Přírodní památka Průkopa

Přírodní památka Průkopa (25. 5. 2005), foto © Zdeněk Podešva

 Přírodní památka Průkopa (25. 5. 2005)

Základní údaje: Přírodní památka Průkopa představuje umělý terénní zářez nedokončené železniční tratě ve východním svahu kóty Na Háji (445,5 m n. m.). Nachází se ve Vizovické vrchovině (okrsek Zlínská vrchovina) v nadmořské výšce 400 až 420 m n. m., mezi obcemi Jasenná a Ublo, asi 900 m jihovýchodně od Jasenné (evangelický kostel). Katastrální území Jasenná na Moravě a Lutonina. Vyhlášeno 12. 7. 1984. Evidenční kód ÚSOP: 877. Kategorie IUCN: IV - řízená rezervace. Celková rozloha 2,5670 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Výskyt ohrožených druhů rostlin, především vstavačovitých, na druhotně vzniklém stanovišti. Geologicky zajímavá lokalita s pěknou ukázkou turbiditních rytmů ve flyšových sedimentech.

Kruštík bahenní (Epipactis palustris) Kruštík širolistý (Epipactis helleborine)

Kruštík bahenní (Epipactis palustris)
PP Průkopa (8. 7. 2002)

 

Kruštík širolistý (Epipactis helleborine)
PP Průkopa (8. 7. 2002)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území je tvořen vsetínskými vrstvami zlínského souvrství (eocén), dílčí jednotky račanské magurského flyše. V Průkopě je možné sledovat typické rytmické střídání poloh jílovců s pískovcovými lavicemi (tzv. turbiditní rytmy). V podložních úsecích silných lavic se nachází hrubozrnný drobový pískovec, který je směrem k nadloží střídán drobovým glaukonitickým pískovcem střední až jemné zrnitosti. Půdním typem je kambizem pseudoglejová a pseudoglej kambizemní.

Odkryv vsetínských vrstev zlínského souvrství v PP Průkopa (8. 7. 2002), foto © Zdeněk Podešva

Odkryv vsetínských vrstev zlínského souvrství v přírodní památce Průkopa (8. 7. 2002)

Flóra a vegetace: Sekundární území ve svahu terénní průkopy vzniklé při stavbě železničního náspu (nedostavěná železnice z 1. republiky, která měla spojovat Zlín se Vsetínem) s východní až jihovýchodní expozicí je charakterizováno několika rozdílnými stanovišti. Část zaujímá les s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris), v jehož bylinném podrostu se vyskytují dva druhy kruštíků, a to silně ohrožený kruštík růžkatý (Epipactis muelleri) a kruštík širolistý (Epipactis helleborine), kterému je třeba vzhledem k velké podobnosti a obtížné rozpoznatelnosti od některých dalších druhů rodu věnovat zvýšenou pozornost. Ze vstavačovitých rostlin zde roste také vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia).

Další část území tvoří nezalesněny, suchý a výslunný svah. Bylinné patro zde není zcela zapojeno a místy chybí, druhově je však značně bohaté. Vyskytuje se zde řada teplomilných a suchomilných druhů rostlin, jako např. černohlávek dřípený (Prunella laciniata), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), mařinka psí (Asperula cynanchica), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), čistec německý (Stachys germanica), jetel horský (Trifolium montanum), krvavec menší (Sanguisorba sanguisorba) zvonek klubkatý (Campanula glomerata) a mnoho dalších.

Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) Černohlávek dřípený (Prunella laciniata)

Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata)

 

Černohlávek dřípený (Prunella laciniata)

Na několika místech svahu prosakuje voda a vytváří svahová prameniště. Nejvýznamnější je zde výskyt bohaté populace kruštíku bahenního (Epipactis palustris), který v důsledku značného úbytku mokřadních biotopů náleží k silně ohroženým druhům květeny České republiky. Těžiště jeho výskytu je na dně Průkopy. Doprovodnými druhy jsou např. suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), různé druhy ostřic (Carex), sítin (Juncus) a dalších druhů typických pro tento biotop. Ve spodní rovinaté části se v příkopu u silnice díky hrázím celoročně udržuje voda. Z dřevin zde převládá olše lepkavá (Alnus glutinosa), v bylinném patře roste např. orobinec úzkolistý (Typha angustifolia), orobinec širolistý (Typha latifolia) a žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica).

Fauna: Vodní prostředí je vyhledáváno různými druhy obojživelníků, kteří vesměs jsou v různém stupni ohrožení. Hojně se zde vyskytuje skokan hnědý (Rana temporaria), čolek obecný (Triturus vulgaris), čolek horský (Triturus alpestris) a kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Je pravděpodobné, že při dalším sledování zde budou nalezeny i další druhy. Při průzkumu fauny vodních brouků zde byl nalezen zajímavý a vzácný potápník Hydroporus ferrugineus, který bývá většinou zaznamenáván v čistých pramenných, volně tekoucích vodách, přímo v pramenech a ve studních. Podle všeho patří mezi brouky, kteří svůj život vedou také v podzemních vodách. Další výzkum území může přinést nová zajímavá zjištění.

Přírodní památka Průkopa (25. 5. 2005), foto © Zdeněk Podešva

 Přírodní památka Průkopa (25. 5. 2005)

Lesnictví: Na části chráněného území se nacházejí lesní porosty s převahou borovice lesní, nejsou však vedeny jako na lesní pozemky.

Management, ohrožení: Pravidelně je třeba odstraňovat náletové dřeviny, především borovice, které se uchycují na nezalesněných svazích. Chráněným územím vede místní asfaltová komunikace z Jasenné do Ubla, která byla vybudována na nevyužitém železničním náspu. Pokud by došlo k realizaci záměru prodloužit železniční trať z Vizovic do Valašské Polanky a Vsetína, lokalitě by hrozil zánik.

Historie: Území bylo vyhlášeno 12. 7. 1984 jako chráněný přírodní výtvor o celkové rozloze 0,8144 ha. Přehlášeno bylo v roce 1991, opět přehlášeno a rozšířeno na současnou rozlohu bylo v roce 1997, plocha přírodní památky byla rozšířena na celou část skalnaté soutěsky – zářezu.

 Přírodní památka Průkopa (8. 7. 2002), foto © Zdeněk Podešva

 Přírodní památka Průkopa (8. 7. 2002)


Literatura:

Batoušek, P. (1985): Epipactis muelleri, E. helleborine a E. palustris na sekundárním stanovišti v okrese Gottwaldov. - Zpr. Čs. Bot. Společ., 20: 234-236, Praha.

Elsnerová, M., Krist, J., Trávníček, D. (1996): Chráněná území okresu Zlín. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, prosinec 1996.

Grüll, F. (1986): Inventarizační průzkum vegetačního krytu (CHPV Průkopa). - Depon. in KÚ Zlín.

Krejčí, O. et al. (1993): Databáze významných geologických lokalit: 692 Průkopa [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-19]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/692.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 226.

Mlýnek, D. (2018): Rozšíření a ochrana řepíčku řepíkovitého v České republice. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra ekologie a životního prostředí. Vedoucí práce Mgr. Martin Dančák, Ph.D.


Aktualizováno 1. 3. 2021   Úvodní stránka Nahoru Zpět