Přírodní park Vizovické vrchy

Přírodní park Vizovické vrchy jižně od Vizovic (18. 6. 2009)

Základní údaje: Přírodní park Vizovické vrchy představuje souvisleji zalesněnou hornatinu s typickým osídlením a způsoby hospodaření. Je významný jak z pohledu krajinářského, tak i ekologického a rekreačního. Pro nižší polohy je charakteristický krajinný ráz pasekářského osídleni. Střídají se zde drobné sady, pole, květnaté louky i pastviny, volnou krajinu dotvářejí zemědělské usedlosti. Nachází se v okrese Zlín v severní části Vizovické vrchoviny, v širším okolí města Vizovice. Na severu přímo sousedí s Přírodním parkem Hostýnské vrchy a na jihu s CHKO Bílé Karpaty. Celková rozloha 13 300 ha. Mapa.

Vyhlášení: Přírodní park Vizovické vrchy byl zřízen vyhláškou Okresního úřadu ve Zlíně ze dne 18. 1. 1993.

Účel a poslání: Posláním přírodního parku je ochrana krajinného rázu, který je zde typický především harmonicky utvářenou krajinou s převážným zastoupením lesních porostů, trvalých travních ploch a s místně dochovaným pasekářským osídlením. Veškerá činnost na území přírodního parku se zaměřuje na toto poslání.

Geologické a půdní poměry: Geologický podklad území je budován převážně flyšovými horninami račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Nejvyšší partie ústřední Komonecké hornatiny tvoří odolné pískovce luhačovických vrstev (střední eocén) zlínského souvrství. V nižších polohách vystupují újezdské vrstvy (svrchní eocén) zlínského souvrství a lukovské vrstvy (paleocén) soláňského souvrství s vložkami hornin belovežského souvrství (paleocén až střední eocén). Ve zbývajících částech přírodního parku převažují méně odolné horniny vsetínských vrstvev (svrchní eocén až spodní oligocén) zlínského souvrství, které jsou charakteristické středně až hrubě rytmickým flyšem, v němž se střídají šedé až zelenošedé vápnité jílovce s glaukonitickými pískovci. Na území přírodního parku není příliš mnoho skalních útvarů, na vrcholu Klášťova se nachází pískovcový výchoz luhačovických vrstev zvaný Čertův kámen či Zámčisko, také pod vrcholem Skalička (708 m n. m.) jsou menší pískovcové skály. Vsetínské vrstvy jsou názorně odkryty v umělém terénním zářezu v přírodní památce Průkopa, kde je možné sledovat typické rytmické střídání poloh jílovců s pískovcovými lavicemi, tzv. turbiditní rytmy. V půdních typech převažují kambizemě, v menší míře jsou zastoupeny také fluvizem glejová arenická a glej fluvický.

Geomorfologie:Území přírodního parku náleží orograficky do celku Vizovická vrchovina. Severní a západní část parku zaujímá podcelek Zlínská vrchovina s geomorfologickými okrsky Vizovická kotlina, Kudlovská vrchovina, Všeminská vrchovina a Rakovská pahorkatina. Střední, nejvyšší část, náleží ke Komonecké hornatině s podcelky Klášťovský hřbet a Rýsovský hřbet, na jihu zasahuje Luhačovická vrchovina se svým okrskem Pozlovickou brázdou. Geomorfologicky se jedná o poměrně členitou vrchovinu tvořenou zvrásněnými flyšovými horninami, s erozně denudačním reliéfem hornatin, vrchovin, pahorkatin a kotlin. Charakteristické je asymetricky vyvinuté povodí Dřevnice. Komoneckou hornatinu tvoří dlouhý a úzký antiklinální hřbet z odolnějších typů hornin se zbytky zarovnaných povrchů, periglaciálními tvary, průlomovými údolími a sesuvy. Nadmořská výška se pohybuje od 240 m n. m. (Želechovice nad Dřevnicí) do 753 m n. m. (Klášťov, nejvyšší vrchol Vizovické vrchoviny).

Flóra a vegetace: Přírodní park Vizovické vrchy je charakteristický rozsáhlými lesními komplexy, v nižších polohách četnými pastvinami s rozptýlenou zelení a s výslunnými stráněmi. Podle mapy potenciální přirozené vegetace České republiky patří převážná část území ke karpatským ostřicovým dubohabřinám asociace Carici pilosae-Carpinetum, ve vyšších polohách k acidofilním bikovým bučinám as. Luzulo-Fagetum a ostřicovým bučinám as. Carici pilosae-Fagetum, niva Lutoninky náleží ke střemchové jasenině as. Pruno-Fraxinetum, místy i v kombinaci s mokřadními olšinami (Alnio glutinosae). 

Ve srovnání se sousedními Bílými Karpaty je zdejší vegetace druhově ochuzená, a to především o teplomilné druhy a o vstavačovité (Orchidaceae), z nichž se lokálně vyskytují např. vstavač bledý (Orchis pallens), vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. speciosa), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), kruštík bahenní (Epipactis palustris) a velmi vzácně i vemeníček zelený (Coeloglossum viride). V teplejších polohách se vyskytují některé vzácnější druhy rostlin jako např. vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), kruštík růžkatý (Epipactis muelleri), černohlávek dřípený (Prunella laciniata), čistec německý (Stachys germanica), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), krvavec menší (Poterium sanguisorba), mařinka psí (Asperula cynanchica), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata) a další.

Lesní porosty nižších poloh jsou blízké karpatským dubohabřinám, dominantními dřevinami jsou habr obecný (Carpinus betulus), dub zimní (Quercus petraea), buk lesní (Fagus sylvatica) a lípa srdčitá (Tilia cordata), v keřovém patře se vyskytuje také lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Na floristické skladbě bylinného podrostu se podílejí druhy charakteristické pro světlé listnaté lesy s výrazným jarním aspektem, např. árón východní (Arum cylindraceum), dymnivka dutá (Corydalis cava), dymnivka plná (Corydalis solida), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), kopytník evropský (Asarum europaeum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), orsej jarní (Ficaria verna), prvosenka jarní (Primula veris), prvosenka vyšší (Primula elatior), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), sasanka hajní (Anemone nemorosa), svízel vonný (Galium odoratum), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) a další. Pozoruhodný je výskyt řepíčku řepíkovitého (Aremonia agrimonoides) na severním okraji svého areálu rozšíření, a také jaterníku podléšky (Hepatica nobilis) v PP Na Želechovických pasekách. Výskyt dalšího vzácného druhu zimozelenu okoličnatého (Chimaphila umbellata) nebyl v posledních letech potvrzen.

Ve vyšších polohách se nacházejí bučiny asociace Carici pilosae-Fagetum, společenstva s druhově bohatším podrostem a vzácnějšími druhy se vyskytují jen ojediněle. V poměrně chudém bylinném patře jsou zastoupeny charakteristické druhy květnatých bučin, jako např. kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), pitulník horský (Galeobdolon montanum), svízel vonný (Galium odoratum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), violka lesní (Viola reichenbachiana), vzácně i měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva). Z kapradin zde rostou běžné druhy, např. kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a papratka samičí (Athyrium filix-femina).

Maloplošná chráněná území: Na území přírodního parku se nachází řada cenných lokalit, z nichž jsou čtyři chráněny formou maloplošných zvláště chráněných území: PP Na Želechovických pasekách, PP Pod Drdolem, PP Průkopa a PP Želechovické paseky.

Naučné stezky: NS Portášská, NS Vizovické vrchy, NS Vizovické prameny, NS Chodníček k rozhledně, NS Želechovice naed Dřevnicí.

Fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001-