Přírodní památka Skály
Základní údaje: Přírodní památka Skály představuje pískovcové skalní útvary ve smíšeném lesním porostu v jihovýchodní části Hostýnských vrchů (celek Hostýnsko-vsetínská hornatina, okrsek Liptálské hřbety). Skály jsou situovány na hřbetu a jižním svahu kóty Skály (536 m n. m.) v nadmořské výšce 435 až 536 m n. m., asi 0,5 km severně od obce Držková. Katastrální území Držková, Přírodní park Hostýnské vrchy. Vyhlášeno usnesením ONV Gottwaldov ze dne 16. 4. 1987 jako CHPV Skály o výměře 0,74 ha, naposledy přehlášeno a rozšířeno na současnou výměru nařízením č. 1/97 Okresního úřadu Zlín ze dne 6. 2. 1997. Evidenční kód lokality ÚSOP: 1430. Kategorie IUCN: III – přírodní památka nebo prvek. Celková rozloha 6,9397 ha (podle plánu péče). Mapy.cz. Předmět ochrany: Skalní útvary tvořené pískovci a slepenci, typická ukázka soláňského souvrství magurského flyše.
Geologie, půdní poměry: Z hlediska geologického členění spadá území do račanské jednotky magurské skupiny příkrovů flyšového pásma vnějších Západních Karpat. Jednotlivé skalní útvary tvoří stejné, strmě ukloněné lavice hrubozrnných arkózových pískovců až drobnozrnných polymiktních slepenců lukovských vrstev soláňského souvrství (svrchní paleocén) v pruhu antiklinálního pásma Kuželek-Křemeničná. Hrubozrnný arkózový pískovec přechází v lavicích často pozvolna do drobnozrnného polymiktního slepence a ten je v některých úsecích i středně hrubozrnný až hrubozrnný. Největší zastoupení mají v pískovcích křemenná zrna a po nich živcová, ale jen zřídka se vyskytují lupínky muskovitu. Ve slepencích jsou valouny a ostrohranější psefitické úlomky (při krátkém transportu méně opracované do zaoblenějších tvarů) tvořené z křemene, granitoidních vyvřelin, metamorfitů, jako jsou různé fylity, svory, ruly a další druhy přeměněných hornin, a také z dalších druhů pelitů až psamitů, vápenců apod. Uvedené skalní útvary jsou od sebe odděleny plošně nevelkými erozními rýhami s pokryvem lesní půdy, souvisejí ovšem zcela těsně společnou genezí. Půdním typem je v okolí skal nevyvinutá skeletovitá kambizem rankerová a ranker kambický, v nižších polohách oligotrofní až mezotrofní kambizemě typické.
Geomorfologie: V chráněném území se nalézají čtyři větší skalní útvary a řada menších, jsou také známé jako Přední skály (v horolezeckých příručkách jsou jednotlivé skály označovány jako Držkovská jehla, Plotnička, Druhá skála, Třetí skála, Eiger, Stěna nad bivakem, Čtvrtá skála, Držkovská placka, Stromová, Trpasličí, Děravá stěna, Skluzavka). Jsou součástí jediného souvislého hřbetu táhnoucího se jihozápadním až severovýchodním směrem kolem vrstevnice 500 m, a to souběžně s vlastním vrcholovým hřbetem kóty Skály, dosahují celkové délky asi 300 metrů.
Vrstevní sklon pískovcovo-slepencových lavic (mezi 60° až 65°) i jejich směr je přibližně shodný se sklonem a směrem svahu. V některých místech potom tyto lavice tvoří i dosti strmé skalní stěny, ale jejich výška je pouze několik metrů, nejvyšší útvary jsou vysoké kolem 15 m. Na čelech vrstev vnikly skalní mrazové sruby. Na pukliny je vázána řada skalních výklenků, zárodečných voštin, odtokových škrapů. K nejzajímavějším útvarům patří skalní výklenek, vzniklý zvětráváním podél vrstevní plochy ve východní části skalní stěny.
