Přírodní památka Solisko

Přírodní památka Solisko (27. 10. 2002)

Základní údaje: Přírodní památka Solisko představuje převážně bukový lesní porost v centrální části Hostýnských vrchů (celek Hostýnsko-vsetínská hornatina, okrsek Rusavská hornatina). Nachází se na jižním svahu hřbetu přibližně pod kótou U tří kamenů (747,7 m n. m.), v nadmořské výšce 580 až 720 m n. m., asi 1 km severozápadně od vrcholu Solisko (550 m n. m.) a 3 km od rekreačního střediska Na Tesáku. Katastrální území Držková, Přírodní park Hostýnské vrchy. Zřízeno vyhláškou ONV Gottwaldov ze dne 16. 4. 1987 jako CHPV Solisko o celkové rozloze 8,83 ha, přehlášeno vyhláškou Okresního úřadu Zlín ze dne 1. 10. 1991, rozloha 3,8 ha, naposledy přehlášeno a rozšířeno na současnou rozlohu nařízením Okresního úřadu Zlín č. 1/97 ze dne 6. 2. 1997 jako PP Solisko. Evidenční kód ÚSOP: 1431. Kategorie IUCN: III – přírodní památka nebo prvek. Celková rozloha podle plánu péče 9,8803 ha. Mapy.cz.


Přírodní památka Solisko (27. 12. 2006)		Přírodní památka Solisko (27. 12. 2006)

Předmět ochrany: Ukázka původní karpatské jedlobučiny, která představuje zachovalý zbytek dříve rozsáhlých jedlobukových porostů v Hostýnských vrších.

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad tvoří biotitické pískovce ráztockých vrstev (svrchní křída – paleocén) soláňského souvrství račanské jednotky magurského příkrovu Západních Karpat. Tyto horniny místy vystupují na povrch jako kamenitá suť. Půdním typem je mezotrofní hlinitá kambizem.

Dřevokazné houby v přírodní památce Solisko (27. 10. 2002)

Dřevokazná houba opeňka měnlivá v přírodní památce Solisko (27. 10. 2002)

Flóra a vegetace: Lesní vegetaci přírodní památky Solisko představuje společenstvo květnatých bučin blízké asociaci Dentario enneaphylli-Fagetum. Ve stromovém patře dominuje buk lesní (Fagus sylvatica), blíže k hřebeni se zvyšuje zastoupení javoru klenu (Acer pseudoplatanus), pouze jednotlivě je přimísen smrk ztepilý (Picea abies), jedle bělokorá (Abies alba) je dnes na ústupu. Bylinné patro je na celém území jen slabě vyvinuto, bez výraznější dominanty. Roztroušeně se zde vyskytuje bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), ostřice lesní (Carex sylvatica), papratka samičí (Athyrium filix-femina), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides ), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), svízel vonný (Galium odoratum ), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), violka lesní (Viola reichenbachiana ) a ojediněle některé další druhy. Pouze maloplošně jsou zastoupena lesní prameniště bez tvorby pěnovců svazu Caricion remotae s ostřicí řídkoklasou (Carex remota), mokrýšem střídavolistým (Chrysosplenium alternifolium) a řeřišnicí hořkou (Cardamine amara).

Mykoflóra: Území je také významnou a bohatou mykologickou lokalitu, při průzkumu zde bylo nalezeno 436 taxonů makroskopických hub. Kromě druhů běžných se zde vyskytují také zvláště chráněné houby – kriticky ohrožená slizečka chlupatá (Xerula melanotricha) a silně ohrožená mozolovka rosolovitá (Ascotremella faginea). Dalších téměř 40 druhů je uvedeno v Červeném seznamu hub České republiky, jako např. hlíva ušatá (Pleurocybella porrigens), korálovec jedlový (Hericium flagellum), liška žlutofialová (Cantharellus melanoxeros) a zvoneček alpský (Geopyxis alpina). Byla zde objevena také vzácná kuřátka Batailleova (Ramaria bataillei), první ověřený nález tohoto druhu v ČR v roce 2005 pochází z nedaleké PR Tesák. Na podzim patří k nápadným druhům také korálovec bukový (Hericium clathroides).

