabitého“ a je vyznačeno novým dřevěným křížem s informační tabulkou. Je zde uloženo i torzo původního zdobeného litinového kříže. 

Management, ohrožení: Na tomto území se i před vyhlášením ochrany několik posledních desetiletí minulého století nehospodařilo, porosty byly lesním závodem udržovány jako rezervace. Pro zachování charakteru této přírodní památky je třeba ponechat lesní porosty samovolnému vývoji. Při probírkách budou odstraňovány pouze nepůvodní smrky a modříny, které budou nahrazovány stanovištně původními listnatými dřevinami. V roce 2013 byl lesy ČR vytěžen smrkový porost na úpatí Zadních skal, který přiléhal k jihozápadnímu okraji přírodní památky, skály tak budou po nějakou dobu lépe viditelné (plocha byla opět osázena smrkem). Podobně jako Přední skály v nedaleké PP Skály jsou využívány jako cvičné horolezecké terény, zde je vyznačeno několik lezeckých tras. Území leží mimo značené turistické cesty a není příliš navštěvované. 

Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001–