V lesním porostu poněkud severněji, na jz. okraji přírodní památky Holíkova rezervace, se nacházejí Zadní skály u Držkové, které dosahují výšky až 20 m. Jedná se o skalní masiv tvořený třemi věžemi pojmenovanými Východní, Prostřední a Západní věž, asi 70 m západně se nalézá menší skála Pes. Flóra a vegetace: Lesní vegetaci přírodní památky Skály tvoří na jižně ukloněném skalnatém svahu převážně acidofilní bučiny svazu Luzulo-Fagion sylvaticae, ve stromovém patře dominuje buk lesní (Fagus sylvatica), přimíšen je dub zimní (Quercus petraea) a lípa srdčitá (Tilia cordata), keřové patro prakticky chybí, bylinné patro je velmi sporadické, hojnější je pouze bika bělavá (Luzula luzuloides). Na severně ukloněné části svahu se vyvinula společenstva květnatých bučin svazu Fagion sylvaticae, také zde převažuje ve stromovém patře buk lesní (Fagus sylvatica), dále je přimíšena jedle bělokorá (Abies alba), vtroušený je smrk ztepilý (Picea abies), ve slabě vyvinutém keřovém patře místy převažuje zmlazení buku. V bylinném patře rostou např. kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), mléčka zední (Mycelis muralis), papratka samičí (Athyrium filix-femina), pitulník horský (Galeobdolon montanum), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), strdivka jednokvětá (Melica uniflora) a violka lesní (Viola reichenbachiana). Na skalách a v jejich bezprostředním okolí se uchytila bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris) a buk lesní (Fagus sylvatica), pouze ojediněle se vyskytuje jalovec obecný (Juniperus communis), dále zde roste např. kokořík vonný (Polygonatum odoratum), lnice květel (Linaria vulgaris), mochna stříbrná (Potentilla argentea), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), rozchodník velký (Hylotelephium maximum) a vrbovka chlumní (Epilobium collinum).
Mykoflóra: V přírodní památce bylo nalezeno několik ohrožených a vzácných druhů makroskopických hub zařazených do červeného seznamu. Jedná se o hřib borový (Boletus pinophilus), mísenku oranžovou (Aleuria aurantia) a kriticky ohroženou penízovku olivovou (Callistosporium luteo-olivaceum) rostoucí na tlejícím dřevě. Fauna: Z měkkýšů bylo nalezeno pouze několik běžných druhů, jako např. kuželík drobný (Euconulus fulvus), plzák hnědý (Arion fuscus), podkornatka žíhaná (Lehmannia marginata ), slimák popelavý (Limax cinereonigra), slimák žlutý (Malacolimax tenellus ), sítovka suchomilná (Aegopinella minor) a vrásenka okrouhlá (Discus rotundatus ). Vhodné hnízdní možnosti a útočiště zde nacházejí běžné druhy ptáků lesních lemů, ze vzácnějších druhů byli pozorováni např. holub doupňák (Columba oenas), krkavec větší (Corvus corax), krutihlav obecný (Jynx torquilla), sluka lesní (Scolopax rusticola), vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a žluva hajní (Oriolus oriolus), z dravců jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a krahujec obecný (Accipiter nisus). Lesnictví: Na části chráněného území a v okolí se nacházejí smíšené a jehličnaté lesy s bukem lesním, dubem zimním, smrkem ztepilým, borovicí lesní a modřínem opadavým. V těchto porostech probíhalo běžné lesnické hospodaření, místy je vysoké zastoupení jehličnanů včetně mladých smrkových monokultur. Management, ohrožení: Koncem 90. let 20. stol. začala lokalita silně zarůstat náletovými dřevinami, především břízou, proto bylo přikročeno k jejich postupnému odstranění ze skal i jejich bezprostředního okolí. Při probírkách lesních porostů by bylo vhodné odstraňovat stanovištně nepůvodní smrk a modřín a nahrazovat je původními listnatými dřevinami a jedlí. Přemnožená spárkatá zvěř narušuje bylinné patro včetně přirozeném zmlazení dřevin. Pískovcové skalní útvary Předních i Zadních skal jsou často využívány jako cvičné horolezecké terény. Byla zde popsána řada lezeckých cest spíše nižších stupňů obtížnosti, přesto zde došlo v roce 2002 ke smrtelnému úrazu horolezce. Ke skalám nevede žádná značená turistická stezka.