Přírodní památka Solisko (21. 4. 2009)

Fauna: Na rozpadávají se kmeny a mrtvé dřevo v různém stadiu rozpadu je vázána bohatá fauna bezobratlých, především hmyzu. Z brouků (Coleoptera) je významný výskyt saproxylických druhů a střevlíkovitých (Carabidae), nalezen byl např. střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), střevlík zlatolesklý (Carabus auronitens), střevlík polní (Carabus arvensis), střevlík Carabus obsoletus, střevlíčci Trechus latus, Bembidion monticola, karpatský horský střevlíček Pterostichus foveolatus, svižník polní (Cicindela campestris) a svižník lesomil (Cicindela sylvicola). Ze saproxylických druhů brouků zde byly nalezeny vzácné pralesní relikty, jako jsou kornatec velký (Peltis grossa), lenec žlutohnědý (Mycetoma suturale) a rýhovec pralesní (Rhysodes sulcatus), z chráněných druhů lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) a roháček jedlový (Ceruchus chrysomelinus). K dalším významným druhům, které jsou uvedeny v červeného seznamu bezobratlých, patří např. drabčík Carphacis striatus, dřevomilové Hylis olexai a Isorhipis melasoides , lenec Melandrya dubia a potemník Uloma rufa. Z motýlů je v jarním aspektu nápadný martináček bukový (Aglia tau), charakteristický druh bučin, dále byl pozorován batolec duhový (Apatura iris) a další, spíše běžnější druhy. Z bezobratlých živočichů byli zkoumáni také měkkýši (malakofauna), k nejvzácnějším zástupcům patří endemická vřetenatka Ranojevičova moravská (Vestia ranojevici moravica).

Staré bukové porosty a jejich širší okolí jsou významným hnízdištěm a útočištěm řady ohrožených a chráněných druhů ptáků, vyskytuje se zde např. strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), strakapoud prostřední (Dendrocoptes medius), lejsek malý (Ficedula parva), datel černý (Dryocopus martius), holub doupňák (Columba oenas), holub hřivnáč (Columba palumbus), krkavec velký (Corvus corax), křivka obecná (Loxia curvirostra), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) a žluva hajní (Oriolus oriolus), z dravců a sov např. krahujec obecný (Accipiter nisus) a sýc rousný (Aegolius funereus). Na přeletu byl pozorován čáp černý (Ciconia nigra), v minulosti zde hnízdil také kos horský (Turdus torquatus). Ze savců zde žijí či občas procházejí např. rejsek horský (Sorex alpinus), liška obecná (Vulpes vulpes), daněk evropský (Dama dama) a srnec obecný (Capreolus capreolus), v posledních letech stoupají stavy prasete divokého (Sus scrofa), které zde často vyhledává potravu a způsobuje škody na lesním podrostu.


Dřevokazná houba PP Solisko (27. 12. 2006)		Korálovec bukový (Hericium clathroides) PP Solisko (27. 10. 2002)

Lesnictví: Stáří zdejšího porostu se pohybuje kolem 50 až 160 let. Bukový porost vznikl přirozenou obnovou, je zdravý a dobře vzrostlý, je ponechán samovolnému vývoji bez odstraňování padlých kmenů a vývratů. Podle lesnické typologie jde o bohatou jedlovou bučinu (Abieto-Fagetum). Dříve hojná jedle bělokorá (Abies alba) začala v polovině 20. stol. ustupovat, přesto je zde ještě možno nalézt několik zdravých jedinců. Jeden z nich dosahuje věku asi 180 let. Naprostá většina jedlí jsou však stojící anebo již spadlé souše a jen místy vyrůstají nové stromky z přirozeného zmlazení. Pozn.: stáří stromů je vztaženo k roku 2016.

Přírodní památka Solisko (27. 12. 2006)

Management, ohrožení: Pro zachování charakteru této přírodní památky je třeba ponechat lesní porosty bez těžebních či pěstitelských zásahů, při probírkách je možné odstraňovat pouze nepůvodní smrk. Bude nutno zajišťovat ochranu přirozeného zmlazení, především jedle, před selektivním okusem zvěře. Podél okraje chráněného území prochází značená turistická stezka z Držkové na Tesák.

Přírodní památka Solisko (21. 4. 2009)

Natura 2000: Přírodní památka Solisko je součástí Ptačí oblasti Hostýnské vrchy (CZ0721024) o celkové rozloze 5176,9520 ha. Předmětem ochrany jsou populace strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos) a lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy.

Přírodní památka Solisko (27. 12. 2006)

Literatura:

Elsnerová, M., Krist, J., Trávníček, D. (1996): Chráněná území okresu Zlín. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, prosinec 1996.

Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178.

Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612.

Holec, J.et Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1–282.

Chobot, K. et Němec, M. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 34: 1–182.

Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s.

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3.

Jindra, I. (2017): Přírodní památka Solisko, botanický inventarizační průzkum. – Ms. Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Jindřich, O. (2006): Ramaria bataillei (Basidiomycetes, Ramariaceae), the first finds in the Czech Republic. – Czech Mycol. 58(3–4): 267–271.

Jurová, A. (2008): Zhodnocení současného stavu a péče o lesní rezervace Zlínska. – Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Antonín Buček.

Kamler, J. (2016): Ohrožené druhy střevlíkovitých v České republice. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí práce prof. Ing. Milada Bocáková. Ph.D.

Kment, P., Horsák, M., Procházka, J., Sychra, J. et Malenovský, I. (2017): Rozšíření podkornice Aradus obtectus (Hemiptera: Heteroptera: Aradidae) a kornatce Peltis grossa (Coleoptera: Trogossitidae) v České republice a jejich první nálezy v Bílých Karpatech. – Acta Carp. Occ. 8. ISSN 1804-2732.

Konvička, O. (2021): Inventarizační průzkum brouků (Coleoptera) v PP Solisko. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Kravalová-Hrubcová, E. (1983): Floristická studie jižních svahů Hostýnských vrchů. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce F. Dvořák.

Kuželová, I. (1999): Lesní vegetace Hostýnských vrchů (Forest vegetation of Hostýnské vrchy Mts.). – Ms., Depon. in: Katedra Botaniky, PřF MU Brno.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 229.

Němec, V. (2014): Plán péče pro přírodní památku Solisko na období 2015–2021. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Novák, J. et Novák, M. (2010): Rozšíření vřetenatky moravské Vestia ranojevici moravica (Brabenec, 1952) v Hostýnských vrších – 1. díl – Malacologica Bohemoslovaca, 9: 21–25. Online serial at <https://mollusca.sav.sk> 24-October-2010.

Polčák, J. (2017): Inventarizační mykologický průzkum PP Solisko. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Prášková, A., Krátká, M. et Schneider, J. (2011): Plán péče pro přírodní památku Solisko na období 2012–2021. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Sedláček, V. (2021): Plán péče o přírodní památku Ondřejovsko na období 2022–2031. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Svačina, T. (2000) Přírodní podmínky Hostýnských vrchů. – ČSPOP Bystřice pod Hostýnem. Depon. in Krajský úřad Zlínského kraje, ČSPOP Bystřice pod Hostýnem.

Sviečka, J. (2020): Inventarizační průzkum ptáků v PP Solisko v roce 2020. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Šnajdara, P., Trávníček, D., Konvička, O., Spitzer, L., Beneš, J. et Šnajdarová, M. [eds.] (2020): Vzácné a ohrožené druhy bezobratlých Zlínského kraje. – 1. vyd. Zlín: Zlínský kraj, 180 pp.

Valchářová, P. (2023): Studie možností zvýšení retence vody v povodí toku Červenka. – Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. Vedoucí práce Ing. Jana Marková, Ph.D.

Vymazal, M. (2013): Habitatové nároky strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos) v Hostýnských vrších. – Diplomová práce, 55 s., 4 přílohy. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra ekologie a životního prostředí. Vedoucí práce: doc. Mgr. Karel Weidinger, Dr.

Vymazal, M., Prachař, D., Jagoš, B. et Járová, I. (2019): Souhrn doporučených opatření pro Ptačí oblast Hostýnské vrchy. – AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty.

• Aktualizace 16. 1. 2024