|
|
Literatura: Batoušek, P. (2015): Floristický inventarizační průzkum lokality PP Skály. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Čajková, N. (2014): Maloplošná chráněná území s geologickou tématikou Zlínského kraje. – Bakalářská práce. Vysoká škola báňská, Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta. Vedoucí práce Jakub Jirásek. Čejka, T. et al. (2018): Měkkýši Hostýnských vrchů. [Molluscs of the Hostýnské vrchy Hills]. – Malacologica Bohemoslovaca 17: 17–27. Doležal, F. a kol. (1988): Cvičné skály na Moravě. Horolezecký průvodce. – Olympia Praha, 317 s. Dujka, P. (2024): Malenovická borovice. Regionální populace borovice lesní (Pinus sylvestris L.). – Vydání první. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 242 s. ISBN: 978-80-88184-44-7. Elsnerová, M., Krist, J., Trávníček, D. (1996): Chráněná území okresu Zlín. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, prosinec 1996. Goldbach, M. (2005): Výjimečné tvary reliéfu Vsetínských, Hostýnských, Vizovických vrchů a Javorníků. – Seminární práce, Gymnázium Jana Pivečky, Slavičín, 43 pp. Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178. Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612. Holec, J.et Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1–282. Chobot, K. et Němec, M. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 34: 1–182. Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3. Janoška, M. (2000): Valašsko očima geologa. – Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, ISBN: 80-244-0085-5. Jurová, A. (2008): Zhodnocení současného stavu a péče o lesní rezervace Zlínska. – Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Antonín Buček. Kirchner, K. (1985): Krajinou Hostýnských vrchů. – Zprávy Zeměpisného sdružení KŠVBV, 1985, č. 5, s. 1-2. Brno. Kirchner, K. (1988): The forms of weathering and erosion in the Hostýnské vrchy Mts. (Eastern Moravia). – 3. Pseudokarst-symposium. Kulturbund der DDR, Dresden 1988, s. 38-40. Kirchner, K. et Krejčí, O. (1995): Databáze významných geologických lokalit: 1066 Skály
(Držková) [online]. – Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-19]. Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 222. Novák, J. et Novák, M. (2010): Rozšíření vřetenatky moravské Vestia ranojevici moravica (Brabenec, 1952) v Hostýnských vrších – 1. díl. – Malacologica Bohemoslovaca, 9: 21–25. Online serial at <https://mollusca.sav.sk> 24-October-2010. Polčák, J. (2017): Inventarizační mykologický průzkum PP Skály. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Sedláček, V. (2021): Plán péče o přírodní památku Skály na období 2022–2031. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Skotalová, P. et Schneider, J. (2011): Plán péče pro přírodní památku Skály na období 2012–2020. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Skýpala, V., Wolf, V. a kol. (2018): Moravské skály I. – východní Morava, lezecký průvodce. – Valašské Meziříčí: Vl. Skýpala, 190 s. Sviečka, J. (2020): Inventarizační průzkum ptáků v PP Skály. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín. Tkáčiková, J. et Vaculík, P. (2009): Horolezectví a ochrana přírody - rovnováha nebo konflikt zájmů? – In: Sehnálek, D. et all. [eds.] (2009): Dny práva – 2009, Sborník příspěvků, 3. ročník mezinárodní konference, Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 10 s. Trtek, L. (2013): Horolezectví v oblasti Moravských pískovců. – Bakalářská práce, Masarykova univerzita Brno, Fakulta sportovních studií, Centrum univerzitního sportu. Vedoucí práce: Mgr. Taťána Straková, Ph.D. Vítek, J. (1987): Držkovské skály. – Lidé a země 36/3: 108, Praha. Žídek, M. (2009): Gamaspektrometrie a petrografie pískovců račanské jednotky v Hostýnských vrších. – Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, katedra geologie. Vedoucí práce doc. Mgr. Ondřej Bábek, Dr. |
| • Aktualizace 20. 2. 2024 | Hostýnské vrchy | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |